Nadpis je jasný. Najde se tu taky někdo, kdo to prostě nesnáší, být "doma" 24 hod. s dítětem? Syna miluju, ale zrova dnes jsem si uvědomila, jak mě hrozně nebaví chodit každý den po parku s nosítkem/kočárem, nesníst si ani ten oběd (natož v klidu), být bez lidí, hrát si celej den ty tři hříčky, které syn umí atd. Jak to děláte, abyste to nejen přežily, ale i si to trochu užily? Nebo tedy aspoň přežily? Klidně si můžem psát SZ 🙂
@bayt Nepomuzu moc, jenom trochu, protoze me to taky nebavilo a moc jsem si to uzit neumela. Brzo me to ceka podruhe (klepu na drevo), tak si tady pockam i na dasi tipy. 🙂
Co mi trochu pomahalo, bylo nebyt sama, ale pokud mozno si davat srazy s kamaradkami s detmi i bez, najit si zajimavy podcast nebo audioknihu a poslouchat to pri prochazkach venku.
Celkove to obdobi proste monotonni je a clovek si na to musi zvyknout, a treba si tu monotonnost i naucit uzivat. Brzo se to ale zmeni, ja byla s malym doma prvni rok, pritel druhy rok a videla jsem, ze tam uz je to o necem jinem, mohli spolu podnikat vic veci, protoze to dite uz je proste aktivnejsi.
S druhym mam v planu (haha) si zkusit uzit vic to obdobi, kdy je dite v nositku a jeste nema zadny nazor (haha) a chodit treba i vic po vystavach, proste na veci, ktere zajimaji jen me, ne i dite. 🙂
@bayt...já mám již děti dvě (3,5 let a 15m) a je to celodenní rachot,hlídání málo...čili když pominu těšení na chvilky klidu s manželem..je můj momentálni "time out" Netflix a čumění na seriály.Aktuálně "The Crown"...a připomínáni si,že RD je jen fáze,děti rostou a brzy bude vše jinak,to taky pomáhá 😉
@bayt Já jsem celý život dost žila dobrovolnickými činnostmi a pokračuju s tím i teď - hledala jsem v okolí a nakonec chodím na návštěvy za starými lidmi do domova důchodců a pak dělám všemožné práce, které se dají s dítkem skloubit, v místním ekologickém spolku. Taky je u nás otevřená nově kavárna s herničkou, do které chodím hlavně kvůli sobě :D Syn si tam dokáže vyhrát úplně sám (devítiměsíční) třeba i hodinu a já mám konečně lehárko. A pak si prostě klasicky hledám kamarádky (jsme nově přistěhovalí, takže v okolí jich moc zatím nemám) nebo zajedu za příbuznými - kromě pokecu se mi na tom líbí, že jim můžu synka i na nějakou dobu vrazit a mám volno. Jinak určitě zapojit i tatínka - my máme dohodu, že dvakrát do týdne si můžu říct, že teď si beru dvě, tři hoďky volno a nechci o nich nic slyšet 🙂
@bayt Taky me to moc nebavilo, ted uz je dceri rok a pul a tak od roka je to lepsi, kocar nesnasi, tak chodime pesky a nebo s nositkem a taky uz je to partak a daji se s ni podnat ruzne aktivity. Chodime na cviceni a tancovani a asi jsem mela stesti, ze tam jsou podobne naladene matky, ktere jsou ochotne si povidat o "normalnim" svete a ne jen o detech...Ze zacatku jsem na materske byla zoufala a snad i nestastna, chybela mi prace, lidi, vysledky, vecere, kino, proste ten stary zivot. Pak mi taky pomohlo, ze jsem malinko zacala pracovat z domu, kdyz dcera po obede spi. A jednou tydne prijde manzel driv z prace(driv je v nas v 17:30) a ja jdu na masaz, ke kadernici, na kafe atd. Je dulezite najit si "to svoje".
@bayt To rozhodne nejsi, podle me je to uplne normalni pocit, zvlast kdyz clovek cas pred materstvim travil aktivne a byl zvykly pracovat a svobodne travit volny cas. Proste je to obrovska zmena. Tady to supernudne obdobi ale fakt netrva zas tak dlouho, bude to furt lepsi a lepsi ;)
No uz jsem si myslela, ze jsem ta nejhorsi matka na svete, kterou nebavi byt na matersky :D malou miluju, ale proste nebavi me byt doma, kor ted, kdyz bude zima, v lete se dalo jit aspon na hriste. Jak pises, nemuzu s ni ani nikam do restaurace, v klidu bych si nevypía ani kafe, natoz neco snedla, vsude chce lezt, tapat, v kocarku nevydrzi (zlate lezici miminko) Bydlim ted nove na vesnici, kde ani nikoho neznam, vim, ze b mi pomohlo se s nekym bavit, ale s kym.... vsechny moje kamosky jeste deti nemaj, takze chodej do prace a kdyz maj cas po praci cca v pul 6, tak to zas nikam nechci, to uz mam doma pritele a je to lepsi. Taky se kolikrat dohadujem, ze bych si to s nim klidne vymenila, ze uz se tesim do prace az budu zase chodit 😀 takze nevim co poradit, jsem na tom stejne jako ty. Nuda, nuda, nuda no
@pinkyy Jo , přesně. Já mám aspoň kamarádku s malým prckem, která je na tom podobně a tak si vylejváme duše. Ale ještě jsme nai jedna nepřišly na to, jak to zoufalství prolomit. Kromě toho, že si navzájem postěžujeme.
