Maminky více dětí, máte rádi všechny své děti stejně?

BERUŠKA24.9. PŘESNĚ TAK!!!!!! MILUJU JE, ALE KAŽDOU ÚPLNĚ JINAK.. 🙂 🙂

Ahoj maminky, já tedy maminka ještě nejsem,ale toto téma mne dost zaujalo..nemohly byste to trochu rozvést...jak je milujete každou jinak?🙂

Hm, na tom něco je. Já mám taky svoje děti ráda každé jinak 🙂

No mě by taky zajímalo jak máte rádi každé jinak. Já jsem si tedy 100% jistá, že mám ráda obě stejně. Ale má babička dost okatě upřednostňuje svého (již dospělého) syna před (již dospělou) dcerou. Prý to tak bylo i v dětství. Tak nevím.

Já mám ráda každýho jinak.

mluvila jsem o tom jednou s jedním psychologem.. Nedovedu už jeho slova přesně citovat,ale je to prý tak, že nemá matka děti ráda stejně. rý je důležité,aby si to přiznala a uvědomila a vědomě to druhému dítěti dokázala nedat najevo. Spíš ale než "více a méně ráda" to popisoval jako "více a méne bližší" jedno dítě vám v určitých chvílích je bližší a v tu chvíli ho máte jakoby víc rádi.. ale toto se mění.. za chvíli vám zase bude třeba bližší ten druhý... jedno dítě vám bude nosit poznámky a bude vás "zlobit" , druhé bude nekonfliktní miláček- a tak vám může jakoby být bližší, milejší... a důležité je si to uvědomit a nedat to tomu druhému najevo...

já něco podobného pocituji v malém měřítku ve chvílích,kdy jsou děti nemocné..když je nemocný starší, je mi jakoby vším, bojím se o něj, dýchala bych za něj a je pro mě jakoby důležitější.. pak onemocní druhý syn a je to naopak.....

Své syny miluju, nebudu tu ve své duši hloubat,kterého víc... (Sophiina volba musí být noční můrou všech matek).
Každé z mých dětí vyžaduje jiný přístup, proto jim jako matka musím nabízet něco jiného... nelze být spavedlivá doslovně, protože to co jedno dítě vyžaduje,jiný odmítá.. musím každému z nich dávat to co potřebuje a prostě pro ně být,když potřebují 🙂

Je fakt, že jednou jsme se s kamarádkou bavily- mám dvě jablka a chci je dát dětem k svačině - jedno je nepatrně větší a hezčí.. Kterému dítěti ho dáte a proč? 🙂 jenže to už by člověk zabrousil do takových otázek,na které těžko hledám odpověd a neumím to slovy vyjádřit...

@cosedeje - pokusím se to přiblížit, i když netuším, zda se mi to povede.

Stejně, jako je každé dítě jiné, každé ´´originál´´, tak i láska k němu je jiná. Každé dítě ti ´´dává´´ něco jiného, každé ti dělá radost něčím jiným, každé v tobě jinak vyvolává ten úžasný pocit, proč zrovna jemu být tou nejlepší mámou, na každém obdivuješ něco jiného......... To není o tom, že bys jedno milovala míň a druhé (třetí...páté) víc. To je prostě o tom, že i když je miluješ všechny, tak každé jinak, jiným způsobem. Těžko se to vysvětluje.....asi jako bys chtěla vysvětlit, co je to mateřská láska. I přes veškerou snahu nepochopíš, dokud to nezažiješ.

@bledulka To jsi vystihla opravdu pěkně.

Taky nemůžu říct, že bych jedno měla ráda víc a druhé míň, spíš si s tím jedním víc rozumím, komunikuji s ním jinak než s tím druhým. U nás je i rozdíl v tom, že jedno je ještě hodně malé a tudíž potřebuje víc mojí péči, zatímco po druhém chci víc samostatnosti. Ale snažím být na oba stejně přísná a pravidla platí pro oba stejná.

hm, nevím, jedině snad - oba syny mám ráda bezpodmínečně, jakože za všech okolností (a se starším už je to ověřeno 😎 ), takže pokud se týká kvality toho vztahu - té bezpomínečnosti - tak jo, mám ráda oba stejně.
A jistě, barva těch vztahů se mění, ale to není důležité. Až když člověk zjistí, jak moc má rád prevíta, tak se ujistí, že je to doopravdy🙂).

