Kouše a vrhá se na ostatní děti. Co mám dělat?

naše to taky zkoušela, dostala vždycky na zadek, ale pak jsem zjistila, že účinnější bylo, když mě např. kousla do ruky, že jsem jí kousla taky, aby jí to trochu bolelo. Koukala na mě jak vyoraná myš, chtěla natahovat, ale od té doby je klid. Sice občas ještě přijde a chce kousnout, ale asi už ví, co bude následovat.

souhlasím s holkama náš malej aky začal pěk ně kousat pokud kousne kousnu ho taky je to účiný zkus o za chvilku máš klid

jej kom, ty máš trápení 😒 Ale podle mě ještě nejde o agresivitu, malej je spíš hodně temperamentní. Ale tady je malej výňatek z bakalářky co jsem teď dělala:
1.4 Poruchy chování doprovázené nápadnou agresivitou
Hlavní příčinou agresivního chování dětí je tvrdá, inkonzistentní výchova a případná nízká inteligence. Nápadná agresivita a násilné chování často doprovází závažné poruchy chování. Nejdiagnostikovanější je antisociální porucha chování v dětství a dospívání , jejímž předchůdcem může být opoziční porucha (Opoziční porucha se objevuje obvykle před osmým rokem věku a v průběhu raného dopívání velmi často vymizí. Začíná nenápadně, vyvíjí se měsíce či roky. Projevuje se nejčastěji v rodině. Porucha se projevuje negativním, vzdorovitým, neposlušným, nepřátelským chováním vůči autoritě, které trvá více jak půl roku a je doprovázeno výbuchy špatné nálady, častými hádkami s dospělými autoritami, odmítání pravidel chování, svévolné dráždění, napadání lidí, přesouvání viny na jiné , podrážděnost, zlostnost, mstivost) , neboli opoziční vzdorovité chování vyskytující se u 2 - 16% dětské populace.
Příčiny poruchy chování jsou jak genetické, tak získané vlivem prostředí. Jednou ze závažných, avšak odstranitelných příčin je kouření matek v těhotenství v případě, že čekají chlapce. Možnost že se chlapci budou chovat v budoucnu antisociálně je možné odhadnout již z jejich chování ve školce. „Přibližně polovina dětí a dospívajících s antisociální poruchou chování je v dospělosti nějak narušená: chová se kriminálně, je závislá na drogách “.
U dětí a dospívajících se při projevech antisociálního chování mluví o disruptivní neboli rozvracející se poruše chování. Tato porucha je charakterizována jako opakované a přetrvávající chování porušující základní práva druhých lidí nebo sociální normy a pravidla, která jsou přiměřená věku.
90% mladistvých recidivistů má diagnostikovanou antisociální poruchu chování kolem sedmého roku života.

Každopádně se toho neděs, páč ani ty ani Roman nespadáte do kategorie rizikových vlivů. Myslím, že Daník je prostě jen čert. Každopádně by to chtělo si asi přečíst nějakou knihu, tady ty rady budou děsně individuální. Průser by byl, až by byl bezdůvodně násilnej (agresivita je normální evoluční prostředek k přežití v přírodě) a třeba byl hnusnej na zvířata - to je nejvýznamnější faktor, že je něco špatně.

ygreen řekla vše, za sebe dodávám, že bych ho za to chování netrestala bitím - vůbec - třeba jen chytit za ruku, odnést z místa na místo, ale vůbec bych ho nebila. Tím se mu jen potvzuje, že bít druhé se může. Stejně si z toho nic nedělají - jak píšeš.

kubaka: souhlas, děti opakují jednání, které vidí a u kterého zjišťují že přináší kýžený efekt. Bude-li tedy chtít někomu ukradnout motorku, bude vědět, že když dítě bací, že uhne a motorku si bude moct vzít. Ale je to těžký, když je člověk naštvanej. Taky mi to občas ujede. A hlavně když ho pevně chytnu za zápěstí, tak se může smíchy urvat. Každopádně našemu mláděti stačí když ho okřiknu. Ale takový čertisko jako Daniel neni. Když jde mezi děti tak nejdřív postává, chodí dokola a nepřibližuje se ale pozoruje dění. A sám si nehraje, ani nebere hračky, zajímají ho děti a co dělají a pak chodí kolem atrakcí na hřišti a vošahává si je 😉

