Mateřská láska aneb neděláte rozdíly mezi svými dětmi?
Ahoj, zatim mam jen jedno ditko, ale uz z doby drivejsi, kdy jsem hlidala cizi deti, se mi stalo, ze jsem davala prednost vzdy tomu nejmladsimu ditku, v mem pripade chlapeckovi 🤐 Neda se rict, ze bych vsechny deti nemela rada stejne. Ale vim, ze to tak bohuzel bylo, i okoli si vzdycky vsimlo, ze k tomu nejmladsimu mam nejvrelejsi vztah. Snazila jsem se na to soustredit, ale po case to opet zklouzlo k tomu, ze jsem preferovala toho nejmladsiho - dle me nejslabsiho, nezranitelnejsiho, nejroztomilejsiho. Od dob hlidani ubehlo deset let, napr.tomu nejmladsimu je dnes 11 a podle popisu, ktery mam od jeho maminky je to pekny sigrik... 😅 Rok, co jsem ho hlidala, ho samozrejme nemohl ovlivnit na cely zivot, ale chtela bych se toho vyvarovat u vlastnich deti, pokud se nam postesti mit dalsi.. Nevim, jestli tohle chovani je mozne i u vlastnich deti, proto se ptam, mate to taky tak nektera, ze preferujete jednoho pred druhym? Prominete jednomu to, co byste druhemu neprominuli? Diky za vase nazory 😉
Ja myslim ze to je proste prirozene, starat se o ty mensi vic, urcite nezapominat neodmitat ty vetsi ale proste je to normalni a ti vetsi by meli mit i pochopenu( naucit se mu) aby vedeli ze cly vesmir se netoci jen kolem nich...
jednou se to tady probíralo a líbil se mi příspěvek, se kterým se ztotožňuji - děti mám ráda absolutně stejně, za obě bych dýchala, o obě se stejně bojím, jen je třeba s jednou horší pořízení, máme k sobě asi trnitější cestu, vycházím lépe s druhou protože je víc naladěná na mou notu..tohle cítím i ke svým holčičkám i třeba co jsem probírala s mámou /jsme 2 sestry/..
samozřejmě o malou se víc starám, protože větší je už samostatná, ale zase spolu máme jiné věci, které malá ještě neumí, nemůže..
Já mám zatím jedno dítě a tuhle otázku si občas také kladu. Zvláště teď, když si začínám pohrávat s myšlenkou na druhé dítě a kdy už je syn fakt parťák a začínáme se spolu nějak dorozumívat. Asi je to tak, že člověk tíhne k tomu starat se více o toho mladšího sourozence, protože je najednou v porovnání se starším maličký a zranitelný. A určitě hraje roli i to, že jeden může být více naladěný na podobnou notu. Doufám, že se mi v budoucnu nestane, že bych jednoho viditelně upřednostňovala, že by to toho "odstrkovaného" mrzelo. Líbí se mi přístup kamarádky, která staršího syna (2 roky) zapojuje do péče o mladšího (7 týdnů) nebo si s ním třeba zpívá a čte ve chvíli, kdy toho mladšího kojí. Aby se starší necítil odstrčený. On má pak pocit, že je pro maminku taky důležitý stejně jako mladší brácha.
Ono je těžké objektivně napsat jestli se chová matka ke svým dětem stejně. Loni jsme byli s dcerou v lázních a byli tam dvě maminky co měli dvě dcery starší tak kolem 8 let a mladší jedna měla 5 let a druhá asi 4 roky. Obě viditelně upřednostňovali mladší dceru. Ale, když jsme se o tom bavili tak obě měli pocit, že se chovají k oběma holkám stejně. 😒 Přitom to tam viděli všichni, dokonce té jedné to říkala i doktorka, že není dobře, aby upřednostňovala takhle tu mladší dceru. Ono každé dítě je povahově jiné a může se stát, že to jedno té matce sedne víc než to druhé. Moji rodiče nás se sestrou brali a berou stejně, tak bych to taky tak chtěla u svých dětí 😉