Náročné dítě

@krystalka to si me moc nepotesila 😀

U nás synek to samé, na jaře mu bude 5 a teprve teď s ním začíná být rozumná řeč, ale chtělo to móóóře trpělivosti, téměř žádné odloučení, kojen do tří let a ještě teď spí s náma. Dcerka je oproti většině vrstevníkům taky náročnější, ale na synka nemá, nebo jsem si už zvykla a u dcerky mi to už tak nepříjde 😅

@oililygirl - no, já vím 😀 , ale tak zase jsem si za ty léta uvědomila, že jsem dokázala mít radost i z takových sebemenších pokroků a osamostatňování, které ostatní maminky braly jako samozřejmost....prostě to, co bylo jinde běžné, byl pro nás vždycky takový malý zázrak 🙂 ....ale jinak máme úžasné dítě, citlivé, o spoustě věcí uvažuje jinak, než ostatní děti, jen prostě trochu náročné, no.... 🙂

To jsou ti inteligenti, taky to mám doma, s věkem je to čímdál lepší a teď je dcera ve 2.třídě a je to s ní super, rozumná, chytrá, samostatná, sebevědomá 😵 Bude líp, vydržte 🙂

naše malá vyšťaví za den klidné tři dospělé 😉 ... jako mimino byla dost plačtivá a silně kontaktní, téměř neodložitelná. Teď jsou jí tři, období vzdoru byla (a ještě chvílema je) síla, spí blízko nás (postýlku má jako balkónek u naší) a stejně se v noci přesune na naši část postele, v noci se budi určitě 1-2x (plus něco asi prospíme) , přes den nespí vůbec, jede tak 13h v kuse. Je zvědavá, skoro pořád mluví, je docela impulzivní a názory vyjadřuje poměrně důrazně a hlasitě, ale taky je hodně empatická, citlivá, šikovná a chytrá - vzhledem k divokému usínání a (ne)spaní jsme byli i na naurologii, takže máme papír 😀 na to, že je vývojově napřed a mozek jí jede jak divý (podle EEG má frekvenci alfa vln jak dospělí).

Teď nedávno nás šokovala, že prý přespí u babičky - a šlo to v pohodě 🙂. Pokud školka, tak to vidím na lesní ... a silně uvažuju nad domǎcím vzděláváním nebo domácí v kimbinaci s nějakou "alternativní" komunitní školou, prostě něco, kde mají velmi respektující přístup k dětem a výuku podle tématických bloků a hodně aktivity nechávají na dětech.

@lucie11111 - přesně vyjádřeno - moře trpělivosti 🙂 .....mám pocit, že právě té trpělivosti mě syn naučil, teď už mě fakt jen tak něco nerozhodí...a taky mě naučil improvizaci, že prostě někdy něco už nefunguje, tak jako to fungovalo včera, asi se mi narodil, abych nezakrněla, protože sotva člověk vyřešil jednu věc, tak přišla nějaká další, řešení, které včera fungovalo, druhý den už bylo k ničemu....plánovat něco se dalo jen těžko a že jsem byla fakt velký "plánovač", všechno jsem měla ráda naplánované, nalajnované, všechno hotové dopředu s předstihem....najednou jsem zjistila, kolik věcí se dá vlastně řešit "z fleku" a bez plánování 😀. Je to s ním hodně náročné, ale jsem moc ráda, že se narodil zrovna mně 🙂

@krystalka to sedí 😉 ... nikdy jsme teda nebyla extra plánovač, ale teď už vůbec. Leckdy se spíš problém (tedy to, co my dospělí vnímáme jako problém) časem vyřeší sám, že k něčemu sama dospěje ... beztak pokaždé funguje něco jiného, snažit se to změnit jen ničí naše nervy, ona je z toho taky zdivočená akorát víc a nic z toho. Teda občas vybuchnu - ale méně a méně často, ta mi ohledně sebeovládání dává takovou lekci 😵. Navíc už sama řekne, mámo/táto nekřič 😅.

