Mám dcerku 2 a půl roku a vůbec mě neposlouchá

Ahoj prožívám s dcerou něco podobného taky 2,5 roku nemáme to až v takové míře ale je to nějaké období vzdoru ☺

@ditta01:a jak to s dcerou řešíte vy?

Taky jsme si tím prošli, resp. stále procházíme. Začínal se z ní profilovat malý fracek, co si neustále něco vymejšlí. No ač neradi, tak jsme trochu ve výchově přitvrdili ("cukr a bič") a docela to nese ovoce. Zkouší to pořád, ale ví, že když se fakt zvýší hlas a začne se počítat do tří, tak už jde fakt do tuhého...a třeba ohledně úklidu hraček na ni platí výhružka, že hračky budou patřit tatínkovi, že je schová...stačí zmínka od tatínka ve stylu "jé, já tu mám nějaké hračky, no to se mám"...a už kmitá a sklízí.
Jinak když neposlechne doma v nějaké pro mě nedůležité situaci, tak to neřeším, nehrotím, dávám jí prostor k vyjádření sebe sama, ať se klidně vzteká, ale venku když neposlouchá, tak prostě zařvu anebo dostane nemilosrdně na zadek, protože tam prostě potřebuji, aby bez diskuze udělala, co chci a potřebuji já (zastavila se před silnicí, dala mi ruku, přes silnici naopak pospícháme...v obchodě jen tak nesaháme na věci atd....)

Doporucuji knihu Vychovavame deti a rosteme s nimi.

@ninive211 : Právě na malou teď neplatí vůbec nic.Ani výhružky že dostane na zadek.Ani to když jí plácnu. A tatínek na ní neplatí vůbec.Toho spíš volá když jí něco nechci dovolit nebo když nechce spát a já chci aby spala.

to je moc dobře, jak to je, kdyby to tak nebylo, bylo by to špatně🙂). dítě není pes, naučit ho poslušnosti je chyba, bude slepě poslouchat a navenek bude vypadat jako děsně vychované, ale bude to stroj - matka řekne - zařve - dítě udělá. později, v pubertě, si najde další autoritu, bude potřebovat pořád nad sebou mít někoho, kdo bude poroučet a ono bude poslouchat - nebude to jinak umět🙂. parta bude náhrada a pak despota manžel🙂. nechci psát katastrofické scénáře, ale i tak to může fungovat🙂

jestli ti něco dá, čti🙂. je tam krásně vidět, jak se dítě dá navést na to, aby dělalo to, co je správné bez zákazů, výhružek, trestů - prostě jen proto, že pochopí, co je ok a co ne - a o to v celé výchově jde.

http://www.lidovky.cz/je-dobre-kdyz-deti-neposl...

Aco na. to jit jinak? Dite poslouchajici na slovo je podle me proste spatne. Zkousis se s ni dohodnout,ptat se ji, co by ona chtela? Nerikamvyhovet ji ve vsem, ale mluvit s ni o tom, proc po ni urcite veci vyzadujes. S ditetemndmusis bojovat. U nas hodne pomahaji prave dohody ajasne vysvetlit v par kratkych vetach, proc to ci ono po ni vyzaduji. A pozadavky rikam spredsstihem. A dulezita je i formulace. 🙂 kdyzmale reknu? Vem si boty, taksi just ty boty nevezme.Kdyz vsak reknu: za chvili vyrazime ven, v tenisky mas v botniku...tak pohoda.

@ninive211 tak to s tím úklidem hraček závidím. Já vždycky vyhrožuju že si hračky odnese Ježíšek zpátky, už jsem jim i docela dost hraček schovala jako že si je Ježíšek odnesl a nic... Dokonce když jsem to použila naposledy a odnášela kostky že je nesu Ježíškovi, tak za mnou ještě s jednou kostičkou běžela, že jsem jí zapomněla vzít Ježíškovi...
jinak teda se háčkuju a čekám na tipy co zabírá, protože mám jednu dvouletou a jednu tříletou a období vzdoru mají obě... už dlouho....☹😀

@jitundela A jste s tatínkem ve výchově zajedno? Není to tak, že maminka něco zakáže a tatínek vzápětí povolí? Ono je potřeba, pokud jeden z rodičů udělá nějaké rozhodnutí, tak ho podpořit a nejít proti tomu (i když s tím třeba někdy tak úplně nesouhlasíme, ale to si musíte pak vyřešit mezi čtyřma očima a ne před dítětem). Jinak na každé dítě platí prostě něco jiného, já taky od začátku chtěla jet v RabR, respektující výchova, vysvětlování, partnerský přístup, bez fyzických trestů (nesu si jisté negativní pocity z dětství)...no, na dceru to nějak příliš neplatí, resp. jak kdy, když má dobrou náladu, tak OK a jde to a někdy to s ní prostě nejde po dobrém a musí se bohužel přitvrdit, aby člověka brala vážně. Je potřeba zkoušet a zjistit, co platí právě na tu vaši.

