Mé dítě se nechce kamarádit jinými dětmi
Ahoj maminky, chtěla bych se zeptat, jestli má některá z Vás stejný problém.
Moje malá je strašně hodná, naše sluníčko (neznám nějaké tahání za vlasy nebo plácání), ale jak přijede dětská návštěva na pár dní, je to malér. První den je v pohodě, druhý den mrzutá a třetí den už se její tříleté sestřenice, které jsou taky moc hodné, nikdy jí neublížily, nesmí téměř přiblížit, jinak se ohání a křičí néé. Dospělí jí nevadí. Trvá to zhruba od 10ti měsíců. Četla jsem někde, že to některé děti tak mají zhruba do tří let. Zajímá mě tedy, jestli to u někoho z Vás pak opravdu přešlo.
Právě že tak "vyvádí" i když jsme my u nich nebo dokonce jednou i když se stejně starý chlapeček mé kamarádky opřel o golfky ve kterých seděla a jen jí něco povídal - dostal chudinka malej facku ☹ Zkusila jsem s malou jet i do sokolovny - na neutrální půdu jak píšete. Dokud si děti hrály s maminkami bylo to ok, ale jak se rozhodily míčky do placu, začalo se to tam hemžit, začala být nervozní a jak se někdo přiblížil, hned křičela néé a plácala kolem. Vím že je to u někoho normální, nechci to hrotit, nevystavuji ji už takovým situacím, jen doufám, že ji to opravdu časem přejde.
Naše nebyla agresivní,ale utíkala.A zatím to teda nepřešlo.
@ria80 a neuděláme s tím nic ☹ tak držim palce, at to přejde.
@zuzankast. Ja mam chlapecka jeste maleho, 10 mesicu, ale ma moc rad dospele vcetne doktoru a nevadi mu vetsi deti (tzn. deti, co uz chodi), ale nema rad stejne stare deti, ktery se plazi a lezou kolem nej na dece, a hlavne kdyz jeci vysokym hlaskem, pokus o skamaradeni se s kamosky holcickou o mesic starsi, to byla katastrofa. Je z techto deti a zejmena holcicek proste nervozni. Je ostrazitej i v cekarne u doktora, kdyz nejake takove lezi vedle na prebalovaku. On je taky pohybove pomalejsi a ta holcicka ho vsude dohnala, brala mu hracky, vejskala, lezla kolem nej, snad ho to prejde, az zacne chodit.
@jasekd taky zajímavý - taky držim pěsti, at to malého přejde.. Přesně jako u vás, s doktorkou kamarádka, ale jak jsme v čekárně, je dost ostražitá. Julince naopak menší děti moc nevadí, kamarádky 6ti měsíčního chlapečka snad miluje 🙂 jak ho hladí a rozplývá se nad ním, o hodně starší děti (10let) jí taky neva, dospělí už vůbec ne, taky se s nimi brzo spřátelí, jen ty stejně staré a trošku starší nesnese ve své blízkosti.
@zuzankast. No podle me ty male nebere jako ohrozeni, ma nad nima navrch. A ty velke deti bere jako dospele. Ty stejne stare ji "ohrozuji", muzou do ni strcit, jsou hlucne atd, aspon takhle to ma Martin. Jemu treba i vadi, kdyz si to vetsi dite k nemu drepne nebo lehne, jak se postavi a beha, tak je klidek. S malinkejma zkusenost nema, ale brzo ji dostane 😀 Tam mozna bude vadit ten plac...
@jasekd taky si myslim, přesně tak, jak řikáš...tak uvidíme za pár měsíců vid 🙂 fakt doufám že to do školky přejde, aby tam pak malá ty děti neterorizovala a ani jí by se tam nelíbilo.
@zuzankast. jde o úplně přirozený dětstký egoismus - samo to vyprchá kolem tří let, kdy naopak začne být potřeba kolektivu. Nemá cenu s nima nikam chodit a "dráždit" je snahou skamarádit.
