Máte zkušenosti s ubrečeným dítětem?
ahoj holky už nevím jak dál a proto jdu k vám pro radu ☹ Synovi bude v lednu 5 let a je hrozně "přecitlivělý". Kvůli všemu se hned sesype a začne brečet. Jako například oblékám ho, protože je už venku chladnu a začne: Nechci tyhle kalhoty, chci tepláky a brečí. Pak se uklidní ale hned pokračuje: Nechci mikinu, chci jít v tričku a brečí. Pak se nám ho opět podařilo uklidnit a zase začal brečet u obouvání, že nechce holínky... už opravdu nevím co s ním. Probudil se úplně krásně, smál se, hráli jsme si chvilku a najednou obrat a začíná brečet ☹ dělá to skoro pořád a všude, když jdeme do školky, ze školky, ve městě, doma (doma to občas chápu v tom, že má malou ségru a ta si s ním chce hrát, takže za ním chodí a bourá mu věci), ale to ostatní? Poradíte prosím někdo? Přijde mi že už na to nemám sílu ☹
@baris jsem tak trošku ráda, že nejsme jediní s tímto problémem....u nás prostě malej nechápe, že ještě před 14 dny prostě stačily jen tepláčky a tričko a i když jsme mu vysvětlili a ukázali že je venku opravdu zima a teď napršeno tak dělá tohle...někdy je v pohodě celý den a pak stačí blbost a pláče, jindy jako dneska to začíná od rána a pokračuje do večera. z ničeho nic slzy jak hrachy :-/ já vůbec nevím po kom by to mohl mít, já ani manžel jsme takoví nebyli a ani nikdo z rodiny...
David je hrozně šikovný na ruce, takže malování a různé stavění mu nedělá problém a je to krásné, to je chválený pořád, jen s řečí má problémy takže chodíme na logopedii, ale jinak je to hrozně hodné a šikovné dítě...
Uvidíme, musím se s tím nějak poprat, jen si říkám, že je toho nějak moc a hledám důvod (spouštěč) proč je mu tak "ouzko" ☹
@nosfinka tak jsem ráda, že v tom nejsem sama....synovi bude v září 5 a je to tak 4měsíce zpět co s tím brečením taky začal......někdy je naprosto v pohodě a někdy mu jen řeknu, běž se obléct, jdeme ven a začne.....nebo mu řeknu, pojď jdeš se vykoupat a spustí pláč, že se nechce koupat a milion výmluv proč nemusí ....přesně jak řikáš, někdy je to opravdu na palici, hlavně když já sama mám třeba těžký den, vyzvednu ho ze školky a u obouvání hned začne brečet....
dcerka taky dost často pláče, když já nevidím důvod - chce se jinak učesat, i když jí dám vybrat jestli culík x cop, v obchodě, když se nemůže rozhodnout, jestlli chce oplatek, nebo zmrzku, každé loučení - ve školce v šatně, denně pláče, manžel to nedává psychicky, tak musím já, dnes mi řekla, že zase bude plakávat /to se fakt těším, předškolák a bude řvát..od učitelek vím, že za 3minuty přestane a je celý den v pohodě/, když jede k babičce na den, dva, když od nás odchází návštěva..musíme zachovávat rituály, musí jí každý zamávat z okna. Trošku tomu přičítám tu "malou pubertu" , i se víc uráží, odsekává mi atd..snad to přejde..ale já řvávala snad do 8let...
Moje holčička je ubulánek už od narození ☹ Ted ji jsou 4 a je to hrůza. Nesmí se ji nic vytknout, to se ihned rozbrečí jako kdyby na ni člověk řval jak o život. Je hrozně náládová, urážlivá, protivná....No jako puberťák, ale snad ještě horší, protože ji všichni neustále omlouvají.
Někdy už na ni nemám nervy a jdu si zařvat na záchod, abych neřvala jako blázen na ni 😀
Taky mame doma uplakanka a je to fakt na palici.... S tim se ale podle me nic moc delat neda....
Bože, tak tohle bych nerada zažívala, ubulené a uřvané dítě= na nervy rodiče, no potěš...ale co s tím, že?
V pěti letech to není už žádné malé dítě. Vydupává si, vymrčuje si a zkouší to co zabírá. Já bych neustupovala. Když chce, ať řve...
Mimochodem, je to věk, kdy když nepomáhá vysvětlování, je dobrá názorná ukázka....
@nosfinka ČAS, spousta lásky a u rodičů energie, aby to zvládli.
Vím o čem mluvíš - moje starší dcera má teda dneska 5 let a je taky přecitlivělá, uplakaná .... Stačí se na ní jen zamračit a už brečí. Oblečení je raději nechávám vybírat samotné (samozřejmě to musím usměrnit, aby si teď nevzaly jen šaty na ramínka 😀 ).
Nepomáhá nic - jen dítěti pomáhat, aby mělo větší sebedůvěru, obrovskou dávku jistoty a bezpečí. Vím, že je to na palici a i já občas po Káti vyjedu proč furt řve, ale ničím si nepomůžu. Čím bude starší, tak se to bud zlepšovat, ale nějaké zázraky, či obrovský posun vpřed rozhodně nečekej. Bude to běh na velmi dlouhou trať.
Já jsem byla to samé - uplakaná, citlivá ... Ale teď tě nepotěším - zlepšilo se to až v 18-ti, kdy jsem odešla na koleje a tam jsem se osamostatnila ze dne na den.