Jak zvládnout vzdor u 19měsíčního chlapečka?
Maminky prosím o pomoc, jsme už zoufalí. Máme 19 měsíčního chlapečka, poslední měsíc je to ale šílenství. Vzteká se kvůli všeho, hlavně venku, když není po jeho, válí se po zemi, lidi se dívají, většinou jdu dál a ho to časem přestane bavit, ale uprostřed cesty nebo v obchodě je to nezvládnutelné, doma taky nechce dělat nic co po něm požadujeme. Vím, že je to normální období, ale jak nejlépe reagovat, abychom to ještě nezhoršovali? Odvest pozornost jde občas, ale celý den to nezvládám, snažím se ovládat, ale už parkrat na zadek dostal, na chvilku klid a za chvili to dělá znovu. Obejmutí nepomáhá, nenechá na sebe v tu chvíli šáhnout. Co dělat? Ignorovat?
Moc díky za postřehy 🙂
@misule55 Dobrý den, tohle je důležité období, které si každé dítě potřebuje projít, protože se učí, že není jedno s maminkou (jako to vnímá ve věku miminka). Děti objevují svoji vůli a svoji sílu. To je do života velmi důležité.
V tomhle věku ale nemají ještě dozrálé nervové spoje (zhruba do 4 let) a tak se stává, že i když rodič vydrží v klidu, tak s děťátkem cloumají emoce a vlastně vůbec nevnímá co se mu rodič třeba i v klidu snaží vysvělit.
Setkávám se s tím často, nejlépe se osvědčuje když dítě užívá Bachovy esence na míru. Jsou přírodního původu a umí velmi pěkně řešit emoce spojené se vzdorem - hysterie, vztek, podrážděnost, přehnaná dominance, silná netrpělivost, neklid. Může to být spojené i s mnoha dalšími pocity (např. nízké sebevědomí a strachy z různých situací nebo lidí, horší adaptace na změny, žárlivost na sourozence, horší soustředění atd.)
Esence není potřeba užívat dlouhodobě, většinou stačí 1-3 měsíce.
Jinak pro rodiče je skvělý pomocník v téhle době knížka Respektovat a být respektován. Existuje také varianta, která se jmenuje Nevýchova. V Respektovat a být respektován ale najdete více obecnější přístup, který se dá dobře uplatnit i u dospělých. Existuje kniha i kurzy.
Přístup rodiče dokáže u dětí udělat hodně, záleží ale jak moc je vzdor už eskalovaný. Někdy je nejlepší pokud esence neužívá dítě, ale rodič, záleží jaká je konkrétní situace.
Držím palce 🙂 Můžete kdykoliv napsat nebo zavolat
Uznat pocity a nechat ho si tu emoci odzit. Vztekani je prirozeny zpusob pro tak male dite, aby dalo najevo, ze se mu neco nelibi. I my dospeli se vztekame, jen ne tak teatralne, protoze uz se umime ovladat a vyjadrit se slovne.
@misule55 jinak tělesné tresty určitě nedoporučuji... jednak se tím dítě učí, že když nevím jak situaci vyřešit, tak můžu někoho bouchnout a děti to pak často používají na ostatních dětech nebo i dospělých (kde se s údivem dozví, že tohle ne)
kromě toho děti mladšího věku častokrát při scéně opravdu nevnímají a není jim úplně jasné proč jsou trestány... potřebují jednak nastavit hranice (klidně.... a co nejstručněji, hlavně u mladších dětí)... a druhak potřebují oporu, ujištění, že nejsou špatní, jen se se učíme říkat věci jinak než křikem...
ignorování někdy může pomoci u starších dětí, ale je to spíše otázkak toho, že si rodič odlehčí tím, že si dítěte nevšímá... dítě se tím vlastně nic neučí...
u menších dětí může být naopak (pokud ho maminka ignoruje) ještě více ve zmatku a může křičet ještě víc (bojí se, neví co se děje, proč si mě nevšímá, co se stalo? maminka je pro něj do té doby středobod světa a najednou tu pro mě není?)
děti často tyhle scény nedělají "naschvál", ale proto, že jsou v emocionálním zmatku, mají najednou sílu, vůli a neumí s tím ještě nakládat... navíc bývají lehce v tomhle věku přetažené a mají hodně vjemů (není to tak dávno co se naučily chodit, začínají mluvit, rostou jim zuby atd.)
dobré je co nejvíc posilovat svoje rodičovské porozumění té situaci (knížky, kurz, Bachovy esence na trpělivost, klid, pocity přetížení atd.)