Jedna moje posedlá bývalá kamarádka chtěla naše sotva chodící ratolesti "kamarádit" , pořád organizovala společnou zábavu, jenže: moje pacifistické a mírné dítě by to zvládlo v pohodě, pokud by její silně nepacifické dítě se nesnažilo utrhnout tomu mému hlavu a v jednom kuse neječelo. Nedokázala jsem jí vysvětli, že to nemá cenu, že na to nejsou zralé. Tak jsme se rozešly. 😝 Samozřejmě z toho její holčička vykvetla do mírné a způsobné slečny.
Batolata si nejlépe vyhrají o samotě nebo jen v bezpečné vzdálenosti od druhých - obvykle.
A oba moje kluky děsil křik a prudkost druhých stejně starých dětí. Marián se vyloženě ještě teď bojí kojenců, obchází kočárky obloukem - nevím, nikdy na něho žádný nezaútočil ani dudlíkem či chrastítkem. 😀 Prostě ho děsí pláč miminek.
@zuzankast. - já si myslím, že tahle socializace se má řídit výhradně dítětem - že návštěva - ok, ale musí to druhé dítě našemu sednou, nesmí si ty dvě nátury vadit...pokud si jen tak hrají, každý sám, tak ok - ale tak na hoďku, hoďku a půl a při sebemenší známce únavy odejít...I ty skupinky pro batolata by měly být malé - tak max 6 mamin a k tomu dost velký prostor, aby děti na sebe zbytečně nenarážely...Nášeho jsem zkusila vzít v 15M do centra. dětí asi tak 15, malý prostor - náš byl vyděšený...Pak jsem ho vzala až ve 23M do skupiny 3 až 6 dětí s maminkama, aktivity nespolečné...a trvalo mu to asi tak 4 měsíce než se osmělil ...chtěl tam chodit, ale nechtěl ode mě, vůbec...nepouštěl se do prostoru, ale děti ho už zajímaly...po pár měsících, kdy jsem ho nenutila k ničemu, jen jsme tam byli, úplně roztál, chová se klidně, volně....Máme jednu kamarádku s holčičkou - snesou se spolu, žádné spory...mají se "rádi"...druhá kamárádka v baráku - holčička strká, ječí, dělá naschávály....naš je celý ztuhlý jen ji vidí...musela jsem přerušit kontakt...takže všechno přejde, ale podle mě je třeba to neuspěchat...nepřetěžovat děti v tomto...není to o tom, že si děti musí zvyknout na kolektiv v tomto věku, ale je potřeba počkat, až jim to budě dělat potěšešní....negativní zkušenost se špatně vymazává...raději začít rovnou s těmi pozitivními...
Taky si myslím, že není potřeba mít obavu, že to nepřejde. Syn taky nebyl extra kamarádivý typ a teď brečí, když nemůže kvůli nemoci do školky, že se bude kamarádům stýskat 😀
A jinak já osobně teda třídenní společnost ve svém bytě - fíha, asi bych taky řvala a utíkala 😒
děkuju všem za reakce, opravdu nic nehrotím, zkusila jsem každou situaci jednou (až na tu návštěvu jednou za čtvrt roku-maj to k nám skoro 100km, tak aby to stálo za to - máme každý svůj pokoj, tak to nějak zládneme než to malou přejde. Berušky jsou fakt úžasný, vůbec Julince její nevrlost neoplácí, jsou na ni moc hodný. Ten první den je fakt krásnej, jak se na sebe holky culí a ukazujou si panenky).
