Koncept kontinua v praxi
Již jsem tu toto téma objevila, ale z dávných let a navíc mi přišlo, že nebylo moc přispěvovatelů, kteří by opravdu koncept kontinua uvedli u svých dětí do praxe. Jedná se o názory z knihy "Koncept kontinua" od Jean Liedloffové . Mám již šestiměsíční mimi a ačkoli jsem knihu četla těsně po porodu, nepodařilo se mi uvést do praxe neustálé nošení dítěte a mám z toho výčitky. S názory v knize dost souhlasím a hodně jsem toho procestovala a přijde mi opravdu, že v kulturách, kde se děti více nosí (Asie, J Amerika), tak jsou děti klidnější...působí vyrovnanější, nevztekají se...
Máme šátek a dvě nosítka, ale náš malý jakoby od začátku nošení rád moc neměl :( (ani bonding tělo na tělo po porodu moc nevyhledával) A tak jsem pořád řešila, jestli ho vlastně jako "zlomit" a i když brečí (někdy i histerčil) při nošení v šátku/nosítku, tak ho prostě chtě nechtě nosit. Jinak je kojený na vyžádání, spí s námi v posteli, snažíme se hodně o kontaktní rodičovství, ale to nošení jsme prostě nezvládli. Prosím najde se někdo, komu se podařilo aplikovat 100% a již "sklízí" nějaké výsledky? Nebo jaké máte zkušenosti s aplikovaním do praxe vy?
Kontaktní rodičovství vnímám ze se vyhovuje potřebám dítěte . A tím mám na mysli proste naslouchat co moje ditko chce , co mu děla dobre a naladit se na jeho vlnu . Pokud ditko proste nošení nechce tak mu ho nenutte. Tady je to spis o tom ze to chcete vy . A moje kamarádka nosí dceru od narození téměř non stop . Teď ji jsou dva roky a je to teda pěkný vztekloun🙂 myslím ze vetsi vliv na to má v jaké psychické pohodě je maminka a proste vztekaci období je součást emocionalniho vývoje ať nosíte nebo ne 🙂
@gnozka "vztekaci období je součást emocionalniho vývoje ať nosíte nebo ne 🙂" přesně. plus je to o povaze...to asi nejvíc ze všeho🙂
ja mela po porodu zanet slach na rukou, dost dlouho... takze nosit jsem nemohla... ted jsou malemu dva roky, je uzasne klidny, nevzteka se, proste slunicko... nemyslim si ze je nutne vzdycky za kazdou cenu poslouchat jine rady, knizky apod, proste to delej jak citis, aby jste byli oba spokojeni🙂
Řídila bych se svými smysly, když nošení v šátku nemá rád, nenutila bych. To zlomení by podle mě udělalo víc škody než užitku. U nás nebyl zase v oblibě kočárek. Každé dítko je jiné a když se budete řídit jeho potřebami neuděláte chybu. Samozřejmě v určitých mezích. Já jsem dělala vždycky to, co malé vyhovovalo nejvíc a snažila se nelámat nic přes koleno - to se mi většinou vymstilo hlavně v jídle (nutila polívky, zprotivila jí je). Jinak je to hodné klidné mazlivé dítko. Možná na mě až moc fixované.
Ahoj, přečetla jsem několik knih o období po porodu, o výchově apod. a v každé se našlo nějaké to moudro, ale v každé se našlo i něco, s čím jsem nesouhlasila. Samotné nošení je poměrně kontroverzní téma - má své odpůrce např. mezi fyzioterapeuty a reh. lékaři...naše malá měla OV, byla (a dodnes je) hypotonická, takže nošení jsem také moc nepraktikovala a nemyslím, že non stop nošení je ideální pro dětské tělíčko a vývoj. Sama jsem se snažila spíš o kontaktní rodičovství, ale znám třeba maminku dvojčat, která několik týdnů-měsíců po porodu spala hodinu denně a nakonec sáhla k Estivillově metodě - aby se nezbláznila. Osobně jsem nad tím neuvažovala, ale chápu, že totální vyčerpání může vést k takovému rozhodnutí. Nakonec je to vždy o tom sladit potřeba maminky i dítěte, tak aby byli spokojení (aby přežili) oba dva. My nejsme stroje a naše děti se taky nechovají vždy podle popisu v knihách. Takže - nic si nevyčítat a respektovat, že syn má svou hlavu 🙂.
