Náročné dítě - kdy ji to přejde?
Máte taky tzv. náročné dítě? Malej byl teď nedávno rok. A je snad problémová ve všem. Je hrozně moc živá. Alespoň podle místních měřítek. Neustále háže s věcmi. Já vím, že to malé děti dělají, ale naše prtě si hází i s jídlem a lahvičkou od pití. Snažíme se jí naučit, že se s jídlem neháže. Zatím je to jako házet hrách na stěnu. Člověk by čekal, že jí to bude bavit tak měsíc, ale nás to baví furt. Snad s tím ve dvou přestane. Někdy je to o nervy, když absolutně všechno vezme a praští s tím o zem. Tu tak do vypolštářované cimry.
S jídlem máme taky problémy. Nic nejí. 99% jídel ji nechutná. Nejradši by byla jenom mléko, a to ještě bez laktózy. Většinou se odhodí od hlavy k patě a dostat do ní pár lžíček je nadlidský výkon.
Se spánkem jsou taky problémy. Patří k těm nespavcům a k nočním sovám. Kolikrát propláče noc. A to s ní spím v posteli. Dokonce i když usne, jsem stále u ní. Nikam nechodím, kromě záchoda.
Nemůžu s ní chodit na procházky ven. Venku mi brečí. Kolikrát se za ní i stydím. Že to tak řeknu, ale maminky, co vídám, jsou v klídku a v pohodě. Hezky si spolu klábosí a popíjejí pivíčko. To moje mrně ječí jako pavián. Rozdávám pak na všechny strany omluvné rozpačité úsměvy a snažím se s dítětem, co nejrychleji zmizet. Nějaké hřiště či tak nehrozí. Vyndám ji a začne řvát a šplhat po mě.
Malá řve dosti často. Kvůli kde jaké hlouposti. Taky se dost vzteká a je agresivní.
Taky si neumí hrát. Ani nemá zájem o hračky či říkanky. Jedině to rozkousat nebo s tím prásknout. Dokonce ani pohádky sledovat nechce. Jedině, co ještě jakžtakž, je poslouchání starých hitů.
A jako na závěr: okolí má hodné klidné děti a nikomu se takhle dítě nechová. Jsem z toho kolikrát dosti unavená.
Ja bych nerada nekoho zklamala, ale tohle presne je me dite... Spatny spanek uz od narozeni, sileny revy, vzteky, jidlo zadna slava, na vsechno potrebovala vzdycky asistenci, vadil ji kazdej prd. Jediny co, ze spala v noci uz od zacazku dobre... A ted k tomu hlavnimu, jsou ji 3 roky a neni to lepsi, vazne to neni lepsi, prislo obdobi vzdoru a naopak je to horsi nez to kdy byvalo navic fakt ze uz mluvi jako dospela tomu taky neprispiva protoze na vsechno ma odpovedi a je drza, stale ji vsechno vadi, a hrat si furt neumi sama.
U lekare bych overila, zda je dite po zdravotni strance v poradku, a pokud ano, dala psychicky do poradku sebe (unava, krik, malo spanku, dava to zabrat), coz souvisi s tim, aby ti pomohl zbytek rodiny (tatinek ditete hlavne). Rozdel a panuj😊, at na to nejsi sama.
S tím spinkanim...malý u nás spal jen 10dni po porodu než se dodělal pokoj a šel hned do svého....od té doby spal a spí pořád krásně...někdy je lepší se navzájem nerušit...každé dítě je jiné ale...
S jídlem neporadím,to ten náš sní zase úplně všecko a jedl by až moc 🙈
Jinak náš Oliver hází věcmi vzteky, kolikrát se rozčílí a bouchá hlavou do věcí...už jsme byli i u specialistů a některé děti prý takové jsou, ale jít a jim někam, to chce odvahu a trpělivost,protože ostatní koukají jak na blázny... Prý to může trvat do 4 let, ale pozoruji,že se lepší a až bude mezi námi jazyková bariéra pryč,bude to lepší a lepší...🙂
Je to na palici,ale chce to jen čas a trpělivost....teď čekáme miminko a já věřím ,že to bude super a i Oli bude v pohodě, protože miminka miluje. 🙂
@ariadna12 Kéž by ten tatínek byl. O dceru nemá zájem a vede si život bez jakékoli změny. Ani (pra)rodiče v tomhle směru moc nefungují. A to žiji u nich.