Já jsem Daníka viděla live 🙂 a řekla bych že to není vyloženě agresivita, nicméně když začal mít nějaké moresy Dominik, jako že se nám zakousl z ničeho nic do ruky apod, tak zabralo hodně silné plácnutí přes zadek, nejlépe na holou a hned si uvědomil že to přepísknul a víckrát to už neudělal. Muselo ho to fakt zabolet. Vím žě to není ukázkové řešení, ale často jediné účinné. Co dělat v případě, že už to to děcko dělá delší dobu, to nevim, tam už to půjde těžko, ale určitě půjde. Izolovat se je asi taky na prd.
Klárko, když jsem hlídala v dětském koutku, tak jsem tam měla holčičku a ta z ničeho nic přišla k dítěti, ve strašné křeči chytila jiné dítě za rameno, nebo ruku a zakousla se do něj, ale fakt brutálně, že tam měli krkavé otisky zoubků a nebo je čapla za vlasy a dost jich vyrvala. To už ale nebylo normální! Ona to dělala bez důvodu, jako by jí z ničeho nic popadl amok. Daník je ještě v pohodě, jen je fakt hodně temperamentní, když sejmul o rok staršího Dominika z autíčka 😀 Ono je to těžké no, jeho se děti pak bojí, to mu dodává ještě víc síly a ví, že si všechno vydobije. Možná je fakt jen čas to co vám pomůže a až bude o pár měsíců starší, tak se mu půjde dát i domluvit. Zkus se zeptat i doktorky na to. Ale musim říct, že co jsem tak odpozorovala, tak mu necháváš docela dost prostor a nepředvídáš situace a to kolikrát taky pomůže. Ale chápu tě zase v tom, že to prostě furt nejde a že toho na tebe musí být moc, kor když je Roman furt v práci. Možná se potřebuje někde vyřádit, je prostě malino akčnější (malinko...hmmm... se vůbec nezastaví 😅 ) a veškerou nashromážděnou energii si vybíjí na ostatních dětech. Prostě malej Terminátor 😀

Holky díky za názory obě Verči mají pravdu 😉
na holou venku před ostatními dětmi jsme mu ještě nedávala, jen odtáhnout nestačí on se vžimku vrátí 😖 a dělá to znova, když někoho kousne nebo kousne mě, tak ho kousnu taky až tam má podobný otisky jak já, ale to nepomáhá, chvíli brečí za chvíli je jak kdybyb se nic nestalo. Jo když ho někdo vidí poprvý, tak řekne on je tak zvídavej a šikovnej, že všude vyleze a nedá si nic vzít, ale když chodíme právě za stejnými dětmi, fakt zdrahají a jak píše nikka, tak kluci před ním taky pak radši utíkali a mě je to líto, protože pak takhle s námi už nebudou chtít někam jet nebo jít.
😎 A to, že mu dávám víc volnosti je proto, že vím co udělá a už na to fakt nemám sílu, vím že se dětem musí něco milionkrát opakovat, ale když třeba třikrát zalehne tu samou holčičku, už mi je fakt trapně...........nejhorší je, když tohle říkám Romanovi, že je furt v práci a že to nezvládám, tak mě utěšuje, že jiný ženský to taky zvládají a třeba s více dětmi, ale né takovými čertíky třeba. No ještě jsme se nesetkala s tatkovým stejně starým dítětem, který by bylo tak temperamnetní abych to mohla třeba porovnat.
Z Roman postupně leze, že byl taky takový, že kousal děti na písku a tahal je za vlasy, ale on byl prý dost bitý od mámy, mlátila ho proutkem přes ruce, dostával ledovou sprchu...jenže tohle mi přijde už moc vojenská vyýchova 😒
Fakt doufám, že tomu pomůže čas, že si nechá plno věcí vysvětlit.

určitě tomu dej čas, u nás se to zlepšilo tak kolem roka a půl. teď dětem dává pusinky 😀