V létě jsme byli celý den venku, na dece, to bylo fajn. Ale teď....dvakrát týdně máme nějaký miminkovský program a zbytek je nehorázná nuda.
Se tayk hlásím. První půlrok byl hrůza, ale teda nejen krz nudu, ale zlom aktivit ze 100 na nulu. Pak přišlo období- nesnáším to tady v okolí, už jsem všechny trasy uměla zpaměti a to nechodím jen kolem baráku, ale v dojezdu cca 30 minut MHD. Pak přišlo období- bože, mě to stavění kostiček (lega, ukazování věcí atd.) nebaví. Pak ve dvou letch staršího přišlo mladší a při šestinedělí jsem málem lezla po stěnách, bo byly mrazy a chřipková epidemie a nedalo se vůbec vcen.
Řeším to časem pro sebe, cvičením (ne doma!!!!). nějakou kreativní činností (mám antistresové omalovánky) a prací večer. A občas kamarádkama, akorát kolem je většina žen "velmi mateřských".
@linbrno hele, ale než přišlo druhátko, bylo to jakože lepší? já se hrozně těším do práce, chtěla bych už za rok zase jít, ale jen na částečný úvazek - jenže se bojím, že to bude ještě horší, prostě lítat z práce do práce, ze školky do školky a po školce se věnovat prckovi (ale zase vidím, že když si ho manžel vezme i na blbý dvě hodiny, tak už mi hrozně chybí a s chutí si s ním hraju hodinu v kuse)
Ja se priznam, ze vubec nechapu lidi, co si stezuji, ze je na materske nuda, jednotvarnost a sed. Tim spis s jednim ditetem, kdy je vsechno i logisticky pomerne jednoduche. Prave miluju, ze kazdy den je jiny, jeden den jdeme sami na pisek, dalsi mame sraz s kamoskama, pak vyrazime do mesta na trh a na kafe nebo jedeme vlakem na vylet, prijde mi, ze se porad neco deje. Pokud vim, tak ses z Prahy, takze moznosti prakticky neomezene, detske kavarny, ruzna cviceni a aktivity pro deti, vzdycky na instagramu prazskym matkam fakt zavidim. Ano, materska se da perfektne pronudit a prostezovat, ale soucasne to muze byt i perfektni zabavne obdobi — holt jaky si to kdo udela...
@dora13 No, má pravdu, tak třeba dnes jsem byla na kafi s kamarádem, v pondělí plavání, včera jsme šli do hospůdky na sraz s kamarády. Ovšem všechny tyhle aktivity byly třeba na dvě hodiny času a nějak nevím, co ten zbytek. Malej by mi ani nevydržel o moc déle než ty tři hodinky v nosítku, přece jen už málem chodí, a aktivně lozí. Navíc jsem se špatně vyjádřila, asi jde o to, že mě hrozně nebaví takové ty dětské aktivity. Právě že bysme šli na ten píseček třeba.
Doporučuju knihu "Jak ho nezku...t" (Oliver James)
@dora13 To ja se fakt priznam bez muceni, ze jsem si znacnou cast materske prostezovala. Castecne za to mohl fakt, ze se maly celou dobu v noci nejmene kazdou hodinu budil, takze jsem se potom v obdobi nejvetsiho zoufalstvi stala posedla tim, ze usne doma v hacce alespon na 15 min a ja si na chvilku sednu/lehnu. Takze velike vylety jsem vzdala, taky mi obdobi 6-10 mesicu vyslo na zimu a to bylo nejhorsi. Kdyz bylo aspon trochu hezky, tak mi to tak neprislo.
Jit na kafe u nas neprislo v prvnim roce v uvahu nikdy, kdyz byl prte, tak jsem si s nim v nositku nesmela sednout a v kocaru spal jenom kdyz se jelo a kdyz byl vetsi a do detskeho koutku jsem ho mohla pichnout, tak zase neustale vyzadoval nejakou moji asistenci, zatimco kafe stydlo. Fakt, ten prvni rok jsem vubec nejak nezvladla. Ale jak rikam, tentokrat uz to bude uplne jine, lepsi! :D
Lepší to pak bude až bude větší... Já s třetím odmítla jít na mateřskou 😁😁 dělám 2 dny v týdnu a nelituju ani vteřiny...