Doufám, že se to věkem nezhorší. Už jako malé mimi zlobila a zatím je to horší než lepší. Nejhorší na tom je to, že vás okolí má za mimoně, protože tohle nikdo nezná.
Holky, mrkněte do této skupiny, zdaleka nejste jediné... A přečtěte hlavně úvodní články, mně to před časem moc pomohlo ☺️
https://www.modrykonik.cz/group/7052/
@sijane Chápu, taky jsem největší boje vedla s okolím. Není nějaké povědomí o náročných a nestandardních dětech. Starší generace vidí chybu v rodičích, málo důsledné výchově, apod.
Nás ,, tatínek" to taky vzdal velice brzy. A bylo to nejlepší. Odpad odpadl sám, neměl by jí co dát. Mám muže, který to zvládá skvělé, malá ho zbožňuje. Asi s ní nebude život úplně ,, normální", ale už si to víc užívám než přežívám. Navěky to trvat nebude a ty zocelis. Sama budeš překvapená.
Jo, to je boj, chápu. Není předčasně narozená? Máte zahradu nebo taky bydlíte v paneláku? Já mám taky dost živý a urputný dítě, který do 1 roku vůbec nespalo. Od doby co chodí a běhá se dá aspoň zabavit čímkoliv venku, nechávám ho hodně volně, aby si běhal a dělal co chce a to pomáhá. S jídlem se s ním nemažu, dostane co chce, když s tím hází, tak jde prostě od stolu a hotovo. To, že mi dělá denně scény na ulici (když nejdu tam, kam on chce) už neřeším, lidi civí, no a co, na okolí se vykašli. Přece kvůli tomu nebudeš doma, že? Zkus zaměstnat někoho z rodiny, aby pomohl, potřebuješ si odpočinout (vyrazit s kámoškou, na nákupy, na cvičení...).
Radu bohuzel nemam, ale moje kamaradka ted spustila web narocnedite.cz, sama s tim ma osobni zkusenost, tak kdyztak koukni, treba te neco inspiruje🙂
Bylo by fajn, kdyby prarodiče pomohli. Ale nechtějí. Matka má dokonce kecy, že mě dá do Nebezpečných vztahů, protože podle ní musí furt hlídat. Což znamená, že si deset minut hrála s dítětem, abych si mohla sníst krajíc chleba a vypít čaj. Takové věci jako jít někam sama bez malé nehrozí. Malou mám permanentně u sebe i na záchodě.
@bonavoxa Nedávno jsem potkala spolužačku ze střední. Měla o něco mladší dítě. V klidu ho posadila do kočárku a připínala si tašku. Já musím jako první připoutat malou, jinak by mi za tu dobu dávno vypadla.
Nebo jsem si s malou zajela na jídlo. Byly tam dvě maminky. Jejich dítka si hrála na dece. Zatím co já tam běhala se řvoucím dítětem v náručí, ony si v klidu popíjely a kouřily.
Nejlepší jsou pak ty kecy od "mělas jít na potrat" až po "dej ho do děcáku, dítě trpí".
@swetlusska Je cca o tři týdny před termínem.
@sijane
Ahoj beruško. Máš to náročný. Musí v těch někdy vyhrocených situacích být těžké zachovávat klid. Naše malá v noci špatně spala, dokud jsem spala s ní v pokojíčku. Zjistila jsem to náhodou, když jsem jednou zůstala déle u TV. Dokud jsem byla v obýváku, spala jak dudek. Jen jsem si přišla lehnout, začala se vrtět a poplakávat. Rušily jsme se asi navzájem. Ode dne, co jsem se z pokojíčku vrátila do ložnice, spí 6- 8hodin v kuse. Než ji vzbudí hlad. Zkus to. Čím déle ji budeš uspávat a spát u ní..tím složitěji ji to budeš odnaučovat. My máme před spaním rituál - pomazlit, dát muchlací dečku, do ručičky nachystat dudlík, vypít mlíčko před spaním a dobrou noc. Odcházím z pokoje. Hodinu před tím, než jde spát, už po bytě svítí jen tlumené osvětlení, aby věděla, že se blíží čas spinkat.
