Maminky 2 kluků, co si přály holčičku

Ahoj, velmi dobře Ti rozumím, když mi řekli, že čekáme druhého kluka, byla jsem jak opařená...šok a zklamání trval asi jen patnáct minut, překonala jsem to i když ještě teď si vybavím ten pocit. Ano je to hloupé a zbytečné. Náš Honzíček je zlatíčko a děkuji Bohu za něj. My jsme riskli třetí a máme děvčátko. Riziko stálo za to 🙂 je pravda ale, že když jsem otěhotněla, tak jsem řekla, že mi je to jedno, že bereme i kluka a fakt jsem to tak cítila. Děti jsou zázrak a věřím, že to tak budeš i tak brzy cítit!

ja jsem si v obou tehotestvich prala kluka... mam dve holky. dodnes mirne zavidim kamaradkam, co maji parecek. Ale pak se na ty sve holky kouknu, a jsem spokojena a rada, ze to tak je.

Možná to tak cítíš teď, ale až se narodí, tak to pro tebe bude ta nej bytost na světě 🙂

Ja mam 2 rocnehoa jeho 5 mesacny brat mal byt Julia...ja som to normalne orevala, normalne bola na muza kus nastvana a potom ma to preslo. Vzdy si vravim,ze chlapci to maju v zivote lahsie, su jednoduchsi na vychovu a stale si opakujem a ukazuje sa to ako pravdive, co nam vravel na psychologii ucitel na VS: Dievca ma od zaciatku dobry vztah s matkou, ktory sa vekom zhorsuje, kym syn ma smatkou dobry az vyborny vztah po cely zivot.

Som ich prva laska, vzor zeny, kazdu budu so mnou porovnavat. Som kralovna :D....
PS: O 4 roky skusime este tu Juliu, minule sami snivalo, ze to boli nakoniec dvojcata chlapci... :D :D

Taky jsem maminkou dvou chlapečkú - 4 roky a 1 rok.Už prvni dite jsem chtela holčičku ale nevadilo mi to jelikož jsem si řikala že stejnak budu mit jeste jedno a to bude holčička.Ale opet se narodil chlapeček.Třeti dite bych chtala, protoze nemam tu vysnenou holčičku ale manzel uz z fin.duvodu nechce :/ a ja si porad rikam treba nekdy, jeste nejsem tak stara ;)

První těhotenství jsem cítila, že je to kluk, holčičku jsem si přála, ale tak nějak je to u prvního jedno, protože si člověk řekne, tak podruhé. Jenomže mě můj gynekolog v 7. měsíci ,kdy se poprvé ukázalo zmátl holčičkou, celý měsíc jsem žila v tom, že to bude holčička, plakal sem štěstím, když mi to řekl. V osmém měsíci se ukázal pindík, plakala jsem znovu, že to je kluk a ne ta holčička. Jasně, že každá mamka si přeje zdravé dítě, je jedno jakého pohlaví, no nic méně mi to trvalo týden, než jsem se s tím srovnala. Druhé těhotenství, jsemna 200% cítila holčičku, kdokoliv kdo mne potkal mi řekl, že vypadám na holčičku..jen mů j chlap říkal nene, to bude kluk až třetí bude holka. A hle gynekolog říká, je to holka, poměříme slečnu, štěstím sem zase plakala aříkala si v duchu, že sem si ji vymodlila. No nakonec se na další návštěvě ukázalo, že je to zas kluk. Nebyla jsem smutná, ale zdrcená a pořád si říkala proč proč, opakovala se celá situace znova, znovu jsme si zaplatili ultrazvuk na prenatální klinice, zaplatili litr a tam nám znovu potvrdili chlapce, jako u první návštěvy. Nemohla jsem ani zvednout telefon a zavolat to mamce, prostě jsem řvala, jako želva. Zbytek celého těhotenství jsem tajnš doufala, že se všichni spletli a nakonec tu holku porodím, pročetla jsem tady na koníkovi všechny možný diskuse o pohlaví atd. ještě před porodem, kdy jsem rozdýchávala kontrakce jsem si říkala, že ji třeba porodím, a vůbec by mi nevadilo, že mám vše na kluka. Jak píšeš, když už je to druhé, tak už si člověk říká, je to poslední možnost, protože při našem štěstí to bude třetí kluk. Dnes má můj darebáček 4 měsíce, samozřejmě, že ho miluji a neměnila bych za 5 holek. A tento pocit přišel hned když jsem ho porodila a dali mi ho, už sem tu holku nechtěla, a co sem se nabrečela kvůli ní 🙂 nakonec si říkám, že u třetí kluk by mi byl jedno, že se ke mně už ta holka nehodí. takže hlavu vzhůru...i když teď jsou ty rady na prd...to přijde až budeš držet miminko v náručí, pak ti to bude jedno 🙂

