Mateřská, ale rozhodně ne dovolená...

Tak tohle úplně chápu. Já mám 2 dcery, které byly od narození uvztekaná a uřvaná mimina. U té druhé jsem si říkala, že jsem já kráva šla do toho znova. Tu druhou nebylo možné naučit, aby byla bez plen. Myslela jsem si, že jsem jako matka k ničemu. Teď už bez plen je, najednou to bylo jednoduché.
Ta malá bude mít 3, má místo ve školce a já se mám vrátit za měsíc do práce. Už odpočítávám dny, až budu moct v té práci být.
Jen tak ještě mimochodem, myslela jsem si, že návrat do práce nebude problém jsem zdravotní sestra, těch je všude nedostatek, tak jsem myslela, že seženu práci na ranní úvazek. Jenže když holky jdou na 6,30 do školky a já musím začít na pracovišti v 7, tak je nemyslitelné někam včas dojet.
Naše personalistka mi řekla, ať si vezmu rok neplaceného volna. Takže jsem si připadala s dětmi totálně odepsaná. Přitom jsem normální člověk, schopný práce a ne, že budu sedět doma u televize....
Práci jsem našla, sama jsem si všechno oběhala, tak doufám, že i oni se mnou budou spokojeni.
Takže tohle je takový můj výkřik do tmy. Co jsem musela řešit teď já, se staršími dětmi.
Manžela mám, jenže ten pracuje na služby, hodně přesčasů, takže na toho se v tomto ohledu nemůžu primárně spolehnout. Když bude moct, tak pomůže samozřejmě.
Jinak s těma holkama jsem někdy i myslela, že skončím v blázinci. Už jsem byla dlouho doma. Téměř 7 let. Měly období, kdy se furt hadaly a rvaly.

@gbp Děkuji za komentář. Miminko je tříměsíční.
Dnes mám zrovna špatný den, no. Ale vím, že to bude lepší. Jen je těžké v to věřit, když je to pořád v nedohlednu.
Posílám taky hodně energie. 🙂

@palja To nezávidím. Už se taky těším do práce, ale pro mě to teprve začalo. 😅

první 3 měsíce mám jen v mlze😅🙈 pak se to trochu lepší, když to mimčo začne něco dělat, usměje se, otočí se, podá si hračku. pro mě je nejhorší půl rok, pak už se to zlepší, začne pohyb, jídlo... takže fakt bude líp.
jen si najít něco, co ti dodá energii 😊

Bude líp 🍀 A to říkám jako někdo, kdo těhotenství přetrpěl a první čtyři měsíce mám v mlze. Jako opravdu jsem vytěsnila skoro všechno... Potom se to začalo pomalu lepšit, dost mi pomohlo o tom mluvit, hlavně teda tady, protože jsem tady narazila na pár maminek, co mě chápaly. V hlavě jsem měla kalendář a přesně jsem věděla, kolik měsíců mi zbývá do návratu do práce. Za mě to bylo takové divné období temna. Ale někdy kolem půl roku jsem si to začala i víc užívat, už jsme měli nějaký režim, který se neměnil co týden, našla jsem si kamarádku, která si sice mateřství užívá, ale jinak je moc fajn, tak jsem měla občas s kým pokecat, na co se těšit 😄
Manžel byl teda úžasný, opravdu se po příchodu z práce zapojil do péče o malého a já mohla třeba na hodinu jít spát, udělat si něco kolem domácnosti nebo prostě jen zevlovat na sociálních sítích 🫣😅
Nebudu ti lhát, byly lepší dny a horší dny. Taky jsem si v některých obdobích připadala jako sešlý bezdomovec, strašně jsem zešedivěla, půlka vlasů pryč, no hrozný... Ale opravdu mi pomohlo, že jsme najeli s mužem na systém "mám hodinu denně pro sebe". Platilo to pro oba, střídali jsme se, ale opravdu jsme to dodržovali, že tu hodinu si mohl ten dotyčný dělat cokoli a druhý po něm nic nechtěl. Když jsem se dala mentálně trochu dohromady, tak jsem si uvědomila, že to často ani nevyužiju a jsme všichni spolu. Ale byla to super průprava do budoucna, protože syn nemá problém, že odcházím do práce, že o něj pečuje táta, že jede na celý den k babičce. Prostě je normální, že maminka není k dispozici 24/7 😉
Takže držím palce, ať je brzy líp. 🍀 A neboj se říct si o pomoc, odejít na chvíli od dítěte. Taky mi to rvalo srdce, ale věděla jsem, že to potřebuju, abych se dala dohromady a mohla být tou nejlepší verzí maminky. A doporučuju manželovi vysvětlit, že ty se staráš o dítě nonstop, když on pracuje. To je tvoje "práce". Ale jakmile jste oba doma, dítě je vás obou a na péči se podílíte.

