Miminko mě nenechá ani najíst, jak nastavit režim?

@ilolove vydrž! Ono se to změní! Teď je to nejhorší období! Teda aspoň já to měla dost podobně. Trochu se taky obrň trpělivosti. Vím že těžko necháš dítě brečet půl hodiny někde na gauči, ale pokud není hladové a pokakané, tak i když bude chvíli plakat, tak se nic nestane. Vím že se to nedá poslouchat, ale nemáš na výběr. Ty taky musíš jíst. Nebo nebudeš mít sílu! Fakt, když je najedeny a přebaleny,tak tam chvíli vydrží samo!

Zapimela jsem dodat, že nekojím, bohužel se mi naprosto zastavila před měsícem laktace ze stresu(v te dobe jsem ještě mohla pojist, jelikož semnou byla maminka, která narodila, tak mi malou na 10 minut vždy zabavila, to byl bohužel jediný čas, kdy bezemne vydržela)

@ilolove Spokojena mama,spokojene dite.Tezko bude mala v poho kdyz ty padas na hubu hlady a unavou.Dala bych ji do nositka nebo satku,popripade na hraci deku na zem a sla bych se v klidu vycurat a najist.Popripade ji muzes mit na pripravu jidla na lehatku at je s tebou.

spokojena mama=spokojeny dite. S tim jak se stupnuje tvofe frustrace to bude i s malou horsi a horsi, potrebujes rezim a starat se o sebe. Vim ze je to hrozne tezky a neni sila, ale snaz se myslet na to, ze to delas pro ni. Ona potrebuje funkcni, zdravou a spokojenou mamu 🙂

@ilolove mela jsem to uplne stejne, dcera byla hodne kontaktni, ale v satku byt nesnasla, vadilo ji vse pevne, ani zavinovacky nechtela, casem jsem se naucila jist na gauci napriklad v leze pri kojeni, nebo u stolu jsem ji mela na jedne ruce, druhou rukou jedla, bud se v tu chvili taky krmila (kojila) nebo jen koukala a byla u mne, jak jsem ji polozila, rev, spala jen v naruci, kdyz jsem ji dala do postylky, vydrzela par vterin, minut, obcas max 10 minut, v kocaru vydrzela na spani 30 min, nevim moc co poradit, chlap se mi vracel mezi 7-8 vecer, hlidani absolutne zadne a cely den jen s dcerou sama, hodne narocne, ale je to jen obdobi a casem se to zlepsi, i kdyz to bohuzel trva i mesice nekdy roky🤷 rvat jsem ji tedy nikdy nenechala, protoze ja nejak nedavam jeji plac, zacnu byt nervni a mam tendence udelat vse proto, aby prestala brecet...

@ilolove to nevadí že nekojíš. Klid. To bude dobrý. Bude se to lepšit. Neboj! Hlavně pravidelně jez i za cenu, že bude chvíli plakat no. Zkus se nějak nad ten pláč tu chvilku co budeš jist povznést. Rijek si třeba že je napapana,přebalena,a nic ji nechybí a ze si prostě teď trénuje hlasivky😀

@ilolove mimochodem si to pamatuju.. celé šestinedělí jsem jen seděla na gauči a kojila, mobil, ovladač od televize, pití a jídlo nadosah. Ale malá naštěstí pak už fungovala alespoň v tom šátku, i když jinak byla neodložitelná. Až někdy po dvou měsících se mi ji začalo dařit odkládat na bříško do postýlky )na záda ani omylem), i když vždycky spala taky max. 20 minut,ale člověk si aspoň stihl něco dát nebo se osprchovat. Bude líp, výdrž ❤️.

Některá miminka ubrecena jsou více a některá méně.
Ani jedno z našich 3 dětí jsem nijak cilene nenechavala vyřvat, ale najíst se, dojit si na wc, postarat se o starší děti atd člověk musí.
Ničemu nepomůže, když se máma složí vyčerpáním.
Jo, u nejmladšího jsme se první dva měsíce spolu taky skoro nehnuli z postele - ale to jsem si užívala, protože jsem měla starší děti zaopatrene.
Ale jak říkám, prostřední byl křikloun a i kdyby se člověk pretrhl, nezabranil všemu pláči ...