My jsme s manželem četli KK v těhotenství. Hodně nás kniha inspirovala. Kočár jsme kupovali až v deseti měsících, do té doby jsme nosili. Syn byl hodně kontaktní, takže jsme nosili skoro pořád. Dnes má 2,4 let, je spíše klidnější. Dá se s ním většinou velmi dobře domluvit. Hlavně je velmi chytrý, mluví téměř bezchybně. Jsem logopedka, takže to dokážu posoudit. Je v tomhle dost napřed. Neurologové potvrzují, že dotyky u dětí rozvíjí mozkové spoje. Proto hlaď a masíruj a stimuluj a myslim, že své dítě o nic neochudíš 😉
holky děkuji moc za názory. taky jsem se zamýšlela nad tím, že já sama vlastně nejsem až tak moc "kontaktní" člověk (s partnerem si radši povídám než se mazlím apod. 🙂 tak si říkám, že je možný, že se prostě "nekontaktní" mámě narodí i nekontaktní dítě 😀 Třeba kočárek mi racionálně nepřijde moc dobrá věc (ve srovnání s nosítky a šátky), ale náš malý kolikrát když už nevíme co s ním, tak se v něm hrozně uklidní (a to ani nemusí zrovna drncat)...prostě jak kdyby potřeboval "svůj prostor". Což z pohledu knihy by mohlo znamenat, že celý ten proces kontinua už je vlastně narušený, protože mě nikdo nenosil a jsem individualista, co potřebuje svůj prostor a stejně tak to budou mít moje děti...No to už je takové filosofování. Všichni mi po porodu říkali, ať se prostě řídím svým instinktem, ale já si přišla, že prostě žádný nemám. Jsem třicátnice, která žije v racionálním světě, chodí do práce atd. a najednou se má začít spoléhat na nějaké přirozené pudy, které byly po celé roky zatlačené do kouta. Vlastně nebýt všech těch alternativních knih, které jsem přelouskala, tak by mi bylo nepřirozenější se snažit pokračovat svůj bezdětný život...čili co nejméně být "omezena" právě narozeným prckem. Tohle se naštěstí už dávno prolomilo. Možná to zní jako zpověď krkavčí matky, ale myslím, že to má více prvorodiček, jen to málokterá řekne nahlas.
Ve mne treba po precteni nezustala nosnou myslenkou "matko,nos 24 hodin denne",ale sdilej se svym ditetem svuj zivot, naslouchej a duveruj 🙂. Byla jsem tezce nekontaktni mama,vlastne bych sve dite rada ponunala,ale pak klidne polozila do postylky/kocarku a mela svuj prostor. Samozrejme se narodil syn,ktery potrebuje maximum dotyku,kontaktu a maminy jistoty. Verte,ze cestu hledame dodnes, ze teklo mnoho slz a bylo mnoho pochybovacnych myslenek. Ze se toho hodne nedarilo a nedari. Ale velmi mi tato kniha pomohla. Kdyz jsem prestala "bojovat" a podridila se potrebam sveho ditete,diametralne se nam doma zlepsila atmosfera.
@nelam zajímavé, jak si každý odnese z knihy trochu něco jiného, že? ;) nevím, proč mi tak utkvělo zrovna to nošení...možná jsem se na to soustředila, protože mi přišlo, že to bude vlastně pro nás to nejtěžší ze všech těch "pravidel". Super, že jste dokázala začít více "plynout" s potřebami vašeho dítěte. Věřím, že to vždycky situaci zlepší ;)
@marylin_marty ja jsem byla vychovávána kontaktne , naše mamka je ta nej mazlici máma na světě . Ja jsem kontaktní a moje první dcera vůbec 🙂 od mimi bxla radši v
Postýlce a měla rada svůj klid . Teď ve třech letech když už se ji přijde přitulit tak ani nedycham 🙂))) aby to vydrželo . Proste buďte se svým ditkem a užívejte každé minuty a proste dělejte jak cítíte . Stejně vás to mrne bude mooooc milovat 🙂
@gnozka dekuji moc za sdileni zkusenosti, to je krasne napsano ;)
hele.... ta kniha je hodně extrémistická. jsem v podstatě spíš kontaktního ražení a autorka tam určitě vypíchla x důležitejch věcí a je to inspirativní, ale nebrala bych to tak dogmaticky.
děti, který nemaj rádi nošení, prostě existujou. a spousta toho tvrzení s tím faktem docela odpadává. prostě není to tak jednoduchý a černobílý a dost to vlastně stojí na vodě v x ohledech. jen si vem, jak byla vychovávaná generace naše a předchozí. jasně, každej řeší menší či větší problémy ve vztazích a jiný, ale zas není každej první a půltej člověk psychopat.
a jinak ta aplikace do praxe a následky, to mě taky pořád napadalo, že teda doufám, že někdo už sbírá tvrdý data a zkoumá psychiky těch tak "vymazlenejch" děcek. ale těch bude existovat beztak jen strašně málo. kniha ti říká, nos 24 hodin denně v podstatě... to je prostě extrém, kterej není žitelnej. knížka má asi šokovat, hlavně v prostředí usa, kde lidi po pár měsících matky nechaj svoje děcko vychovávat a mazlit chůvou, je to i pochopitelný, že je to psaný, jak je to psaný.
mít výčitky je blbost.... vždyŤ sám nechtěl, tak přeci ho nemůžeš nutit, když tot ak nechce. ne všechny mimina jsou kontaktní. to autorka trochu opomíjí.