Jsem na tom stejně 🙂 Druhého chlapečka jsme si schválně říct nenechali, ale na porodním sále to bylo jen chvilinkové zklamání... Když jsem ho poprvé viděla, nevyměnila bych ho ani za tu nejkrásnější holčičku :D Kluci jsou od sebe kousek přes dva roky a teď se konečně dohnali, že si spolu vyhrajou a vážně na sebe nedají dopustit... Třetí dítě stále zvažuju, i když už jsem dost unavená, ale upřímně vím, že kdyby to byl zase kluk, tak se nehroutím... A na druhou stranu, představa toho, že k té hromadě traktorů, aut a vláčků by přibyly ještě panenky, kočárky a šminky, tak je mi z toho až šoufl. Jediné, co mi na tom, že bych neměla dceru, je vážně líto, je to, že nikdy nebudu mít v domě "nevěstu" 🙂 Ale tak, nikdo nemá život podle svých představ, a to, že nemáš holčičku, je v podstatě prkotina ;)

Mame doma dva chlapecky, holcicku a ted cekame dalsiho chlapecka 🙂. Meli jsme vybrane jmeno pro holcicku a byli si skoro jisti, ze vyrovname skore na 2:2. A zatim to bude 3:1 🙂. Kdyz dr. zcela jiste oznamil, ze vidi pindika, asi to nebylo uplne zklamani, ale prece jen ta holcicka by nas potesila vic. Nejvic to pocituji pri vyrazovani maleho obleceni. Kdyz rovnam do krabic veci po klucich, mam z toho dobry pocit, ze to vsechno jeste bude potreba. Kdyz zaklizim veci po dceri, je mi lito, ze vsechny ty saticky a sukynky uz treba potreba nebudou 🙂. Treba jeste nekdy pujdem do pateho, ale samozrejme i s tim "rizikem", ze konecny stav by mohl byt 4:1 🙂.

no mně podle všech prstýnků a kalendářů a stáří krve vycházelo taky první kluk a druhá holka, ale teď už mi 2 doktoři řekli, že tam prostě zase vidí chlapečka. Nějak jsem si od malička představovala, jak budu mít holku... Já už teď bych ty svoje chlapečky za nic nevyměnila, ani toho dvouletého, ani toho v bříšku, ale holčička mi pořád chybí a mám strach, že mi bude chybět celý život. U prvního to bylo ještě fajn, říkala jsem si super, bude starší kluk a pak snad mladší ta holčička... Teď už s tím třetím dítětem fakt nevím. Určitě se nechci nějak rouhat, moje děti jsou to nejlepší, co mě v životě potkalo. Jen mě mrzí přístup některých lidí - vždyť lidé mají různá přání, jet na olympiádu, mít domeček apod. a nikdo jim neříká ježiš proč to řešíš, hlavně zdraví... pro moje "přání" má málo kdo pochopení....

Pro ty maminky,kterým tak moc záleží na holčičce..mám známou a ta vi o klinikách kde vám při ivf samo za penize vloží požadované pohlaví..já mám kluka a holku a u nás kluk klidas a holka čert..je drsnější, živější než brácha a sukně nosit nechce

A proc ti ta holcicka tak chybi? Co muzes s holcickou co s klukama nemuzes?

@mythologist ja to vidim tak, ze zensky a muzsky svet je proste rozdilny. Jinak si pokecam s kamaradkou a jinak s kamaradem. Ne ze by jedno z toho muselo byt lepsi nez druhe, ale je to proste jine. Zena neni muz a muz neni zena. Vztah matky s dcerou je jiny nez se synem. Opet se neda mluvit o lepsim a horsim, pouze o odlisnostech. Docela chapu touhu nekterych zen mit obe varianty 🙂.

Jooo, taky jsem chtela k Matejovi Magdalenku, a mam dvoumesicniho Mojmirka 😉. Srovnala jsem se s tim velmi rychle, proste to tak melo byt a jako baba zvedava jsem rada, ze konecne vim aspon dalsi maly kousek z toho, co pro mne osud v zivote nachystal 😉. Taky jsem si rikala, ze ten mrnousek si rozhodne nezaslouzi pocitit, ze byl nekdo zklamany ze je prave takovy, jaky je...

