Ahoj holky, předem chci říct, že svou dceru nadevše miluju! Ale už to občas nedávám a občas na ni zařvu - třeba dneska u krmení. Malá mi začala poslední dobou prskat. Nějak to šlo, ale dneska prskala skoro od začátku, napomenula jsem ji jednou (udělala i grimasu, že se mi to nelíbí), pak podruhé hlasitěji no a potřetí už jsem na ni hukla. Ta se rozbrečela a prskala dál. No tak jsem ji očistila a strčila do postýlky a nechala ji tam vyřvat. Až se vyřvala, vzala jsem si ji, dokrmila a bylo to v klidu - bez prskání. Nechci na ni křičet a předem Vás, kdo vydrží být v klidu - velmi obdivuju, ale občas mi prostě ujedou nervy, huknu na ni nebo ji trošku plácnu po plíně. Jak to zvládáte vy? Prosím neodsuzujte mě, opravdu se snažím být pro ni dobrou mámou.
Mám to stejne . prostě ty nervy ujedou a dostane po pline. Je hrozne vztekla, jinak se to občas nedá
To je normální, myslím, že to tak někdy má každá máma. Jsme jen lidi. Já jsem hodně klidnej člověk a ze začátku jsem měla trpělivost opravdu velikou, ale když něco zopakuju 15x a on se mi stejně směje a naschvál to udělá znovu, tak už taky vyletím, zvýším hlas a párkrát dostal i přes plínku plácnuto. Když se třeba vzteká kvůli nějaké blbině (pro něho je to samozřejmě důležitá věc, např. že nechce čepici na hlavu), tak ho prostě nechám, jenom klidně řeknu, že až ho to přejde, tak má zavolat a odejdu z místnosti - většinou ho to pak přejde hned, ale když se s ním přetahuju nebo mu domlouvám, tak je to pak ještě horší. Myslím, že každému někdy ujedou nervy a asi by ani nebylo úplně v pořádku na všechno reagovat úplně s klidem, i to dítě musí vědět, že se maminka kvůli něčemu zlobí, že něco udělalo špatně. Ale sama určitě vycítíš, kdy je to ještě v normě a kdy už potřebuješ oddech, že už si třeba na malé vylíváš zlost, za kterou nemůže. Taky se mi párkrát stalo, že mě štvalo něco jiného a do toho malej třeba nechtěl jíst, házel jídlo kolem nebo něco a vyjela jsem na něho moc a pak mi to bylo líto. Tak jsem ho vzala do náručí a řekla mu, že jsem na něho nechtěla křičet, že se mu omlouvám, že za to nemůže, objala ho, pohladila a bylo zase dobře. Jsme jen lidi a je hloupost ze sebe dělat nadlidi, ale je dobré na sobě pracovat a učit se ovládat v situacích, kde víme, že nám to přerůstá přes hlavu.
... tak to jsem asi nejhorší máma na světě 🙂 , dcera byla hodná, ale ten mladší ďábel to je občas na nervový sanatorium 🙂 každý někdy křičí a nic špatnýho na to není a to ani tehdy, když křičí na děti 🙂 ....
Nic si z toho nedělej, já jsem strašný cholerik a i když se opravdu, opravdu hodně snažím taky mi ujedou nervy. Většinou to však odnese přítel :D
Holky já myslím, že ta pravá hrůza přijde teprve v pubertě, kdy nás naše milované děti budou mít úplně na párku, takže užívejme plivání jídla :D
Přidám se k maminkám a také přiznám, že občas zakřičím na syna... Někdy mi přijde, že prostě testuje moji trpělivost nebo je to pro něj aktuální zábava... ale je opravdu potřeba jen odlišit obecnou podrážděnost a nevylévat si to na dítě, občas odejdu, rozdejchám to a argumetnuju si tím, že to nemyslí nijak špatně atd. ale ne vždycky mám tolik sebekázně, takže se tu sem tam zakřičí 🙂 asi jako všude 🙂
Mám to stejně, zkouší naši trpělivost 🙂 Pak lituju, že jsem se neudržela, ale v dané chvíli to prostě nejde.
Dle mého je to i o prosazování si hranic, co ještě dítě smí a co ne. Myslím, že se chováte standardně 😎 Jen si myslím, že by se mělo rozlišovat kdy zvýšit hlas a kdy ne, aby i dítě poznalo, že to už není legrace a nemělo v tom chaoz 😀
Nejsi špatná máma, neboj. Děti musí pochopit, že nám po hlavě skákat nebudou.