Tak řekni Romanovi, že ano, ženy zvládají i více dětí, ale málo které dítě je tak akční jako Daník a že ti řekl zatím každej kdo ho viděl, že je fakt hyper akční 😅 Nebo by mu to měla říct Lucka, ta se s ním mazat nebude 😀 a na ní i dá. Jako mlátit ho před odtatníma maminkama bych ho taky nechtěla. To plácnutí na zadek jsem myslela hlavně hned v začítcích - utnout to hned. Teď to půjde těžko. Až bude starší, tak už se mu dá domluvit, že na písek nepůjdete, protože je ošklivej na děti a že tam půjdete jen když bude hodný. A stejně tak, když se tam do někoho zakousne, tak jít hned domu a on pochopí, že kousnutí dítěte=konec zábavy a naopak, že když bude hodný, tak tam zůstanete. Musí to pro tebe být fakt nepříjemný, když se maminky klidí z cesty. Je fakt, že já bych se asi taky klidila, potkávat na písku tu kousací holčičku a 😒 To mi řekni, že manželovi to nepřijde divný, že maminky před váma utíkají? To je jasnej signál, že Daník asi není jako ostatní s kterými ho srovnává.

jojoo Verčo máš recht 😉

komtes: já bych možná být tebou zkusila zavolat nebo napsat na nějakou psychologickou poradnu pro děti, nebo zašla na konzultaci. Ono chování je nutné fakt korigovat od malinka, čím bude starší, tím to půjde hůř. A tam ti poradí lépe než my tady 😉 hlavně předpuberťáka by jsi nemusela zvládnout, mohl by mít problémy ve škole, apod.

ahoj, louskám ted knížku Věda zvaná rodičovství, je v ní plno věcí, který jsou mi proti srsti, ale současně i plno dobrých rad. Hodně se tam píše o tom, jak funguje dětský mozek, jak s nimi mávají hormony, jak právě řešit všelijaké situace, podobné těm, které popisuješ.Je tam o vzdoru, o záchvatech vzteku, spaní nespaní, hraní.... Není to bible, ale spousta se tam toho dá použít při výchově.

Jedna myšlenka,necituji: Nemůžeme dítě uchránit před všemi nástrahami života, ale můžeme je naučit, jak si s nimi poradit.

Tak to se mi líbí.

My jsme plácání přes ruce vyřadili a fyzicky se snažíme trestat opravdu minimálně, protože třeba kontrétně to plácání okamžitě oplácel bouchnutím. To by byl začarovaný kruh. Když už to opravdu přežene, tak dostane přes plínu na zadek a vykážu ho pryč ať se vyvzteká a ignoruju ho. Zatím to celkem funguje. Venku se snažím hodně domlouvat, silněji ho chytím za ruku, mírně s ním trhnu, aby věděl, že se zlobím a z očí do očí se snažím vysvětlit, že to ne a učím ho se "omluvit", udělat malá. Ale on je celkem bezkonfliktní. Spory jsou většinou jen o hračku. Jen jednu holčičku vyloženě nemusí (absolutně nechápu proč) a tu aktivně napadá, že jí bezdůvodně uhodí 😒
Asi to chce tohle období nějak přežít, ustát bez scén a hysterických záchvatů, jednat vyváženě. Já tedy Komtesko doufám, že max. do dvou let to přejde a už s nimi bude trochu řeč 😅 😀

mobi: jo v to doufám taky 😀 zrovna dneska zatahal docela brutálně stejně starou holčičku za vlásky, že si chtěla půjčit jeho oblíbený auto s jeho krysou, dostal přes ruce a taky jsme se snažila aby se jí omluvil, ale odběhl pryč a dělal že nás nevidí 😔 ale pak při odchodu jí třeba chtěl dát pusinku a ona uhýbala, že se bála 😎
nebo takhle holčičky krmí a dává jim kytičky to je zas hezký

no hlavně bych ráda aby se zbavil toho pocitu, že když někoho zatahá, kousne nebo si na něj lehne, že tak zvítězí