Já si na to moc dobře vzpomínám. Dcera jen řvala a vztekala se, když usnula, tak jsem hledala na internetu rady od maminek, co dělat. Pomohlo jí jen nosit v ruce, tak jsem jí nosila snad do roka, ani v kočárku nechtěla být. Budila se v noci snad 12x za noc. Spaní se jí zlepšilo až ve 3 letech. Pořád byla na prsu. Pak jsem to tak nějak zapomněla a chtěli jsme druhé. Jenže ta druhá dcera když zařvala, tak jsem už věděla, která bije. Byla stejná jako ta první dcera, takže nošení v ruce do roka, pak byla spokojená.
Manžel si odešel do práce a měl klid 😄😄
Mně vždycky pomáhala podpora od ostatních maminek. Přečíst si, že v tom nejsem sama. Že i jiné ženy mají takové děti a zvládly to.
Ale i přesto všechno bych neměnila. Ty drobné problémy jsme vyřešili. I teď s tou prací. Za pár let holky odrostou a já na to budu ještě ráda vzpomínat.
U nás byl nejhorší půl rok s první dcerou. Že se ze svobodných lidí stali rodiče. Žili jsme jak na studentské koleji. Manžel byl zalezlej v ložnici a já s malou v dětském pokoji. Všude bordel a chaos. V obýváku vládly 2 kočky. Pak jsem vylezla ven a když jsem se vrátila, tak jsem cítila, jak to všude smrdí mlíkem 😄😄😄🤦‍♀️ pak si to všechno sedlo. A druhou dceru jsme už brali automaticky.
Určitě to všechno zvládneš. Ono to fakt rychle uteče. Posílám mnoho sil a obejmutí 🍀❤️😘

Hodně sil, při čtení se mi hodně věcí opět vynořilo z paměti. Holky nade mnou to píšou hezky a správně, ale za sebe jenom: kdyby se úplně neprojasnil ten pocit, že se potápíš nebo jsi pod vodou, kdybys přestala "jakoby cítit emoce", je to signál upozorňující, že by se mohlo jednat i o poporodní depresi. Takže případně beze známek studu si to přiznat a jít si nechat pomoct. Zavčasu. Moc držím palce.

Děkuji všem za odpovědi. Je fajn vědět, že je to vlastně nenormálně normální. Budu myslet na to, že jste to všechny taky přežily a že to bude zase dobrý. 🙂

Myslím, že pro spoustu maminek je to hooodne náročné období. Já byla po porodu totální UFO, šílený stres, že se neumím postarat, obrovská zodpovědnost, nevyspání. Když si tohle jakžtakž sedlo, tak přišlo takové to období, že chce neustále zbavovat, čas absolutně neutikal a pocit hrozné samoty. Tohle pro mě byly dvě nejhorší období. Jak se začalo první dítko víc pohybovat a pak už i komunikovat, tak už docela cajk. Druhé už úplně zaplulo do systému. I to bylo v něčem náročné, ale už to nebyla ta bezmoc šílená. Ale myslím, že tohle má každá jinak. Nicméně nic není špatně. Leda to, ze bys opravdu cítila depresi a staly pocit zmaru, to chce opravdu resit s odborníky.