To máme asi každá někdy🙂 myslim, že je to normální.
@veveruska007 Chovam se uplne stejne...🙂
@veveruska007 Myslím, že´s to vyřešila brilantně! 🙂
Holky, hodně jste mě potěšily, že nejsem jediná. Malé bude 8 měsíců a poslední dobou si začíná prosazovat to svoje, chvíli beze mě nevydrží, hned mě hledá, šplhá po mě a když ji odstrčím, tak šílenej řev. Já si vždycky vzpomenu na jeden díl Výměny manželek, jak tam byla jedna cca skoro dvouletá holčička, která taky po mamině lezla a ta ji odstrkovala a ta malá šíleně řvala, protože byla zvyklá, že ji furt někdo bere jak ona chce 🙂 Takovýho rozmazlence z té mojí mít nechci 😎 protože bych pak neudělala už vůbec nic.
@veveruska007 myslim ze nechat dieta vyrvat postielke je drsne a je to blbost. dieta matku potrebuje. ak sa niekomu zda normalne dieta odstrkovat ci uz v 8m alebo v 2r tak deti nemal mat!
tak
@rybamrazena myslim ze to vyriesila brilantne a ma krasne naslapnute vyrvavanim z decka urobit neurotika... 🙂 bravo
@frantiska85 tak iste vo veku 8m ked dieta prska jedlo tak to robi vyslovene preto aby matke skakalo po hlave....mam dost!
podla mna kazda matka obcas zakrici, ale vzajomne sa popleskavat po rameni ako je to v pohode a ved je to nromalne...no neviem. krikom sa nikdy nic nevyriesi
@veveruska007 Ahoj, ja mam stejnou jen tu prvni cast, malymu je 13 m a taky desne zlobi u jidla, nejen prska, ale hlavne mlati do lzicky ruckou a kdyz mu ruce chytnu, tak hystericky rve a krouti hlavou. Taky desne zlobi u prebalovani a oblekani, nevydrzi na miste. Obcas se taky neudrzim a zarvu, pomuze mi to se uklidnit, ale vyrvat bych ho nikdy nenechala. Na to bych nemela to srdce a ani si nemyslim, ze je to dobre u takhle maleho ditete. Dite potrebuje vedet, ze ma maminku, ktera je tu pro nej, to neznamena, ze se z nej stane rozmazlenec, neco jineho je napr. nechovat ho pokazde, kdyz zabreci, ale napr. snazit se mu dat hracku, aby se zabavil apod., aby nebylo rozmazlenec. samozrejme je to tvoje vec, ale byt tebou, tak bych malou vyrvat se nenechala. Ale plne chapu, jak se v takove situaci citis, se synem prozivam to same. Holt nezbyva nic jineho, nez vyckat, za par let se to zmeni 😉
holky ved to neberte ako zlobenie, ved oni iba skusaju co nove dokazu rukami a nohami. ved to je super. nechapem co vas na tom vytaca. teste sa ze mate zdrave deti co dokazu toto vsetko robit e nelezia apaticky na posteli bezvladne....
Taky semtam zajecim, ale pak ho obejmu a omluvim se.. Nikdy by mě nenapadlo, že bych ho nechala vyrvat a uz vůbec ne po tom, co na něj rvu.. To mi prijde dost brutalni..
@veveruska007 no nevím nevím, strkat do tak malého dítěte, ženská jste normální?
Fascinuje mě, že tu nikdo nepoložil otázku, kolik holčičce je a všichni tu jen přikyvovali, že je to v pohodě. To teda není. Osmiměsíční dítě trestat za to, že prská jídlo a nechávat ho samotné vyřvat?? Hnus ☹
@zulitvi přesně
Dite do jednoho roku ma jeste potreby zakodovane. Potrebuje chovat, mazlit, stejne jako prebalit a nakrmit. Od jednoho roku pry uz umi tezit ze situace. Takto jsem to cetla a myslim, ze to tak je. Mala ma rok a zkousi ledacos. Zvysim hlas, uz dostala i jednou pres rucenku. Ale vyplakat jsem nikdy nenechala, ani ji neodstrkovala, kdyz chtela chovat. Kazda prace pocka. Varim a uklizim denne, ale jestli to bude o pul hodiny pozdeji... Chvile s ditetem jsou vzacnejsi...
