Jaký přístup volíte ve výchově dětí?

berynka: tady jsou rady z knížky ... https://www.modrykonik.cz/forum/show.php?vThrea...
kubaka: krásně jsi to napsala 😉

Já bych všem doporučila tuto knížku - Respektovat a být respektován:
https://www.modrykonik.cz/forum/show.php?vThrea...

vychova?hm,hlavne vim,ze nechci vychovat rozmazleny a nevychovany dite,zadnyho lakomce a sobce. 🙂
Mame mantinely a za ty nesmi,nekupuju,kdyz neco chce a snazi se to vyrvat a ja ji to koupim,to fakt ne,takze to nedela,nepochodi,ucim ji pujcovat hracky a rikam ji kdyz chce ublizit napr nasemu psovi,zatahat..ze se to nedela a vzdy udela pak mala,nevim,proste nepreferuju tu volnou vychovu aby nam neprerostla pres hlavu,ale kazdy na to ma jiny nazor.

Holky, děkuju za reakce. Je to přesně o tom, že mám pocit, že čím jsou starší, tím jde všechno nějak hůř a začínají mít vlastní fígle 😅 . Já toho teoreticky docela dost přečetla i nastudovala, ale praxe je o něčem (docela) jiném 😀.

Já mám taky v zásadních věcech jasno a v tom nepolevim a ani mi to problém nedělá. Ale třeba řešíme situace s oblékáním, jídlem nebo uklízením hraček... někdy Hedu prostě nechce, tak si říkám, jestli v tu chvíli mám být zlá a prostě jí silou vůle i těla donutit, aby bylo po mém, nebo to zatím nechat. Když byla menší, tak dobře fungovalo jí domluvit a vysvětlovat, jenže teď už to nezabírá vždy a zjišťuju, co teda s tím? Taky bych nechtěla něco propást... třeba kolem toho roku jsem neměla pocit, že se v té výchově dá něco pořádně budovat, nebo zas tak pokazit... teď je to úplně jiný.

poupe - proč hned ty silné výrazy? 😉 zase opakuji, že výchova není o extrémech - souhlasím s tebou, jen bych přidala trochu respektu k dětským názorům a laskavosti. Vychovat traumatizované, nesebevědomé dítě asi taky nechceš - předpokládám. Máme stejně staré děti, takže si to umím představit.
Je to o učení se vzájemnému respektu. Takto dítě nikdy přes hlavu nepřeroste, ale bude autoritu respektovat s vědomím, že stejný respekt mu dopřáváme i my. Předpokládám, že to je námětem té knížky.. 😉
Ona totiž moc striktní výchova někdy plodí pravý opak toho, o co se snažíme... 😉

A s půjčováním hraček to je ošemetné - nemusí nikdy půjčit to, s čím si zrovna hraje. to je velká chyba, kterou vidím na pískovišti každou chvíli. Dítě má právo na své vlastnictví, majetek a má právo se rozhodnout, zda se o něho podělí. Půjčování není povinnost.

Já naopak malému koupím, když o něco projeví zájem - proč bych to kupovala, kdyby to nechtěl, že. takhle jsem usoudila, že by se mu něco líbilo a pak ta drahá hračka tady ležela bez zájmu. Takže když se v obchodě opravdu zamiluje do plyšového psa na první pohled, tak mu ho koupím i za 300 (uf) Miluje ho dodnes.
Ne vždycky, někdy prostě odejdeme s prázdnou...

kubaka,ja vychovavam tak a ty tak,kazdeho vec,
mam pomerne klidne dite,ktery se snazi chapat,kdyz mu neco vysvetluji,ze to se smi a to ne.
Napsala jsem svuj nazor a neminim ho s tebou,promin resit,jestli vychovavam dobre nebo spatne. 😝

Já jsem teda taky spíš přísnější. Kupování hraček moc neuznávám, jedině na narozky, svátky a Vánoce.
S tím půjčováním věcí je to hodně ošidný 😒 . Beru, že dítě má právo na hračku, se kterou si právě hraje - ať je jeho, nebo si jí třeba veme v herně. Ale hodně sleduju, kdo co komu bere z ruky.
U Hedu to dost hlídám, protože nechci, aby to někdo dělal jí. Je mi ale líto, když si třeba chce od někoho půjčit hračku a to druhé dítě si s ní sice nehraje, ale dá si ji jakoby k mamince, aby mu jí schovala. Občas to tak i je, když se sejdeme s kámoškama a pak není chvilka klidu, protože co chce jeden chce i druhej. Vim ale, že se to naučit a zlepšovat. Heduška už teď v pohodě ví, že když si někdo věc půjčí, tak jí pak zase vrátí a ona na tom tak nelpí 😉 .