@ilolove doporučuji aby muž ráno před odchodem do práce nachystal jídlo do krabiček do ledničky (nakrájené ovoce, zelenina, na snídani obložený chléb, tousty, prostě něco, co za chvíli není v ledničce hnusný), aby jsi mohla si to jen vytáhnout a s dítětem v náručí vzít, usadit se na gauč a u jejího spaní to ukusovat. A teplé jídlo si vezmeš v ten vece, kdy ji obstará manžel. Ono se to časem spraví, ty začátky jsou náročné, ale za chvíli ji bude zajímat i něco jiného než jen máma. Zkusit po chvilkách odkládat do postýlky, časem do lehátka, na hrací dečku, mluvit na ni, aby věděla, že jsi na dosah, třeba si za chvíli trochu zvykne, že není potřeba být klíšťátko a jinde je taky fajn.

asi tě nepotěším, ale nic než vydržet nezbývá (mě první tři měsíce večer manžel muselnormálně krmit, jinak bych byla bez večeře :D ...malá taky neodložitelná/ náladová/ nespavá... já na nervy už kolikrát fakt v koncích...zlepšilo se to až teď (má 8měsíců) .. radím si vše nachystat a jíst kdy to trochu jde, v domácnosti zaúkolovat muže a říkat si, že to tak nebude napořád..

To píšeš o mně před 10 lety o tomto čase, ne? 😀 Syn byl taky neodložitelné miminko, pořád jsem ho nosila na ruce, měl několik bojkotů kočáru (osvědčilo se mi uspat ho u prsa, odložit do kočáru a hned jet).
Nezbývá, než vydržet, některá miminka jsou prostě náročnější. Je malinká, řvát ji nenechávej (jen na nezbytnou dobu, aby sis zašla na WC apod.), oblož se jídlem a pitím a vydrž 🙂

@ilolove jídlo k sobě a ujidat když je malá v náručí když jsem dávala mlíčko tak jsem ji položila dala do polohy aby mohli pít a jednou rukou jsem krmila a druhou jedla a co v kočárku nespí

@ilolove U nás to samé. Jedla jsem tak, že mi buď někdo uvařil, nebo jsem vařila mega rychlý jídla den předem, když vzal někdo syna na procházku. Pak jsem si to jen rychle ohřála, obložila syna kojícím polštářem, on se kojil a já jednou rukou jedla. Spal jen na mně. Když jsem šla na záchod, tak hysterický řev. Hodně pomohl starší kočárek do bytu, tam se mi ho asi od 3 měsíců dařilo někdy uvozit tak, že jsem ho uspala na prsu, pak ho na prsu nesla do kočárku, povozila a spal. Jestli ti vydrží chvilku, když si hrajete, tak si vezmi jídlo s sebou a jez u ní a hraj si s ní. Já takhle kolikrát jím doteď (syn 5 měsíců), že si k němu sednu na zem, hrajeme si a já jím. Nebo ho přebaluju, mám talíř u toho a uzobávám. Ale bez jídla být nemůžeš, to se podepíše na tvojí psychice a pak i na její.

9 měsíců jsi miminko nosila v břiše a holt chvíli potrvá, než si zvykne, že neuslyší tlukot tvého srdce a neucítí teplo tvého těla 24/7. Já s malym byla také pořád na gauči. Kolem sebe jídlo, pití, deku. Naučila jsem ho usínat tak, že jsem si lehla na bok a přiložil jsem si ho k sobě. Naučil se tak usínat. Pak jsem pomalu odešla, své tělo nahradila dekoua mohla jsem fungovat normálně, protože konečně spal. Vím jak je tohle vyčerpávající, ale zatni zuby a vydrž. My měli po třetím měsíci zlom a každým dalším týdnem je to lepší a lepší. Semtam jsou dny, kdy mě malej od sebe nechce pustit, ale stačí mu, když mě má na očích a může mě pozorovat, jak uklízím nebo vařím z lehátka 🥰

Fuj, úplně se mi udělalo špatně, jak to tady všechno čtu vybavila jsem si sama sebe v začátku. Teď je malé rok a tri měsíce a konečně mám pocit, že můžu říct, že jsem prežila. Vim, že je hrozný to takhle napsat, ale bylo to fakt šílený. Teď zpětně, jak už je to lepší, se divim, že jsem to dala, ale ženská je prostě neskutečně silný a unikátní tvor. Teď si to uvědomuji mnohem víc. Líbí se mi co psali ostatní pisatelky, že by ti muž připravil jídlo do lednice (to nás tenkrát nenapadlo a jedla jsem jedno jídlo taky až večer, když přišel manžel. (Mezitím jen sem tam neco ve stresu...ještě chvíli a asi bych měla vředy). Později jsm začala jist u malé na zemi, zajimalo ji to a já měla konečně ,,pár minut". Jinak perfektní věc, kterou jsem využila strašně dlouho - úzká přístavna postýlka na kolečkách-jezdila jsem s ní celým bytem panelákem-do kuchyně , ke koupelně, k záchodu....pak se ten pripadný (temeř jistý) pláč dal lépe snést, než když prcka nevidíš. To se pak člověk ani nedočůrá 😐

@elis101 já právě ten rok vyhlížím snad každý den (všichni teda ujišťují , jak se to tím rokem zlomí, tak fakt doufám) , přesně - nějak to přežít, ale je to mazec..malou miluju, ale tohle mě utvrdilo v tom,že jedno dítě mi bude stačit, tu postýlku sem teď pořídila a je to fakt super věc

@elis101 Copak nedočůrá 😅...horší bylo, že jsem musela brát kvůli velké krevní ztrátě u porodu železo, takže jsem měla poprvé v životě zácpu, vůbec mi to nešlo a do toho ten hysterák vedle 😂.

