Mého syna mlátí jeho mladší kamarád. Jak to řešit?

@zalando plně souhlasím

@meck007 Setkala jsem se s tím, sice asi trochu jinak, ale ano. Když bylo mé sestře asi 12 let (jsem o 9let starší), přišla za mnou s tím, že má školní tašku a mobil v popelnici, že jí to tam hodil kluk ze třídy a že jí to dělá pořád. Strašně jsem se naštvala a toho kluka si venku našla. Za vlasy jsem ho dotáhla k té popelnici a donutila ho do ní vlézt a všechny ségřiny věci najít. Když z té popelnice vylezl, dala jsem mu facku ze všech sil. Uvědomuju si, že jsem to dělat neměla a že jsem z toho mohla mít pěkný malér, ale v té chvíli... Pak jsem to říkala mámě a ta to řešila ve škole. Kluk skončil tak, že se ambulantně léčí v Bohnicích...
Nepíšeš kolik synovi je. Ale já bych to určitě řešila s kamarádkou, musí svého syna vychovat pořádně, tohle co píšeš, je šílený. Možná bych i tomu klukovi zkusila vysvětlit, že tohle nesmí. Však je to tvé dítě, takže máš určitě právo na to, to tomu klukovi říct. Možná že by z tebe měl větší respekt než ze své vlastní mámy.

Teda tak ja bych řekla kamarádce at mu proste naseka na prdel!! To same bych udělala ja kdyby toto děla můj syn a okriknuti by ignoroval.. pokud by nebyla ochotna syna naučit slušného chování uz bych k ni teda nechodila.. chudák muze mit z toho opravdu i nejake trauma..

@nikola_w tím, že mu dáš na zadek , mu přesně ukážeš, že takhle se to dělá...že se lidi bijou....☹

@meck007
asi bych důsledně bránila v tom, aby druhý kluk tvého bil - kdykoliv se k němu přiblíží, jasně dát najevo , že když něco chce, musí na to jinak, a ukázat jak....dát ho pryč, zkusit znovu. V tom věku ještě nevědí, jak na to - učí se komunikaci a někdy takhle nešťastně - hodně pochválit, když je všechno ok🙂

@berenika39 I jeden přední dětský psycholog říká, že je proti fyzickým trestům. Krom toho když dítě ubližuje jinému dítěti nebo zvířeti. Což je zase v rozporu s tím, že když dostane na zadek tak se to naučí. To je těžko.

Navíc jsem nenapsala, že on má i u ní doma záchvaty klidně půl hodiny kdy se prostě vzteká, řve a se vším tříská. Nevím jestli je to vzdor a mám počkat až to přejde. Ale trvá to už dost dlouho. Před půl rokem všechny kousal, teď všechny mlátí. I ji to trápí, ale zkoušela domluvu, i je od sebe odtáhnout. Ale poslední dobou mi přišlo, že rezignuje.

Děkuji všem za rady. Dnes s ní promluvím a prostě se do té výchovy pustím sama. Nerada bych učila svého syna, že se musí bránit mlácením.

@meck007 myslím, že víc než čímkoliv jiným je to vzdorem, obdobím. v tomhle případě - přesně jak píšeš - bych ted fyzický trest vynechala jednoznačně. držím palce. bud důsledná, časem se to změní, uvidíš...

@berenika39 Jsem to napsala blbě. Můj syn nemá vzdor. Ale ten kamarádčin syn má to období. Děkuji moc za rady 🙂

A keby si na chvilu tie navstevy u nej obmedzila? teda aspon kym ten vzdor neprejde? ved predsa s kamoskou sa mozete vidiet aj sami, bez deti. A aj je to lepsie vysvetlis.
Ja by som nezniesla, aby niekto mlatil moje dieta. Aj keby islo o kamaratkinho syna.

