Litovaly jste někdy, že máte dvě děti?

Ne, za mě 2 děti mnohem lepší než 1. A jelikož byla starší echt náročná a začalo se to pozvolna lepšit až po druhém roce, bylo to pak se dvěma vlastně i jednodušší a víc na pohodu než předtím s jedním supernáročným dítětem

Za mne jsou určitě dvě lepší, než jedno. A neměnila bych, i když mne tenkrát taky bolelo, když mi starší řekla, že už ji nemám ráda a já se přitom snažila být i jenom s ní co nejvíc a aby se necitila odstrcena. Ale je to jenom krátké období,co přejde... Každopádně kdyby jsi to cítila takto déle, asi není o věci si o tom s někým promluvit. Ono za mne má člověk každé dítě rád jinak, ale neznamená to min nebo víc...

Rozhodně nechci říct, že lituju, že mám dvě děti. To ne. ALE já dvě děti nechtěla, chtěla jsem jedno. Mít dvě děti je na mě moc a je moc pořád, zatím se to nezměnilo. Nicméně miluju obě. U nás je to o to těžší, že starší má handicap, takže potřebuje víc pozornosti a péče. Každopádně si pamatuju, že jak se malá narodila, cestu k ní jsem hledala hodně dlouho. Ta láska přišla opravdu až s větším odstupem. Navíc ona ještě ani nespala, furt rvala a chtěla byt na prsu, a to tomu moc neprospělo.
Osud tomu chtěl, aby se mi narodilo nemocné dítě a k tomu neplánovaně přibylo ještě jedno zdravé, které nakonec pomáhá psychicky mě i sourozenci ve vývoji.
Kdyby byl svět ideální, měla bych jen jedno zdravé.
Ale ideální není.

Tak u nas byly male necele tri roky, kdyz se narodilo mimco a boj to byl taky. Ale spis z duvodu zarleni starsi, ktere ji preslo az tak po 6 mesicich. Ted jsou super dvojka. Do te doby delala naschvaly atd

Já to mám podobně jako @me_druhe_ja - mám dvě děti, miluju je obě, samozřejmě bych ani jednoho pryč nedala, ale teď už vím, že jsem typ matky na jedináčka. Vypiplaného jedináčka, kterému dávám všechnu svou pozornost a zároveň mám prostor i pro sebe. Takhle se dvěma se v tom plácám a mám pocit, že není úplně spokojený nikdo. (A ne, není to otázka týdnů po porodu). Ale samozřejmě jsem vděčná za to co mám a s tím to hraju jak nejlépe umím.

Uklidni te, ze ja jsem cestu k prckovi nasla az tak po trech mesicich mozna i vic a to byl vymodleny zkumavkovy jedinacek? Naprogramovat se to zkratka neda..

Já jsem zase po porodu syna odmitala dvouletou, ona brachu mlatila, škrábala a ja jsem mimino instinktivne chranila.a.ji jsem fakt nemela ráda... Tezke období.

Dej tomu cas! Clovek slysi jenom o tom, jak s porodem (nebo s pocetim 🙂) prisel naval lasky a vsechno bylo bajecne nejbajecnejsi, ale tak tomu byt nemusi. Ta laska muze prichazet postupne. Kdyz to reknu blbe, tak to miminko je jeste nove, jeste ho vlastne poradne neznas. A je to velka zivotni zmena. Z plne pozornosti dceri ted musis obstarat dve deti. Je normalni, ze to trva, nez se clovek prenastavi. Sestinedeli je narocne. Netrap se tim, nevycitej si to. Jestli tomu ale das cas a nebude se to vubec zlepsovat, je mozne, ze je to poporodni deprese a ze budes potrebovat profesionalni pomoc, neboj se ji vyhledat!

Já měla sem-tam podobné pocity nejistoty u prvního, navíc z IVF, šíleně peněz do toho a já pak pocity nejistoty, jestli jsem udělala dobře, jestli to je jako "to správné". Pak jsem měla asi 3 měsíce totálně v mlze (extrémní únava). No a postupně zlatíčko, co bych absolutně nedala a opravdu by nám doma chyběl.

