Jak zvládnout emočně dvě děti?
Ahoj, Možná to zní blbě ale fakt by mě to zajímalo. Máme tříleté dítko a před 8dny přibyl další člen rodiny. Dvě děti jsme chtěli, plánovali... Všechno bylo ok, jenže co mě pustili domů mám pocit, že mě tříleták odmítá, neposlouchá. Přitom ho zapojují, furt se snažím objímat, dávat.najevo že tu jsem pro něj. Mimino je super, klidné.. zatím 😂. Ale hrozně mě mrzí ten větší... Ještě do.minuleho týdne jsem spali všichni spolu v ložnici. Já teď jsem ale s miminkem v jiném pokoji, abych je nenudila kvůli kojení a přebalování. A hrozně mě to vnitřně trhá, žei chybí ten větší, že bych ráda se k němu mazlila. Přijde mi, že přicházím o to nejlepší a bojím se abych toho nelitovala. Manžel to zvládá vše skvěle. Já začala být hrozně plačtivá protože mě přijde, že mi ty tři roky proklouzla mezi prsty a už nemám toho svého prcka. A teď ta péče o mimčo. Jsem samozřejmě šťastná že je mám všechny ale na druhou stranu si říkám zda to nebyla blbost si ho pořídit. Celé tři roky jsem byla vázaná na Jedno dítě, viděla ho každý den dovádět a růst. Moje životní láska. A teď mám pocit, že o něj přicházím. Nechápu jak to někdo zvládá normálně a dokonce i víc a víc dětí. Je semnou něco divně, když od porodnice jen brečím a lituju že jsem ho takhle hodila na druhou kolej?? Přejde to??
to si sedne, neboj 👍 nech to plynout a zkus to neanalyzovat, fakt to pomuze. u nas si sedlo za 3 mesice. reakce strasiho ditka muzou byt ruzne. mela sem stejne pocity, trhalo mi srdce, kdyz manzel odnasel starsi, ktera plakala, ze chce byt se mnou a ja musela kojit a uspat mladsi. a ted je mladsi 13 mesicu a jsou to fakt velke kamosky 😄 a je hrozne krasne se na ne divat, jak si spolu hraji, cesou se, hubickuji, krmi...♥️
Nepsala jsi tu náhodou nedávno z porodnice? Přijde mi to jako podobné laděný příspěvek🙂.
Hele, je to prostě náročné pro všechny a každý se s tím vyporadava jinak - včetně tebe a tvých hormonů🙂. Jako předtím to už nebude, ale budou zase nové situace. