Může to být autismus?
Mám syna, 3roky a 2 měsíce. PMV byl v pořádku. Od narození byl dráždivý a uplakaný. Protože měl cca 5 měsíců rýmu a v 7týdnech počínající zápal plic, chodili jsme hodně po doktorech, pořád dokola poslech plic, prohlížení krku. Doktorů se bál a bojí doteď. Říkala jsem si, že z toho vyroste, ale zatím to tak nevypadá. Nejsou to vlastně jen doktoři, ale celkově je vůči cizím lidem, nebo těm, které delší dobu neviděl, nedůvěřivý a nechce na sebe nechat i sáhnout. Když na něj tito lidé promluví, vypadá, jak kdyby se styděl. Podobné to bylo na hřišti. Na hřiště i písek chodit chtěl, nicméně po příchodu dlouho pozoroval ostatní děti, než se začal věnovat své činnosti (cca od 1,5r-2,5). Děti vyloženě nevyhledával, ale ani se jich nebál, nezapojoval se. Vykazoval spíše známky samotářství. Tato situace se v poslední době, zlomem 3. věku o dost zlepšila. Před 14 dny jsme se rozhodli dát ho do soukromé školky, na dopoledne. První den nebyl žádný problém, nechal se předat paní učitelce, vyzvedla jsem si ho, byl spokojený. Podle učitelek byl hrozně šikovný, na děti reagoval pěkně, prej je i organizoval, co mají nebo nemají dělat. Podruhé šel do školky po týdnu, ovšem při předávání začal řvát. Syn navíc neumí brečet, jen řvát (hystericky), když to na něj příjde. Volala jsem si potom do školky, jak to tam probíhá, tak prej chvíli brečí, když pláčejiné dítko, chvíli je v klidu. 3. den při předávání do školky to samé s tím, že hystericky ve školce křičel asi 1,5h. Pak se uklidnil a vše v pořádku. Když jsem si ho vždycky vyzvedávala, vypadal spokojeně. Jenže po tom 3. dnu se u něj objevily noční běsy...půl hodiny křičel "mámo domů" a když se "probral", ptal se mě, kam půjdu, když bude ve školce (vše jsem mu před nástupem a před každým odchodem vysvětlila). Ze školky jsem ho tedy díky těm běsům odhlásila a situaci chci momentálně řešit poradou psychologem. Náhodou jsem si četla o autistických dětech a poruše autistického spektra a docela jsem znejistěla....nevykazuje zájem o děti (ačkoli v poslední době se druží a "lumpačí"), vyvztekává si věci. Nemá rád, když na něj někdo cizí sahá (doposud)...i když ve školce, když mu paní učitelky s něčím pomáhaly, tak mu doteky nevadily (asi proto, že jsem na blízku nebyla já). Když na něj promluví cizí člověk nebo málo známí, tak loupe očima a dívá se ze strany na stranu, než se na něj podívá. Je na mě hrozně fixovaný a když jsem ho nyní zkoušela dát ke kamarádce, co má stejně staré dítko (které zná) cca na hodinu hlídání, tak se ode mně při "přebírání" odmítl odloučit, když jsem řekla, že jdu s mladší dcerou k doktorce. Taky pořád k něčemu čuchá...i k žíněnce na cvičení. Mohly by tohle být autismus?
Mě to připadne, že hledáš příznaky tam kde nejsou ;) Můj syn byl v sociálních projevech strašný.. kdokoliv cizí na něj promluvil, okamžitě se začal ohánět, že ho plácne, když na něj promluvil někdo známý, absolutně ho ignoroval, měl problémy v kolektivu.. + nerovnoměrný vývoj, špatné porozumění, do 4 let téměř nemluvil.. .. nebudu tu vše vypisovat, ale bylo toho šíleně moc. Vykazoval 5 znaků z 10ti pro autismus a přesto není autista, nemá žádnou poruchu autistického spektra. Od dvou a půl let navštěvujeme psychologii. Má diagnostikované ADHD, za dva roky udělal nesmírní pokrok. Takže v klidu, užívej si syna ;) Lidé nejsou stroje.. každý má nějakou svou povahu. Holt třeba tvůj syn bude víc samotářský. I když si myslím, že má ještě právo na to chovat se tak jak se chová. Do kolektivu se děti začleňují až v pozdějším věku. Ano jsou děti, které vyhledávají kolektiv dříve a chtějí si hrát s dětmi, ale jsou děti, které se začlení později.