@veveruska007
ahoj, sudit ta nebudem, ale odporucan precitat nejake knizky o vyvoji dietata. Myslim ze si dostatocne neuvedomujes ako "rozmysla" a funguje 8mesacne dieta
Neviem ako to vyzera u vas v domacnosti ale je velmi dolezite aby si mala cas aj pre seba: sport, hobby, kamaratka, ale aj cas s partnerom. Ak si casto sama s malym dietatom je to naozaj narocne. Drzim palce 🙂
A jinak prskani jídla byla celkem pohoda. Teď mu dám polívku, odmítá krmení, takže musí jíst sam, z celé misky sní dohromady tak 3 lžíce a zbytek je na něm, na zemi, na mě... Všude..
A od vzteku mi pomáhá něčím trisknout o zem. Samozřejmě u toho nic nerozbijim, hazim s plysakem nebo polstarkem. To mě hned spolehlivě uklidní a můžu Vendelína dál cukrovat
@veveruska007 Já osobně to taky znám. Na malou jsem cca v toce taky řvala, už jsem šílela a musím říct, že oproti tomu co mám teď (27 měsíců) to byl tenkrát ještě pohodový ráj. To jsme bojovali přesně jak píšeš s jídlem, spaním apod...a teď v hutném období vzdoru bojujeme úplně se vším, vše je problém, na všechno NE NECI no děs. Řev z její strany je u nás denně. Musím říct, že za ten rok jsem už asi částečně otupěla. Popadne jí hysterie, válí se po zemi, nutí se na zvracení, já jí překročím, nebo odnesu do jiné místnosti a nazdar, až se uklidníš, přijď. Ale taky mi někdy rupnou nervy, po noci, kdy k ní 4x letím protože se rozbrečí, jsem nevyspalá, pak jsem na ní protivná... a pak je im to lítp.
Říkám si, že prostě z toho jedou musí vyrůst, pak si sedneme u kafe, třeba ona už s kočárkem....a já jí to připomenu, jaký byla "andílek" a budu se snažit jí pomoct s její budoucí ratolestí když uvidím, že je s nervama v kýblu. Mě totiž nikdo nehlídá, nepomáhá a to je pak peklo
Já nevím odsuzovat někoho za to, že zakříčí na dítě se mi moc nelíbí. Tak jak je každé dítě jiné, jsme i my matky každá jiná. Někdo je flegmatik a nechává ho všechno klidným, někdo je hold temperamentější.
Že by kvůli občasnému okřiknutí bylo dítě neurotik- nemyslím si.
Viděla jsem hodně rodin, které děti opravdu zanedbávají, nestarají se či je dokonce bijí, takže to, že někdo zakřičí na dítě...
Mám příbuzné v jedné ze severských zemí a ti si nedovolí na dítě ani zvýšit hlas, protože kdyby to malý náhodou řekl ve školce, byl by z toho průser, tohle vám připadá v pořádku?
Děti jim opravdu přerůstají přes hlavu a oni nemůžou nic, podle mě má někdy plácnutí přes plínu daleko větší efekt než sálodlouhé vysvětlování a přesvědčování, kterému dítě stejně nerozumí.
Tím samozřejmě neobhajuji bití dětí, já třeba nedostala nikdy ani pohlavek, ale byla jsem zlaté dítě, kde mě posadili tam mě našli... 😀 😀
No 🙂 doporučovala bych ti, aby ses hodila do klidu, protože tohle je ještě nic. Počkej si na období vzdoru 🙂 Tohle dělá každý dítě. A být tebou tak to neberu zle, ale spíše to beru tak, že se projevuje 🙂 Pokud nemáte nějaké problémy s přírustkem váhy, tak ji do toho nenut, když to prská.. a počkej až bude mít vážně hlad. To, že ti ujedou nervy chápu, nikdo není stoprocentní.. Ale že na ni zařveš a pak ji necháš vyřvat to nepochopím 🙂 nesoudím Tě, ale pomysli na to, co si pak asi myslí to dítě..... Přeju pevný nervy
@misule55 to, že může být i hůř nedělá špatné méně špatným 😉
Já to znám. Mám to podobně. Taky se kolikrát neudržím a řvu na ní a stejně jako ty ji pak nechávám vyřvat.