Měli bychom dceru začít vychovávat? Nic jí nestačí

ja bych ji vzala do kocaru a co nejvice s ni jezdila, aby co nejvice spala, je jeste mala.) a myslim si ze sou to kecy ze miminko se neda rozmazlit. da a to velice dobre, to zas napsal zase nejaky chytrak.normalne ji strc do kocaru a chod s ni co nejvice ven. a udelejte si nejake ritualy, ale snaz se ji nosit co nejmene, treba ji dej na psotel a hraj si s ni, ale nenos. prece nechces byt jejim otrokem, a nosit ji do roka a mozna dyl. ale vyrvat bych svyho chlapecka nikdy nenechala. jak vidim slzicku tak sem na mekko a uz ho beru do naruce a pusinkuju aby se uklidnil🙂

Taky jsem z jejího pláče naměko, ale když už ani to nošení nepomáhá, tak jen utírám slzičky, hladím, pusinkuju, je mi jí líto, ale někdy je vidět že to na nás opravdu jen zkouší. Kolikrát se od ní vzdálím a jak vidím že tam nejsem a nemá to cenu tak přestane. Ale jak se ukážu, začne řev nanovo. Člověk si až myslí, že ho nemá ráda, ale to je u takovýhleho drobka nesmysl. Beru ji do náruče jen když je už zajíká nebo naopak když přestane a snažím se ji zabavit. Chci zkusit být trochu tvrdší, jen doufám, že to bude mít nakonec úspěch a neobrátí se to proti mě 😒

Alishia, jinak jsem ráda že čtu tvůj názor, dnes každý radí rozmazlovat, ale nám se to asi nevyplatí...

tak ja sem nekdy uz fakt uplne hystericka kdyz to prehani a i zakricim, ze uz toho mam tak akorat dost ( je mi to prd platny) 🙂 rve dal.) kdyz vim ze to jen zkousi tak ten jeho plac zni jinak.) minule rval v postylce a nevedel ze na nej koukam, to byl herecky vykon.) sem se fakt pobavila.)

Jejda...vy máte 5 m a stále s tím bojujete? No nazdar... já jsem taky trochu nervoza, snažím se to nedat znát, ale děti to poznají. Navíc bydlímě v 1+1 😝

jitrulka : tak ja taky rozmazluji, ale ne tak abych mu delala otrokyni. furt ho pusinkuju, nunam, delam pro nej vsechno, ale ma to sve meze.) vyrvat nenecham, ale snazim se zabavit jinak nez nosit na rukou.) za cely den vystridame milion hracek, koukame i na krtecka, chvilku ho to zabavi, ale vic se mu libi ocko.)

jitrulka, tak to si z toho vůbec nic nedělej. Taky máme doma uplakánka. Hodně nám pomáhá kočárek, dám do kočárku a drndám, když je škaredě, tak aspoň na balkóně. Taky mi malej brečí a jakmile ho vezmu do náručí přestaně a jak mile ho položím do postýlky zase řev. Na nervy je to občas velká zabíračka.

tak vojta to pozna vzdycky protoze ja opravdu vybuchnu.) pak ho vzteky obliknu, soupnu do kocaru a za chvili spi. oni kdyz sou deti ospale tak sou urvane./ u nej se to projevuje po dvou hodinach.