Já být ve vaší situaci, tak se syna vždy zastanu, nenechala bych, aby ho kamarád bil. Váš syn musí vědět, že jste tu pro něj a má u vás bezpečí. Vždy bych kamaráda zastavila, řekla, že tohle dělat nemůže a ukázala, řekla, jak to jde udělat. I když nemluví, jde ukázat např. rukama prosím, když něco chce a ukázat, na tu věc, kterou chce. Pokud se začne vztekat, nevěnovala bych tomu pozornost. Myslím si, že když budete v tomhle důsledná, kamarád časem zjistí, že ve vaší přítomnosti se musí chovat jinak. Zároveň ukážete synovi, že i konflikty se dají řešit v klidu. Nikdy bych syna s kamarádem nenechala samotné, vždy bych seděla kousek od nich, abych mohla včas zasáhnout. Okřikování, které dělá kamarádka, v tomhle případě nepomůže, musí se zasáhnout důsledněji, obzvlášť pokud se kamarád projevuje vzdorovitě. I když to kousání a bytí mně jen jako vzdor nepřijde. Být kamarádkou se zamyslím, proč se takto syn projevuje. Jestli neprožil nějakou situaci, kterou neumí zvládnout a má v sobě emoce, které neumí dát najevo, a proto je pouští ven touto cestou. U těchto malých dětí se může jednat např. o sebrání dudlíku, samostatné spaní, odplenkování, hádky rodičů, nezájem rodičů o dítě.... Jak dlouho se kamarád takto chová? Chová se takto jen k vašemu synovi, nebo i jiným dětem, rodičům, dospělým?
Věnuje kamarádka synovi dostatek pozornosti, společný čas na hraní, dostatek mazlení a tulení? Pokud není kamarád vyloženě rozmazlený, tak mi přijde, že "volá o pomoc".

Nedovolila bych si pouštět se do výchovy dítěte sebelepší kamarádky. Řešila bych to tím, že bych se s nimi nestýkala - ahoj chcete přijít / můžeme přijít? Nezlob se, dneska ne, malý nechce, bojí se, že ho bude tvůj malý zase bít, kousat. I když se možná kamarádka naštve, podle mě to začne řešit.

@meck007 Mého syna mlátila docela drsně dcerka mé nejlepší kamarádky, trvalo to teda jen pár měsíců a bylo to právě v době, kdy ještě nedokázala vyjádřit slovně, když ji štvalo něco, co syn dělal. Možná se ho dokonce i trochu bála, protože je fakt, že můj syn je dost hlučný - a ona ve stresu na něho prostě vystartovala a bránila se útokem. Kamarádka nebo její manžel vždycky zasahovali, ale když u toho nebyli, v klidu jsem jí sama řekla, že to dělat nesmí, protože se syna bojí Stejně tak bych to udělala, i kdyby u toho kamarádka byla, ale nevšímala si jí. Teď jsou ti dva nerozlučná dvojka, občas na sebe ječí, dost často se o něco tahají, ale už se nemlátí a mají se hrozně rádi, tak držím palce, ať to dopadne takhle i mezi tvým synem a jeho kamarádem. Jen mě napadlo, jestli náhodou kamarádčin syn nemá trochu sklony k autismu?

Muj syn mel mezi 2-3 roky hodne silene obdobi vzdoru a taky tzv. agresivni obdobi a obdobi vse moje-nic nepujcim-me samotne to bylo neprijemne, vzdy jsem to resila,ale bylo to neskutecne unavne a deprimujici -ja sama jsem v tomto obdobi kamaradkam rikala,ze se stykat nebudem, az z toho syn vyroste,ze na to nemam nervy......a to obdobi skutecne preslo a tedje syn vklidu 🙂))) kdyz uz ublizoval nejakemu kamaradovi, a ja u toho treba nebyla-zasahla kamaradka-slovne a v klidu,byla jsem rada 🙂))

@drzticka81 pokud jste to Vy, jako matka řešila, je to v pořádku. Navíc pokud jste se k tomu postavila tak, že jste se s kamarádkama sama domluvila že se chvíli stýkat nebudete. Jasně, radikální, ale asi účinné.