Je to vzdor, jediná útěcha je, že to přejde. Zkus nejen vstát, že to myslíš vážně, ale i to udělat - odejít ze hřiště, třeba. Pomáhá (ehm, trochu) dávat vybrat - uklidíš panenky, nebo lego? Oblečeš si růžové nebo červené tričko? Posiluješ tím její sebevědomí, že má volbu, rozhoduje o ní.. u neškodných věcí, co ti nijak nevadí. Upozorňovat na konec hry, změny - chvíli si dohraj, bude svačina/koupání, nebo to spaní.

@majvik U nás dcera je hodně majetnická, co se týče věcí, které považuje za své. Velice těžce nese, když se "jejích" věcí dotýká někdo jiný (problémy jsou třeba na hřišti, docela bojujeme s půjčováním hraček, několikrát jí cizí děti prostě z ruky vytrhly hračku a to spustilo hysterický pláč a od té doby si svoje věci hlídá jako ostříž a každé blížící se dítě sjíždí s despektem. Fakt bojuji s tím, jak ji naučit, že může bez problémů věci půjčovat, že když půjčí ona, půjčí jí zas někdo jiný. Vím, žes tím může být do budoucna problém (já totiž byla jako dítě stejná). Taky jsem docela zvědavá na sourozence - spíš to vnímám jako příležitost, že se konečně naučí se dělit.
No a vzhledem k tomuto ona reaguje velice intenzivně na výhružku, že o hračky přijde (několikrát jsme jí fakt hračky vzali a schovali do komory/na skříň - samozřejmě po předchozím opakovaném upozornění, že si hračky má uklidit) - a od té doby stačí zmínka a většinou reaguje hned.

@ninive211 aha, tak my to máme trochu jinak - tím že jsou holky po roce, musí se odmalička o všechno dělit, takže půjčování hraček jim nedělá velké problémy... a to že některé hračky zmizí jim opravdu nevadí. Teď mají už asi 3 týdny zabavenou celou krabici hraček (cca 1/3 z celkového množství věcí co mají) a vůbec jim to nevadí... Tak už jim to asi ani vracet nebudu, hned se dá ten obývák líp projít😀

@panickatlamicka Jj, podobně to právě funguje u nás, když bych jí řekla "ukliď si hračky", tak just řekne ne a prdí na mě...když jí řeknu, že tady je nějak moc hraček a že tatínek, až přijde z práce, bude rád, že má nové hračky, jde a uklízí. Takže takový skrytý příkaz, který navenek příkazem vůbec není, ale dítě moc dobře z toho chápe, co se po něm chce.

@ninive211 a to ja to ani jako ,,skryty prikaz" nemyslim a ani se neodkazuji na ,,radost moji ci druhe osoby".

@merunkova Hezky napsáno a dost v tom vnímám i sama sebe a můj problém s výchovou našich, kdy jsem byla vedená k tomu, že autority se prostě poslouchají, rodič má pravdu, ty jsi "jen" dítě, věty jako "dokud bydlíš u nás, tak budeš poslouchat..." Doteď bojuji s tím, když se mám vzepřít "autoritám", slovně třeba nesouhlasit s šéfem, bez problémů si říct o zvýšení platu a ještě si to obratně obhájit...stále se učím být průbojnější, stát si za svým nebát se ozvat, ten druhý mě "neukousne", vždyť je to taky "jenom člověk".

Ale přece jen vnímám dost rozdíl mezi tím posloucháním u dítěte a u dospělého...ono opravdu nejde dát mezi dítětem s dopělým rovnítko, z jednoho prostého důvodu: jde především o to, že 2,5 leté (a i o hodně starší) dítě v mnoha případech prostě nedokáže odhadnout a nést následky svého jednání, nést za sebe a svá rozhodnutí odpovědnost a je to právě rodič, na kterém to stojí. Ano, jsou situace, kdy můžete nechat dítě rozhodnout dle svého (např. zda si nejdříve uklidí panenky anebo knížky, zda si vezme červené nebo žluté tričko), ale pak jsou situace, které dítě mohou potenciálně ohrozit na zdraví či životě a v takových případech je prostě nutné, aby dítě bezpodmínečně poslechlo rodiče (např. to tolik omílané vbíhání do silnice, lítání mezi regály v obchodě, sahání na zapnutý sporák atd.). MINIMÁLNĚ v těchto případech je nutné, aby dítě poslušné bylo, jinak hrozí prostě p*ůser.