holky já nevím. Čtu vaše názory, ale mé dítko bylo taky hodně uplakané, kojili co hodinu, ale myslím si, že dvouměsíční dítě je dost malé na to, aby bylo takhle rázně vychovávané. My jsme ji hladili, to už jsem dělala v porodnici,tulili jsme ji k sobě když plakala. Dokrmovala jsem ji stříkačkou a to si nikdo neumí představit co to je, když to nezažije, dítě řve hlady apod. ale nenechala jsem jí nikdy vyřvávat, spala se mnou v posteli, chtěla mě cítit a proč jí to upírat. Ted je nám skoro 8měs. spí už ve vlastní postýlce - přešla na ní uuuuplně v pohodě a vrací mi tu lásku tak, že je moc hodné dítě, hraje si, když chce pochovat tak si zabéká (pobrečí🙂) ) tak jdu a pochovám jí, děláme blbosti, ale myslím, že 2měs. dítě je malé a potřebuje cítit maminku. Nebojte, také jsem zastáncem toho, že nebudu otrokem svého dítěte, taky chci mít svůj klid a čas na sebe nebo domácí práce, ale mazlení s dítětem je to nejhezčí a oni to pro svůj vývoj určitě potřebují.
a taky nám řvala a my v noci lítali po pokoji, skákali jsme s ní. No hold začátky jsou těžký. Vím už něco, mám to za sebou, tak věř JItrulko, bude líp. A tul se k miminku, oni to mají rádi 🙂)

souhlasim s tim ze mazlit mazlit mazlit, ale ne vnaruci, my mame ted pres 8KG, a ja bych ho opravdu cely den nosit nemohla a ani bych nechtela, bud ho dam pod hrazdicku nebo do lehatka a nebo ho mam na posteli a hrajem si. nebo je nejvic casu v kocare, bud venku na prochazce nebo na balkone. spi ve sve postylce v tomhle sem byla prisna, k sobe si ho berem jen rano kolem 6hod kdyz se budi. a sem za to moc rada, ze sem vydrzela.)

Z vlastní zkušenosti můžu napsat že miminko se rozmazlit dá...to že to nelze do roka dítěte je blbost 😉 Mazlit určitě,ale neumusí být neustále v náručí,za chvíli se dost pronese a mamka má jen jedny záda a jedno zdraví že 😉 Mně se nakonec povedlo dceru naučit že hrát si musí i sama,ví že já za ní přijdu,ale nebude to vždycky když si zařve 😉

Pismenko, já vím, že je jště maličká a lásku ji chci dát na prvním místě. Však jak jsem výše psala, chtěli jsme ji s přítelem nosit a mazlit co to dá. Je to naše jediné štěstíčko a my měli dost času se ji věnovat. Jenže ona o to nějak přestala stát. Než jsem přistoupila na změny (zatím je to asi 2 dny) tak jsme ji i uspávali v náručí, jenže nedávno vydržela řvát (opravdu řvát) v houpacím křesle na klíně 2 hodiny v kuse a když už jsem toho měla plné kecky a dala ji do postýlky, byl najednou klid. Od té doby ji dám rovnou do postýlky, kde max 10 min poplakává a pak usne.

Však už ji taky laskáme jen na matraci, jen jsem chtěla vědět jaké s tím máte zkušenosti. Nejhorší bude asi ted ten přechod z nošení na "jenom" hraní si. Ale snad to zvládneme.

alishia
jasně, ne v náručí, souhlasím 🙂) to mi jí taky nenosíme. Jen když si jí chci pomuchlovat tak si ji s radostí vezmu. I když mi jsme lehký 🙂) nemáme ještě ani 6kilo 🙂) chíííííííííííííííí a když se narodila, měla 2,40 🙂)

Jitrulko:
myslím, že přemýšlet dopředu co bude a nebude to nemá cenu. Prostě pozvolna.................

Karolínka to na nás taky zkouší,někdy ten pláč tahá až z paty,to se pak musím smát,je to naše herečka malá.Ale mazlíme se hodně a často,ale třeba na posteli,jen tak se válíme a mazlíme se.Moc nenosíme,těch 8,5 kg je už fakt dost 🙂

