Ahoj maminky.
Asi je to blbý ale přeci jen. Mám před SZZk a jsem trochu nervní a už párkrát jsem zakřičela na roční a půl letého svého chlapečka protože v ohrádce křičel- nechtěl tam být. No a já vybuchla a taky zakřičela no a on se rozplakal no co jiného že...
Nestává se mi to často, hlídá můj partner jak to jde ale vylouskala bych si za to. Bobek za to nemůže a má pak stres. Co mám dělat abych se mohla v tu chvíli ovládnout? Mám chuť něco rozbít. Mám málo času a poslední pokus na SSZk. Používám i aromaterapii odpočívám ale... nestíhám a nervy jsou nepohodu. Už jsem s tou školou chtěla švihnout když jsem na miláčka zakřičela poprvé protože jsem si uvědomila že takto to nejde.
Neumím se v tu chvíli ovládnout. Spouštěč je málo času a když si ještě přítel rýpne tak je to katastrofa.
Poradíte? Nějaký psycholog? Psychiatr?
Proč hned psycholog nebo psychiatr? Myslis ze jiní rodiče obcas neujedoi a na dítě v kritické situaci nezakrici? Jsi clovek, ne stroj.
Mas můj obdiv, ja bych učení s dítětem nedala.
Zkus se ovladnout a nekricet,abys toho nelitovala jako to delas… myslim,ze i nestudujici rodic obcas bouchne.jsou i jine starosti v zivote nez studium.zkus vice zapojit pritele nebo babicky,zda je moznost.preji uspech pri zkouskach
Chodit se učit do knihovny - nechat muže s dítětem doma a jít jinam. Na předem daný počet hodin, který fakt věnuješ učení.
A doma pak být s rodinou.