Pěkné téma. Jsem na to u sebe zvědavá, zatím si to neumím představit - i přesto, že druhé miminko už taky "mám", dává o sobě vědět apod. - ale přesto je rpo mě zatím takové trochu abstraktní 😅

A pak taky jsem zvědavá - ale to už je zase něco jiného - i u prarodičů. Když třeba vidím, jak je moje máma do Samíka blázen (první a zatím jediné vnouče), tak jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet u druhého vnoučátka...

Já mám doma dvě děti.Ale rozhodně mezi nima nedělám rozdíl.Miluju obě stejně.

bledulka to napsala přesně...jedna z dcer víc tíhne k tatínkovi, je i emočně labilnější, je pro mě težší s ní vyjít, s druhou je to míň komplikované..ale pravidla platí pro obě stejně, i když s tou jednou vycházím líp. A prarodiče vždycky milujou to 1. vnouče nejvíc, bylo to tak když jsem já byla malá (a 3 vnouče v řadě) a teď to vidím u prarodičů mých dětí, provorozené vnouče je protěžované..

Já jsem s tímhle dost po porodu bojovala. Nevěděla jsem, jak to udělat, abych měla ráda obě děti najednou. Plácala jsem se v tom, ale časem se to upravilo a miluju je obě stejně, ale každé trošku jinak. S každým mám jiné zážitky, tudíž i jiné pocity. Jediné, co mi "vadí" na více dětech je to, že v případě nemoci, jakýchkoliv zážitků se musí pozornost dělit a nejde se oběma věnovat 100%. Ale jsem šťastná, že je mám a určitě bych neměnila. A líbilo by se mi ještě jedno 🙂

Taky mám ráda obě děti, každé jinak. Ale oba byli svým způsobem vymodlení, tak je to asi dost ovlivněné i tím. Když jsem v létě nečekaně otěhotněla, tak to byl naprosto jiný pocit už od samého začátku.

Tak já jsem asi exot- mám je ráda oba dva naprosto stejně.

zaujalo mne tohle téma, protože mám zatím (možná už napořád) jen jednu holčičku, která je dost po tatínkovi a manželově mamince. Už teď si uvědomuji, že třeba se synovcem se mi mnohem snadněji komunikovalo, že mi byl mnohem bližší způsobem komunikace, tím jak na cokoli reagoval...než u dcery. A občas mě přepadne myšlenka, že kdybych měla druhé, které by bylo více po mne, že by mi třeba mohlo být bližší než malá a že jí to přece nemůžu udělat. Miluji jí nadevše, je pro mne to nejdůležitější, ale přesně rozumím tomu jak je to myšleno. Ne, že by ho člověk neměl rád, ale prostě se může stát , že si s jedním víc rozumí, vy i dítě má rádo stejně věci, má stejný vkus, přemýšlí podobně jako vy...A proto je podle mne hrozně důležité si to umět přiznat, abyste nevědomky neubližovali. Samozřejmě, když jste si takhle podobní s manželem a jsou si podobné i vaše rodiny asi je velká i ta šance , že i dítě povahově po manželovi bude hodně podobné jako vy🙂🙂. Možná bych to přirovnala k rodičům nebo sourozencům. Myslím, že málokdo má úplně stejný vztah k mamince i k tatínkovi, málokdo má úplně stejný vztah ke svým sourozenců pokud nemá jen jednoho... a není na tom nic špatného přiznat, že s jedním bráchou si rozumím víc přestože je má přece všechny rád🙂. Kdežto když jde o děti tak nám připadá, že je to nemístné přiznat, že s jedním si rozumím víc a tak je pro někoho jednodušší "tvářit " si, že to neexistuje🙂. Samozřejmě je zcela něco jiného, když někdo od mala jasně a záměrně protěžuje jedno z dětí před druhým.

Taky mám svoje chlapečky ráda naprosto stejně, i když jsou naprosto rozdílní. Ten menší je větší mazlík, ale o to víc mě těší, když se ten větší přijde pomazlinkovat. Teď si spíš říkám, jak to bude s holčičkou. Zatím si to vůbec nedokážu ani představit, takový růžový sci-fi. 😀
K prarodičům - naši asi berou oba stejně (vnoučata od sestry už jsou dospělí, tak si užívají mrňousů), ale tcháni upřednostňují děti od manželové sestry (10 let - dvojčata). Myslím, že si to asi neuvědomujou, ale prostě je to tak. Malému letos ani nepopřáli k narozeninám, prostě nám vrazili obálku a jemu nedali ani pusu. A Filípek už to začíná vnímat. Ach jo.

ještě jsem chtěla připsat, že s těma prarodičema je to asi taky o tom, jestli jsou vnoučata od dcery nebo od snachy. Malokterá tchýně má ráda snachu jako dceru a málokterá snacha má tak blízký vztah s tchýní jako s maminkou a to se vždy trošku odrazí na vztahu k vnoučatům🙂. Záleží samozřejmě také na vzdálenosti jakám mezi prarodiči a vnoučaty je. S tím koho vidíte jednou za 3 měsíce nemůžete mít tak vřelý a blízký vztah jako s někým koho vidíte skoro každý den, vodí třeba vnoučata do školky, hlídají je od malička....