@berenika39 Jo pedagožka co nemá vlastní děti , té se radí 😀

@jitundela jsem na tom uplně stejně, mluvím do dubu, jen na něj řvu, protože nic jiného nepomůže a neslyší. Zkoušela jsem všechno, po dobrém , po zlém, jen doufám, že se časem zklidní. Naštěstí když už má fakt šílené záchvaty, tak je naučený že stojí za trest v koutě, tam se zklidní a dojde a omluví se 😀

Prejde to 😂, klukovi jsou 4 a dneska v kramu " ... ja to chci" a ja na to ze ne.zacall hrat divadlo brecet a rvat na cely obchod, lidi koukali a suskali a zase ".. .ja to chci"tak mu v klidu rikam : a ja chci auto, pul milionuna ucte, uklizecku a dovolenou v kkaribiku... koukal na me a nevedel jak reagovat. Za to dva chlapici vedle se smali dost. Nekdy se vyplati reagovat na dite nestandardne az komicky...

@ivet1987 tak zaprvé - má syna. a taky má pedagogickou praxi - což se o nás obyčejných mámách říct nedá - takže její zkušenosti mohou být přínosné pro ty, které chtějí slyšet. kdo nechce, at dál křičí, dusí děti a učí je poslušnosti.
je to naše volba🙂

@berenika39 jo tak to se omlouvám, že mám mylnou informaci 😀 Jo jako na někoho to holt platí, na někoho ne, já to zkoušela a bohužel.

@ivet1987 A jak se to radí té, co dítě má, na dítě řve a je šťastná, že je naučený a stojí jak tydýt v koutě a tam se klidní, to je rada k nezaplacení.....

@berenika39 Já už zjistila, že Nevýchova fakt není pro všechny. Je to všechno strašně hezký a koncept sám o sobě zní velice pozitivně - "jak to udělat s dětma, aby nám bylo dobře a aby se nemusely dávat tresty)....ale v mnoha případech s autorkou vnitřně nesouhlasím. Je to dost podobný (nebo možná dokonce stejný, jen jinak nazvaný) koncept jako RaBR. A zde je třeba e řídit tím heslem "respektovat a a BÝT respektován"...a v případě, kdy vy se můžete přetrhnout a dítě se snažit respektovat, vysvětlujete, dáváte na výběr, uznáváte pocity...a odpovědí je vám stejně absolutní nerespekt k Vaší osobě a dítě vám akorát "skáče po hlavě"...tak tudy bohužel cesta úplně nevede.
Takže dost prvků z Nevýchovy či RABR aplikuji, ale ne 100%, protože tak to u nás prostě nefunguje.

@eldrag ale to je výborná metoda 😀 si musím zapamatovat 😀

@berenika39 to se resi v kazde diskuzi na tohle tema - ma nebo nema deti? Hlavne, ze o tom primo mluvi v clanku, ktery jsi vkladala😉
Obdivuji tvoji trpelivost😉

@merunkova já nikomu neradím, já říkám jak to je u nás 😀

@ivet1987 Já jsem to pochopila, ale je mi dítěte líto, co si z toho odnese....že když slepě poslechne a je hodné, tak, jak to maminka chce, je to v pořádku....na jeho pocitech vlastně nezáleží.....

@merunkova to je fakt hrozně individuální, neznáte mě ani mého syna, takže si můžete myslet co chcete. A já po něm nechci aby slepě poslouchal já ho dávám do kouta kvůli uplně něčemu jinému.

Máme syna 2,5r. a neposlouchá 🙂 Zkusila jsem také Nevýchovu ala aktuální seriály, ale prostě na tady tyhle prďolky se to vůbec nedá aplikovat - odsouhlasí vám všechno, domluví se s vámi na všem, slíbí co potřebujete, ale nesplní vaše očekávání a domluvy, prostě na to zapomenou, nemají ještě na to. Každý si na to musí přijít sám, co na jaké dítě platí, ale nám určitě jen a jen domluvy a sladké mámení na našeho malýho neplatí - když mu něco zakážeme jako trest, už si umí říct "to nevadí" atd. atd. Děcko neoblafnu, takže někdy s ním jedu prostě na férovku, např. teď se prostě chodí spát, všechno ,co jsi chtěl, jsme dnes udělali, tak teď ještě pochováme, poslechneme si spolu pohádku, pak ale šupky do postýlky, a řvi si jak chceš, ale je ti to houby platný". A to je tak se vším.

U nás se osvědčilo, když cítí negativní dopady. Například s hračkama. Přítelkyně chtěla, aby si uklidila hračky a ona just, že ne. Tak sem vzal pytel na plasty, hračky posbíral a odnesl k popelnici. Od té doby stačí říct, ujkliď si to nebo to uklidí tatínek.