Maminky jedináčků, které původně plánovaly dvě děti 🙂

@kukokuko No tak já měla jedináčka 18 let...aniž by jsme to plánovali,tak se zadařilo a máme druhou dcerku..je jí rok..(obě děti mám se stejným partnerem).Nikdy jsem druhé nechtěla,ale když se druhátko narodilo,tak jsem teprve cítola,že až teď jsme komplet!!!!

zaleží kolik ti je let, kdo začal s prvním později, tak je pro něj jednodušší se s tím smířit, jestli jsi mladá a rozhoduješ se, budeš podle mě tuto otázku řešit až ke konci reprodukčního období...víš co si říká...když děti máš nelituješ toho...ale když ne...pořád si říkáš, co kdyby 🙂

Mám 4letého synka, já jsem jedináček, jako dítěti mi to nevadilo ale čím jsem starší tím to hůře snáším že jednou třeba zůstanu úplně sama, teda kromě syna. Z nejbližších příbuzných mám jenom matku a svoje dítě a až jednou mamina nebude a syn bude třeba bydlet někde dál a nebudu mít zrovna ani partnera tak budu úplně sama. Já vím jsou to zbytečně černé myšlenky ale nechci aby syn jednou dopadl podobně. Bohužel partner nefunguje jak by měl takže se sourozenec nekoná. Vzhledem k tomu že je mi 34 tak snad nějakou naději ještě mám. Upřímně, jsem pro to ochotná udělat téměř cokoliv i za cenu že budu na děti sama. Den co den mě to trápí, co jsem se kvůli tomu nabrečela.

Zatím mám jedináčka - holčičku, která má necelé tři roky. Moje žena a její máma loni v létě tragicky zahynula.

Já bych teda chtěla jen říct, že jsem jedináček a celý život mě to trápí.. sourozence bych moc potřebovala jak v dětství, tak teď v dospělosti.. Cítím se hrozně sama. Sestřička prý na cestě byla, ale nakonec se nenarodila.. nikdy jsem o tom nemluvila s mamkou, ale našla jsem úmrtní list a otec mi to potvrdil.. takže asi hodně pozdní potrat.. Modlím se, aby vše dobře dopadlo a dcerka se sourozence dočkala.. vyrůstat samotná je fakt na prd..

Já mám dva bráchy ale o 10 a o 11let starší takže jsem prakticky vyrostla jak jedinacek.S manželem máme dceru skoro 10 let a celou dobu nám stačila cestovali jsme atd.ani nás nenapadlo uvažovat o druhém mini.Ale brali jsme se až teď skoro po 11 letech vztahu a tak nějak z toho vyplynulo že by to chtělo ještě jednoho drobka no a ta týden mám termin porodu asi poslední tiknuti hodin je mi 34let😉

Neni to uplne k tematu, ale vzhledem k tomu, ze uz je to asi pata diskuze na toto tema, kterou jsi zalozila (fakt, stacilo mi podivat se na nazev a presne jsem vedela, kdo je autorka diskuze😀), tak si proste myslim, ze po tom druhem miminku proste touzis, byt mozna podvedome a mas jen strach, protoze prvni decko mas hodne a bojis se, ze prijdes o pohodu, co mas ted.Zkus nad tim prestat tak moc spekulovat a dat tomu volny prubeh, v tomhle se podle tvych diskuzi tady placas uz dobre trictvrte roku a stejne ses niceho nedobrala🤷‍♀️ A hlavne si to musis vyresit v sobe a s muzem, s tim ti nepomuze ani tisic nazoru holek na Konikovi.

Mam stejny pocit jako @dora13 - patlas se v tom dlouho...
Diskuse na toto tema sleduji, protoze to sama resim - mam syna 3r a sourozence jsme chteli a planovali, ale po dvou zamlklych tehotenstvich (= dve revize a nejake komplikace) plus muj vek proste nevim, jestli to pujde.

