Mám nechať 5mesačné bábo vyplakať?

my jsme neměli až tak uplakané miminko, ale když už plakal, tak jsem ho nenechala dlouho...teď bude mít dva roky. Je to společenský človíček a navíc to absolutně není žádný závislák na rodičích. Venku si vyrazí za svými objevy a kde je mamka ho téměř nezajímá. Můžu i odejít z hřiště s tím, že teď bude s "tetou" (kamarádkou sousedkou) že si např odskočim domu pro něco a otočí se na patě a jde si po svým...
určitě má tu společenskost a samostatnost i v povaze, ale ani jsme ho v tomto směru nerozmazlili

třeba je to i naopak. Kamarádka nechávala plakat a teď má tříletého závisláka mamánka. Nemůže se ani vzdálit na píď a hned se prcek ptá: "kde je maminta?"

ja myslim, že děti mají svoji potřebu - určitou porci tělesného kontaktu a pocitu, že je mu věnováno... a to se nedá moc ovlivnit výchovou - "(ne)/rozmazlováním"
můj názor je, že čím uspokojenější je dítě v této potřebě v ranném věku, tím dřív z něj bude samostatný sebevědomý jedinec
+ v tom hraje velkou roli povaha dítěte

Ahoj 🙂 Vždy se mi zježí vlasy na hlavě, když slyším, že někdo nechává miminko vyplakat. Mimi má jediný vyjadřovací prostředek nepohody, a to pláč! Ctím názor, že do roka se má miminko vychovávat, tak jsem chovala a chovala a chovala a dávala dětem kontakt, který tolik potřebují. Ano, můžou se naučit manipulovat, ale všemi směry uspokojené dítko nebude mít tu potřebu, protože se bude vědět, že dostane vše co potřebuje. A pětiměsíční miminko bych rozhodně chovala kdykoliv 😀 a manžel ať si zvykne.
Praktikovala jsem hodně fyzického kontaktu u obou našich tolik rozdílných dětí a oběma to jen prospělo. Jsou to seběvědomí jedinci. Starší dcera je společenské zlatíčko a mladší syn mě v roce potřebuje mít na dohled. Oba se rádi chodí pomazlit.

já jsem ji v tomhle věku vyplakat nenechávala, přišlo mi že je na to ještě malá abych jí nechala brečet hodně dlouho. nepřiběhla jsem za ní hned při prvním zakňourání chviličku jsem jí nechala a až potom přišla aby věděla že nepřiběhnu hned na první fňuknutí. A to že to na nás zkouší pozoruju až teďka a že je teda pěkně vychytralá a ví co a jak udělat 🙂..

@cicamica1980 Poslouchej svůj instinkt a naslouchej svému dítěti. 5-ti měsíční mimo vážně není manipulator, potřebuje tě, potřebuje chovat a mazlit. Naštěstí jsme v tomto s mužem zajedno. Ano, někdy kolem osmého měsíce vážně nastává období separacní úzkosti, kdy dítě visí na mámě, ale to je z hlediska vývojové psychologie naprosto normální a zas to přejde. A to, že děti neumí usínat samy je taky normální, jejich psychika k tomu musí teprve dozrát. 🙂 Já svého syna nenechávám plakat, natož vyplakat a přesto mohu jet na nákup a nechat ho doma s tatínkem, můžu jít jeden den v týdnu do práce a dat ho na hlídání babičce, můžu ho nechat si hrát s jinými lidmi z rodiny a jít dělat domácí práce.

Nenechala bych vyplakat, na nějakou manipulaci je ještě malá, to až tak někdy ve dvou letech. Podle mého to může mít fatální následky a hraničí to až s týráním.
Malá u tebe byla 9 měsíců v bříšku. 3 měsíce po narození se taky někdy označují jako 4. trimestr, dítě musí dozrát, adaptovat se... Je jasné, že chce mít někoho na blízku, zná tvůj tlukot srdce, tvůj hlas, to ji dodává pocit jistoty.
Já si vždycky říkám, jak by mi bylo, kdyby mě něco trápilo, brečela bych, a můj muž by seděl vedle v pokoji a nereagoval. A to jsem dospělá a přemýšlím o tom jinak než 5měsíční dítě, které to nepochopí a neví, co se děje.