bery - tak si říkám, jestli v tu chvíli mám být zlá a prostě jí silou vůle i těla donutit, aby bylo po mém, - to je přesně to, co není dobře. Diplomaticky to přejít, obejít, vyřešit jinak. Je v období vzdoru, takže donucování násilím je špatné. Zatvrdí se a je to ještě horší. Nesmí mít pocit, že jednala v rozporu se sebou a proti své vůli. to je lámání vůle.
První syn byl mírný, povolný, všechno šlo jen domluvou, druhý je pravý opak, když něco ne, tak ani stádem volů ho nedonutím. Snažím se těm situacím vyhnout. Když není zbytí, zasáhnou silou - odnesu kam musíme jít, vezmu do náruče, zabráním. Pavel Říčan říká, že je velký rozdíl mezi Zabránením a Přinucením. Zabránit je přípustné, přinucení proti vůli dítěte je nepřípustné. Ono to období přejde a zas bude líp.

poupe - promiň, to je ale nakvašený postoj - diskuse je právě od toho, aby se diskutovalo, vyměňovaly se zkušenosti a názory. Člověk se dozví ledacos, co ještě neví a třeba to shledá užitečným. Není třeba se hned stavět do opozice 😉

já mám názor na výchovu podobný,jako poupě,nesnažím se vychovat sobce a rozmazlence,jsem ve výchově spíše přísnější,od začátku prostě mám určené hranice a za n ě teda nenechám dojít,nejsem z těch,co dovolí všechno,nebo koupí všechno,jenom proto,že si to dítě zamane,vychovávala jsem tak všechny své děti a zatím se to obešlo bez nějakých větších konfliktů.

Kubaka, to je mi jasný, co píšeš 😉 . V "nepodstatných" věcech se snažím její vůli nijak nelámat 😀 ... ať si zvolí, které tričko chce raději na sebe, ať si vybere, jestli na procházce chce doprava nebo doleva, ať zkouší chodit sama po schodech... atd. Jenže v běžném dni jsou pak ještě stovky situací, kdy to po jejím prostě být nemůže a to zrovna nemyslím, že si chce vyvztekat decku vína 😅 . Hlavně když někam spěcháme, nebo musíme něco vyřídit, to je kolikrát horor 🙄 .

berynka..............já mám spíš volnější výchovu a využívám určitých situací k výchově jako např.,když jdeme na procházku a neustále synkovi vysvětluju,že se nesmí šlapa/chodit tam a tam...................no a on to má samozřejmě na háku.Pak někde zakopne,plácne s sebou a čeká,že pro ně poběžím a budu ho litovat.Já si počkám,až se ke mě s řevem vrátí a vysvětlím mu to slovy:"Kdyby si maminku poslouchal,tak se Ti to nestane!"
A ono to třeba na zbytek dne funguje,že si dá pozor na to,co mamka říká. 😉
Ale jak kdy.Někdy je účinnější plícnutí přes zadek a nekdy trošku psychologie.

s tema hrackama je to jiny u rocniho prcka a u dvouletych,rocni dite si bere vse,ale dvoulety uz chape,ze si neco pujci a ma to vratit a vi ze se mu ty pujceny hracky taky vrati.
psala jsem o tom ze nechci aby si neco vyrvala a vedela,ze to dostane a koupit ji to jen za tu cenu,ze nebude rvat a vim ze bude klid,tak to fakt ne,dostava hracky na vanoce,narozeniny,...a kdyz se mi neco libi tak ji to koupim,vim ze rada maluje a prohlizi si knizky,tak to kupujem behem roku a samozrejme,ze si muze vybrat.
u nas proste vzdor moc neni a kdyz je,tak domluvim,5,10,ale pak i placnu pres zadek.Ja proste neznam,ze by se mi valela po zemi.

