Máte zkušenost s tzv. zvukovými tiky u dětí?
mám 6.ti letou dceru která s tím před časem začala.zajímala by mě osobní zkušenost,případně jak na tiky reagovat-nebo nereagovat,nevšímat si jich?
Tiky trpím od 8 let a bohužel doteď. většině dětí však mizí okolo puberty a pak už se s nimi nesetkají. Jak už asi sama víš je to "nervová" porucha. Takže je dobré, aby dcerka měla klid a pohodu i za cenu toho, že by vše nebylo podle vašich představ. Důležitá je i podpora v rodině, tím myslím, že dřív nebo později si toho začnou všímat ostatní a ona by měla vědět, že vy jí v těchto pro ní nepříjemných chvilkách podržíte. Já měla štěstí na učitelku, která tehdy, bylo to asi ve třetí třídě, se mě zestala se slovy : Je to nepříjemné, tak buďte rádi, že to nemáte. Od té doby byl naštěstí klid. Léky se sice dávají, ale většinou tehdy, když už to člověka samotného omezuje, dřív ne. Hlavně se tím zkus sama netrápit, ať máte doma tu potřebnou pohodu. Mě to v mém životě nikdy nijak neomezovalo, ale asi to bylo právě tím pohodovým přístupem, jak ze strany kamrádů, tak rodičů . A dnes už to opravdu něřeším 😉
asi záleží na tom, jaké jsou. Moje neteř dlouho tak jako pokašlávala a pořád se na nic nepřišlo a nakonec dr napadlo ji poslat na gastro a zjistili, že to je nějaký dozvuk celiakie. A nebo na sebe upozorňuje a něco jí chybí. A nebo cokoli jiného, včetně toho, že někteří lidi na to berou léky. nechci tě děsit, ale většinou to něco znamená a snad bych si našla nějaké informace nebo se zeptala lékaře.