Zakladatelka ale píše, že když na něj kamarádka křikne, je to dítěti v podstatě jedno, navíc v poslední době rezignovala - tímto přístupem se to nezlepší nikdy.

jsou jim dva. tohle bohuzel proste k tomuhle obdobi patri. tim nerikam ze kazde dite kouse nebo bije ostatni, ale kazdopadne mezi 2-3 rokem je s nima celkem dost tezky porizeni.
Pokud kamaradka reaguje - mysleno - vysvetluje ze se to nedela, chytne ho za ruku aby nemlatil, trepne pres prsty (podle sveho uvazeni a stylu vychovy), odchyti a nenecha ho si chvili hrat - dela podle me maximum co v dane situaci delat lze. To ze se situace neustale opakuji, tomu se ale moc zabranit neda, ono se to nakonec zlomi, ale ne hned.
Z vlastni zkusenosti - Ely nejlepsi kamaradka kouse. Jako ze fakt hodne, kdyz ji nekdo neco bere nebo kdyz se ve stresu ze ji nekdo neco bude brat. Obcas kousne i sama sebe kdyz nevi co jineho delat. Ela bezne odchazi z navstevy nebo spolecnyho casu s kousancema na rukou, tvarich.... Na druhou stranu, Ela zas do jinych deti strka, pokud ji neco berou, obcas odstrkuje uz preventivne. Takze si nemaj moc co vycitat.
Dokud netece krev a nikdo nebreci, nechavame je obe resit si to po svym, ve chvili, kdy uz jekot zacne, vstupujeme (obe maminky), vysvetlujeme, obcas ze hry odeberu ja Elu, jindy kamarádka Věrku, občas někdo z nich dostane přes zádel, podle vážnosti prohřešku. Nenapadlo by mě dělat z toho třetí světovou nebo se s nimi nestýkat, pořád převažují chvíle, kdy se holky milujou a řádí spolu.
Takže bych řekla že je otázka, do jaké míry jsou návštěvy té tvé kamaráky přínosné pro vás dospěláky a do jaké míry pro ty dva prcky - hrají si spolu vůbec? mají k sobě vztah? Co třeba venku na větším a neutrálním prostoru (hřišti, herně), je to lepší? Podle toho bych asi přistupovala k tomu zda se s nimi vídat nebo ne. Každopádně vychovávat cizí dítě nebo udílet nevyžádané dobré rady je podle mého názoru naprosto z kategorie "v žádném případě", nepřijde mi to nevhodné a zcela jistě to nepovede ke smírčímu řešení.

@meck007 kamarádku bych zatim přestala navštěvovat.

@meck007 Konkrétně klučíka samozřejmě neznám, ale přidám svoji zkušenost. Zažívala jsem s dcerou to také, ale v pozici té, že její dítě je ten "agresor". Nepomohlo VŮBEC! nic. Nešlo to vysvětlit domluvou, ukázat pozitivní příklad, nešlo to ani po zlém. Myslím, že největší problém byl v tom, že se nedomluvila, byla tam jazyková bariéra a pak další věc byl její temperament a cholerická povaha, se kterou si ve svém věku absolutně nedokázala poradit. Nevím, jak to vnímá vaše kamarádka, ale já byla tak strašně vysílená a bylo to šíleně náročné. Stal se ze mě hlídací pes a vždy jsem měla dceru na dosah ruky, abych dokázala IHNED zasáhnout, bylo to šíleně vyčerpávající. Ony jsou ty děti strašně rychlé...opravdu jsem x měsíců byla její stín. Měly jsme pravidlo, že pokud se "něco" stane, okamžitě odcházíme domu z herny, návštěvy... U nás to byl běh na dlooouhou trať. Jak to řešit s kamarádkou nevím, já reagovala úplně jinak než ta vaše. Vždy jsem se snažila zasáhnout, dcera se musela omluvit, odcházely jsme domu za mohutného řevu... Pokud by byla kamarádka laxní a dělala, že se nic neděje, asi bych se s ní nestýkala. Je těžké, čelit tomu. Pro mě to bylo extrémně náročné.