zrovna dnes jsem byla s kamarádkou na hřišti, máme stejně staré holčičky. byl tam chlapeček, tak 2 roky, a kamarádky holčičce dal pěstí do břicha..., shodil jí z kolotoče a asi za půl hodiny strčil dolů z klouzačky. Terezka je jak lunt, váží 11 kg a chlapeček byl tak 2x tak těžký. Maminka kluka ovšem nic...prostě dělala, že nevidí. A protože moje holčička se nebojí, tak když potřetí do Terky strčil, tak mu jednu vyťala přes tvář. Hrozně mě to překvapilo, protože dávno ví, že děti se bít nesmí, a taky to nedělá, ale tentokrát ... dělala jsem, že to nevidím.

sisi: to se nedivím, že jsi dělala, že to nevidíš, taky nemám ráda, když někdo tohle udělá a maminka to přejde jakoby nic
někdy je fakt, že Daník udělá ve vteřině něco co opravdu nevidím, ale i tak mu dodatečně začnu vysvětlovat, že se to nedělá
vypadá, že se blýská na lepší časy, sice včera se chtěl tulit k holčičce, pověsil se jí okolo krku a spadl na ně plastový domeček ve kterém byli, ale občas už i poslechne, že se to nedělá a jde radši vyvádět něco jinýho 😎

zkusila jsem studenou sprchu když byl ve vaně a kelímkem házel vodu mimo vanu, to cukal jako blázen a tuhle s e mi vztekal u přebalování,tak jsem mu pohrozila, že dám studenou sprchu a uklidnil se 😀

daník je malej komtesko, ale tohle byl "velkej" kluk, kterýmu se myslím dá dost vysvětlit. to je jasný, že občas nemůžeme vidět všechno, je to mžik, to bychom na hřišti dělaly policajty, ale zase co je moc, to je moc 😉. gratuluju k úspěchům!!! 🙂

jsem ráda, že jsem našla toto téma
Náš malej občas taky někoho na hřišti štípne nebo zatahá za vlasy. Ale nehce ublížit, spíš tím na sebe chce upozornit. Většinou to dělá slabším jedincům. Snažím se ho pokárat, buď slovně nebo plácnutím přes zadek nebo ruku. Doufám, že to časem přejde.
Některé maminky totiž reagují tak, jako kdybych za to mohla.
Zrovna dneska štípl chlapečka, ten byl ospalej, tak začal plakat a nebyl k utišení. Pokárala jsem ho (toho našeho raubíře). Ale ta maminka si dítě vztekle vzala, odešla s ním do jiné místnosti a tam vykřikovala, že náš malej je nevychovanej.

Tahle reakce mě docela mrzela, protože podle mě se u 18m dítěte nedá mluvit o nevychovanosti.

A popravdě mě tohle odrazuje od chození na dětské aktivity.

side: přesně to není nevychovanost, ale zjišťují co ten druhý udělá když do něj třeba strčí nebo ho praští

Daník tuhle strčil stejně starýho klučinu, protože ten klučina stál asi 5 minut na místě v tom mrazu a Dandovi se zdálo divný, že se nehýbe zatím co tam Danda běhal jak divej 😀tak jsem klučinu zvedla a on stál dál 😀tak teda takový dítě bych nechtěla ani za boha 😵

Danda už přestal kousat, teda občas hryzne mě 😠 😎 myslímže to bylo i období kdy mu rostly zuby, tak to zkoušel 😀 celkově nějak "zmoudřel", občas má teda náladu strkat do všech okolo a do všeho okolo 😖 ale to asi každé živější dítě

Vasik se ted rozkousal ve velkem. Neni den, kdy bysme nekoho nekousli! Po kazdem kousnuti jsme vetsinou sli za dvere, vysvetlovali, ze se to nesmi, ze se ma s chlapeckem-holcickou domluvit, nebo pockat, az bude hracka volna. Bez vysledku. Po druhem kousnuti ho vetsinou uz beru domu. Slibuje hory doly, ze uz nekousne, ale druhy den opet to same. Jsem z toho opravdu na prasky. Dnes uz jsem skoncila s mirumilovnou metodou a doma jsem mu jednoduse narezala. Ja toho mam proste dost. Uvazuju, ze pujdeme k detskemu psychologovi. Mate nekdo podobne zkusenosti?

muj syn dva roky kouse tak ze cloveku to zajde az ke srdci pokazde kdyz kousne dostane pres pusu jenze za pet vterin mi rekne,,papam?a smeje se.muzu ho mlatit jak chci nic.pak mi to je lito .deti z neho maji skarede fialove fleky na tele uz nevime jak mu to vysvetlit a to mluvi normalne a rozumi vsemu .