@katyxq tak tos popsala moji dceru, ale přesně. Období vzdoru byla taky síla. Ale teď je z ní tak prima holka. Oproti vrstevníkům mnohem samostatnější, věří si, není úzkostná, učení jí jde samo, úkoly jí ani nekontroluju, zvládne je lépe než já 🙂 Má zřejmě vysokou inteligenci a to i sociální. Opravdu jsem se jí, než šla do školky 100% věnovala, ono to ani jinak nešlo, kolikrát jsem z ní padala na hubu. prostě nás oba s manželem zaměstnala. 😀 Jediná věc, která jí zůstala je, že s námi spí v posteli a když nespí, stejně přijde. Nechávám to být, prostě to asi potřebuje.

@krystalka vyjádřila jsi to přesně. Když jsi psala o sobě a synovi, jako bys psala o mě a mých dětech. 😵

No koukam, ze se mame na co tesit...
Opravdu, kdo to nezazil, nepochopi. Veci, ktere jsou pro nektere maminky samozrejmosti, jsou pro nas problem. A nektery kamaradky koukaj jako co to resim?! Do dneska koukam, jak blazen, kdyz maji v obchodnich centrech nebo v Ikee maminky maly miminka v kocarku, dite nespi (!!!), kouka a maminka v klidu nakupuje. To neznam. Ani dite, ktere nespi, sedi v kocarku a kouka, co se kolem nej deje. My mame bud spanek a na nej smeruju veskere nakupy, nebo rev, hlavne, pokud se kocar zastavi.

@oililygirl - jo jo, to je přesné, jinak u nás to tedy bylo tak, že v kočárku vydržel v pohodě, koukal okolo, hodně jsme jezdili po Praze MHD, bylo to naprosto v pohodě....ale do obchodních center jsem s ním taky nemohla, což mi tedy moc nevadilo, protože je nijak zvlášť ráda nemám, prostě koupit co potřebuju a rychle pryč 😉 , s kočárkem jsme bývali nejvíc někde v parku, venku, to miloval....ale někde v obchodě, kde je hodně lidí, vydýchaný vzduch, horko, to ne.....jinak zhruba do 1 roku spával přes den tak 2x půl hodinky a pak až v noci, potom se to zlepšilo a spal odpoledne třeba i 3 hoďky, ale zásadně venku v kočárku, naštěstí máme barák, takže jsem ho šoupla před okno, přes kočár pláštěnku, když pršelo a nebo kožešinový fusak, když mrzlo a spal 🙂 , pak si zvyknul i doma na gauči v obýváku, v postýlce přes den spát nechtěl...no a ve 3 letech přestal spát přes den úplně 🙂 . Jako miminko naprosto neodložitelný, nedokázal se zabavit ani na chvilku sám, i když na druhou stranu mu většinou stačilo, pokud jsem prostě jen seděla a koukala jak si hraje, ani jsem nemusela moc asistovat....ale musela jsem tam být 😉

Vydržet, vydržet, vydržet. Mám takovou mladší dcerku. Miminkovský a batolecí věk byl téměř nad mé síly, ale teď jí táhne na 7 let a co mi z ní roste, to je neskutečné - silná osobnost, velmi bystrá, v první třídě premiantka, pedantní a ctižádostivá mladá slečna, talentovaná i hudebně a sportovně. Mám z ní takovou radost....

@oililygirl můj syn je také náročné dítě a mám stejné zážitky s okolím jako ty; nám okolí často říká, jak se mu nemáme tak podvolovat, jak se nemám nechat vydeptat; jo, to se fajn říká... těm c mají děti, které sice občas brečí, ale jinak jsou sice třeba aktivní, ale spacifikovatelní; mmůj syn má období vzdoru cca od roku a půl, když ho chytne extra silný záchvat, tak se klidně rozběhne hlavou naproti dveřím; a tyhle hysteráky měl v nejhorším období klidně i 45 minut; okolí radilo dát ho pod studenou sprchu, ale to bych nikdy neudělala; teď je to o hodně lepší, nicméně se stejně celý den nezastaví, přes den nespí, takže jedu non stop; hodně mě mrzí, že okolí nemá pochopení; asi bych se cítila lépe, pokud bych věděla, že mě někdo chápe, že mateřská není dovolená

@krystalka můj syn s položením do kočárku začal řvát jak tur; a vydrželo mu to hodně dlouho 🙂