A další věc, neváhej si případně říct o odbornou pomoc. Nemáš to bez partnera a pomoci blízkých lehký.
Jedna moje úžasná přítelkyně dělá psychologii nejen pro dospělé, ale i pro miminka a malé dětičky. Je nesmírně srdečná a empatická. Jistě by mohla poradit. Nemusí se o Tvé dcerušky jednat o žádnou poruchu. Třeba může mít ke svýmu chování nějaký důvod, který by se dal zjistit a řešit. Kdyžtak napiš zprávu.
Taky máme náročňátko a ač jsem vždy chtěla děti dvě, vím, že to naprosto psychicky nezvládnu a zůstanu u jednoho. A to mám ještě štěstí, že na rodičovské zůstal tatínek, takže mé nervy dostávají zabrat až po práci a o víkendech. Náš syn je řvoun, nespavec, vzteklounek, ale pro změnu je velký jedlík, akorát že kvůli jídlu řve pořád, nikdy nemá dost. Mám pro Tebe velké pochopení, je to šílený zápřah a pocit zmaru, když děláš všechno jen pro to, aby dítě neřvalo a ono stejně akorát vříská a v tvém okolí jen samé hodné děti...Jo, to znám, obrečela jsem to mnohokrát. Našemu bude 15m a spánek je čímdálhorší, v noci pořád kojím, vstává v 5 ráno, přes den se vzteká, řve...ale objektivně je to lepší než když byl miminko, protože má i fáze, kdy jsme venku, zabaví se, usmívá se a je spokojen. Věř, že se to časem zlepší i u dcerky. Bude líp!
@madkat Matky, co mají ty hodné a pohodové děti.
@dadamatysek A cestuje ti? Mně se malá vzbudí či v polospánku cestuje po celé posteli. Mám strach ji nechat o samotě, aby nespadla.
Holky chodí vám děti či chodily v tomhle věku? Moje zatím leze jako ďas, ale nechodí.
@sijane syn začal chodit v roce a v posteli také cestuje, máme jednu část přiraženou ke zdi, tam většinou spí a když docestuje na mou polovinu, tak tam je zábrana a vzadu na posteli je čelo, takže opravdu se snažíme mu zabránit v pádu, ale párkrát spadl stejně...
My spíme s dítětem na nízkém rozkládacím gauči, tam nemá moc kam spadnout, na zemi pod tím máme ještě matraci. Celý pokoj je vycpaný (topení, rohy, hrany) aby neměl kam spadnout, takže když se někdy stane, že usnu první, on usne pak a cestuje a náhodou trochu sjede z gauče, tak se nemá kde praštit.
Matky s hodnýma a režimovýma dětma neposlouchat - taky mě štvou a já si zásadně vybrala kámošky jen takový, co mi rozumí (buď mají nedonošence, nebo taky takovýho divocha jako já), protože ty mi rozumí.
My taky máme "náročné dítě". Ale nevím, jestli je to něco neobvyklého, prostě máme živé a temperamentní dítě...prostě dítě. 😀 Začala chodit v deseti měsících, teď jsou jí dva roky a chodit už skoro neumí, jen běhat. 😀 Ono se to jednou zklidní. 😀
@sijane To víš, že ve spánku cestuje. Jako všechny děti. :D Nejprve jsme obkládali její pelíšek polštáři, ty záhy přelezla. 🙂 Tak jsme sundali postel z rámu a nechali pouze na roštech, aby nespadla z výšky. A ve finále jsme pořídili klasickou,kvalitní dětskou postýlku. Hned druhej den si na ni krásně zvykla a usnula a do ted v ní usíná bezvadně. (pokud zrovna neleze zoubek )
Leze od 4 měsíců a chodí od 7mi. Samozřejmě zatím kolem nízkého nábytku. Byt jsme hodně přizpůsobili. Aby měla větší svobodu pohybu a my mohli být v klidu, že si neublíží.
