Může být už 3 měsíční miminko "vyčůrané?"
Zdravím, a obracím se na vás jako na svou poslední šanci 😀 .
Mám doma 3 měsíční holčičku. Zezačátku byla hodná, i když spaní moc nedala, tak byla klidnější a vydržela být jen "sama se sebou", když jsem potřebovala doma něco udělat. Teď mi toho už moc nenaspí, hlavně dopoledne nechce (což přisuzuji věku a duševnímu rozvoji), ale jde mi o to, že se mi zdá "vyčůraná". Když mi usne (třeba po jídle v náruči) a já jí chci uložit do postýlky, tak se okamžitě vzbudí a pláče. Je to spíš vztekání, slzy jí netečou, jen se vzteká dokud maminka nepřijde a nevezme jí z postýlky 😅 .Zkoušela jsem jí nechat i vybrečet, ale já to dlouho nevydržím, maximálně deset patnáct minut, bojím se aby si neuhnala břišní kýlu.Musím jí prostě nosit (nejlépe na rameni jako při odříhnutí), pak se uklidní a kolikrát se začne i culit stylem "ha-mám co jsem chtěla". Jakmile takhle opět usne a já jí položímuž spící třeba na gauč ( v zavinovačce), většinou se zase vzbudí a jedeme nanovo. Tak to na mě trošku působí jako že si ze mě dělá dobrej den 😕 .Jakmile bych s ní na tom gauči ležela já, nebo v posteli, tak je to ok. Chci se proto zeptat, jestli je opravdu možné, že už takhle malé miminko si dokáže vzteky vynutit pozornost?Lásky má samozřejmně dostatek 😀 . Může to mít nějakou souvislost s tím,ž e se narodila skoro o 2 měsíce dřív a miminka takto dříve narozená třeba mají větší potřebu cítit bezpečí v maminčině náruči?
Já si taky nemyslím, že tak malé miminko může být vyčůrané. Moje Editka byla podobná, usnula při kojení a když jsem ji chtěla přenést do postýlky tak se hned probudila. Neměla jsem sílu na to nechat ji vyřvat a tak často spávala v našem lůžku. Někdo mě strašil, že si na sebe šijeme bič a bude s náma spávat ještě v první třídě 🙂 Neni tomu tak, ted krásně usiná s v postýlce (ale já ji zpivam) a spí tam celou noc.
Záleží jen na tobě jakou máš náturu a na co máš odvahu a sílu. Já jsem byla otrokem svého dítka, ale nevadilo mi to, dělala jsem to ráda.
@petradova - takže - vyčůraná rozhodně není. To nepřichází naprosto v úvahu. Je to malé dítě, potřebuje tvoji blízkost. Navíc je naprosto typický jev - dítě usne v náručí a při pokusu jej přendat do postýlky se probudí a pláče..Já bych ti doporučila, aby jsi si ji nechala u sebe, obě ležící - v posteli a byla tam s ní, dokud neusne. Pak ji obložila a klidně mohla odejít, zapla chůvičku. A po nějaké době ji zkusit dávat do její postýlky a být u ní, dokud neusne...Nechat vyplakávat 3měsíční miminko opravdu nejde, to se doslova nesmí...První rok v životě dítěte je neskutečně důležitý pro jeho vývoj..Zvážila bych nejspíše vhodnost, spíše nevhodnost toho, že usíná v nárůčí, ale určitě bych se nebránila tomu, aby usínala u tebe, resp. v postýlce ve tvé přítomnosti.
souhlasím s holkama a s výše napsaným.....
Už v prenataliu si ditě umí "zařídit" spoustu věcí, např. kopáním změnu polohy matky 😉 (Vývojová psychologie)
Ale nemyslím si, že by v tom byla vyčůranost... 😉 🙂 Mám stejný názor jako holky výše, prostě potřebuje cítit mámu a cítí se s ní nejbezpečněji 🙂
ne, nemůže, i když to tak navenek vypadá. potřebuje tě, víc než kdy jindy.
U nás to bylo to samé a malá je taky narozená dřív. Ale bylo to jen období, cca měsíc, teď už klidně usíná sama v postýlce. Dokonce mám někdy pocit, že mě u toho usínání ani nechce.
holky děkuju vám všem. Uznávám že jsem asi měla zbytečné obavy, aby z ní nevyrostl v jistém smyslu "rozmazlenec". Na jednu stranu bych jí pořád chtěla chovat a dotýkat se jí, jen jsem se bála aby z toho později nezdravě netěžila. Snad jsem to napsala srozumitelně 🙂 Pokusím se řídit vašimi radami a budu doufat, že díky vašim předaným zkušenostem bude u nás doma méně pláče 🙂
vrrrrr 😠 co to je? co říká mateřský cit? Chovat, mazlit, tulit, nosit, pusinkovat co hrdlo ráčí. To je to, co pohybu neschopné miminko vysílá pro svou mámu a co potřebuje a reagovat na to je přesně to správné. Miminka se choulí, klubíčkují, polštářkují, umazlují až do usnutí v mámině náručí - když to jinak nejde. To se dělá s miminky. Když se jim dá, o co si říkají pláčem, tak potřeba bude nasycena a přirozeným vývojem zmizí.
dopředu hlásím, že sem zastánce chování a nošení, takže ty z vás, které nejsou, prosím aspoň o trochu tolerance...
nevím, jestli může být tak malý dítě vyčuraný, ale osobně si myslím, že ne...zkus se vžít do její situace - celej život byla něčím obklopená, v bezpečí, slyšela tlukot tvýho srdce a to tam najednou není...jak to má během dne, chce se taky nosit nebo si vystačí sama? Možná se během spánku instinktivně cítí ohroženější, možná chce být jen u tebe..co na tom? jsou jí tři měsíce, má na to nárok...časem se to zlepší, neboj! ale pokud jde o mě, já bych jí chovala...u malýho sem to taky dělala a teď už dlooouho spí sám v postýlce klidně i hodinu...