Tak jak vidím, všechny jsme na tom stejně a někdo má na to dokonce papír i 😀 .Já to beru jako školu života, od té doby co mám děti jsem o hodně hodně trpělivější, změnily se mi priority a i ke svému okolí se chovám lépe, i když já jsem pro hodně lidí z okolí exot, už jen tím, že jsem děcka nosila v šátku, dlouho kojím,... ale to většina z vás taky zná. Ono maminky s "normálními" dětmi mají zase svoje problémy.
@katerinap1978 A to je to, co mě drží nad vodou, když už fakt nemůžu. Ten fakt, že náročné děti jsou děti s jakousi (jak to napsat?) "přidanou hodnotou" 😅

tak tahle diskuse je vyborna! diky za ni 🙂 nas prvorozeny syn je to same, od mala poslouchame, jak je nevychovany, a jak na nej nestacime, protoze jednoduse vsude tje videt, slyset, a i kdyz si myslim, ze jsme prisni dost,tak jednoduse nektere veci - drobnosti, ktere jine maminky resi, my proste resit nemuzeme, protoze bychom se z toho zblaznili a neresili nic jineho /jako ze nekde leze, beha, vykrikne atd./. Ted je mu 6, ceka nas zapis do skoly, tak jsem sama zvedava. Uz si tolik z reakci lidi nic nedelam, jako driv, ale je to teda porad neco, jak vlezem do obchodu, nebo kamkoliv, uz ty pohledy lidi, a obcas i komentare... Kdo nezazil, nepochopi 🙂

@oililygirl To znám, naprosto přesně jsi popsala to, co jsem prožívala 🙂 Byla jsem z toho naprosto zoufalá. Jak nespal, tak řval. Když byl větší, nemohla jsem ho nechat chodit volně po obchodě, protože okamžitě někam zdrhal, takže do 5 let jezdil ve vozíku, to se dalo, ale musel mít něco nacpaného v puse, nebo v ruce hračku. Teď už je to lepší, ale pořád je hodně výrazný a jsme vidět. Pevné nervy 🙂

@elain cesty MHD, vlakem - půlka vagónu slyší, jak ona zpívá nebo vykládá svoje myší/kočičí historky 😀 (její fantazie je neskutečná, i když momentálně poněkud morbidní, takže v poslední době to zahrnuje věci typu - myši chytí do sítě havrana, oškubou ho, upečou, nakrájí a snědí 😅) ... snaha ji nějak víc tišit = ještě větší hlasitost, navíc už ne spokojená, větší a negativnější pozornost okolí

@madrilena - tak to syn byl v kočárku naprosto v pohodě, hrozně rád cestoval a cestuje jakýmkoli dopravním prostředkem, ale zato cesty autem v autosedačce byly trochu očistec....doteď nemá rád delší cesty autem, můžu ho bavit jak chci, ale stejně se donekonečna ptá, kdy už tam budeme a delší cestu jak 3 hodiny jsme si zatím netroufli riskovat....a to ještě nejdéle po hodině stavíme na proběhnutí a tak....jakmile je ve veřejné dopravě, tak se zabaví pozorováním okolí, ale v autě je na delší cesty nezabavitelný...

@krystalka autosedačka typu vajíčko = nenáviděný nepřítel, vydržela v ní jen tehdy, když jsem ji tam dala spící a jen po dobu, kdy spala ... ale co má autosedačku po směru jízdy a to na předním sedadle, tak to celkem jde, 2h zvládne 🙂

Ja se priznam, ze sem srab a do MHD se mi s nim nechce. Metrem sme jeli asi 3x. Kdyz spi-pohoda. Kdyz ne, vetsinou ho to po chvili prestane bavit a chce do naruce. Jenze kdyz ho chci vratit do kocaru-neskutecnej rev. Na maminky, co na plavani dojizdeli s detma autobusem sem koukala jako na nadzeny. V aute ten rev slysim aspon jen ja.
Necham prcka skoro vsechno kramovat, aby se zabavil. Ted aktualne vykrajovatka na cukrovi, pripadne mi visi furt na prsu.
Bojim se s nim kamkoliv jit-detska herna, bazen, nejaky akce pro deti nebo treba advetni trhy. Jako obcas se stresikem a sevrenyma utrobama nekam jdem, ale uz dopredu mam strach z revu a scen. A radsi ve vice lidech. Jednou sme byli s kamaradkou a skoro stejne staryma detma v McD (vyjimecne), ze si dame obed. Jeji holcicka sedela po celou dobu v te detske jidelni zidlicce a sporadane se krmila. Me ten nas pavian skakal porad po kline, jist nechtel a sotva jsem se jednou rukou zvladla najist ja.
Mimochodem, ani doma v te jidelni zidlicce byt nechce. Mam ho porad na kline.