Ja driv odsuzovala, kdyz se nekdo hroutil z toho, ze nema vytouzene pohlavi...protoze jsem roky nemohla otehotnet a tolik jsem si přála dite, jedno jakeho pohlavi..a vytacely me diskuze na podobne tema, rikala jsem si vzdycky, ze by mely byt ty mamy vdecny, ze maji dite a ne si vymrcovat jeste pohlavi..
Pak jsem po sestem IVF i ja otěhotněla. Bylo mi jedno, co cekam, hlavne ze cekam. Pak mi rekli holcicku, tu jsem vzdy ky strasne moc chtela, byla jsem tak hrozne stastna..po ni jsem otehotnela znovu a byla jsem presvedcena o druhe holce, tolik jsem si ji přála. A rekli mi, ze to bude kluk.
V ten moment i ja jsem byla zklamana...chtela jsem druhou holcicku strasne moc..rikala jsem si, co s klukem budu delat, nerozumim jim, nechapu je, neumim si s nima hrat, jsem typ na panenky, ne na auta..vzdycky, kdyz mi nekdo rekl, tak bud rada, ze se povedl parecek, tak jsem oponovala, ze se to prave nepovedlo, chtela jsem dve holky..
Cely prosinec do dalsiho utz jsem doufala, ze se spletli..cele těhotenství jsem v to doufala..ale nespletli. fakt se narodil. Je uzasny, nadherny, velikansky mazel..je muj milacek..a uz jak mi ho dali do náruče, bylo mi sumafuk, ze je to kluk.
Tobe taky bude..ted uz to i chapu, ze to nekdy muze byt lito. Ale melo to tak byt. Preju krasne zdrave miminko.

Tvoje starosti na moji hlavu. Neskuhrej a bud rada, ze cekas dalsiho zdraveho klucinu. Co by za to nektere daly. Je mi uz jen z toho pomysleni smutno.

@jajulin ano, přesně tak 🙂.
Neříkám, třeba si s klukama nakonec budu rozumět víc než s holkou... Ale je to prostě jiný svět. Ráda bych holčičku oblíkala do šatiček, do něžných a růžových barev, česala jí vlasy, v dospělosti s ní chodila na kafe, na nákupy... takové ty klasické holčičí věci. Jasně, může to být nakonec klučičí typ, ale ta ženskost tam je. A v mém okolí 90% holek má i v dospělosti blízký vztah s matkou, rády se oblékají, povídají si... Mám strach, že kluci o mě třeba ve 14 letech ztratí zájem, nebo který kluk by šel s mámou na kafe, na nákupy, jel na dovolenou....? U holek je to často až do dospělosti, že si jsou blízké s mámou. Mám trochu i strach, že klukům nebudu rozumět, nikdy jsem s klukama nijak nekamarádila, neměla s nimi stejné zájmy... teď se to kvůli mým chlapečkům samozřejmě pokusím naučit, i když k autům, traktorům, dinosaurům, motorkám atd žádný vztah nemám. Ale už se učím 🙂. Chci, aby byli šťastní a měli jsme hezký vztah.
Třeba manžel plánuje, jak bude s klukama stavět autodráhy, chodit na ryby, na motorku apod. a já si připadám mimo...
A ani tím nechci říct, že holku bych měla radši nebo s ní trávila více času...je to těžké popsat...

@markyf ber to optimisticky na kavu mozes chodit s nevestami...nie, vazne. Ja mam v rodine netere a tie su tak divoke diablice, ze radsej tych mojich kludnych, mazlivych chlapcov...tvoja dcera nema byt kamoska, je to dcera, kotra vobe nemusi byt podla predstav, tak ako syn. Mozno by ju bavil motokros a otec viac ako ty...Chce sa to oprostit od ocakavani a takychs tereoptypov o ruzovych suknickach a dievcenskom klaboseni...