Moje holky jsou obě boží, jak píšete, každá jinak...ale upřímně, zatímco starší(6) je fajn prostě tím, že je moje, a kdyby to bylo cizí dítě, tak mě asi ničím nezaujme, tak mladší(3.75) je prostě hérečka k sežrání a věřím, že bych ji žrala, i kdyby moje nebyla 🙂 (u dětí kamarádů mi taky některý přijdou jako "prostě děti, no" a některý "žeru" 🙂). Zkrátka, je roztomilejší, a není to věkem. Ta první je zase rozumnější, dospělejší, je to daleko víc moje parťačka (na to ten věk samozřejmě vliv má), prostě máme mezi sebou víc takový to kamarádství a míň rodičovství.

Snažím se dávat si pozor, abych je do těch jejich rolí moc netlačila, hlavně aby se starší neznažila se mi zavděčit tím, že je "ta hodná" a "dospělá". Na druhou stranu ony vědí, že to takhle s nima mám, tedy že malá je roztomilá a velká má jiné kladné vlastnosti 🙂 Přijde mi, že taková věc nejde utajit, tak je lepší jednat fér.

@brisalek - hodím do placu jiné srovnání 😉
Můj táta má 5 dcer (kluk prostě nevyšel). 3 starší už máme své děti. Takže má 5 vnoučat. A vypadá to, že první vnouče - kluk - je pro něho ´´vším´´ (z pohledu prarodiče). Přijde mi, že si v něm ´´našel´´ syna, kterého nikdy neměl. Já mám ´´jen´´ holky a těch si užil dost 😀 A poslední vnouček - toho vidí hrozně málo, tak asi ten vztah také nemůže být tak dobře budován (nebo jak to napsat). Ale abych nekřivdila, jinak se snaží všem vnoučátkům dávat ´´stejně´´, ať už to byl nějaký financ k jejich narození (na spoření pro ně) nebo se jedná o dárky. Prostě jen v té citové oblasti to je ´´jiné´´

Já je mám tedy fakt ráda oba stejně. Akorát mi přijde, že u prvního dítěte bylo všechno takové nové, nepoznané (od těhotenství, miminka, nástupu do školky a teď se pomalu připravujeme na nástup do školy). Na všechno se víc člověk těšil než u toho druhého dítka. To už mi přijde takové všednější, prostě už vím co bude a není to nic nového.

To je fakt moc pěkné téma a taky mě to zajímá. Mám zatím jen 1 dcerku a úplně stejně jako píše brisalek. Je naprosto stejná jako tatínek - tchýně, tak jsem zvědavá, jak bych se chovala k druhému, které by bylo po mně. 😉 Ptala jsem se na to i mamky. Říkala, že nás má ráda oba, ale úplně jinak. Viděla jsem to i u babičky, která preferovala z 5 vnoučat ty od dcery (mojí mamky)..... Sama jsem zvědavá, jaké to je. Doufám, že to jednou poznám 🙂

Také nemám vlastní zkušenost a je to zajímavé téma. Vidím to u prarodičů. Mí rodiče mají 2 dcery a 3 vnoučata. Snaží se je mít všechny rádi stejně, ale přece jen prvorozený kluk (synovec) je prostě o něco výše v jejich očích, protože je to kluk (měli holky) a protože byl vymodleným. Já mám také syna, ale už je holt až třetí. Tchánovci zase mají 3 syny a náš Vojtík byl první vnouče (ale zase kluk), a teď mají od švagrů 2 vnučky a z těch jsou úplně mimo.