Kromě toho, že asi nebude moc společenský- a zřejmě ani v dospělosti-spíše uzavřený , mi připadá normální, ale psycholog nejsem. Sama píšete, že se otrkává. Je na vás vázaný, což je v jeho věku celkem běžné- mám doma 5 dětí, byly takové 4, tomu pátému je teď 2,5 a v MŠ ještě nebyl. Ostatní fungují normálně. Jen 11 letý se bojí jít si něco zařídit a to zejména pokud má při tom mluvit s někým nerudným nebo na něj přísným-např. školní vrátný.
Těžko říct. Může se jen normálně stydět, třeba není tolik zvyklý na společnost jiných dětí a lidí, pokud jsi s ním doteď byla doma. Některým dětem trvá dýl než se začlení do kolektivu.Taky záleží jak se chová, když je třeba sám jenom s Tebou. Já byla jedináček a zvyklá pořád jen s rodiči, do školky jsem sice chodila ráda, ale společnost jiných dětí jsem taky vyloženě nevyhledávala trvalo mi dlouho, než jsem se ,,otrkala", raději jsem si hrála sama v koutku tak jak jsem byla zvyklá doma, neměla jsem ráda jakékoli kontaktní hry, byla jsem hodně fixovaná na rodiče. Některým dětem trvá, než si zvyknou na režim ve školce, na to, že se vše netočí jen kolem nich jako doma a třeba tím, že jsou spíše introvertní a samotářští a ve školce je to nutí hrát si v kolektivu, tak se cítí nejisté. Ale samozřejmě, pokud máš nějaké pochybnosti, můžeš se poradit s vaším pediatrem, případně s nějakým psychologem. Rozhodně bych nedělala závěry z toho, co píšeš.
Mě právě udivují i ty záchvaty vzteku ve 3letech a 2 měsících...pořád čekám, kdy od doby narození přestane "křičet" a zklidní se. Přijde a řekne "chci tablet". Když mu řeknu "ne", začne kňourat, až se vykňourá k hysterii. Všude píší, že si autisté vyřvávají věci, do toho uhýbání před dotyky druhých lidí, to očichávání (parfémy, sprcháče, plyšáky, čerstvě utřený stůl), fixace na mě...no jsem docela na vážkách.
@1baby12 Já nevím, ale můj 2,5 letý synek taky trvá na něčem, taky se vzteká, dokud to nedostane, často to nedostane- i když pro mne by bylo jednodušší mu danou věc půjčit, dát atd.,- 🙂 🙂 společenský je naopak až moc, zve slečny v metru k nám, hlasitě vyzpěvuje My máme rádi víno, krásné ženy...Naučila ho to nejstarší dcera. Já celá rudá bych se někam zamkla, kdybych mohla. 🙂 🙂 🙂
Ahoj,pokud chceš mít jistotu doporučuji ti navštívit Aplu-organizace,která se zabývá autismem,tam se objednej na vyšetření a budeš mít jistotu-je to tedy placené,ale ty peníze za to určitě stojí. Zklamu tě v tom,že běžný dětský psycholog tuto poruchu v mnoha případech nepozná,takže s ním samozřejmě můžeš jít k dětskému psychologovi ale počítej s tím,že se třeba nic moc nedozvíš. Já dětským psychologům moc nevěřím.
Na autismus to úplně nevypadá. Spís bych řekla, že je introvertní a trochu ještě na skolku nezralý, ale typickým
@nikamari O té APLE jsem přemýšlela, ale jsou tam objednací lhůty snad rok. Trochu jsem doufala v to, že by mě mohl dětský psycholog navést, abych věděla, jak k synovi přistupovat na podzim, až nastoupí do státní školky. Ale podle reakcí na internetu, jsou opravdu psychologové, kteří nejsou dobrými diagnostiky. Jediná "jistota" opravdu ta apla.