Obě děti chováme, spí s námi v posteli atd., nejsou to žádní závisláčci a pláčem s námi ten starší rozhodně nemanipuluje. Tomu mladšímu je taky 5 měsíců a jeho jediný výrazový prostředek (kromě smíchu) je pláč. Nijak jinak mi neumí dát najevo, že ho něco trápí. Proto když pláče, tak vím, že má nějaký problém a že je na mě, abych ho vyřešila, protože od toho tu jsem.

stručně - jednoznačně vedeš 1:0, je to tak, jak říkáš, ale těžko se to manžovi bude ted dokazovat. použij všechny možné dostupné prostředky, abys ho přesvědčila.
synovi je pět za měsíc a je naprosto srovnaný se životem. žádný stressman, žádné nervy, pohodář a sluníčko. nenechávala jsem ho nikdy vybrečet. plakal, jistě, ale ne proto, že se mě nemohl dovolat. to ne.

Určitě ne!!! 🙂

@cicamica1980 ahoj,

5-ti měsíční miminko neví ještě co je to manipulace 😵 😵 . Pokud pláče, tak jen proto, že se miminku něco nelíbí nebo má hlad, je pokaděné ....

O tom, zda bude dítě společenské nebo se nehne na 2cm od maminčiny sukně rozhoduje hlavně povaha a tu neovlivníte.

Já jsem holky nenechávala vyplakat. Příšlo a stále mi to přijde kruté. Jedná se přece o malé děti, vytoužené miminka, které jsou bezbrané a zcela na vás závislá. 😨 Navíc čas hrozně rychle letí - užijte si to, dokud to jde.

rozhodně ne, neumím si představit, že bych seděla vedle v místnosti a nechala dítě plakat vedle. mám taky dva kluky, každý je naprosto jiný ale svůj fyzický kontakt jim neupírám. neveřím, že by se tím vychovávali mamánci, naopak, pokud vždy když pláče budeš nablízku, získá pocit jistoty ve světě, vše je jak má být. pokud ho necháš plakat, bude podle mně bázlivější, nejistější. náš nyní 4 letý klučík rozhodně žádný mamánek není, maldší 1,5roční má stále dost evidentní separačku, tam to zatím neřeším. já osobně tedy na pláč nedokážu nereagovat, nyní, když je evidentně "manilupující pláč", reaguju minimálně tak, že přijdu a řeknu nehraj to na mně atd....docela funguje, ale v pěti měsících? 😒 😒 😒

já myslím, že by byl nejlepší zlatý střed. Manžel má jistě trochu pravdu, myslím, že miminko to časem pozná a určitě to nebude až na 1,5-2letech, to zcela jistě o hodně dřív. A to že 5měsíců staré miminko ještě manipulovat s rodiči nedokáže je asi taky pravda. Každopádně když zabrečí a máma přiběhne, tak si to dá brzy do souvislosti. Na 5měs. asi ještě ne, ale brzy ano.
ten zlatý střed, jak jsem zmiňovala na začátku, se dá udělat všelijak. Jak píší ostatní, mimčo, když brečí, něco tím dává najevo: strach, bolest, hlad, nepohodlí atd. Jdu se podívat hned, co se děje, jestli to není vážné,ale pokud vím, že je vše v pořádku (najedené, přebalené atd.), tak příště a zase příště nepřiběhnu hned, nevezmu ho hned do ruky, ale třeba jen pohladím ho, sednu si k němu apod.

Z naší zkušenosti - asi do půl roku cca jsem uspávala na rukou, každý večer, vždycky přes den (Miri měla přes den hrozný spánek - max 15-30 min a to po 30 minutách uspávání na rukách)... Období, kdy kdy to bylo jednoduchý a rychlý a po chvilce usnula, dala jsem jí do postýlky a spala ale vystřídalo další období, kdy jsem myslela že mě klepne, ano, je to krásný, držet miminko v náručí, ale co si budeme povídat, když to miminko je řvoucí a řvoucí, tak je to taky děsně náročný..
Naštěstí můj chlap měl pochopení a stejný názor a když já bezmocně brečela taky, když malý nešlo usnout, tak mě vystřídal... Až jednoho dne přes den nešla utišit a já byla na konci se silama a sama doma ... tak jsem jí položila do postýlky a šla do obýváku se sklidnit.. a najednou ticho a ona usnula... Tak jsem si řekla aha - tak třeba Ti to uspávání překáží.. a večer jsme zkusili dát do postýlky bez uspávání, jenom jsem jí chvilku hladila po hlavičce a usnula... a od té doby usíná v podstatě sama... dozřela do věku, kdy jí to najednou šlo a moje péče ji spíš rozptylovala a rozčilovala.. A sama usíná dodnes, teď má období, kdy je schopna si ještě po uložení hodinu v postýlce povídat, ale nebrečí ani nekňourá, povídá si nebo má momentálně specialitku - vysvléká se a sundavá si plenu.. ale to je jiná 😀
Nikdy ale nepochopím, když mi někdo řekne, že když dítě pláče, tak ho nejde zkontrolovat - třeba když se v noci vzbudí a začne kňourat, vím, že něco neni ok - třeba je pročuraná (to je u nás teď nejčastěji, jelikož si v spaní sundává plenu 😒 ), tak jdu, přebalím ji i postýlku... nenechám ji předse v mokrý posteli... a nemám pocit, že by nás vydírala pláčem nebo že by ten první půl rok strávený v mém náručí při usínání zanechal nějaké negativní stopy... ale třeba jsme to jenom měli jednoduchý 🙂 a jiní mají se samostatním uspáváním větší problémy, naše holčička holt dospěla do jistého stadia, kdy už nás u toho nepotřebuje 😀