@cosedeje
TO JE PROSTÉ, KAŽDÉ SE NARODILO JINDY, JINAK, JSOU RŮZNÉ, KAŽDÉ MÁ SVÉ UNIKÁTNÍ VLASTNOSTI, S KAŽDÝM JSOU JINÉ ZÁŽITKY A KDYŽ UŽ JSOU DOSPĚLÉ, TAK SE TA JEJICH RŮZNOST ZVĚTŠUJE, NEJEN PROTO, ŽE JSOU HOLKA A KLUK, ALE JSOU JEDINEČNÉ BYTOSTI A PROTOŽE JSOU OBĚ JEDNIČKY, TAK PRÁVĚ PROTO JE MÁM KAŽDÉ RÁDA JINAK.

já slyšela, že maminky malých dětí tu lásku nerozlišují a milují opravdu obě "stejně", ale jak děti odrůstají, tak prý se některé téměř vždy stane upřednostňovaným favoritem. no sama zatím nemohu soudit. jedno dítě mám malé a miluji ho nade vše a brzy by se ta láska měla zdvojnásobit. co bude za pár let bůh ví 😅 ale když se rozhlédnu po okolí, kde jsou děti už velké či dospělé...něco na tom bude. v každé rodině se někdo cítí odstrčený a jiného protěžují ☹

u nás to je tak, že na syna jsem se těšila, po předchozím potratu, jsem ho už v bříšku nadevšechno milovala a vůbec mi nevadilo, že jsem prvních sedm měsíců problila, porod jsem zvládla a pak snad celý týden žila v euforii z miminka, takovou lásku jsem nikdy nezažila, nedokážu popsat slovy, dalšímu miminku jsme dali volný průběh a za šest měsíců od narození prvního dítěte jsem byla opět těhotná, docela šok, celé těhotenství jsem si říkala, jak to nezvládnu, bála jsem se, že na miminko nebud mít čas, nebo že pro miminko nebudu mít čas na syna, no těch rozporuplných pocitů byla spousta a mám to tak doteď, rozporuplný vztah k druhorozené dceři, moc nepomáhá ani fakt, že je od malička ukřičenější, že porod byl celkem rychlý a že po příchodu domů manžel místo, aby mi dal čas na zvyknutí si na miminko, malou mi vzal a vrazil mi syna, ať se starám, protože ten byl právě ve věku, kdy tátu nechtěl, takže dcera je spíš tátova holčička a já se svými pocity doteď bojuju, pradoxně jsem přes antikoncepci otěhotněla potřetí, takže teď máme 4-letého kluka, v květnu tříletou holku a opět v květnu roční holčičku, třetí miminko už jsem přijala lépe než druhé, byť jsem si zrovna začala užívat, že jsem matkou dvou dětí, na třetí miminko jsem se s láskou těšila, takže i ji mám ráda (byť jinak než syna), jen tu prostřední dceru jaksi nemůžu přijmout a nenávidím se za to, ale možná je to jen nějaký vnitřní blok nebo můj vlastní pocit, nemyslím si, že bych protěžovala syna na dceřin úkor, ano chovám se jinak ke každému dítěti, protože i mé děti jsou každé jiné, každému se jinak věnuji, protože každé baví něco jiného, mám je ráda každé jinak, protože každé je jiné a ke každému mě váže jiný osobní pocit......takže nevěřím tomu, že by matka měla ráda všechny děti stejně

Já bych neřekla stejně...to podle mě nejde takhle říct nebo napsat,.nedá se to měřit víc a mín, pro obě bych se rozdala, rozkrájela....ale tím, že každá je trošku jiná, ten vztah je jiný....ale ani horší ani lepší s tou nebo druhou....

ale obe miluju strašně moc, nedokážu ani popsat.....

zrovna nedávno jsem ale ležela a přemýšlela, jak se mi strašně líbí ten druh lásky k jedné i druhé...jak je silný, nepopsaelně velký a zároven i trochu ke každé jiný....ale jak jsem psala ne méně nebo více apod....

Všechny tři miluju stejně a každého trochu jinak - popsala bych to tak, že u každého cítím takovou tu srdcetrhající lásku jindy a při jiné příležitosti, každý jsou jiný.
A rodiče, kteří mají radši jedno dítě než druhé znám, naštěstí, jen z filmů....

jasně že ano-i když v momentech kdy je některý na zabití asi mám radši ty co nezlobí 😀,ale to je asi všude stejný-rozhodně bych neměnila a nedala ani jedno a říkám,že děti které nezlobí jsou nemocný-a tak malý byl dnes nemocný,jak jsem byla nevyspaná-klasika budíček o půl druhé na záchod,pak ve čtyři ze zvyku,o čtvrt na šest opět záchod a o šesti zvonil tatínek i když věděl,že malého do školky zavedu-takže kolem poledne jsem byla už skoro nepoužitelná a malý si sám uklidil hračky,vzal si deku a šel si hezky lehnout a spinkal jak miminko 🙂