Přesně takhle jsem to měla po narození syna já, a to byl celkem hodné a spavé miminko. Jen se ti zkrátka život otočí o 180 stupňů a nikdo, žádná knížka, článek ani video tě na to nepřipraví. Rodila jsem v prosinci, tudíž venku hnusně, brzo tma, zima, nehrozilo vzít kočárek a sednout si někde venku. Jak už psaly holky výše, první tři měsíce mám taktéž v mlze. Kojení, bezmoc, protože nám často proplakal večery a my nevěděli s manželem co s ním. Po třech měsících si to skutečně začalo sedat. Najeli jsme si na režim, který jsem držela do tří let (vřele doporučuju) a společně s hezkým počasím venku se dostavila i spokojenost u nás doma 🙂 Pokud máš možnost hlídání, věnuj se něčemu, co máš ráda. Já měla každé pondělí domluvenou mojí babičku, synovu prababičku a jezdila jsem za svým koněm. Vracela jsem se jako znovuzrozená.
Vlasy dorostou, kojení taky nebude trvat věčně 😉

Uteče to neskutečným způsobem a za pár let se tomuhle budeš smát. Vím, o čem mluvím, našemu malému bude v prosinci deset 🙂

Tak moc ti rozumím🫂❤️

Je to sice tezke , ale ono platí jaké si to uděláš takove to máš:

Pošli někoho komu důvěřujes at jezdí 30..60...min i dyl když mimino vydrzi v kočáru... a ty se pořádně vyspi !

Při další pauze si umyjte hlavu , náladu nehty a oblec svoje oblíbené oblečení...

Pak až třeba dej do pořádku byt.

Ve 3mesicich nevidim problém jet na nejake krásně místa at uz mhd nebo autem, zajít si na oběd...na kafe...

Vzdyt nemusíš pracovat 🙂 kolik roku za život to bude ?🙂

Já tohle bohužel nechapu , o ostatní děti se nemusíš starat a domácnost se dá pošudlit i 1x denně za 30min to nejnutnější...zbytek at dělá chlap...

Já nevím at me tu zenske klidně odstřeli ale já to u 1. Ditete nechapu fnujkat že jsou všechny dny stejný.

..jeste ve 3mesich kdy můžu s deckem, do mesta , do lesa, do kavárny, nebo i do Ameriky 😅

Tak kdo jiný má ty dny udělat zajímavé a prijemne , než ty?

Co mě odrovnavalo byl ten deficit spánku...to je fakt masakr

Starat se o mimino, je mazec. Ale nejvice potapejici na tom vsem jsou tady tyhlety kecy:
,,Nestěžuj si pořád, já to nepotřebuju poslouchat."
,,Vždyť už jsi několik měsíců doma, tak proč jsi vyřízená."
,,JÁ ale vstávám do práce."
To je na 👊🏼👊🏼👊🏼👊🏼👊🏼👊🏼👊🏼👊🏼👊🏼👊🏼👊🏼👊🏼👊🏼👊🏼👊🏼👊🏼👊🏼 mezi 👁️👁️ a plus jeste do 🥚🥚.
Kdyz to ctu, vidim rude.
Na druhou stranu, budiz tem chlapum odpusteno, ze oni to opravdu nevi, jake to je byt 24/7/365 v pohotovosti, nonstop upozadovat sve biopsychosocialni potreby vcetne prerusovaneho spanku apod.
Dokud si to sami nevyzkousi, tak NEVERI, ze to je psycho.
Muj muz mel taky tyhle kecy a doslo to tak daleko, ze jsme se malem rozvedli, ale pak prozrel, kdyz poznal, zac je toho loket.
Doporucuji manzela zacit "trenovat" brzo. Napr. odjet na 2h nakup, vyrizovani uradu a pod. Bez mimina.
Ver, ze pak bude vice pomahat.

@exbordelar tak odjet na nákup byla pro mě skoro denní dovolena 😀 to beru jako samozřejmost...

( a jsme zase u toho jaký si to kdo ....)

Jako to ze to chlapi sami nenavrhnou , ok ale tak sakra si taky reknu své potřeby...

Me víc než spanek,naplnovaly zážitky...
Takže v každou volnou chvíli jsem někde byla , ať už s mužem nebo sama...

A stejně ty 3-4m mi přišly už super věk...člověk ví co tak mimino chce , není to takový malý chvistek, směje se , hraje si...
My v tomhle věku jeli k mori a bylo to super 🙂 nejlepší věk na odpočinek s ditetem u more...

@veronicka89 presne. Ale to je prave to, ze autorka si treba mysli, ze na to nema narok. Ja si to myslela taky 🫣🫣😬 Myslela jsem si, ze musim vsechno zvladat na jednicku, ze se to vsechno s deckem da udelat. NEDA.
Materska zasada c. 1: pokud chces dlouhodobe fungovat, musis davat aspon obcas na prvni misto sebe a bezne starosti (nakupy, uklidy, vyrizovani) delat bez decka.
Jinak se z toho zhroutis.