A teď pořád škemrá, že by rád sourozence, už si ho i různě "shání" (na hřišti a podobně), ale ode mě už sourozence nedostane - jedině snad pěstounská péče.

Ono to je opravdu náročné asi všechno - dva mít i dva nemít. Ale věřím, že jakmile si to "sedne", tak bude líp.

V dobe kdy na me zautocila ataka uzkosti, jsem mela stav kdy jsem si rikala ze jsem nemela druhe dite privest na svet, protoze jsem nebyla schopna se postarat o sebe natoz o dve deti, ale be chvili kdy jsem se stabilizivala tak jsem za obe moc rada, jsou to milackove, dva hmaci motory, kazdy je jiny u kazdeho z nich je ta laska k nemu trochu jina, ale u obou obrovska, mozna by bylo dobre si o tom popovidat s nejakym terapeutem, psychologem - existuje i moznost on-line konzultaci, mozna by te uklidnilo si k tom s nekym takovym popovidat

Až malé začne lézt, tak se to změní. Za rok a půl už si spolu budou hrát a bude to lepší.

Já tedy po porodu takové pocity nezažila. Rozplynula bych se láskou nad oběma.
Ale občas mě napadne, že s jedním by byla jednodušší logistika, lépe bychom se všude vešli a přece jen máš dvě ruce na jedno dítě, tak je hodně věcí snadnějších. Ale pak si uvědomím, jak si spolu hezky hrajou, jaký mají hezký dětství, když jsou na všechno dvě a jak je super je obě pozorovat, jak si mezi sebou vytváří vztah. A to bych nikdy nevyměnila.

Ja lituju, ze mam tri. Kdybych nebyla blba, tak bych si pospisila, a mela aspon 4. do parecku.

@odula tak tys to přebila😀D. Já čekám po 11 ti letech, teď ve 43 nechtěné čtvrtéé, ale už jsem to rozchodila a moc se všichni těšíme 🙂

Ahoj, co nejdříve vyhledej radu odborníka, aby se ti z toho nestala deprese!
Jinak ještě je na vše brzy -5 týdnů po porodu jsou hormony stále mimo ! Uvidíš, jak budeš štastná že máš dvě🙂 Hlavně až budou míte více let.
To nejlepší , co můžete pro svoje dítě udělat je darovat mu sourozence. Opravdu to není tak, aby díte mělo vše má být jedináček. To je dost sobecké tvrzení. První roky je samozřejmě vše složitější ale pak se to krásně srovná🙂

Tenhel pocit jsem měla těsně kolem druhého porodu. Asi týden před, týden po... u mě to byly hormony. Jestli jsi 5 týdnů po porodu a neodeznívá to, fakt bych to řekla nějakému doktorovi, protože to fakt dost smrdí nějakou poporodní depresí, kterou prostě je třeba řešit.
Jinak... já jsme ze dvou dětí to mladší. Když jsme měla prvního syna, porovnávala jsme svou "úroveň emoční stability" s tím, co si pamatuju ze svého dětství a tiše se poplácávala po rameni, jak mi to krásně jde a jaký jsem kliďas (Mám perfektní mámu a rozhodně milující - proti tomu ani vzdech! Ale přišlo mi, že to prostě "zvládám líp".) ... Mno a pak se narodilo druhé... a já prostě vidím, že u toho druhého už to zdaleka není o tom, že mám vždycky čas si vyslechnout ten nářek, kdykoliv tu být pro něj... Prostě ne. Prostě mám ty děti dvě a stále stejně omezený balík energie. Takže spoustu věcí prostě musím utnout, protože nemám, kde na ně brát čas a energii. ... takže...ne, nejsem lepší matka - je to efekt druhého dítěte, no. ... Přesto nelituju, že mám dvě. Mít sourozence se podle mě dětem vyplácí. A rodičům tím pádem taky.