nevychova se mi jako koncept libi, ale tak nejak ve me hloda, ze je to pro nekoho hlavne hodnd vynosny byznys, prece jen 4000 nenj malo a za par videi bych je proste nedala 🙂 Knih jsem precetla spoustu, presto se mi nedari tyhle situace zvladat, jsem tak trosku cholerik a vidim ze se muj syn zacina byt hodne podobny. Nechci to tak....Vim, ze ignorovani jeho vzteku nikam nepovede, ale rikam si, ze kdyz do nekoho budh hucet a objimat ho nauci se,ze vztekanim casto ziska pozornost. A ze to nedela naschval? Ja mam nekdypocit ze dela kdyz ho vlecu pres ulici protoze uz na jeho vylevy nemam nervy, smeje se tomu 🙂
Doporučuji knížku Cesta ke šťastnému dětství a práci především sama na sobě. Proč ti vadí vztek v danou chvíli, kde bys mohla dítku i ustoupit, kde se domluvit na kompromisu.
U nás se teď období vzdoru zmírnilo (26m). ALe teda přes léto to byla síla. Nepomáhalo vážně nic. Ač nerada, tak přiznám, že 2x jsem syna plácla...ALe co u nás zabíralo nejvíc - vždy jsem si k němu klekla a navázala oční kontakt, i když to nebylo snadné a jen jsem mu řekla, že ho chápu, ale momentálně teď nevím, co potřebuje, a až bude chtít, ať za mnou přijde. A prostě jsem odešla. Hůř to jde zvládat na veřejnosti. Také jsem ho v tom nejhorším období nebrala na nákupy a někam mezi víc lidí. Když se mi vzteknul venku na procházce, nechala jsem ho být, než ho to přešlo, když to nešlo jinak, vzala jsem ho (i trochu násilím) podpaží a odnesla někam mimo....I když tohle asi neni rada, tak jediný, co u nás pomohlo - vydržet a trpělivě vysvětlovat. Já jsem taky cholerik a za ty 2 roky mě malý fakt naučil trpělivosti, kterou jsem nikdy předtím neměla
Holky díky, uklidnuju se faktem, že jednou to přejde. Porad si rikam, ze je na to jeste brzo, pred chvilkou se naucil chodit a uz je to takovy drzoun :D ten ocni kontakt fakt pomaha, mam vyzkouseno, nejvetsi problem je prave venku, v lete bych ho taky nechala, ale ted v zime ho nechat lezet 5 minut na zemi, uz tak lidi divne koukaji, jeste na me zavolaji socialku :D
Ahoj! přeju moc trpělivosti...prošla jsem si tím samým ale s dvojčaty..🙂 je to vaše první dítě? nebo je druhorozené? Jelikož nejsem zastáncem toho říct, že je něco jen nějaké období, je třeba si promyslet pár věcí...Jeho vzdor se nemusí týkat jen jeho ale toho, co se kolem něj děje.pakliže jsi sama v napětí, nebo kdokoli jiný v okolí, nebo jsou mezi tebou a například druhým dítětem nebo tatínkem nějaké neshody je docela možné že odtud ta nepohoda pochází...druhá možnost je, že sama o sobě pochybuješ jako matka(bohužel to znám ☹ a to dítě to cítí, vnímá a nerozumí tomu..třetí možnost je, že je nemocné..stačí malí paraziti v podobě dětských roupů a děti jsou protivné klidně půl roku než se na to přijde..zlobení a odmítání je proste druh NEPOHODY, a pokud jsi si ty jistá tím, že ty a tvé okolí v té pohodě jste, hledej to v dětátku....ale rozhodně to není období...dle mého názoru...každý má ale jinou zkušenost.já jen přidávám tu svou.
Takže pokud můžu poradit, ty záchvaty vzteku ignoruj,jdi jinam do pokoje než se vyvzteká a zkus se nevztekat ty. Zkus s ním nechodit tam kde bys věděla že se něco semele a zkus předvídat situace.než se to vše zklidní. Zajímalo by mně, zda se tak chová i když je s prarodiči a jinými lidmi než s tebou..?🙂přeju ti vše dobré, spoustu síly a trpělivosti.a nikdy o sobě jako máma nepochybuj!!každý kdo má rozuzm a srdce pro své dítě dělá vždy to nejlepší a dá mu ze sebe všechno.pokud ani tvoje uklidnění nepomůže a nemůže za to nemoc, zuby, atd.. tak je to prostě povaha a je třeba mu ukázat že když k něčemu svolí a začne život přijímat je to mnohem větší sranda!