@veronicka89 jj, ja jsem zse furt v lese 😃 Relax bozi 😀

Ano, těhotenství a mateřství sebou přináší spoustu "krásných" a velice intenzivních zážitků. Taky jsem si těhotenství vyloženě užívala. Šílené nevolnosti, kvasinky, akné, bolestivé křečové žíly dole a zakončeno dlouhým porodem, z něhož si několik hodin ani nepamatuju a zakončený akutním císařem. Následně dlouhá rekonvalescence, fyzio cvičení a na oplátku se mi narodilo dítě, které se nedalo nikdy, ale nikdy odložit. Ani když spalo. 😃 Hodně mi pomohlo se naladit vnitřně na to, že všechno jsou jen období, která trvají určitou dobu a zase přejdou. Nic netrvá věčně, ať je to sebevíc náročné a nekonečné. Neměj na sebe přehnané nároky, jakože když si "válíš šunky doma", tak by jsi měla mít naklizeno, navařeno apd. Věnuješ se teď miminku a sobě, aby ses dala po porodu zpět dohromady, všechno ostatní je nepodstatné. Že je bordel, tak ať je. Kojení má přednost, všechny víme, že tím člověk stráví i několik hodin denně a pak nezbývá moc času na ostatní. A taky pro mě zásadní krok - smazat si všechny lidi, kteří přehnaně cpou své dokonalé životy ostatním. Jakože s dětmi zvládají úplně všechno a mají to doma za každé situace dokonalé a sluníčkové. Z mojí zkušenosti tihle lidé i nejvíce lžou. Například máme sousedku, která se propaguje jako velká sportovkyně. Už v šestinedělí dávala videa a fotky, jak sportuje a běhá s dětmi a ještě k tomu dává takové ty komentáře, kterými dává ostatním ženám najevo, že ona je lepší a ostatní by jsme měly pomalu chodit kanálem, pokud už v šestinedělí netrénujeme na maraton. Realita je pak taková, že většinu času ji hlídají děti prarodiče v důchodu a ona všechno dělá bez nich. Když už dělá něco s dětmi, tak to samozřejmě řádně zdokumentuje a sdílí na všech sociálních sítích, které existují, že ona s dětmi zvládá všechno s přehledem. 👌 S takovými lidmi pryč ze života. Já se na mateřské s náročným miminkem hodně uzavřela do virtuálního světa a tohle mi značně podkopávalo psychiku.

@veronicka89 rozumim, jsem za jinych okolnosti taky akcni clovek. Bohuzel realita je pro me ted jina .
Dite nemam komu sverit a manzel stavi dum. Vim, ze by mohlo byt hur a mam "jen" jedno dite, nic to ale nemeni na tom, jaky z toho mam pocit.
A rozhodne nejsem nejaka chudinka, co fnuka doma, ale kazdy to mame jinak.

Tak chudinka co fnuka doma jsi ...

Podle toho co píšeš v úvodu...

Pokud nemáš komu dite svěřit tak zní rada , spi když dítě spi ( aspon hodinu navíc přes den)

Nesnaz se mit všechno na 100%

Dělej jen nejdůležitější domácí práce

Pokud varis var co je do 30min hotové

A opravdu svěřit dite i partnerovi ... on to taky musí odhadnout kolik může být pryč aby ti stihl trosku ,,pomoct,, píšu v uvozovkách ptz si nemyslim , že má být matka na dite sama !

Na co vám bude barak když ti praskne v hlave a budete od sebe ...

Co ti dnes bránilo se obléct namalovat a jit na cely den ven ?

@veronicka89 verim, ze az male budou tri roky, jako je tvemu nejmladsimu ditku, taky budu zase plna elanu. 🙂
Momentalne na psychice pracuji hormony.

Naprosto ti rozumím, svého času jsem byla ráda, když jsem si aspoň ve tři odpoledne vyčistila zuby! Nevěřila jsem tomu, když mi lidi říkali, že se to bude časem lepšit, taky jsem měla dojem, že se topím a že to nedám. Ale věř tomu, že musíš vydržet, vážně se to zlepší! 🤗

Ve 3 měsících u obou deti jsem mela za sebou asi 3 dovolené ( z toho 9h cestu sama s miminem vlakem)
A elánu jsem mela dost.