Karotky, teď s tou procházkou si mi připomněla... louže!
Od toho okamžiku, kdy Hedu začla chodit, jí vysvětluju, že do louží se nešlape. Všechno jsem jí milionkrát vysvětlila a úspěch se dostavil okamžitě, každou louži pečlivě obešla, případně ještě poznamenala, že to je "e-e" 🙂 . Jenže čas běžel a chápu, že louže mají magickou sílu a přitahují děti jak vosu bonbón 🙄 . Takže Hedvika začala postupně zkoušet, co může... nejdřív chodila na krajíček, pak občas šlápla do nějaké menší, nebo jí projela na motorce. Je úplně vidět, jak pozoruje, co já na to a pak mi ještě vykládá, že "louše mokrá, šlapala, bota"! 😀
Když se jí to snažím vysvětlit po dobrém, tak absolutní nezájem a když jí odtáhnu, tak řev jak prase 😠 . Takže co třeba s tím? 😉

dat ji holinky 😀

poupe, 😀 . Jenže to je jen dílčí řešení problému... jde mi prostě o to, jestli jí mám nutit za každou cenu, aby bylo po mém, nebo to zatím nechat a doufat, že poslouchat časem bude. Je jedno, čeho se to týká - ať už louže, házení věcí, nebo nošení po venku (vyjdeme před barák a za pět vteřin umírá, že jí bolí nožičky a chce, abych jí nosila 😝 ).

ja si myslim,ze cim vic to budes zakazovat,tim to bude horsi,ze to bude delat naschval,ja maly rikam,ze nesmi do travy(samy psi hovna)tak ji dam ruku a jde po obrubniku,nebo ji reknu,ze do louzi se chodi jen v holinkach,a vyhyba se,protoze vi,ze bude mit mokry boty a pan ridic ji nevezme do trolejbusu a ona rada jezdi a drzi se. 😉 a ze nechce chodit,tak vezmi trikolku s vodici tyci nebo motorku a kdyz ani nechce jezdit,tak ji reknu,ze to tam nechame a ze ji to nekdo vezme a uz jede 😀

no, s motorkou to bylo taky jeden čas teda něco 😕 . Hedu jí miluje, ale pak si najednou usmyslela, že vždycky jen chvilinku pojede a já motorku ponesu. Jenže pak už i to bylo málo zajímavý, tak si snažila vyvztekat, že ponesu jí i motorku 😀 . Jenže to i kdybych stokrát sama chtěla, tak už to nezvládnu a fakt jsme musela být vytrvalejší než ona.
Motivace naštěstí docela funguje dobře, nebo varování "že pán se bude zlobit"... tak snad to nějakou dobu taky vydrží 🙂 .

Tak to je otázka...no snažím se vychovávat liberálně, ale s pevnými hranicemi za které se prostě nesmí. Snažím se neřešit blbosti, jako že si třeba neustále sundává čepici a říká, máma nemá, mimi taky neee... tak mu jí po 150 nandám... no ale třeba když chce někde v koutku ublížit jinýmu dítěti, dostane na zadek.. s tím kupováním věcí... no u nás platí když jdeme nakupovat, a on hezky sedí na košíku a neprudí, může si vybrat jednu věc, většinou gumový medvídky...

berynko,tak jste na tom jeste dobre,nektery deti jsou v tomhle veku horsi,

kacka - tak náš jezdí na levnější rohlík - občas ho i zapomeneme zaplatit 😀 Taky o sobě mluví jako mimi - máma,táta, daník a mimíííí - huláká.

kubaka 😀 jsou to naše mimi

berynka,...................tak u nás je to stejné.Máme teď trošku vzdor,mladej mi bojkotuje i polívky(sní mi jen vývar s nudlemi,ale ve školce mu asi vyvařovat nebudou,co mu bude po chuti 😔 ,takže se to snažím střídat,ale i tak radši hladoví,než aby si dal nějakou zeleninovou polívku bez masa 😅 ),všechno si chce dělat po svém a na slovo mě už taky moc nepslechne.Takže,když ho čapnu,aby jsme šli proti jeho vůli dál/jinam,začne se podlamovat v kolenou a rudnout v obličeji. 😀
Tak ho pustím,on si lehne na zem,já mu zamávám a jdu pryč.To na něj za tím platí. 😉
Poslední měsíc měl respekt z mého kamaráda,takže stačilo pohrozit,že si pro něj přijde strejda a byl klid.To samo už přestává fungovat(vždycky je nějaký můj nápad jen na chvíli-viz.drátěnka 😀 ),ale dneska na něj přes plot "zaútočila" slepice od sousedů,takže mám zase Eso v rukávu. 😎

berynka - s tím nošením motorky a malé najednou se to u nás taky dělo...ale jak píšeš, to se nedá zvládnout, takže to nakonec vzdala.
u nás to je tak půl na půl - já jsem spíš pohodář a manžel víc autorita. nesnáším, když brečí (má fakt ječák...), takže když něco ne a ne a nechce, tak vysvětluju, ukazuju nebo to po ní chci opět za pět minut a většinou si
dá říct. nemyslím tím samozřejmě, když běží pod auto, ale obecně ne příliš důležité věci.