útok dudlíkem 😀
tak naše malá nemá ráda děti co se po ní sápou a chtějí jí hned objímat a nebo hladit, to pak řve jako pavián, ale moje kamarádka má kluka o cca 9měsíců staršího co tu naší holku při návštěvě ignoruje a tak u nich tu návštěvu vydrží bez řvaní a jen mu občas ukradne nějakou hračku 😀 , doufám že jí to taky přejde a nebude na mě pořád závislá, protože na ostatních návštěvách mi visí pořád kolem krku a nechce se hnout, holt je to zatím náš "mamánek" 😎
myslím, že je to dost i povahou dětí, náš Filda od malička všechny děti miluje, nezažila jsem s ním nikdy, že by se jak malého tak většího dítěte bál, naopak ke každému dítěti s úsměvem běží a hned je vysmátý, že je v okolí dítě. Na návštěvě si hrají samozřejmě děti vedle sebe (na to má ještě čas aby si hrál s někým). Je taky fakt, že jsme ho opravdu od miminkovského věku neizolovali a brali ho na návštěvy a od pár měsíců ho hlídala i babička s dědou, což si myslím taky dítě ovlivní a není pak tak nesmělé a nebojí se... Naopak moje kamarádka má holčičku cca 2,5 roku a ta už je odmalička hodně bázlivá a teď to 1/2 roku graduje tak, že není absolutně schopná ani stát vedle dítěte jinak brečí a vzteká se. A je fakt, že její mamka jí dost izoluje a nikam s ní moc nechodí, takže mám pocit, že i to děti dost ovlivní... 😉
ahojte, mám kluka 28 měsíců a je taky děsně bázlivej.. Nemáme žádný babičky ani hlídací tety. Chodíme na návštěvy za dětmi, na kroužek, kde to zná, ale nic. Vždycky se těší, ale na místě už akce žádná. Dokud jsou všichni tak nějak dál, tak to se směje a je OK. Ale jak se někdo přiblíží, dítě nebo dospělý, končí legrace. Nedejbože když ho někdo chce vzít za ruku nebo obejmout! Doma jsme v pohodě, žádný hádky, jsme vážně spokojená rodinka, od mala je v kontaktu s dětma, ale prostě je to u něj určitě povahou. Někdy se setkám s reakcí, že jsem asi matka-tyran, když je Jára tak vyplašenej, špatně se to vysvětluje, když to někdo nezná.. ☹ Jednu dobu jsem z toho už měla vážně nerv, a zkusila ho na návštěvě trošku "přinutit", odešla jsem na wc a nechala ho chvíli samotného s tetou a stejně starou holčičkou (které zná od mala!) Ten byl chudák tak v háji, že od té doby prostě vím, že tohle nijak neovlivním a budu muset počkat, až bude chtít on. Na kroužek i návštěvy dál chodíme, prostě jsem mu pořád na dosah a nenechávám ho "napospas" nikomu. Musíme to vydržet! 😀
Ahoj, já taky přispěju.
Mám holčičku 2 roky a 2 měsíce a asi tak od 8 měsíců přesně tohle pozoruji. Chodily jsme tenkrát na plavání, ale jakmile jsem jí položila mezi ostatní miminka, začala brečet. Od malička chodíme jednou týdně na kroužek, když je se mnou, tak je v pohodě, ale mezi děti by sama nikdy nešla. Vytvořily jsme si tady takový okruh 6 maminek a chodíme hodně k sobě na návštěvy. Sárinka o všech dětech mluví, že to jsou kamarádi, ale nikdy by se nikoho z nich ani nedotkla. Jeden kamarád jí teda objímá pokaždý když jí vidí a to jí nevadí, ale musí to být jen tenhle.
Jinak pokud jdeme někam kde by měla vběhnout mezi ostatní děti a zůstat tam, tak to ani náhodou. Už jsem si na to zvykla, je prostě taková, nedá se s tím podle mě nic dělat. Vždycky když někde jsme, snažím se jí dát na začátku najevo, že si tam může pobíhat a já budu kolem, že se nemusí bát.
Ale určitě bych neřekla, že by to nějak souviselo s tím, jestli dítě izolujeme nebo ne. My jsme furt někde a přesto se stejně starýma není úplně ve svý kůži, naopak třeba s holčičkama o 2 roky staršíma si rozumí perfektně.