Ono proste jde o to dělej věci co máš ráda!

Máš ráda les , bez do lesa, ráda chodíš po obchodech dělej to..
Máš ráda rozhledny , vem šátek / nositko a zajdi s malým na nejakou rozhlednu kdes ještě nebyla...

Tvuj život se nesmí zvrknout do těch poblitych oblečků, posranych plánek a měsíc nevyplněno ložního prádla...

O tom to neni 🙂

Začni zítra den uplne jinak 🙂 ono to zvládneš...

Ty nejsi super robot ale máma od 3m ditete !!!

Zajdi si zítra na oběd...projdi mista kde to máš ráda... kup si něco dobrého...kup si něco pěkného na sebe , nebo i miminku...

Prostě udělej si to hezke a věř že ti bude lépe 🩷

@veronicka89 gratuluju máš skvělého může a jsi superzena, jestli skutečně nechápeš o čem byl původní příspěvek autorky, myslím, že už to nemusíš komentovat...

hodně už bylo řečeno, mně v miminkovském věku pomohlo totálně vystoupit z komfortní zóny introverta a začala jsem chodit na zdejší miminkovský klubík do DDM. Mám z něj kamarádky dodnes. Jedna má dokonce dítko na stejné škole jako já, akorát v Bčku.

Já nekojila (jak bych ráda... :( ), ale jak jsme se s dítkem trochu sehráli, tak běžně nabalit věci, hlavně koupit termosku, a dalo se být za hezkého počasí i celý den mimo domov úplně v pohodě, opravdu. Později jsem koupila termosku i na příkrmy. To za to stojí. Když bylo v zimě hezky, pomohla jsem si miminkovskou dekou a sedla jsem si klidně i na chvíli na lavičku v mraze.

Oblečení jsem taky nosila hrozný, naštěstí jsme začali s miminkováním v zimě, to se všechno schová pod bundu a čepici :D

V půlroce miminkovské plavání, opět skvělá záležitost...

Chlapa asi nemohu komentovat snad kromě v jednom roce dítka jsem se stala samoživitelkou. I proto si myslím, že není vše o skvělém zapojení chlapa.

Jinak jsem se třeba snažila i vysávat podlahu s mimi v šátku, nebo když jsem potřebovala já nevím vyřídit věci v knihovně, tak s ní. Aby mi jen naprosté minimum věcí zbylo na čas, kdy spí, a mohla jsem díky tomu buď spát taky, nebo mít chvíli pro sebe. Ono když nic nezměníš, nic se fakt nezmění, tak to je.

Jako jo, to první dítko byl prostě náraz. Starý život je prostě pryč. Pamatuju si, jak jsem šílela, že začne brečet vždycky když se chci najíst. Později jsem si zvykla, že jsem se snažila jíst skoro kdykoli, hlavně ne v nějakých režimových časech - prostě podle hesla "radši se najím předem, než abych pak musela utěšovat když už mám fakt strašnej hlad". I taková maličkost změnila hodně.

Nebo v jednu dobu nutně potřebovalo, abych šla spát když ona usíná. Žádné že uspím a odejdu. Trpěla jsem, protože předtím jsem měla večer pro sebe. Život nebude stejný a pamatuju si, že bylo těžké se s tím smířit..

@ukki to si o sobě nemyslim a to ze si nekdo ve svých 💩libuje místo aby s tím něco udělal je tako folklór...

Pokud někdo opravdu nemá deprese , nebo vážně zdravotní problémy, a má z něčeho nervy, musi neco zmenit.

A to ze taty autorku budu piplacavat po rameni jak jsem to mela taky na hovno ...NE

Pripadala jsem si nekdy jak zoombie - Jo
Byly dny na hovno - jo

Ale vetsinu casu jsem se snazila z toho vseho vytahnout aspon to dobre a to me drzelo nad vodou ...

Co to autorce pomuze kdyz si tu pocte od vice lidi ze to meli stejne...nic zitra zacne uplne stejny na prd dne , akorat s tim ze aha tak to ma vice zen...

Proto pisu at se sebere a najde neco co ji bude selat radost ...a jakmile to najde , bude mit i vic radosti z miminka!