Ono když má člověk hodné dítě, to se plno věcí dělá jinak.
Malá mi zase brečí, prohýbá se v náručí do luku. Všemožně se kroutí. Když ji dám na zem, tak chce zpět do náruče... A stále dokola.
@dadamatysek To mi postýlku museli zrušit. Neustále se o ní ve spánku mlátila. A já ji celou noc uspávala v náručí, a nakonec jsem ji musela držet ručičku a hladit zadeček. Dělala jsem to tak přes měsíc.
@swetlusska Jo, jak ses ptala tak máme barák se zahradou. Nevím, jestli jsem to už říkala.
Na mě to působí tak, že vyčerpaná a nedoceněná matka, i když se určitě snaží aby to na ní nebylo poznat, své emoční rozpoložení přenáší podvědomě na dítě. Oni ti drobečkové jsou hrozně vnímaví a hned když je matka vystresovaná to poznají a jsou vystresovaní také. Pak se situace nelepší, naopak graduje. Představte si že jdete ven už s tou obavou, že bude zase řev a že se na Vás zase bude někdo blbě koukat. Jste z toho přinejmenším nervozní a dítě to cítí a je také nervozní. Co to může dělat... Pokud nemáte oporu v chlapovi ani v rodičích, pak jste přetažená a není se čemu divit. Navíc, venku čekají ty pohoršující pohledy a dítě se na Vás fixovalo protože v tom emocionálním chaosu pro něj představujete jakousi jistotu. Přitom z Vás cítí negativní emoce a neumí se s tím vyrovnat. Musí něco dělat, musí křičet, neumí říct, cítím se špatně ale nevím proč. Každé dítě má období, kdy matka nemůže jít ani na wc bez něj ale když k tomu ještě přidáte neustálé napětí, je to časovaná bomba. Zkuste něco změnit, poohlídnout se po jeslích, když pomoc jinde není a aspoň na pár hodin týdně vypnout. Určitě když vy budete odpočatější a nebo kdyby jste i i našla chlapa který by měl rád Vás i s dítětem, tak maminka která se cítí být milována, je to nejlepší zaklínadlo na spokojenější dítě.
Roční dítě do jeslí neberou a nejbližší jsou 30 km daleko.
Chlapa jsem zkoušela. Ale většina mě chtěla přehnout přes koleno a hrozně se divila, že si roční dítě samo v tichosti hodinu nehraje.
@sijane Napíšu, co konkrétně pomohlo nám. Začali jsme u Dr. Pediatr nás poslal na neurologii, odtamtud psycholog, psychiatr. Malá ve dvou putovala do speciálního stacionáře Čtyřlístek. Hodně to pomohlo. Na jednoho člověka je to o život. I když jak byla miminko..jsem to prostě musela zvládnout. Bylo to jako extrémní výcvik. Připadala jsem si jako někde na vojenské základně. Bez přípravy. Lidí kolem dávali ruce pryč, ne, že by někdy pomoct nechtěli, ale nevěděli jak. Ocenila bych někoho odvážného, kdo by mi ji aspoň na hodinu vzal. Myšlenky jsem měla jakékoli. A za ty roky jsem sešla jak kdybych žila minimálně na ulici...žádná upravená matka u kafíčka. Jestli budu mít někdy v okolí možnost takové mamince pomocí, udělám to opravdově a fyzicky. Roky jsem se snažila info žít trochu normálně. Do restaurací jsme buď nechodili nebo s tabletem a vlastním jídlem. Kolikrát jsme museli odjet z výletu, protože dcera chytla záchvat řevu a nepomohlo nic. Časem se to poddalo. Jezdíme na chaty s partou lidí, kteří jsou fajn. Malá si hraje s normálním a dětma. A všichni mají radost z jejich pokroků. Byli jsme i v Chorvatsku.
