Jaký je správný přístup k výchově dítěte?
Ahoj všichni, zajímal by mě váš názor ve věci správného přístupu k výchově dítěte. Jestli problémy (např. neposlechnutí, dětská paličatost) spíše řešit s klidem, domluvou, vysvětlením, trpělivostí, atd. Nebo razantněji, tj. křikem na děti, dostáním na prdel, atd. Samozřejmě záleží na povaze dítěte, proto bych odpovědi uvítala s ohledem na dítě spíše cholerické. Děkuji
správný přístup k výchově dítěte je ten, který vyhovuje vám všem 🙂 a používá mozek v rámci schopností dítěte, možností, věku..
Takže samozřejmě ideální /pro mne/ je řešit paličatost domluvou, respektováním, že má jiný názor, neposlechnutí ke zjištění důvodů, k nápravě, nebo alespoň ukázat,jak to jde líp..
Ne vždy to jde ideálně, protože malá je manipulátor, uzurpátor, tyran 😅 a už mi ujedou nervy a mám toho dost. fyzické tresty, no nebiju děti../plácnuté už byly/
Já preferuji zlatou střední cestu, raději bez křiku a domluvou, když chování přesahuje hranice, nemám problém i plácnout přes zadek. Ale to jsem u všech dětí aplikovala pouze párkrát, výchovný efekt to mělo, takže příště už se neopakovalo. 😉
Správný přístup je pro mě ten, kdy je matka pro dítě čitelná, tzn. když dítě něco provede, co se matce nelíbí, musí matka přirozeně ukázat emoci hněvu s doplněním o slova, že se zlobím apod., neznamená to hned na dítě řvát, ale rozhodně nebudu k němu v klidu promlouvat, když mě vytočí. Stejně tak, když se mu něco povede, tak vyjadřuje matka radost. Pokud v sobě dusím hněv, jen proto abych zachovala klid situace a k dítěti klidně promlouvala, děcko z toho bude zmatené a bude zkoušet matku vytáčet víc a víc, aby z ní konečně dostalo ty správné emoce. Respekt je pěkná věc, ale když děcko např. přeběhne přes silnici, tak tam jeho názor opravdu respektovat nebudu.
Důležité je snažit se vidět svět očima dítěte,umět se do něj trochu vžít. Nemyslet si ten se vzteká,neposlouchá,proto aby mě naštval...ne to je to poslední o co malému dítěti jde,zlobit své rodiče. Mě moje děti nerozčilují tolik abych jednala v afektu,neni pro mě problém řešit v klidu...ale,mě se to momentálně kecá,jednu už mám 18letou a dávno vychovanou a druhou malinkou 17měsíců :D Když zavzpomínám,tu starši jsem v období 2-5let asi 3xplácla a bylo to uplně k ničemu :D Správné je určit dětem hranice,co je dobře a co špatně,ale nelpět na malichernostech a zbytečně za kdeco nebuzerovat a hlavně je milovat a jít jim příkladem 🙂
@len1980 myslím, že by se vše mělo řešit v klidu, ale když je cholerický i rodič, tak to je těžké:D