Zkus se zaměřit na oční kontakt, sdílení pocitů atd.... To že autista nesnese lidský kontakt rozhodně neplatí ve všech případech. A hlavně ti tu stejně nikdo neřekne jestli ano nebo ne-je to hodně složité a chce to to dítě vidět-pokud máš pochybnosti,zaplať mu to vyšetření a budeš mít jistotu. Nebo navštiv alespoň nějakého dobrého psychiatra-hlavně ne psychologa.
Na autismus to úplně nevypadá. Spís bych řekla, že je introvertní a trochu ještě na školku nezralý, ale typickým rysem autismu je neschopnost dítěte chápat a rozumět okolnímu světu, regrese, absence nebo neobvyklé používání řeči, neschopnost hrát si (i sám s hračkami) a repetitivní chování (rituály, ze kterých není schopné vybočit - např. do kuchyně chodí stále stejnou trasou a pokud se vyskytne překážka, nedokáže problém řešit, obejít ji, jít byť i jen mírně jinou trasou; také uspořádávání věcí), každopádně ne vždy se vyskytnou všechny projevy. Ale pokud s tebou komunikuje a úměrně věku chápe svět kolem sebe a reaguje na běžné podněty, navc se to poslední dobou zlepšilo, je velká pravděpodobnost, že je prostě jen bojácnější a trochu stydlín 😉
@dezyre Já doufám, že máš pravdu, ale věřím, že chápeš moje obavy, když např. z 10 spontánních dětí na hřišti je "jiný" jenom právě naše dítko. Nejsem zastánce srovnávání, snažila jsem se brát vždy ohledy na individualitu dítěte, ale ty články o PAS mě vyděsily, jestli jsem třeba něco "přehlížením" a chlácholením se individualitou, nezanedbala.
Ano,jsou tam dlouhé čekací lhůty,ale věř mi že to stojí za to, je lepší mít jistotu třeba za rok než nikdy.
No oni autisti většinou neznají stud,ještě jsem tedy takového nepotkala, pokud se stydí před cizmi lidmi tak by to mohlo být spíše dobré znamení. Oni na cizí lidi reagují buď úplně odměření-jako že je úplně přehlíží jako by tam nebyli a to i v případě že na ně ten člověk třeba mluví, nebo naopak jednají jako kdyby se důvěrně znali řadu let-prostě naprosto neadekvátně situaci a nebo jdou přímo do afektu pokud jim ten člověk nějak zásadně vadí.
Omlouvám se za překlepy,ale píši potmě a nevidím na ta písmena.
Ale jak říkám tady ti každý napíše něco a jistotu mít nebudeš-co autista to originál-šablona neexistuje,každý se něčím liší, navíc existuje také atypický autismus a tam už je to opravu hodně složité-já chápu že chceš vědět na čem jsi,ale to sama ani pomocí ostatních maminek opravdu nezjistíš. A hlavně mateřská intuice je vždy to nejdůležitější,takže pokud máš pochybnosti,tak to neber na lehkou váhu. Mě tato intuice nikdy nezklamala.
mně zase přijde, že na znaky autisty sedí každé dítě něčím, prostě je tam skoro všechny, všechny období vývoje, kterými děti procházejí a po čase je to pustí, jen u těch autistů to slouhodobě přetrvává, takže pak jak si to čtou maminky, tak mají pocit, že doma autistu mají...jako jedno vyšetření vám asi neublíží, ale možná to je jen zbytečný strach...
@1baby12 podle tvého popisu mě přijde, že je úzkostný. Mám přesně takovou dceru, od roku jsem dochazela k dětské psycholožce, ale ta rozhodně toto chování nepřisuzovala autismu. Dcera na sebe také od cizích nenechá sáhnout, a když se někdo dotkne udělá scénu, spíš je to takový temperament
@1baby12 nas starší se vzteka "jeste" ve 4,5r - 3 a pul roku - bez přestávky (od 1roku). Autista neni
Taky mi to vůbec neprijde jako autismus, jen jako trosku bojacnejsi dite. Nebojte.