@sonnn no, budu držet palce, aby přišlo zlepšení dřív. U mě první půlrok absolutní temno. Příprava na přežití druhého dne probíhala vždy večer mezi 20:30-23 a v noci samozřejmě kojení až do 4:30, kdy malá většinou vstávala, slavila jsem, když vstala v 5:10. Peklo největší, postýlka jako horké uhlíky...kolem půl roku se to zlepšilo, začala usínat po dopoledním kojení u prsu (v naší posteli, přendání nemožné) a já tak měla chvíli času....teď je to tak (rok a 3m), že jede do oběda a usne mezi 13-14 na hodinku, hodinku a půl podle toho, jak moc je unavená. Musí s ní člověk v náručí projít bytem, někdy 2 minuty, nekdy 10.V postýlce sama ještě neusnula nikdy. Pyšná na to, že ji nosíme nejsem, ale zkouseli jsme/zkoušíme stále a prostě to nejde a ječet ji nenechám. Když jsem byla vážně zoufalá i to jsem chvíli vydržela, poslední varianta....žadný výsledek. Vzhledem k tomu, že ještě nikdy sama neusnula ( jakože položit do postýlky pohádka, pusinka, pohladit, dobrou) děsím se toho, až přestanu kojit. Řesila jsem to i doktorkou, no prý nějaké deti to tak mají, že nespí a to si říkáš proč zrovna to mý, když kamarádka budí i na kojení a začala u toho teda z nudy studovat skolu, protože byt už má naklizenej na rukavičku. Nikomu se k volbě jednoho dítěte nedivím, taky to teď tak mám..

@katule1990 to teda, v porodnici mi taky píchali železo,
řeknou milion informací a tohle ne....musím říct, že v mém případě byl doma vzdycky muž, co jsem podvakráté takhle zkoncila na záchodě...Dítě sice ječelo, ale bylo postaráno a já na zachodě přemýšlela, jestli nekdo někdy volal doktora s tím, že má neřešitelný akutní problém ,,na půl cesty". Bylo to hrozny....nějak jsem to pak zvládla, ale v tu chvíli jsem se vlastně fakt dost bála co bzdu dělat...

@elis101 , přesně! co si člověk nenachystá to nemá, už máme s manželem heslo co je udělaný, to je, jinak jsou to jen plány protoženevíš co bude za 5minut :D ...malou uchovám jen v zavinovačce (spása, že jsem ji koupila,fakt) ..spaní jako položit a spát? haha... taky nosím,nosím,nosím (jinak nežv rukách nechce) ,brečet ji nebudu nechávat a co, tak to máme, prostě fakt,jak píšeš...malé je 8měsíců a teď už mi do těch 5ti ráno taky vydrží (1x si dá ještě um kolem půlnoci) , mám to fakt v mlze ten první půlrok....nechápu a obdiv všem ...hlášky mateřskou si užívám, musím mimčo budit nebo co už mám uklízet vynadávám pěkně od plic sprostě ve sprše :D ..drž se

@elis101 To je přesný - problém na půl cesty 😅. Já už jsem někdy byla tak zoufalá, že jsem musela vyndat, co šlo a jít, no 😨😅.

@elis101 přejde to 🍀 prostřední syn byl od narození chronickej nespavec. Měl silný reflux, takže vyblil vše co snědl, tím pádem jsem ho měla na prsou furt. Kojení - bliti - řev - hlad - kojení ...pořád dokola. Padala jsem na pusu a v noci první rok spala snad 2h v kuse nejdyl. Ale přežili jsme 😃 dneska už na to vzpomínám s úsměvem, ale pamatuju, že tehdy mi do smíchu nebylo a měla jsem pocit, že světlo na konci tunelu nikde ....tak drzim ✊

ještě bych dala tip na instagramu na #usmevmamy a "hubatamama , vzdy mi to dodá sílu,když už nemůžu na další den s (milovaným) náročňátkem...ono taky ty usměvavé,krásné fotky a všeobjímající pohodička na některých účtech, která má k realitě kilometr nepřidá

@katule1990 jako jo, tak nějak. Že budu dělat ještě takovýhle věci, to fakt nevymyslíš 🙈...nevěděla jsem, jak to lišácky napsat...😅