Nenechala bych takto malé děťátko vyplakat. Pláček něco naznačuje. Chce být ve vaši blízkosti. Mám malá dvojčátka (20měsíců) a mazlíme se pořád. Nenechám je plakat.

...tyhle vyplakávací metody jsou pro mě jako červená pro býka... 😅
Mám roční dceru, která neusne jinak než v mé (výjimečně manželově) přítomnosti.. Nemusím tedy chovat, ale musím ležet co nejblíž u ní, jme na sobě vlastně přitisknuté 🙂, ona mě tahá za uši, hrabe mi ve vlasech.. Jinak neusne (tedy pokud nepočítám kočárek nebo Manducu). Sama usnula snad jen jako novorozeně.. Někdy uspávání trvá 2 minuty, jindy 2 hodiny.. Spí s námi v posteli. Teď jak je starší, tak když vidím, že nemůže zabrat, tak ji vezmu a ještě si hrajeme...
Je velmi společenská, na každého se směje a nemá absolutní problém zůstat s kýmkoliv kdekoliv...😉 Ale tohle bude hodně povahou..
Pokud ji necháš plakat (a budeš za ní třeba v určitých intervalech chodit - intervaly stejně nemají význam - miminko nechápe čas, takže mi i 2 minuty můžou připadat jako věčnost)), tak nakonec usne.... Za pár dní bude usínat sama...ani plakat nebude... Víš proč? Protože pochopí, že pláč stejně nepomůže, že maminka u ní nebude... A to mi nepřijde jako nejvhodnější důvod ke spánku.... Navíc jsem se někde dočetla, že když miminko pláče a je ve stresu, vyplavuje se stresový hormon kortizol... Zabíjí mozkové buňky, snižuje imunitu,.....

Za mě taky ne. Je to fakt malý miminko, chce být ve vaší blízkosti nebo jí něco trápí. A navíc, všechno má svůj čas. Mám s tím zkušenosti. Naše malá skoro rok nebyla ochotná spát v postýlce, furt chtěla být u nás, usínání bylo taky pekelný, řev, řev, řev. Ale někdy na 15 měsících najednou zvrat a přišlo to samo. A tak to platí i v jiných věcech.

Mám takovou zkušenost, že nejlépe já vím, co je pro malého nejlepší. Moje intuice to ví. Když pláče, vím, jestli pláče, protože se mu něco děje, nebo se jen vzteká. Co se týče spaní, první zlom nastal, když přestal usínat u prsa. Přes den jsem uvozila v kočárku, večer jsem musela uchovat. To nějaký čas všem vyhovovalo, ale pak přišla krize kdy on nevěděl co se sebou a já nevěděla, co s ním. Trvalo tři večery, než se naučil usnout sám a bez vztekání. Podotýkám, že nikdy se nevztekal déle jak deset minut. Respektive první den se vztekal deset minut, druhý den dvě minuty a třetí den několikrát zakňoural. Trhalo mi to uši a srdce.
Každý den to děláme stejně - máme rituál, ví, že se jde spát a už s tím "počítá". Vezmu prcka k nám do postele, mazlíme se a když je tak "akorát" uklidněný, dám ho do postýlky. To, že usíná sám a bez pomoci beru jako velkou výhodu pro něj. Není na mě závislý, kdyby se nedejbože něco a nebyla bych na blízku, abych mu zařídila složité uspávání, tak přežije "bez úhony". To ucítíš intuicí, kdy je ten správný čas. Ale pět měsíců je ještě dost málo na aplikaci takovýchto metod. Teď mu bude 14 měsíců, v posledních pár dnech udělal obrovský fyzický i psychický skok, už je rozumnej a ví, že spánek je fajn 🙂 Teď, kdybych měla tendence ho uspávat, tak ho to rozhodí a neusne vůbec. Otestováno.
Co se týče nošení přes den, tak pokud nejsme venku, kde může zkoumat, tak doma mi visí věčně kolem krku. Nudí se a vyžaduje zábavu 🙂
A co tím chci říct - dej na svou intuici! Ty jsi tu Berušku nosila devět měsíců pod srdíčkem, ty jsi ji několik hodin rodila, tys poznávala, co se ji líbí, čemu se směje, kde je lechtivá, co jí pomáhá na prdíky... a pokračovat bych mohla ještě dlouho. 😉
Jinak co se týče toho kočárku - chce nejspíš pozorovat dění okolo. Některé kočárky mají možnost výhledu z kočárku, pokud dítě leží na bříšku. Jinak prcek nevydrží už od malička dlouho v kočárku, natož ve stojícím kočárku. Přes den (téměř) vždycky, když chce, tak chovám, maximálně se mu snažím věnovat. Je první, takže to se ještě dá. Ale co se týče usínání, nastavila jsem mantinely - a všichni jsou spokojení. Miluju ho nade vše, ale nejsem jeho otrok 🙂
P.S.: Kdo jsi bez hříchu, hoď první kamenem 😉