Myslim, ze je dulezity si uvedomit, ze nejsme spatne matky, jen mame narocne deti.

@oililygirl šátek nebo nosítko 😉

Já si vždy představovala, že až se mi narodí mimčo, bude hezky spinkat většinu dne, později si spokojeně broukat nebo hrát, prostě klasiku, kterou jsem viděla všude okolo. No, ale naše holčička je jiná, jak není na rucem pláče (tedy spíš hystericky řve, až se zajíká). Kočárek vezme na milost, jen když to fakt hodně drncá (díky bohu, že se naše město neobtěžuje chodníky spravovat). A i když je vyčerpaná a očividně by spala, prostě ty oči nezavře, aby jí náhodou neuteklo něco z okolního dění. Je jí teprve měsíc a já už si připadám bezmocná a jako neschopná matka. Jen doufám, že se to časem zlepší.

@oililygirl Přesně tak, hlavní je si to tak nebrat. Ale je to těžký. Ale věř, že s věkem se to lepší. Taky vybírám akce, kam vyrazíme, hlavně aby tam byl prostor k běhání a ne moc lidí...

Díky za článek, je mi líp!!!

No vida, tak už vím co té mojí malé je... Je náročná 🙂 přesně jak tu zaznělo: od mala na rukou nebo u prsu. Kočárek a autosedačka horší než sředověká mučidla, bez breku vydrží tak půl hodiny od krmení ( to až teď v 5 měsících). Kamarádka se stejně starou dcerou nechápe, proč k ní nepŕijedeme na návštěvu (MHD) atd atd. Já teda naštěstí nemám moc srovnání s jinýma dětma, ale v parku vždycky hledím na děti v kočárcích co NEspí a koukají a rodiče sedí na lavičce se svařákem. Já kolem nich sprintuju s malou v šátku a nesmím se ani na chvilku zastavit, jinak je zle. Ale zase se často směje, hodně povídá a je prostě senzační 🙂

@katyxq mame satek i manducu a tam byt taky moc nechce. Nesnasi omezeni v pohybu.

@oililygirl ou .. ta naše aspoň nošená vydržela, kočárek jsme kromě prvních týdnů (a to bylo akorát vzájemné trápení se) vůbec nepoužívali, ale fakt je, že od roka a čtvrt chtěla jen chodit a nanejvýš tak poponášet na rukách/na hipseatu, v šátku už ne

Taky jsem měla s první dcerou to samé. Buď u prsa nebo na rukou a chodící (a nosítka nesnášela stejně jako autosedačku-šátek jsme nezkoušela) jinak řev spánek 3x 20 minut za den ,,,v době kdy děti spí 16-18-20 hodin spala za den 10, večer do 3m xx hodin pláče, v autosedačce řev i hodinu, přestože jsme seděla vedle ní a bavila jí🙂, do kočárku jsem jí musela dát spící a vydržela těch 20 minut. Usínala u prsa i 2 hodiny, v 17m už přes den nespala vůbec, když usla na 10minu ve 2 letech v autě šla spát večer v11....navíc beze mne do 3 let nechtěla být, v roce u babiček jsme nesměla od ní ani na metr (vídala je 1x za 2-3m, bydlí daleko) atd. nehrála si do 3 let nikdy sama.....ani u Krtečka na DVD nechtěla být sama...Ale u nás nebyl problém nějaký vzdor atd, byla vždy hodná (šla hezky vedle kočárku nikam neutíkala, u dr. seděla hezky vedle mne) a od 6m se vše jen zlepšovalo (teda až na jídlo to od 6-12 m nechtěla prakticky žádné jen prso, začala jíst až když jsme jí přes den ve 12m odstavila a kojení měla jen v noci a na spaní to do 12m vstávala i 10 za noc), od tak 18m to byla už docela pohoda.... a byla vždy moc šiková...brzo se sama oblékala, uměla barvy, písmenka abecedy, jezdit na kole....prostě jak jsme se jí musela pořád věnovat, tak jsme musely něco dělat🙂.