Ne moc šťastná matka. Pomůžete, prosím?
Prosím, pomozte mi. Asi je něco špatně. Jsem milující máma, což o to. Ale - dítě (13 mesicu) blbě spí, skoro nejí, teď se začalo bát kdečeho, samo si nepohraje, furt chce pozornost. Jsem unavená. A manžel se stará, ale přijde mi, že nás dítě, jak je náročné, spíše rozděluje než stmeluje. On tvrdí, že dítě je normální, prostě dítě. Já tvrdím, že jsme si vyžrali snad všechny dětské nešvary. Ok, dítě je zdravé a to je hlavní. Ale i tak je to fakt náročné. Beru antidepresiva, už jsem si zvýšila dávku, občas lupnu Neurol...
Jinak to co popisuješ, jako že vás dítě spíš rozděluje, bych řekla je docela běžná věc. Já ale věřím, že to bude všechno lepší a lepší, takže to také nevzdávej a drž se!
Bude líp neboj...dítě trochu povyroste a bude líp 😘💕
Vydrz jeste rok a bude to dobry. Fakt. Mam taky 13m housenu, ze ktere jsem se dala na malovani (radsi nez bych se upila 😆🤭) a od syna, ktery byl v mnohem podobny, vim, ze se to zlomi a bude to dobry. Joo, clovek vsude vidi rozkosna mimina, ale uz se zpravidla nedozvi, jaci satani to jsou
Nechceš si dát radši čokoládu? 😉
S dítětem je to dlouhodobý nebo se to děje až teď, pokud je to teď výraznější můžou to být zuby - mrzutost, špatný spánek, nejí.
Přejde to.
Některé děti jsou náročnější, každá matka to snáší mateřství jinak - umí se s tím jinak poprat.
Také mám horší a lepší dny.
Chodíš do přírody? Mě to vždy pomůže.
Říkáš, že manžel pomáhá jak moc? Co kdyby jsi třeba jendou týdně šla na brigádu, odpočinalu si, přišla na jiné myšlenky.
Někdy právě ten streotyp, věčně plačíí dítě může ubíjet 🙂
Zkus si najít koníček na něco se zaměřit.
Jak trávíte dny? Co děláte? Někomu vyhovuje mít harmonogram, i dítě si na něj zvykne.
Dobré je i mít pevný režim - v určitou hodinu dělat to a to. Ale pokud je dítě protivné těžko ho k něčemu "přinutíte" ale můžete si stanovit že nějaé věci se dalají v určitý den. Nezaměřovat se na konkrétní čas. Když vidím že je dítě jak takž klidné říct " jéé je tenhle den to vždcky dláme tohle, pojď. Užijeme si společné chvíli.
My takto máme "tvořivé soboty"
Dnes je pondělí tak si budeme zpívat.
Je úterý jdeme na delší procházku než jsem zvyklý
Ve středu se třeba učte zvířátka, hrajte pexeso - i obrácneé oby dítě přiřazovalo jen obrázky - začít třeba na 8ks
Ve čtrtek si stavíme veliké komíny z kostek
V pátek musíme uklízet dát dítěti hadr ať třeba utře konferenční stůl
Bude lépe!
Když chlap řekne,že je to dítě,je napůl vyhráno. Ne každý chlap tohle dává a hledá chybu většinou u partnerky. Náš malý začal "zlobit " až v roce a půl. Chovací,neodlozitelny,vzteklý ...Ale zase to vyváží jeho úžasný úsměv,to že si dokáže hrát sám,jak je ucenlivy (i když to,že přišel na to,jak se z dětské židle a stolku dostat na parapet,moc super není 😂)že má dny,kdy by snědl litr polévky na posezení a jindy sotva zobne čtvrt jablka ...jsou to děti,naše zlaticka,nervy,teplo u srdce,a zase nervy a pak přijde školka,škola,nenáviděná puberta,dospívání a pak budou dospělý a my budeme vzpomínat,na ty probdele noci,kdy nás potřebovali ze všeho nejvíce! Syn má teď cca 14kg a odpo jsem ho chovala 3/4h,nenechal mě ani se posadit (má občas takové stavy,že by spal,ale nemůže)a stejně,když se pak plně probudil,ten jeho úsměv...hned mě záda přestala bolet .
Malá má za chvíli rok a půl a nespí stále. Chlap chodí do práce jak mátoha, pak se vrátí a doma kolikrát už našel nepříjemnou ženu, od které dostal bezdůvodně seřváno hned ve dveřích a na zemi vzteky se válející dítě, protože malé teď ještě k tomu rostou stoličky a přišla do období vzdoru, takže kvůli každé hovadině jde hned do lehu a občas, když ji to fakt hodně naštve si dokonce mlátí hlavou o zem až má modřinu na čele. A já mám toho někdy už taky dost. Snažím se zůstávat klidná a domluvit dceři, aby si ve vzteku přestala ubližovat, ale nervy mám jen jedny a někdy se až sama nepřestávam divit, jak hnusná na chlapa i malou umím být. Pak večer brečím, neboť si připadám jako neschopná a hrozná matka a chlap jen kouká a diví se. A malá si teda taky málokdy vystačí sama, většinou musí u všeho asistovat a když už se musí zabavit chvíli sama, baví se tím, že vymyšlí ptákoviny, terorizuje králíka nebo leze přes židle na stůl nebo stojí na kraji gauče na opěradle a natahuje se na vypínače. Prášky na hlavu zatím neberu, ale není den, kdy bych si neřekla, že ještě pár dní a buď začnu chlastat nebo brát veselé pilulky nebo výpisu inzerát, že daruji dítě za odvoz 😀 nevím jak bych ti poradila, ale nejsi jediná, která vyfasovala v porodnici malého setanáše. A nic než čas tomu asi stejně nepomůže 😌
Jestli to nedáváš, tak bych využila nějakou dětskou skupinu, určitě ho už vezmou, třeba dvakrát tydne. Ty se dáš do klidu a půjde to líp. Je to dítě a vyvíjí se, toto období přejde, určitě.
Nebo se s manželem vyměňte a ty jdi do práce a on na rodicak. Držím pěsti.
Ty antidepresiva jsi si zvýšila sama nebo po konzultaci s lékařem? Sama si ordinovat vyšší dávku antidepresiv je cesta do pekel.
Děti zrcadlí naše chování, když bereš antidepresiva, tak je předpokládám nebereš z nudy, ale máš nějaký problém. Než napravovat dceru, začala bych u sebe, řešit svoje vnitřní problémy.
@levandule_k po konzultaci s lékařem a důvodem pro zhoršení příznaků je únava. Tam není co řešit.
Tak to jo, ono to podle příspěvku vypadalo, že jsi si sama zvýšila dávku.
Jestli je manžel ten víc v poho, tak ať vstává k dítěti on par noci. Potřebuješ se vyspat, dej si špunty do uši, přes den ho vyšli s kočárkem a užij si chvilku ticha. Jinak ten pocit, ze všechny ženy okolo mají hodné dítě, jen já to náročné jsem měla taky. Doopravdy je mezi dětmi celkem rozdíl, ale četla jsem, že náročnější děti jsou chytřejší a časem se to vnímání otočí a budeš na své dítě pyšná...
Vydrž, bude to lepší! Spánek dítěte se zlepší! Jakmile bude spát dítě, ty se taky pořádně vyspíš a hned Ti bude psychický líp a všechno bude mnohem lepší a celkově bude všechno růžovější!