včera večer si nechtěla vzít pyžamo .... tak jsem jí nechala jen v bodýčku, prohlížely jsme knížku, zkusila jsem to za chvíli a zase ne...tak ještě namazat nožičku krémem - no abych to zkrátila, po 25 minutách se uráčila se oblíct.

manžel ji většinou prostě vezme a pyžamo za řevu obleče, jakmile zapne poslední knoflíček, je po řevu.

no a závěr je ten, že upřímně řečeno, poslouchá víc manžela 😉.

sisi - tak my máme neustále problém např. s těma pyžamama, tohle néééééé, tohle taky nééééé, když mu to oblíknu přes jeho nevoli, tak řve a řve a řve až je celej fialovej, to mu nevadí a řve furt a trhá to ze sebe a vzlyká tak dlouho dokud mu to nesundám, to jsem zkusila jednou a vydržel cca 40 min, vzlykal a už mně prosil, ať mu to sundám, no byla jsem vyřízená, takže teď když něco nechce, tak ho prostě nechám až to chce, nebo mu dám vybrat, který chce a dokud se neoblíkne, tak nejdeme ven atd...když nechce pyžamo, tak ho nechám usnout bez a oblíknu mu ho, když je mátoha, neřeším .... chceš, nechceš, máš, nemáš....nebudu se s ním rozčilovat

Holky, tak takové podobné situace jsou u nás někdy taky 🙄 ... že něco zrovna prostě nééé. Ale nechápu to, jsou to věci, které normálně nedělají problém... právě třeba oblékání, obouvání. Hedu se zabejčí, když to jinak nejde, zrovna není čas, tak se s ní moc nepárám, ale řev je z toho pořádnej. Když se jí snažím domluvit, je to lepší. Ale zase někdo by řek, že právě nějakej "dialog" mezi rodičem a dítětem není to pravé... nejsou to přece žádní partneři, ale rodič má být autorita 😔 . Tak nevim 😅 .

Holky, s malým tak mává období Nééé, že už jsem dneska byla na nervy. Přišlo to během pár týdnu, ale veze se čítankově. Jak píše sisi - než se uráčí otevřít pusu na něco, co předtím chtěl. Je to truc z trucu, vzdor pro vzdor. Dokonce se v noci spící posadí a musí si chvíli zahulákat nééé, než si zase lehne a spí. Je to až legrační, ale čeho je moc... znáte to.
Tak děsně chce být přemlouván a prošen 😵 všechno trvá třikrát tak dlouho. Cavyky než začne jíst, uloží se, svlékne se. Ale nic s ním násilím nenadělám. Prostě to taky odložím o chvíli a pak zkusím zase.
Nebo někde udělá "skládací miminko", nebo se zastaví a oznámí Neee. Tak se zastavím taky a čekám a za chvíli se jen tak mimochodem rozejde sám- popřípadě když spěchám, vrazím do kočáru bez debat.
je to stejné jako u beryny, lennis i sissy - zabejčí se i na věci, které předtím sám chtěl. Ale určitě je rodič a dítě partneři a rodič autorita - to se nevylučuje !!! To, že jsem autorita neznamená, že mám páchat násilí na dítěti - i psychické. O tom je období vzdoru: dítě se odpoutává, stává se samostatnější jednotkou a chce se ubezpečit, že jeho vůle něco znamená, že může ovládat své okolí, vymezuje se vůči němu. Takže chce vidět, že ho respektujeme. I když to v jejich podání je nesmyslné, legrační a často nelogické - protestuje právě jen proto, aby si tu svou moc vyzkoušel.

Je to prostě úplně ukázkové, čítankové negativistické období, teď jsem se pro jistotu znovu koukala do Cesty životem od Pavla Říčana - ten to popisuje velmi přesně a pěkně. Už se těším, až to zase přejde. 😅

Kubaka,.....................taky to tak řeším,když jdeme s kočárem.Ale děsím se docela doby,až kočár nebude a ten náš expert bude ještě težší. 😀