Věřím, že rodiče náročných dětí by potřebovali nějakou záchrannou síť, speciální stacionáře, odborníky pro sebe, děti, vzdělávací kurzy, lázně,..cokoli, co jim dá trochu energie na každodenní boj.
Na chlapy pozor, dokáží dost vyčichat zoufalou maminku. Jako snadnou kořist.
Je to člověku zprvu líto, ale nakonec zjistí, že je to dar a ne trest. A to je základ od ktereho se dá odrazit.
Jo, a na mateřské, jak hniju doma a kojím, tak jsem viděla i to, co bych si záměrně nepustila...jako Pach krve 4, pár dílů plešatého Onura, ale Nebezpečne vztahy, tak jsem ještě neklesla😂
@bonavoxa A ten Čtyřlístek o co přesně jde a kde se nachází?
Moje matka na to kouká pořád. Nedávno viděla jeden příběh, kdy byly dvě rodiny, nezvladatelné předškolní dítě, které babičky nechtěly hlídat a maminka se divila. Furt mi to přehazuje. Jenže, co jsem pochopila, tak ta máma chodila ven, do práce. U nás je zcela jiná situace. Ostatně i teta hlídá sestřenici dceru, zatímco ona je v práci. Máma si samozřejmě z toho vytáhla jen to, co se ji hodilo do krámu.
Já jsem donedávna všem návštěvám otevírala v noční košili.
@sijane To jsou taková období. Dceruška taky jednu dobu neusnula jinak, než v náruči. I přes den. Měla potřebu spinkat těsně u mě, nebo tatínka. Tak jsem spala s ní. Jen jsme v tu dobu moc nejedli a neuklízeli. Furt jsme chovali. 🙂 Bylo to náročný.. Ale moc rádi na to vzpomínáme.
@sijane Naše, když ječela, bylo to jak zapnutá cirkulárka. Kolikrát se z toho poblila. Nebo uprostřed noci řvala zabalená v dece, protože oblečení měla úplně durch mokré. Zkoušeli jsme, poddalo se to. Když měli lidí blbe kecy, vypálila jsem jim, že je nemocná...a oni se většinou zastydeli.
Taky to na mě občas dolehne, že není nikdo, kdo to za mě udělá a vydrží, ale stačí fakt málo, jen vidět na pomyslný jeden krok dopředu. Je to dítě, nejde reklamovat.
Naše malá si neuvědomovala třeba bolest, tak kolikrát ohrožovala i ostatní děti. Teď už je úplně v pohodě.
Zase si nemyslím, že by byla maminka, která úplně nezažila nějaké náročnější období u dětí, to jenom na Instagramu to tak vypadá.
@bonavoxa Víš, co je kolikrát na pytel? Že chlap si udělá dítě a jeho největší životní starostí je zadání trvalého příkazu. A ještě si ti chlapi často stěžují, že je my matky starající se celé dny a noci i o takové děti okrádáme o jejich peníze.
Když jsi u té bolesti. Tak to moje malá, stačilo se ťuknout a už řvala jako pavián, ale zároveň je schopna ti vydloubnout oči a utrhnout obličej. Kouše a škrabe. A to dělala ještě před prvním rokem. Doufáme, že jí to do školky nezůstane.
@sijane Vydrž. Bude se to zlepšovat, ale postupně. Mám doma už pětiletou, má PAS, takže vlastně tu náročnost potvrzenou i na papíře. Jako miminko řvala, neprospívala, venku ječela, ale tak strašně, že to spousta lidí v životě neslyšela, demolovala hracky, byt, jídlo zvracela, měla milion požadavků, jako jeden druh něčeho, co se muselo udělat přesně, v noci někdy hodiny řvala nebo si šla hrát. Kdy se to zlomilo na únosnou míru, nevím...možná od těch dvou let. Teď bych řekla, že je v rámci možností v pohodě. A taky si na tu divočinu do jisté míry zvykneš.