Já jsem u prvního moc chtěla holčičku, ale byl to kluk jak buk 😂 4,7 kg 👍 u druhého jsem taky chtěla holku, ale cítila jsem, že je to kluk a taky že jo. No a když měl 10 měsíců, neplánovaně jsem otěhotněla a narodila se holka ! Musím ale říct, že od narození je extrémně náročná a vydá za deset kluků 😉

vždycky jsem chtěla holčičku. takže mám tři kluky 😀 chápu tě a rozhodně to neberu jako rouhání, že jsi "zklamaná" nad zdravým klukem... každý máme své sny a ten, komu je to jedno, splnilo se mu, co si přál nebo má páreček, ten to nepochopí. ale to přece neznamená, že ty své chlapy nemilujeme 🙂 jen ta "ona" prostě doma chybí no. a i moji synové pořád vykřikují, že chtějí ségru, nejlíp tři, aby každý měl tu "svou" 😀

Ja to vezmu z druheho pohledu, ja mela byt vymodleny chlapecek a jsem holka 🙂 taky si rikam, ze jsem asi musela byt zklamáním, hlavne pro tatku🙂 ale to je zivot, člověk to neovlivni nijak a upřímně ,je mi těch chlapecku v brisku, co jim maminky breci hodně lito, ikdyz to trosku chapu jako zena....

Chtěla jsem holčičku,dokud se mi nenarodili dva kluci. Pak už jsem si ani neuměla představit že bych ji měla,a nechyběla mi. Teď jsme se s přítelem rozhodli pro třetí dítko,a je mi už upřímně jedno,co to bude. Holka bude nezvyk, výzva, kluk známá věc. U obou dětí jsem si myslela,že to bude holčička,u druhého jsem o tom byla přesvědčená do 24 tt. Pomohlo mi,když jsem dala miminku jméno. Potom už jsem si rychle zvykla že syn bude mít parťáka.

ať si říká kdo chce co chce o tom, jak jsme marný, moc dobře ti rozumim.. zatím mám teda kluka jen jednoho, dneska jsem se dozvěděla, že kamarádka, která taky toužila po holčičce a čekala se mnou kluka, čeká dalšího kluka.........no, ona to nese celkem ok, ale já zcela upřímně říkám, že by mě jala asi obr depka....:/
co s tím, nevim..asi nic. se stim smiř, pane huz. nenaděláš nic, leda risknout třetí, no. a taky nevim, jesi bych do něj šla, i kdybych měla dva kluky.

no a jinak, jak tu někdo píše, že až se ti to narodí, bude pro tebe ten nej na světě...no, jak to píšeš ty. já i ty už kluky máme, i když jsme si přály holky.... a tak víme, že tu touhu neuhasí to, že ten kluk je taky super a milujem ho nekonečně. já se s prvním klukem tak nějak smířila, co mi taky zbylo:D ale jen proto, že věřim, že to druhý bude holka:D

a vůbec nepobírám to, co tu padlo....že holčička má vztah s mámou dobrej od začátku a ten se postupně zhoršuje a kluk dobrej a ještě se zlepšuje? co to je za blbost? vždyt je to přesně naopak! jako já neivm no, ale z mýho okolí znám fakt jen pár příkladů, kdy má chlap fajn vztah se svou mámou,a nějak jakoby "zdravej", zatímco holek, který maj se svou mámou kamarádskej blízkejch vztah znám fůru. a to je taky to, oč tu běží. pro kluka začne bejt máma nejpozdějc v pubertě trapný a sprostý slovo a postupně záleží na tom, co si za "snachu" pořídí buď tam je vztah díky ní dobrej, nebo se ještě víc uhne "proti" mámě a je to v kelu, vidíte svoje chlapečky jednou za půl roku🙂)))

@normalnimatkaale ja som si to nevymyslela...je to fakt, co neznamena ze 100% pravdivy, su vynimky, ale tak ja poznam x zien, vratane mna, co sme mali, alebo amme s mamkou komplikovany vztah, kym ten vztah s synom je prosto jednoduchsi, kedze chlapci su emocne jednoduchsi ( nie chudbnejsi,ale v zmysle priamociarejsi),
a rozhodne plati,ze ak je pre syna v puberte mama trapne slovo, aj dcera vie brutal rpevradsat ci a ist sa radsej liskat otcovi...plus ruku, hore, ktora si niekedy nepmysla, ze bozzzzzzzzzzzzze ja nechem byt ako moja mama...kazda. No a syn si to nepomysli uricte. :D

@zarecna no chlapi sice možná sou jaksi "jednodušší", ale s matkou maj speciálně právě daleko komplikovanější vztah, než holky s mámama, jsem přesvědčená. samozřejmě, že záleží na povahách a tak, ale prostě žena se ženou vede pak úplně jinej vztah, než muž s mámou. ten vztah je pořád jakoby hrozně mámovskej.... buď formální-dobrej, v duchu ale jooo tak docela v pohodě, když tě vidim jen jednou za čas a nekecáš mi do života nebo formální-vlastně si vůbec nerozumíme,ale seš moje máma a mám tě rád,tak jako se nějak vídáme, nebo patologicky blízkej-mamánci. u holek je to úplně jinak. jen u holek vytvoříš opravdu kamarádskej zdravej vztah.
a pokud holky s někým mívaj často komplikovanej vztah, pak je to naopak spíš s otcem.