@petrazidek Ahoj, ted si uhodila hrebicek, s prarodici je zlaty... citim ze je to ve me, ale nejak nevim jak na to. Partner mu vzdy pohrozi, ze dostane na zadek, krici a tim to konci...ja nejsem zastance vyprasku, sama jsem nikdy nedostala ani facku, ale jsem zase druhy extrem, nez abych se rozcilovala, necham to tak...nevsimam si ho, tim nemyslim porad, ale prave ve vypjatych situacich. Pochybuji o sobe hodne, nejen jako o matce. 🙂 jinak dik . Nasi uz se na me divaji, ze jsem blazen, kdyz jim licim, co doma zazivam. Jinak je sam, sourozence nema
@misule55 lidi nechte koukat...děti nejsou "na knoflík" 😉
častokrát se také lidé dívají čistě jen ze zvyku... slyší hluk, tak se otočí a dívají se... mnoho lidí ví jak je těžké dítě uklidnit v tomhle věku...
lidmi se neřiďte, vím, že to je těžké (obzvlášť při některých nevyžádaných "dobrých" radách, většinou to je někdo kdo buď povzbuzuje k tělesným trestům nebo naopak ve chvíli kdy si dítě opravdu něco vynucuje mu přinese například lízátko a tím ho v tom ještě podpoří)
okolí je dobré odfiltrovat... a komunikovat jen s dítětem...
je to celé těžší o to, že děti v tomhle věku častokrát právě ještě tak dobře nemluví...
@misule55 děti se většinou projevují nejvíc u maminky, je to proto, že jí nejvíc důvěřují... tam si většinou "testují hranice"... není to ale nutně negativní, je to i kvůli té důvěře... také proto, že s maminkou tráví nejvíc času většinou...
sebedůvěra se zlepší i časem, ono na prvním dítěti se rodič prostě učí...
Souhlasím s tím že pohrozit nebo dát výprask nepomůže..většinou nepochopí za co a proč..protože nechápe co je špatné na tom co dělá... a aby to pochopilo potřebuje prostě trochu víc povyrůst..možná... 🙂 všechno dobře dopadne.a přesně jak píše tady paní nade mnou, poslouchejte sebe. já jsem na rady nikdy nedala a dělala s holkama vše po svém, jak jsem to cítila. a to je myslim to nejdůležitější.určitě najdete odpověd a radu sama v sobě🙂 Všichni víme všechno co potřebujeme vědět, ale okolní svět nás o tu sebedůvěru obírá....ale to by bylo na dlouho..🙂 mějte se krásně!
Mně pomohlo hlavně moje sebeovládání a pochopení svého dítěte, proč to tak má, každopádně i tak mám chvíle, kdy to nedávám a alespoň zařvu, něco ve smyslu "a dost už!", většinou se lekne a přestane. Náš malej je vztekloun cca od 8měs. a je doposud, a to jen v mojí přítomnosti, jiným to nedělá. Je mu něco málo přes 2r. a pořád spolu bojujeme. Po zemi se teda neválí, ale dokáže hystericky řvát i hodinu. Nejlepší na tom je, že chce vždy pravý opak toho, než jdeme dělat, nebo než chtěl on původně dělat 😀 Dost výrazně mu pomáhá homeo - chamomilla vulgaris - když to bere několik dnů po sobě, vidím znatelné zklidnění.
Mam skoro 3 letou dcerku, ktera je hrozne hodna, ale proste jak je hodna, tak obcas se musi vyvztekat. Ted do toho obdobi vzdoru, takze ted se klidne vzteka i kazdy den. Taky je ten typ, ze v tu chvili nechce dovolit na sebe sahnout, odpoutat pozornost nefunguje, vysvetlovani take ne, takove ty reci o tom, zda ji to neprijde smesne, hloupe, nebo zbytecne ji v tu chvili nezajimaji. Mam to stesti, ze kdyz se vzteka, tak je to vetsinou na "bezpecnem" miste, ale par krat ji to chytlo na krizovatce nebo tak, tak jsem ji proste odnesla nekam, kde je bezpecneji, polozila na zem, at se vzteka. To, co si mysli lide mne nezajima. Vidim ty usmevy maminek, ze jezis, jake zlobive dite ma a tak, ale je mi to jedno. Nedavno na ni behem vzteku u kramu promluvila nejaka pani i navzdory memu upozorneni, ze at to nedela, a mala se rozbrecela jeste vice, tak ta pani jen koukala. Neplati na ni ani placnuti na zadek. Proste ji necham, at se vyzuri. Jen trucuje, breci, kope nohama, neboucha se o nic, nebo tak, jako nektere deti, takze mi to nevadi. Nekdy ji to trva 5 minut, ale rekord ma 1,5 hodiny. Kdyz jsme venku, tak si vetsinou sednu nekam dal a cekam, az ji to prejde. Doma si delam svoje veci, obcas se ji prijdu zeptat, zda nechce vodu, nebo zda ji to jeste nepreslo. Ale dost casto prestane trucovat, kdyz ji reknu, ze odchazim, obuji si boty, nebo vezmu bundu a to uz vidi, ze je zle, tak vetsinou se brzo uklidni. Takze myslim, ze je potreba jen pevne nervy, vypnout prijem zvuku a pockat, az se ditko vyzuri. Teda u te moji to tak funguje 🙂