@terezt presne mam toho taky dost a uvazuju o tom ale nemam odvahu kdyz se na neho podivan boli me srdce protoze prece je jen maly a je to muj milacek no.

@jozkosamko - u nás zabíralo, když chtěl kousnout, mu říct, že chci pusinku (nepoužít zákaz - typu - Nekousej mě, mě to bolí), ale říct jen "já chci pusinku, pusinku". pro ně to je sranda, nedokážou se ještě vcítit, že to toho druhého fakt bolí a co to je...proto je lepší to pojmout jako srandu, a když tak dítě začít nahánět po bytě, začít ho "prosit" - já chci pusinku. Místo plácání přes ruce, pusu - to dítě učí akorát, že silnější může "způsobovat bolest" - a pak to taky palikují na děti venku, když něco chtějí...přejímají od nás vzor chování...K tomu napadání dětí venku - domluvit s dítětem pravidla před příchodem na hřiště - empaticky - chápu, že tě někdy nějaké dítě nazlobí, ale kousat a brát dětem hračky se nesmí. Pokud se to stane, vezmu tě bokem, a vysvětlím ti to...Jak se to stane, tak ho vzít bokem, nelamentovat, nic nevysvětlovat, pokud bude brečet - jen mu říkat, že ho chápeš /člověk nikdy neví, jestli to druhé dítě danému dítěti něco neudělalo, stačí i větší blízkost - osobní bublina/ a až se dítě uklidní, tak mu říct - chápu tě, když se ti něco nelíbí, můžeš udělat to a to /říct, zajít pro tebe - co já vím, podle dítěte a jeho schopností/, bití a kousání a braní věci nepatří na pískoviště. Pokud se to jetšě jednou stane, půjdeme z pískoviště domů. Zkusíme to zítra, třeba to bude lepší. Je důležité učit děti se bránit /a nezakazovat jim to, nechat jim jejich emoce, nenutit je se omluvit, jen třeba říct, že když je mu líto, že druhého bouchl, může to napravit tak, že se omluví, ani je nenutit půjčovat hračky, mají na své věci právo, stejně tak jako nemají právo na cizí hračky bez svolení/. Říct jim přímo, že je chápete, no co, nezvládl to, to se stane, pak jim ukázat jak na to - co je přijatelné, co přímo můžou příště říct a dát jim další šanci...pokud to dítě daný den nezvládá, jít pryč - ale ne za trest - prostě to dneska nešlo, tak půjdeme jinam. Zítra to zkusíme znova.
Tak to aspo'n u nás fungovalo dost dobře.

@jozkosamko my jsme ted uz nekolik mesicu v klidu,ale obavam se zimniho obdobi.... aby to na nej zase neprislo... 😉
@blandik ja vim, ze by se nemelo negativne, ale jaka je tvoje rada na to, ze kdyz neco udela, jeste se tomu smeje a pritom vi, ze je to spatne... ma takovy potutelny vesely vyraz. To me vzdycky muze chytit cert! Ja vim, ze me zkousi a zkousi moji reakci, i kdyz negativni..... Ted ho napriklad nekdo naucil parohace a on kudy chodi, tudy to ukazuje, strka to vsem pred oblicej a vylozene se bavi.... Asi by bylo nejlepsi ho ignorovat, ale to proste nejde, jemu to vydrzi i pul hodiny...
Jinak - tohle uz je oproti kousani takove lehke az usmevne tema... Musim rict, ze Vasa ted v mezich normy seka latinu... 😉