holky,tak já jsem měla první 3děti zlaté,vždycky jsem si říkala,jak můžou ty mámy svoje děti tak rozmazlovat.když se narodil náš nejmladší a poslední 😀 ,tak byl pěkně uřvanej,to co jsem vždycky říkala,že bych v životě nedopustila,tak jsem přesně začla dělat-samozřejmě spal s ními v posteli,když v noci nespal a bulel,tak jsme se s manželem střídali v chování a nošení,přes den jsem měla doma kočárek,v kterým jsme ho houpali,protože jsem už taky nemohla na záda,no prostě očistec na zemi.místo toho,aby jsme si ho užívali,protože mezi ním a holkama je velký věkový rozdíl,takže ty nás už jaksi nepotřebujou,tak jsem chodila unavená,nevyspalá a ubrečená.do toho všeho jsme měli problémy s kojením,takže jsem musela odsávat a krmit ho z lahve,což do 6 měsíce zabralo taky spoustu času i psychicky.a takovýhle kolotoč nám trval až do 10měsíce.po desátým měsíci,když začal sám chodit,tak už se sám zabaví,dojde si kam potřebuje a já stihnu už i uvařit.ted si ho teprve začínáme užívat,takže ono to jednou určitě přejde. 🙂 🙂 🙂

No páni, obdivuju spoustu maminek, které to měli o moc těžší jak já a je jich jistě spousta. Snažím se pro malou vymyslet pokaždé nějakou zábavu, ale vždy je to jen na chvíli a kolikrát to pak přes ten pláč ani nezabírá. Nošení bych chtěla fakt minimalizovat, aby se mohla rozvíjet i jinak. Bereme ji do náruče jen hdyž nepláče, abych ji ukazovala okolí, hračky nebo knížky. Zkusím to asi na týden, 14 dní a když bude pořád hodně plačtivá, možná se zkusíme vrátit k nošení. Ale doufám, že k tomu nedojde...

jitrulka: ono jde o zvyk, ted si zvykla na noseni, tak si musi zas zvyknout ze se cely den nosit proste nebude.) ono to pujde, je to tezke, ja mam taky co delat, abych maleho zabavila, do naruce ho beru az kdyz opravdu nevim co bychom mohli delat, tak chodime po dome nebo po zahrade. Malemu se hodne libi stromy, doporucuju vzit kocar stahnout strechu a jet do lesa nebo na zahradku pod stromy, to ani nemusim jezdit a malej tam vydrzi na to cucet dokud neusne.) jinak se rad na sebe kouka do zrcadla.)) mame ho porad ulemtany🙂)) asi nejakej malej metrosexual.) ted se mi zacal vztek u oblikani tak ho vezmu pred zrcadlo a oblikam u zrcadla a to se mu libi to je sticha, kouka na toho kluka v zrcadle jak se meni🙂 ALE na to ste jeste malinky.) zvykej ji dokud je mala, cim bude starsi tim to pujde hur si myslim.)

jj,stromy a zrcadlo-to jsou osvědčený metody 😀

jitrulko - hele, já zjistila, že ona ta miminka nepotřebují v tomhle věku zábavu. Je to spíš rozruší a pak jsou uřvané a unavené. On jim stačí nakojit, pochovat, přebalit a klid v postýlce, přítmí, žádný hluk, žádné hrajítka, hýbátka, natřásání. Co nejméně s ním manipulovat, a když, tak jen plynule, jemně. Tak, jako se jemně pohupovaly v bříšku. Je o tom celá kniha - manipulace s dítětem, autorka Eva Kiedroňová, název si nepamatuji. Princip je, že novorozeňata a děti do 3 měsíců příliš aktivit rozrušuje. Potřebují klid na adaptaci mimo dělohu.

Taky hodně pomáhá pevné zavinutí do nějaké šály, vadí jim prostor okolo - já si nechala uplést čtverec 90x90 cm a udělala z něj larvičku. U prvního jsem toto netušila a protrpěli jsme jako ty 3 měsíce. U Mariánka už jsem toto věděla a přestože byl uřvaný, tohle obvykle zabralo. Zkus prozměnu dělat spíše méně, než více.
Když bude mít klid, nebude klást takové nároky na chování a pak nebudeš mít strach, že rozmazlíš.
Já jsem kluky chovala bez omezení, neodepřela jsem ji to, čeho se jako kojenci dožadovali (kojení podle hladu, spaní s mámou, vzít do náruče) a mohu říct, že žádné rozmazlení nepozoruji. Teď už samozřejmě neustupuji vrtochům - to je totiž rozdíl a opravdová cesta k rozmazlení - ustupovat vrtochům batolete. Kojenec vrtochy nemá. Ten chce mít uspokojené své základní potřeby. To období pomine, dítě se změní a budou i jiné nároky. Až bude lézt, poleze, bude chodit - a nebude potřebovat chovat..