@1baby12 mému synovi je 6 a záchvaty vzteku má stále. Od narození (pesne jak pises ) neumí plakat, jen vztekle řvát. Prohyba se, lehne si na břicho, rukama se opře o zem, prohne se v zádech a ploskami nohou si zakrýva oči, dava si je na čelo. Děla tlacive zvuky, nahlas dýchá, prostě herecky výkon do národního. Není to normální vztek, jako když se dítě valí po zemi a řve ze nechce z hřiště domů. Když vidí našeho známí, co s ním nejsou jinak v kontaktu, tak jsou v šoku.
Jinak je chytrý, společenský (i když kvůli organizaci druhých často z kolektivu vyrazovany, ma tkz pořád nějaký problém) ale nevadí mu být někde beze mě, naopak.
Psychiatr i psycholog řekli, že je naprosto ok, ale ja také vidím autisticke rysy.
Mě to taky příjde jako úzkost.
Holky a to očichávání věcí vám přijde v pořádku? Dělají to vaše děti?
Nastjp do skolky byl u nas obdobne obtizny.Pokud mas pocit ze by mohl byt autista,tech poruch je hodne a ruzne zavazne ...kazdy hned neni Rainman tak doporucuju podivat se na stranky APLA a pripadne se objednat na diagnostiku.
ahoj, kromě toho očichávání věcí celý náš syn 🙂 nástup do školky-řvaní u předávání a adaptace na školkové prostředí cca 2 roky až teprve potom vzal školku za svou teď mu bude 7 let a je z něho normální kluk, zůstává u něho ostych z cizího prostředí, lidí atd. ale to je dáno povahou, to se předělat nedá. dostal odklad školní docházky vloni (zápis hrůza a děs) a včera na zápise normálně komunikoval, řekl básničku atd...prošla bych vyšetřením u psychologa a pokud ten nic neshledá tak se tím netrap.
@1baby12 já tě plně chápu;) Staník je taky úplně jiný než ostatní, ale beru to jako jeho přednost ;) samozřejmě má doma opravdu pevný režim, jsme důsledni a musím říct, že opravdu z těch svých zvláštností vyrostl, ale přesto je takový, že nejde se stádem ;) je pravda, že treba i dlouho trvalo, než začal uznávat autority - učitelky ve školce, ale i to zvládl. Je pravda, že diagnostika tady těch dětských poruch jako je pas, autismus, Adhd a např. vývojová dysfázie je u nás na bídné úrovni. Já si treba nejsem vůbec jistá tím stanikovym Adhd, ale spíš se kloním k vývojové dysfázii. Vázne mu porozumění, grafomotorikou na tom byl taky bídně, ale psychologové mě tvrdí, že u Staníka si nejsou jistí tím, do jaké míry má nějakou poruchu a do jaké míry je to jeho povaha a hlavně si nejsou vůbec jisti jestli opravdu hůř rozumí, anebo to že občas nepochopí co mu říkáme je tím, že se nedokáže soustředit na delší větu a proste přestane vnímat a myslí si na svoje věci. Takže takhle asi vypadá diagnostika 🙂 já vím že to není pro tebe lehké, ale zkus přestat myslet na diagnózy a zaměřit se na rozvoj syna ;) je tu ještě skupina maminky nestandardních dětí, tam se hodně dočteš a spoustu dobrých článku má v albu sisstin. Není to konkrétně o autismu, ale je tam spoustu tipů k rozvoji dětí 🙂
Autisti milujou rituály. Můj syn vstává vždy ve stejnou dobu, snídá vždy to samé, věci si dává jen na jeden věšák. Jak mu tam dá dcera věci hned se rozčílí. Nemluví , nedokáže se radovat a dokáže se věnovat jen jedné činnosti. Mému synovi nebyla porucha autistického spektra prokázana.
@1baby12 Ještě bys klidně mohla kontaktovat ranou péči, která pracuje s dětmi s autismem, která je ve Tvém nejbližším okolí. Můžou navázat spolupráci i na základě podezření a když se diagnóza nepotvrdí, tak spolupráci ukončí. Měli by mít také kontakty na psychology a diagnostiku. Celkově Ti můžou poradit. Neříkám tím, že má syn určitě autismus, jen že nemusíš ztrácet čas než se dostaneš v APLE na řadu.
Celou dobu mi to přišlo takový běžný, ale je pravda, že autíci hodně očuchávaj, všecko 🙂 Běžte za psychologem a budete vědět víc.