@bayt Jen v reakci na ty horici terminy, to je nejhorsi. Mam pocit, ze velka cast te moji frustrace prichazela z toho, ze jsem si pred materskou malovala, kolik toho za ten rok stihnu, co vsechno udelam a zaridim, zatimco prcek bude spat, nebo si jen tak koukat na dece. No a to moje dite proste nikdy jen tak nekoukalo a spalo naprosto minimalne. Kdybych pred sebou netlacila ty terminy a tu netrpelivost, co vsechno bych mohla misto blbeho chozeni po parku delat, mnohem vic bych si to byla schopna uzit. Takto to proste neslo. Takze moje rada i zni - nemit na sebe v tomto obdobi prilis velke naroky, protoze je proste zakonite nemuzes splnit. Na vsechno jeste prijde cas.
@ivaze můj spí cca 2x denně 20-35 minut, ale někdy přerušovaně nebo tak, prostě blbě....v noci uspím, ale musím tam často lítat, takže to toho moc neudělám taky, a oči věčně přilepený na kamerku
jako ne že bych si tak stěžovala na samotný mateřství, já byla zvyklá makat, fakt :D spíš ta osamělost a stereotyp
Ja taky nesnasim chozeni s kocarkem, navic kdyz je treba mala vztekla. Ale ted nam udelali novou cyklostezku, tak mam aspon cil a muzu se jen projit, zabehat si nebo jit s kocarem na brusle. Jinak ja mam pri materske 4x tydne hodinovy trenink a jeste 1 den v tydnu jezdim na cely den do skoly. Chci po materske zmenit praci, tak toho vyuzivam. Byt doma jen s malou, to bych se naprosto zcvokla. Ale ty pauzy maji i sve vyhody. Ja si odpocinu, mam vic energie, mala si zvyka na babicky a hlidaci kamaradku, takze je sance, ze az bude vetsi, tak ji nebudu mit porad za zadkem. A taky se na ni pak vic tesim a uzivam si spolecny chvile. Nez kdyz jsem s ni byla 24 hodin denne a skoro lezla po zdi, protoze je to uplakany miminko uz od porodnice. Ted ma 5 mesicu.
Mě tedy malý naplňuje a tyhle stavy co vy nemam. Ale aby jsem se dostala taky mezi lidi, chodím se synem na kroužky. V pondělí máme cvičení. Ve středu plavání. Já pokecam se ženskýma a syn si pohraje a dětmi a jsme spokojený oba. Také jsem se nevykalala na svoje koníčky. Mám svoje dva koně a manžel 2 krát v týdnu hlídá 1,5 hodiny a já pracuji s koňmi, jedu ven na vyjiždku apod. Prostě si udělám čas pro sebe. Také nám jednou týdně hlídá tchyně a máme s manželem čas jen na sebe. Zatím to funguje skvěle. Já jsem šťastna a spokojená a můj syn taky.
Jsem to brzo odklepla - ta kniha je právě o tom rozkolu kariéra vs. zůstat s dítětem a jak to všechno skloubit, i když je to hlavně šité na situaci v UK, kde mamky chodí do práce standardně už v půl roce, takže tam je ten problém, jestli je správné odejít od tak malého miminečka, o hodně palčivější.
@bayt jestli muzes, tak pracuj. Ja delam na sebe cely zovot a ani na rodicaku jsem neprestala. Odpocivala jsem jen v sestinedeli. Je to skvely zpusob, jak namahat hlavu jinak nez povinnostmi kolem deti. A jeste z toho jsou penize 🙂 Pokud by to tvuj charakter povolani neumoznoval, zkus si najit cas na nejaky konicek, ktery se dela mimo domov s lidmi, treba kresba, kurzy siti, jazyku...
Taky me detske aktivity nebavi, z bab na piskovisti kvetu, ale kdyz se to dobre nadavkuje spolu s casem venovanym tvemu rozvoji/praci, tak to jde.
Ja bych poradila najit si nejakou nenarocnou praci na par hodin tydne mimo domov. Teda pokud uz nekojis. Tam si popovidas, vypijes kaficko odpocines od syna.
@bayt Snažím se, abych fungovala i já sama a nejen kolem dítěte. Chodím cvičit, doučuju, fotím - potřebuju být mezi lidma, takže jen doma bych umřela. Mám ale v tomto ohledu super manžela, což dělá strašně moc. Teď máme malé miminko a je to psycho být doma s dvouleťačkou a mimišem, ale i tak fotím a už se těším až po šestinedělí půjdu cvičit nebo s kámoškou na kafíčko. 🙂 Takže má rada je nebát se nechat mimišo s tatínkem (pokud to jde) a vypadnout! 🙂