tak hlavu vzhůru, bude líp 😀

Holky, promiňte, ale jaké rozmazlování???? Když dítě něco potřebuje, tak si o to říká pláčem..Takto malinké děti fyzický kontakt potřebují, potřebují cítit jistotu.. JITRULKA: mě tvoje holčička připadá fakt malinká....
................................Já nevím...ale já svoji holčičku nosila a mazlila pokaždé, když chtěla..necítím se jako její otrok, proč? Chovám ji před usínáním a kdykoliv chce i teď..už není ležící miminko, zajímají ji i věci kolem, ale to tulení a chování miluje...mě to nevadí.. Vždyť je to tak strašně krátké období, kdy můžete svému dítěti to nošení dopřát...Za 5,10 let už se s ním takto mazlit nebudete...Já jí nosím naprosto dobrovolně a s láskou /i se svými 43kily/ 😵

jitrulko a nebo mě napadá-co šátek?kamarádce s jejím tygrem hrozně pomohl 😉

kalo - ha ha - já mám přesně puberťáka, který přetrpí pusu ode mně se zavřenýma očima. Takže opravdu je důvod si to mazlení s miminkem užít, dokud to jde. Za 10 let už se na nás vy... 😀 A za dalších pět už ho bude líbat nějaká holka a já budu mít smůlu.
Takže fakt si to užije co hrdlo ráčí jitrulko, děsně, nespravedlivě rychle tohle období odejde a už se nevrátí. Vím, že je to těžké připustit zničená, nevyspalá tváří v tvář řvoucímu netvorovi, se kterým si nevím rady. 😅 Taky jsem to zažila. Ale když se ohlédnu, byla to chvilka. Tak jsem k tomu přistupovala podruhé a bylo to o moc snesitelnější, fakt. A uteklo to ještě rychleji - ☹ Naštěstí se malý rád mazlí pořád.

Alishio, děkuju moc, přesně tohle jsem potřebovala slyšet. Mám se ještě hodně co učit, a tak to s malou splácáváme dohromady. Myslím že maličký pokroky už jsou vidět 🙂

U nás se na bolavé bříško trpělo do 2.měsíců,takže nám nic jiného nezbývalo,než v krizi skákat na balónu s miminkem v náručí,masírovat bříško apd. ☹
Takové to vynucování pozornosti jsem začala vnímat kolem 3.měsíce. 😅
Zjistila jsem to tak,že mi mladej jednou vyřvával,ikdyž jsem ho chovala a pak jsem udělala jeden "pokus"..................položila jsem ho na gauč do obýváku a stoupla si mezi dveře,abych na něj viděla a on na mě ne.Párkrát zahulákal a jakmile zjistil,že k němu hned někdo neběží,stichnul a koukal se kolem sebe. 😀
Jenže člověk může dítě vychovávat jen v případě,že mu nic zrovna není. 😖
U nás to šlo do 8.měsíců,ale pak začaly zlobit zoubky.Takže jsem pořád musela řešit dilema,jestli jsou to zuby,nebo to na mě jenom zkouší. 😀
Teď je nám 1,5 roku a dá se říct,že už mu rozumím a poznám,jak to se mnou myslí. 😵

šátek jsem nezkoušela, trochu se toho motání bojím.