Nelituju. I když si podobně, jako holky nade mnou, občas říkám, že bych byla super máma jedináčka. Jak bych na něj měla víc času, trpělivosti, prostředků... Takhle jsem průměrná matka dvou kousků 😅. Pocitem zrady jsem si prošla, když jsem otěhotněla a průběžně se skládala, že jsem tomu staršímu provedla hroznou věc, že jsem ho "opustila". První trimestr jsem furt bulela. Ale jsou skvělí parťáci (i když občas vypadají, že se navzájem zabijou) a miluju je oba stejně. Jinak, ale stejně. Do ničeho se nenuť a kdyby ses cítila pod psa, promluv si s psychologem. A dej si čas (to odmítání od staršího mám taky za sebou a je to strašně bolestivý). Ono si to sedne. Jo a ještě jedna věc - jestli ti mimi někdo povozí, dejte si se starší čas jedna na jedna. Zajděte na dortík, nákup, procházku. Ať má maminku chvíli jen pro sebe. To děláme čas od času dodnes a je to fajn ❤️.

Já měla tyhle pocity s prvním. Kolem 2. měsíce to přestalo, prostě se ta mateřská láska spínala pomaleji než jsem si myslela. Naopak s druhým to byla absolutně láska na první pohled. Jak se říká, že se láska s více dětma násobí, tak u mě to určitě platilo.
Může to být jen poporodní blues který přejde časem a do miminka se zamiluješ, ale nepodceň to. A vůči dceři neměj výčitky. Bude ti za sourozence velmi vděčná, to je ten nejhezčí dárek co jste jí mohli dát (mám 2 mladsí sourozence a bez nich si svůj život představit neumím). Její reakce je normální, je ještě malá a žárlí, to si sedne, neboj.

Malou jsem milovala od první chvíle, ale po žárlivých scénách staršího mě taky napadlo, co jsme mu to provedli, že jako jedináček by byl spokojenější. Ale časem jsme to vyladili, scén ubylo, sehráli jsme se jako tým a čím bylo miminko starší, tím víc si spolu hráli, kolem 2 let už z nich byli parťáci na lumpárny a po narození druhé ségry mi syn sdělil, že by chtěl ještě 5 miminek 😁 Jako perou a hašteří se, ale mají se rádi a umí se spojit, když jde do tuhého, budou mít parťáky, až my tu nebudem, i když ty začátky jsou těžké. Držím pěsti, ať si to u vás brzo sedne.

@landylu super, strasne moc gratuluju!!! 🌹 hodne zdravi preju a uzivejte Benjaminka 😍 kdy mas termin?

Nikdy jsem nelitovala. Děti mám od sebe 1 rok a 8 měsíců a je to už teď nerozlucna dvojka 😊 ale jsem ten typ co by klidně šel i do třetího 😊 mít dítě je požehnání a nic není víc 😊 někdy to je náročné o tom žádná, ale ty úsměvy za to stojí.
A neboj, začátky byli těžké, ale to přejde a bude zase dobre 😊

Já mám zkušenost s podobnými pocity. Já jsem vždycky chtěla víc dětí a tohle mě zaskočilo. Nepřišlo mi, že by se láska "znásobila", naopak k miminku jsem toho moc cítit nedokázala a měla jsem pocit, že jsem přišla o vztah ke staršímu, že už s ním nemam čas tolik být, věnovat se mu, usínat s ním, přišlo mi, že jsme se odcizili. Byla jsem kvůli tomu hrozně smutná. Asi přispěly i rozhozený hormony, časem se to uklidnilo, ale rozhodně ne za 5 týdnů, trvalo to dýl. K malé dcerce jsem si postupně nacházela stále silnější vztah, a smířila se s nedostatkem času pro staršího (však velká rodina pro něj bude mít zase jiné benefity). Každopádně moje stavy měly pomalu ale jistě zlepšující se tendence, pokud by se ti to nelepšilo, ale horšilo, je na místě zvážit rozhovor s odborníkem. Přeju brzký obrat k lepšímu ❤️