mame doma uplakane dieta - uz 8 mesiacov 😔 ak chces, napisem ti do IP - kde najdes maminky s takymi detmi ako su tie nase 😵 Nechat vyplakat uplakane dieta nie je mozne. Pretoze najskor placu lebo nieco "nutne" potrebuju. Nechat ich tak, tak zacnu plakat ze neprides. Ak neprides, zacnu plakat ze si neprisla. A nakoniec placu, pretoze placu a nedaju sa zastavit. Za 10, 20, 30 minut skoncis pravdepodobne s totalne nestastnym rozrusenim dietatom ktore ti bude pofnukavat v naruci a budes ho utisovat nie 5 minut ale 50 a s najvacsou pravdepodobnostou bude opat neodlozitelne az do dalsieho dna. A neplati na ne ani zvysovanie hlasu, NO NO NO, TY TY TY ... a neviem co vsetko. Ako pise @mili01 tieto deti na to jednoducho musia dozriet. Jedneho dna ho polozis a ono zaspi, dlhsie sa hra, prestane plakat v kocarku. S tym kocarkom - skus sportak - moze sa od 6 mes polohovatelny. Bavi ich teletubies a su ticho ked im das piskot 😀 My sme uspavat zacali tak, ze najskor polozime do postielky a hladkame, mojkame, tutununu a ked nic a zacina sa bojkot tak na ruky. Chapem ta v tom, ze uvazujes co s miminkom ktore nie je spokojne. Ale tak ako su deti spokojne, tak su deti nespokojne. A k vam bocian zaklopal s dietatom ktore sa neda len tak polozit a bude sa hrat, spat, same sa zabavat.

Rozhodně nenechat vyplakat. Už jenom to slovo samotné zní strašidelně...
Našeho staršího jsem taky nenechávala plakat, spal se mnou v posteli a žádný závislák to není, naopak, vůbec mě nepotřebuje, až je mi to leckdy líto...

Ne nenechala, raději si ho vezmu k sobě. Třeba s usínáním, nebudu chudáka naše miminko poslouchat třeba hodini jak řve. když se mnou usne za 5 minut. nevím jaký to má význam

myslím, že odpověď na svůj dotaz znáš sama a podle toho se řiď 🙂

Já do dvou let utěšovala a utěšovala. Malé budou brzo 4 roky.Je velmi společenská,nevadí ji být beze mne, a rozhodně není maminčin závisláček. Ale to nebyla ani v době toho utěšování. Občas musel hlídat někdo z rodiny a ona to brala naprosto vpohodě, parkát i kamarádky a taky byla spokojená.Tohle hlídání sme museli praktikovat už od 6 měsíců tak 2- 3 krát do měsíce.Já její klid při hlídání právě přičítám tomu, že byla vymazlená a díky tomu mi věřila, že ten s kým jí nechávám je hodný a může mu v tu danou chvíli věřit i ona 😉