@normalnimatka Nemyslím, že to jde takhle zobecnit. Já zas mám ve svém okolí většinu žen, co mají s matkami dost komplikovaný vztah a fungují za cenu velkých osobních ústupků, neboť jejich matky mají velkou potřebu mluvit jim do života a řešit si přes ně svoje dávný touhy. S otcema jsou naopak naprosto v pohodě a mají s ním bližší vztah.
Fakt asi je, že holky se v dospělosti víc snaží pěstovat vztahy s primární rodinou, kluci se odpoutají snáz a jdou za svou ženou.

Mě je to líto jen z důvodů,ze budu pořád jen "ta tchýně" 😀😝 že nemáme dceru,kterou bychom dovedli k oltáři,se kterou bych řešila holčičí věci atd...Mam dva kluky..jsou to mazlové,paličáci a moje opora..❤ Sice už vidím,ze si musím koupit větší hrnce,aby me "nesežrali",že mě brzy oba přerostou (mám 160cm),ale doufám a tvrdím,ze mě jednou budou na rukou nosit 😍😀 a já jim slibuji,ze budu hodná a neprudivá tchýně,co si bude jejich nevěsty hýčkat 😉 Hlavu vzhůru,nesmutni..hlavne at je malej zdravej a ten zbytek uz přijde sám...

@markyf jak já Vám rozumím, mám úplně stejné pocity jako Vy,první je chlapeček, ale až do porodu jsem počítala s holčičkou, protože mi ji dokonce dva doktoři potvrdili.Jen já jsem si myslela a tak nějak sama cítila, že to bude kluk, ale věřila jsem jim. Opravdu a když na mě na porodním sále vykoukl kluk, tři dny jsem se s tím smiřovala. Měla jsem připraveno hodně věcí na holčičku a těm doktorům tak nějak věřila 😀 Ještě jsem se ptala po porodu primáře, jestli to teda je ta holka, on se začal strašně smát, že s tímhle holku ještě neviděl 😀. Tak měl Honzík v porodnici růžové rukavičky a čepičku a mně bylo neskutečně trapně, když mi sestry chválily pěknou holčičku. Celý rok jsem chodila kolem holčiček a cítila se podvedená, přestože jsem si k našemu Honzíkovi brzy našla cestu 🙂 Všichni mě utěšovali, že to vyjde napodruhé. Tak jsem si načetla nějaké info k tomu, jak ovlivnit pohlaví, a když bylo Honzíkovi 18 měsíců, zkusili jsme to s manželem tedy podruhé 😀 Kupodivu se nám to povedlo hned, a to jsem ještě kojila, tak jsem hned potom přestala. Samozřejmě jsem hned nutně potřebovala vědět, co vlastně čekáme, jak jinak. Tajně jsem doufala, že ty načtené metody vyjdou 😀Tak jsem se objednala na vlastní žádost do Brna na prenatální kliniku, která je prý vyhlášená, přímo k dr Vlašínovi, doporučily mi ho kamarádky s tím, že ten mi to buď řekne se 100% jistotou,nebo neřekne nic, pokud si nebude jistý, navíc zkontroluje perfektně miminko. Pan Vlašín mi řekl pohlaví v 13+0 s naprostou jistotou a smál se mému příběhu 😀 Tak doufám, že můžeme s tím tentokrát počítat a nevykoukne na nás opak😀 Chceme zůstat u dvou dětí. Jsem zvědavá, zda se mi potvrdí pohlaví příští týden na 2. screeningu. Důležité je, aby bylo mimi zdravé.

@normalnimatka to je velke zobvseobecnenie, urcite som s mamou, napriek tomu, ze ju milujem nikdy nemala kamaratsky vztah nikdy...moj brat ma s mamkou pekny vztah, chodia so zenou za nou kazdu nedelu...proste to je o povahe, mozno som sa zle vyjadrila, ale tak povedzme ze vztah matka dcera je narocnejsi, komplikovanejsi, casto ma vysky, pady, dobre, zle obdbia, kym zo synom je to plus minus standartne rovnake, vacsinou dobre....

Podla mna vela zavisi od vychovy a rozhodne si nemyslim, ze ako matka a blizky clovek si u syna skoncila nastupom puberty.