Mám obavy, že se nedokážu postarat o dítě

Ahoj, presne tak. Podporim predchozi odpoved. Matka priroda to zarila dobre, nemusis se bat, ze bys nezvladla peci o miminko. Kazda citliva maminka tesici se na mimco dostane takovy maly manual v podobe hormonu....a taky ti bude urcite stacit "proskoleni" od sestricek behem tech par dnu, co budes v porodnici. Behem tehu muzes navstivit predporodni kurz, kde te nejen teoreticky pripravi na porod, ale taky je soucasti Pece o novorozence ( my si dokonce nosili s sebou i panenku, abychom si vyzkouseli, jak chovat, prebalovat, koupat...) Precist si neco muzes taky, samozrejme, ale ja bych to neprehanela......🙂 Neboj se vlka nic 🙂

@lamiaaa Neboj se toho, mě děti nic neříkaly, nikdy jsem neměla dítě v ruce, a u prcka mi najednou vše přišlo hodně samozřejmé a myslím, že v pohodě. Nestresuj 🙂

dokážeš! budeš prostě muset! společné strávené chvíle jsou nejlepší učitel 😉 hormony udělají své a když budeš trošku naslouchat svých instinktům, tak to bude ok. ne vždy hned, ale časem ano. bohužel 9měsíců společného těla neznamená, že se matka s dítětem zná. oba se musejí hooodně učit. ale ty úžasné pocity z každé maličkosti, co se povede jsou k nezaplacení. jak psaly holky...příroda je mocná 😉

Měla jsem to podobně, žádná moje kamarádka mimčo nemá a sourozenci taky ne. A všechno jsme zvládli i tak 😉
Něco je v knížkách, něco tady a většinou to maminka sama pozná, nebála bych se 🙂

Mela jsem to samé. Nikde v okolí rodine žádné miminko. Ke konci tehotenství sjem musela prísne ležet, nestihla jsme žádný kurz, nic. A narodilo se mi pekne náročné díte, o mesíc drív, dvoukilové. První noc prorvala jak tur, visela jsme pres postýlku jak orvaná samica s myšlenkou, že skočím z okna. Celé šestiinedelí bylo peklo, plakala a plakala, nechtela jíst,..dodneška má lepší a horší dny. A záver? Samam nevím, jak jsme to zvládla, asi ty hormony z matky udelají presne naprogramovanou mašinu fungující na minimu spánku s detektorem pláče 😀 Rodina se mi snažila pomáhat, ale každý má jiné zkušenosti. Moje malá byla extra malinká, každý se jí bál dotknout..včetne me..první koupání byl horor, ale je to moje díte, tak jsem se zaprela a všecko se naučila.

to asi napadne každou..to že jsem si pochovala cizí dítě mě nic nenaučilo 🙂 j

Než jsem měla děti, spočítala bych na prstech jedné ruky, kolikrát v životě jsem měla na rukách dítě. Nikdy jsem nepřebalovala,neoblíkala, jednou jsem krmila neteř z lahve..A co..kluci moji péči přežili 😀 ohledně manipulace doporučuju Něžnou náruč rodičů. Ale jinak..něco tě naučí v porodnici, něco ukážou příbuzné..a zbytek je mateřská intuice. A z toho že něco nebudeš umět hned si nic nedělej, klid a všechno přijde. 😉

@blahova_andrea Naprosto souhlasím, krásně napsáno a přesně!

Je to úplně normální, taky jsem se bála, že to nezvládnu. Takže tě chápu. Ono totiž, dokud to mimi tady opravdu není, tak si to můžeš jen představovat a stejně to v těch představách nebude nikdy tak, jako ve skutečnosti. Byla jsem z toho nervozní i po porodu, měla jsem císařský řez a sama se sebou jsem měla co dělat.... Ale pro to bezbranné stvořeníčko pak uděláš cokoli, nejen proto, že musíš. Když teď vzpomínám, jak jsem četla, učila se s panenkou atd.... tak se tomu směju, nějaký základ je dobrý nastudovat, ale nepřehánět to, člověk je pak zbytečně vystrašený, místo toho, aby si to užíval!

@lamiaaa Připomnělo mi to slova naší pediatričky, když jsem se jí šla ještě jako těhotná zeptat, jestli nás vezme. Naznačovala jsem jí, že miminko jsem vlastně nikdy ani nedržela a netuším jak se o něj postarat ona mi s úsměvem odpověděla, že nemám mít strach, že většina dětí péči svých rodičů přežije 😉 Často jsem se tím pak utěšovala 😀

Měla jsem před lety stejné obavy, nic se neboj, za pár let nebo až zjistíš, že si v tom, to přijde tak nějak samo a budeš úplně v pohodě, hormony a odborná literatura k tomu úplně stačí.

nemusiš se bát to přijde přirozeně jak se maly narodí

Tak ty obavy hoď za hlavu! Ber život jak je, a až to přijde, tak to zvládneš. Já jsem sice měla možnost občas jako bezdětná vidět mimino, ale stočilo mi to hódně na dálku. Doteď cizí děti a mimina vůbec nemusím, ale o svoje se prostě postarám. To je něco úplně jiného. Mně nejvíc pomáhá (a pomohlo i v těhotenství) to prostě neřešit moc dopředu a brát to jak to přijde. A prý moje děti nejsou vůbec nezvladatelné, zlobivé a nevychované, jak se to často jeví mě doma. Také z těch občasných reakcí okolí čerpám sílu a aspoň někdy doufám, že nejsem ta nejhorší (laxní, měkká, co vše dovolí...) matka pod sluncem.

Myslím, že máš naprosto zbytečné obavy a ze strachu bych se miminko nebála si pořídit - je to nádherný stav v životě ženy mít dítě - samože to i záleží na povaze matky. 🙂 Třeba jsem četla a vždy se s tím setkávám i v životě, že některé holky mají miminka až po 35-cítce - př.Simona Krainová prohlásila - vědět to dříve, jak je to nádherný, tak do toho jdu... ale dokud neprožiješ, nevíš.. 🙂 URčitě to jednou přijde ten správný čas a budete všichni rádi - je to vše jaksi přirozené.. 🙂

@lamiaaa - to si piš, že mi v hlavě běžely různé obavy - jak to zvládnu, když se nevyspím, když nemáme žádné hlídání, jestli to budu umět - manipulaci s dítětem, to oblékání, co budu dělat, když bude plakat a nebudu vědět proč...
Ale potom přijde miminko na svět a naskočí to samo - za první - nic jiného ti nezbývá a za druhé - ženské tělo je připravené na takouvou zátěž a mateřské instinkty taky pomáhají.
Takže pokud budeš zdravá ty i miminko, tak to určitě zvládnete. 🙂