@terezt - je to o boji o moc. Ptala ses, co bych dělala - změnila bych komunikaci a přístup tak, aby vůbec nedocházelo k bojům o moc typu - te'd mě poslechneš, protože jsem rodič (což je vlastně ve větě - Nech toho. Nedělej to.). A nahradila to komunikací orientovanou na smysluplnost - tedy - když budeš jezdit autem po stěně, může ji to auto poškrábat a doma chceme mít hezky (takže místo toho, že já ti to zakazuji, přesta'n a nedělej - řekneš dítěti, co se může stát, když to bude dále dělat- a necháš (pokud to je únosné a nehrozí až takové poničení, ublížení), a't samo přestane. Více o tom v Respektovat a být respektován. Nemám čas se rozepisovat, ale děti pak věci dělají a nedělají proto, že jim rozumí...ale nejde jen vysvětlovat a přitom být autoritativní, protože to pak i tak vede k těm úšklebkům, kdy nejde u dítěte o to, aby něco nedělalo, protože to je nesprávné a může něco zničit, ale proto, že bojuje s tebou. Stejně tak rodičům pak nejde o to, aby je dítě poslouchalo na slovo, protože jsou rodiče, ale aby dělalo věci správně. Nejde o mocenské vztahy, kdo koho poslouchá, ale o to, proč se co dělá...

ahoj holky, musím se taky přidat.. protože moje Sofinka ted 14 dní předvádí něco co nevím jak zvládnout.. kope do dětí, štouchá do nich, jen tak, bez nějaké příčiny. přitom má děti ráda, zejména ty kamarády co má, ale vůbec nic nepomáhá, domluva, že jako to bolí, že se to nedělá at se omluví, bití, prostě nic, dneska jsem už byla tak vytočená protože jsem viděla že to fakt udělala schválně že jsem ji čapla dostala na zadek a posadila do kočáru ani neprotestovala a jeli jsme, doma jsem to líčila manželovi, jak tak že fakt něco provedla..seděla sklíčená ... nevím co se to děje, ona je osobnost, to je jasný trošku i paličák..už v roce jsem ji odháněla od želuzii a domluva nic, a přes ručičku..i 10x jsem ji dala a pořád to dělala.. nevím jak na ni..

@blandik četla jsem cos psala.. myslíš že to funguje i u mladších dětí??

@saronka ono to nemusí mít okamžitý efekt, ale v roce a půl už dost chápe, i když to třeba nevypadá. zkus těm situacím předcházet, a když se to stane, nejdi na to přes "zákaz", ale přes porozumnění...jen ji v klidu vezmi někam stranou , kde vás nebude nic rušit, a vysvětli jí, že když si chce s někým hrát, je lepší třeba vzít hračku a nabídnout jí, nebo to druhé dítě pohladit, aby si všimlo, že ona stojí o jeho pozornost...nedělá to proto, že by byla zlá a chtěla děti bít, ale proto, že zatím neumí jinak "dát o sobě vědět". ted budeš sáhodlouze vysvětlovat, ale o něco později uvidíš, jak moc to funguje. Důležité je, aby jste se spolu "donlouvaly" někde bokem, mimo "místo činu", vezmi ji na ruku, sedni si k ní, z očí do očí 😉 ....tyhle time out nám moc pomáhají dodnes, dá se ítm získat pozornost lépe než v té kritické situaci. A rozhodně ji za to neplácni, to má opačný efekt, vzdor v tomhle věku je normální, bude to dělat o to víc....navíc bude zmatená, že ona nesmí plácat, ale ty můžeš 😒
A jnak - snad všechny děti si tímhle obdobím projdou a přejde to s věkem, podstata je nevyrobit z toho drama, ale zkusit to řešit v klidu. Jinak je z toho kolotoč.

@berenika39 no zkusíme..já to četla v té knížce a taky to z nám z psychologie, ale víš jak něco se píše něco je realita..třeas technika pevného objetí by u nás byla naprosto zbytečná u vztekání..bohužel já nikdy nevím kdy to udělá takže předcházet asi půjde těžko..vůbec nechápu proč to dělá.. jsou to děti které zná, ale ted to dělala i u cizích dětí