@mayerka
@zuzanka26 ty vaše příspěvky se hned příjemněji čtou 😵 (po vší záplavě témat na MK typu - Jak odnaučit, naučit, co má umět, dělat, kolik má jíst, pít, spát, mrkat, dýchat) - je fajn, když vnímáme děti takové, jaké jsou a nechceme je předělávat a otužovat k obrazu svému nebo k obrazu jakýchsi vágních norem a představ. Ono se to opravdu v průběhu dětství mění. Rys dítěti zůstane, ale vyrovnává se s tím po svém a svým tempem, . Vidím to na pubošovi doma. 🙂
@kubaka jsem ráda, že to taky tak vidíš... Co já si s tim užiju! Přesně jak píšeš: to už musí umět, to už musí zvládnout, musíš ho k tomu dotlačit, jen nám ho tu nech, on se vyřve a bude ok! Myslím, že nejsem nějaká útlocitná matka, ale tohle vážně udělat tomu malýmu uzlíčkovi nervů nemůžu.. Taky jsem nebyla jiná, ani do školky jsem nemohla chodit... Pro spoustu matek jsem lůzr, co malýmu nedopřeje kolektivu 😒
jak tu tak píšete o bázlivých dětech, docela bych brala, aby se Juli víc bála i dospělých. Už několikrát bez mrknutí oka dala venku ručičku uplně cizím lidem a šla. U mých známých mě to jen zarazilo, ale když takhle šla s úplně cizím, ač moc sympatickým dědečkem, docela mě zamrazilo! Od té doby ji fakt hlídám, ale těžko ted tak maličká pochopí, že s cizími lidmi se nikam nechodí ☹((( Ale to už je zas jiná věc, než jaké je téma..
JInak taky jsem pro volný průběh miminkovského a dětského učení a vyýjení, je mi jedno kdy které dítko začíná co dělat, každé se vše časem naučí 🙂
@mayerka na matky se vykašly 😅 Uznávám, že tlak okolí je někdy nesnesitelný a křehčí povahy prostě podlehnou, jsou podlomeny v sebevědomí, udělají i to, co jim instinkt zakazuje. Mám výhodu že babičky a dědečky už nemáme (na sSlovensku jsou daleko) a vzhledek k mému věku se s mladými maminkami už nestýkám a kamarádky mají velké děti a jsou dost srovnané samy se sebou, než aby komentovali něčí výchovné postupy - takže žádný tlak. S prvním synem v 25 jsem to ovšem cítila mnohem víc - stejně jsem ale dělala to, co jsem považovala vzhledek k synově atypické povaze za pro něj dobré. .
Takže jsem jsem lůzr a jsem na to hrdá. 😀 Moje dítě chodilo jen na hřiště se mnou nebo s tetou na hlídání a ve 3 letech nakráčelo s dychtivostí do školky bez jediné slzy a dlouhého zvykání. Během pár měsíců se začal i zapojovat do kolektivních činností a ve 4 letech je naprosto sžitý s režimem v MŠ, těší se na kamaráty, zná je jmény. No problema. Žádné další akce nevyhledáváme.
@zuzankast. úsměvné - a zase je z toho vidět, jakou má důvěru ve svět, protože má jistotu v tobě. Nemá strach něco nebo někoho poznávat. To mi připomnělo:
Když byl Dan asi roční, byli jsme na návštěvě, okamžitě adoptoval manžela mé kamarádky, nechal se brát do náruče a chodili spolu otvírat nově příchozím dolů do přízemí. Vůbec nikoho neznal. Když přišla naše společná kamarádka psycholožka, první co řekla bylo - teda to je vidět, že má v tobě fakt velkou jistotu, vůbec se nebojí se vzdálit s cizím člověkem...
takže je dobře, že je taková, pač má dobrý základ a víru v lidi, v dobro. Že jsou úchylové, to je věc dalšího vysvětlení a to přijde věkem - taky jsme doma absolvovali několik osvět na téma "hodnýchpánůsbombonky".
@kubaka jé tak to jsem ráda, že se dá vyložit i takhle, to mě potěšilo. Jen tedy doufám, že bude časem věřit jen mně a lidem blízkým.
@zuzankast. - já myslím, že je to úplně normální a spíše je supr, že vydrží jeden den být v pohodě. Děti si do tří let neumí hrát spolu v pravém smyslu, ale jen vedle sebe a jestli tomu dobře rozumím, tak ta návštěva je u vás doma - tedy invaduje vlastně přirozené teritorium malé...která se ještě neumí dělit, je toho podle mě na ní příliš...Více by ti asi ukázalo, jak by se chovala malá, kdyby jste s ní byli na nějaké neutrální půdě - kdy by bylo i jiné dítě...Podle mě je to naprosto normální.