Náš syn trpěl do jednoho roku na silné koliky - musela jsem ho nosit až 20 hodin denně, bylo to šílené, ani se neptej, kolik jsem zhubla, ale nikdy bych ho nenechala "vyplakat". To bych dokonce nenechala ani teď, když mu bude 2,5 r. A nemám pocit, že by se mnou nějak manipuloval - naopak mi maminky na hřišti často říkají, že mám podezřele hodné dítě 😀
Co se týče rodiny, taky jsem si vyslechla svoje. Nejčastěji, že když dostatečně neplakal, nebude mít "silné plíce" 😕 😕 😠 😠

u mě to bylo podobné jako u ivular 🙂 Malý byl v tomhle věku hodně uplakaný, dokud se nenaučil lézt, byl pořád u mě na rukou. Celé dny jsem ho nosila a utěšovala, někdy jsem si myslela, že už se zblázním. Ale nikdy bych ho nenechala vyplakat, to se mi příčilo. Nejhorší byla ta "podpora" rodiny - všichni mě poučovali, že ho mám nechat vyřvat, že ho jen rozmazlím a brzy mi bude poroučet 😖 Nic takového se naštěstí nestalo. Synovi už jsou 2 roky a vůbec se nechová jako rozmazlené dítě. Všichni mi říkají, že mám zlatého chlapečka, je takový klidný a dá se s ním domluvit. Říkám si, že to bylo něco za něco. Vybral si to na začátku a teď už mi jen dělá radost 🙂

jediné v čem s tebou nesouhlasím je, že dítě do dvou let manipulovat neumí 😀 to by jsi se divila jaký je ten náš asi od 14m herec, jak spustí krokodýlí slzy účelově ve vteřině a jak dosáhne svého, tak zas nasadí úsměv apod. 🙂 jinak s tebou plně souhlasím. malé dítě pláče z nějakého důvodu a potřebuje od rodičů utěšit, aby si vytvořilo pouto, které mu řekne, že u rodičů je v bezpečí, že se na ně může spolehnout. to je do budoucna taky důležitá vazba. přála sis srovnání se starším dítkem, tak čistě za nás: malý byl často chovaný a mazlený, vyplakat jsem ho zkoušela nechat snad 2x, když už jsem nemohla, ale rychle jsem přišla na to, že tudy cesta nevede ani pro mě ani pro něj. první půl rok byl děsně náročný. nebyl takové to klidné, hodně spící a tulící se miminko. dnes je mu rok a půl a mám úžasného syna, kterého my všichni závidí a těhotné kamarádky by chtěli taky takové dítko. je veselý, živý, sebevědomý v tomto věku těžko říct, ale rozhodně svéhlavý paličák, který ví co chce a umí si o to říct a poprosit i poděkovat. je velmi společenský, na mě vůbec nelpí. když někam přijdeme, tak adoptuje cizí děti i maminky = tetičky a já klidně můžu sedět bokem, hlídat kočár a jen pozorovat dění. rozhodně to není asociál, který se schovává za máminu sukni, jak se bojí tvůj muž. naopak prostě ví, že tam jsem, kdyby bylo třeba, ale rád zkoumá svět i beze mě. je fakt, že jej to s ním náročné, když jsme sami. je spíš na fyzické aktivity, než sedět a stavět komíny nebo něco navlékat, takže bývám večer úplně ko 😀 mám ideální dítě na hlídání. maminka je super, když je, ale když není, tak tím svět nekončí. však ona se vrátí 😉

NE! Pláče, proto, že neumí mluvit a dává pláčem najevo, že něco potřebuje. Může mu být 'jen' smutno, ale může ho něco bolet.

ne, nenechávat mimino vyplakat déle než 5 minut

Mým dcerkám je 4 a 6, jsou to úžasné samostatné ženy 🙂. Do roka věku se odě mě nehnuly vůbec, pořád jsem je chovala a kojila, ta menší když měla separační krizi kolem roku, byla furt v nosítku na zádech, jinak bych ani neuvařila 🙂. A společně jsme spali všichni čtyři ještě do minulýho roku. Když šla velká loni do školy, všimli jsme si, že se už začínají na hry zavírat, tak dostaly vlastní pokoj. Takže nebojte se, že se děťátka budou chovat nebo na vás viset do dospělosti 🙂

Takový malý děťátko pořád ještě funguje spíš jako zvířátko (pro mě byl takovej pěknej názornej příklad, když jsme sousedce opakovaně hlídali psa - když jsem s ním srovnávala roční dítě, tak se psem byla daleko lepší řeč, ale s dvouletým už to bylo naopak 🙂), navíc si z mý zkušenosti dítě tak do tří let nic dlouho nepamatuje, žije ze dne na den, takže o nějaký manipulaci či pozdějších dlouhodobých následcích v chování nemůže bejt ani řeč.

Když ženě je smutno a chce od chlapa/kamarádky obejmout a politovat chlap/kamarádka to udělá a žena se zklidní, znamená to že pečovatel udělal chybu? 🙂