Takze me duvody jsou jine nez tve, ja porad doufam, ze to jeste prijde a jedinacek nebude.
Ale kdyz ne, jsme s tim smireni. Nejhorsi je ta nejistota - kdybych 100% vedela, ze to nepujde, tak jsem spokojena, jak jsme. My hodne cestujeme (letame) a s 3letym je to proste uz jiny zivot. Syn je skvely partak, da se s nim perfektne domluvit. Ja si materskou uzivam, ambice mam naplnene, manzel je uzasny tata, syn je hodne dite... Proste vsechno super (jasne, jsou i mracky v raji - syn je nespavec, nerad ji.. Takze mame i normalni starosti, to vis, ze jo). S jednim ditetem a navic relativne bezproblemovym, je to parada. Takze ackoliv nedobrovolne, rozumim tvym duvodum a hledam v tom jedinackovstvi to pozitivni.

Ale dobrovolne bych si tuto cestu nevybrala. Sourozenecke pouto (nerikam laska, ne vzdy se sourozenci miluji) je neco, co diteti da uplne jiny rozmer chapani, vnimani sebe sama, rodiny. A tohle pisu nad ramec takovych "praktickych" aspektu jako hrat si spolu, pomahat si, nezustat sam na stari...

No, uvidis.

Jsem taky jedináček a nikdy mi to nevadilo. Chodila jsem teda na základku vedle MŠ mojí mamky, takže každé odpoledne po škole jsem si užila mladší děti. Asi to záleží na povaze člověka, já jsem dost introvert, takže jsem ocenila, že můžu mít pokoj pro sebe atd. Rozmazlená jsem nebyla, měla jsem naopak celkem přísné rodiče, za což jsem ráda.

@kukokuko Možná se mi podívej na profil, kde jsem cca před rokem napsala článek Druhé dítě ano či ne. Byla jsem stejně jako ty na pochybách, do 4 let věku dcery jsem druhé vůbec nechtěla a nepřipouštěla, že by bylo. Pak jsem se nechala "překecat" a čekáme druhé a jsem za to ráda. Že malá nebude sama... navíc je jí už 5, je úžasná, pomáhá mi se vším, vnímavá, mazlivá, hladí mi břicho. Teď vidím, kolik má v sobě lásky a na miminko se strašně moc těší. Možná počkej, až ti první dítě více odroste. Možná v sobě tak jako já najdeš zase nějaké mateřské touhy 🙂 Sama evidentně zatím nechceš, tak vydrž, jestli to přejde a nenech se tlačit okolím. Přeji, ať dobře rozhodneš 🙂

@mrav 😞

@dora13
Máš dobrou paměť, něco na toto téma jsem tady už psala. Ani vlastně nečekám žádnou konkrétní odpověď a je mi jasné, že takovou otázku mi nikdo jiný nevyřeší. Ostatně jako nic, protože na každou otázku existuje tisíc různých odpovědí..Spíše mě zajímá uvažování ostatních a třeba i nějaké zajímavé názory a podněty..

Tak rozhodnutí sice nejsme...
Myslela jsem si, že budeme mít 2 děti trošku dříve a ne první porod skoro v 35.
Máme 1,5letého chlapečka a musím říct, že i když je oproti jiným dětem úplně megaboží, tak cítíme, že ten náš věk nás dohnal. Dvě děti jsem vždycky chtěla. Teď cítím ze sebe i z manžela, že jestli bude druhé dítě, tak spíš proto, aby syn nebyl sám. Že to prostě ještě nějak dáme v zásadě kvůli něj, ale jestli to nevyjde, tak se z toho neposkládáme, možná naopak, nabereme konečně sil 🙂 . I přesto plánujeme na podzim poslední pokus IVF, kdyby se nám do té doby nezadařilo. Ale moje nastavení mysli začíná být vůči druhému mimču vstřícnější každým dnem. Kdyby se mě někdo na druhé dítě zeptal před půl rokem, asi dostane bombu mezi oči 😀 Ale teď je to fakt lepší a samozřejmě, kdybych otěhotněla, budu strašně šťastná a vděčná🙂