Je mi líto jak se cítíš.. ale je to jen dočasné. Určitě. Malá žárlí na sourozence, protože je to pro ni "vetřelec". Zkus ji zapojovat do péče o miminko. Kup ji panenku a aby opakovala vše co děláš ty s miminkem, že se ona stará o miminko stejně jako ty. Jsi skvělá máma, ona tě miluje, jen teď má období které mají i jiné děti když se narodí sourozenec.
Mám tři děti. Nejmladší má 20 měsíců. Miluju je strašně moc všechny tři, ale občas je to těžké jak straší žárlí na malou..tak jim vysvětlují že mě potřebuje, ale jsem tady pro ně a miluju je všechny tři stejne. Kluci jsou ale starší než tvoje takže ona to ještě nechápe.
Opakuj ji stále dokola, že ji máš moc ráda, že je pro tebe první a vždy bude.. teď máš i sama v sobě hoden pocitu, myšlenek, hormony pracují.. zvladnes to.
Držím moc palce 🙏🥰

Je to strašně individuální. U prvního (dcery) jsem fakt hodně dlouho cítila akorát šílenou zodpovědnost a strach o ni a až časem jsem začala cítit lásku. U druhého (syn) už to bylo lepší, taky to úplně nebylo na první dobrou, ale laska přišla brzo. Taky jsem měla tendenci ho před dcerou chránit, ale to je asi přirozene, přecejen je to malé miminko. To časem vyšumí, jak se samo začne pořádně prosazovat a není tak rozbitne. Když byl miminko, tak mě párkrát napadlo, ze jsme si jim život zkomplikovali. A zase vůči dceři, že občas byvh chtěla mít prostor jen pro něj, že jakoby ruší tu miminkovskou nehu. Celé je to děsne, když to píšu, ale jsme jen lidi. Všechno si to sedlo, dnes moc miluju oba, jsme komplet a každý mi dává něco jiného v těch vztazích.

@odula fakt dík 🙂 termín opet 9.1. 🙂 jako prvorozená....ale s radostí budu rodit o 14 dní dříve ikdyž mi to děti zakazují, že je to blbé mít tak narozeniny....ale já už toho těhu mám plné zuby ☹

Mám tři a lituju jenom toho, ze jich nemáme víc. Ty budeš mít nějakou poporodni depresi, to není úplně běžný průběh. Dcera si holt musí zvyknout, ze už se kolem ni netoci svět, možná jste si ji moc rozmazlili a skakali jak ona piska a teď nemůže vydychat, ze už není stredobod vesmíru.

Ahoj, me přijde, že máš poporodní depresi, že jsou ty Tvoje pocity... No, takový vyhrocený. Neříkám špatný nebo, že se máš cítit kvůli tomu ještě hůř, ale prostě mi to nepřijde úplně standardní... Vyhledej pomoc: Praktický lékař, jsou bezplatné psychologické linky, svěřila ses muži, co cítíš? Nešlo by, aby miminko vzal na procházku mezi kojením a Ty jsi byla chvíli sama s dcerou? Aspoň o víkendu... Věřím, jak píšou ostatní, že si to sedne. Sama si neumím představit, že bych byla jedináček, i když mě se sourozenci dělí velký věkový rozdíl. Moje dcera je jedináček, ale zas se často vídáme s širokou rodinou. Třeba neteř je pro dceru jako ségra 🙂

Nikdy jsem nelitovala. Vždycky jsem 2 děti chtěla. Ale je to náročný a jsem vděčná, že syn vzal skvěle, že se mu narodila ségra. Od začátku ve 3 letech mi s ní pomáhal a já jsem ho začleňovala do tý péče o ní a on to přijal skvěle.

Máme dvě děti v rozmezí 2r a 1m, začátky těžké,ale rozhodně bych neměnila ani to,že jsou blízko sebe,ani to,že máme dvě. Občas to odmítání ze strany sourozence je,to znám od kamarádek.Určitě se někomu svěřit,nedusit to v sobě.