Kalo a Kubatko: já chovat vážně chtěla, ale nejde to. Mohla bych ji mít 24 hod. v náručí, ale ona nechce. Buď chce mít vlastní klid nebo jí obyčejná náruč nestačí. Začali jsme jen v náručí, pak na otočném křesle, pak jsem s ní musela provádět step aerobic, ale ted už nepomáhalo ani osvědčené houpání na míči. To co ji stačilo dřív ji už nestačí, nevím kam by to až mohlo zajít. V noci spí klidně, ale přes den si podle mě žádá často prs (z mých předchozích návyků) ale jen ho dudlá, stejně nepije pač hlad nemá. Nechci být živý dudlík, to podle mě není dobré.

ahojte, přídávám se k vám. Taky s tímto bojuju - chovat, nebo nechovat? Naše Adélka taky moc dlouho sama v postýlce nevydrží. V noci naštěsí spí docela dobře, ale přes den toho už moc v kuse nenaspí. Vždycky chvilku schrupne a pak pláč. Tak vždy jdu k ní, pochovám, sklidní se, zkusím ji položit znovu do postýlky a za chvilku mě zase volá pláčem. Co se mi jakž takž osvědčilo je pevné zavinutí do zavinovačky to ji zklidní, někdy na chvilku dudlík,když to nepomáhá vezmu si ji do baby vaku a tam většínou usne. Ale jak ji položím tak za nějakou dobu na novo. Zkoušla jsem i různé hračky (kolotoč a tak), ale u nich pozornost zatím moc dlouho neudrží, možná až bude starší.

Chování malinkatýho miminka není o rozmazlování, je to o tom, že dítěti jako rodič tvoří základní jistotu, že se má o koho opřít a na koho spolehnout. Proto to děti jakoby zkouší - ověřují si, že tu rodiče jsou opravdu pro ně, že se nic nezměnilo. Adaptace na venkovní svět je pro mnohé děti hrozně těžká, můžou mít všelijaký bolístky, nejistoty, strachy.
Je to hrozně těžký, když dítě často pláče a nosit ho nepomáhá. Radím dát prso nebo uspat (většina dětí hodně pláče, když jsou unavené).

Můj starší byl řvoun, hroznej, navíc já po porodu s nervama na pochodu, bylo to fakt náročný období, kolikrát jsem brečela vyčerpáním a nevyspáním. Ale nikdy jsem ho nenechala plakat - dostal prso, náruč, míč, kočárek, kdykoliv si zabrečel. V půl roce se to zlomilo, najednou se začal pohybovat sám, uměl se plazit a pak lézt a je to zdravý pohodový dítě, kdykoliv chce pochovat teď, vezmu ho zas.

Myslím, že jako rodič nemůžu dát o moc víc, než naprostou lásku a náklonnost kdykoliv si dítě řekne.

Teď mám druhý mimčo a větší klid v hlavě a stejně je to řvoun 🙂 Tak se chová, nosí v šátku a v noci spí na prsu. Ale ono to hrozně rychle uteče, každej den mi přímo proteče mezi prstama, za rok bude běhat a pomazlí se dvakrát denně.

Jitrulko, když se ti malá vzpíná v náručí, možná chce do zavinky, do kočárku nebo má prdíky. Zkus jí uspat nebo dát najíst. Tyhle malinkatý miminka nic jinýho nepotřebujou. Nejlepší hračkou je máma a její tělo.

Zkoušela jsem před tím i zalést si s malou va velkou část dne do postele a být ji kdykoli k službám. Kdykoli nabídnout prs, mazlit se hrát si... Chvíli to bylo fajn a mě to také vyhovovalo, ale pak se to začalo zhoršovat, malou víc pobolívalo bříško,(asi z toho častého kojení, pač předtím ani pak ji to tolik netrápilo), malá se nechtěla odtrhnout, začala být nevrlá, nic ji nebavilo a já začala opět hopsat po celém bytě za mocného řevu malé. Ted jsem zjistila že je i ráda chvíli sama, že ji občas zbytečně rozptyluju. Tak se snažím poznávat, kdy mě chce mít u sebe a mazlit se a já ji zkouším učit že je spousta jiných věcí než jen prso a mazlení. Jinak své miminko miluju a stále se s ní mazlim, i když pláče, tak ji pusinkuju, aby věděla že u ní jsem. A postupně se to začíná zlepšovat. Aspoň se mi to zdá 😉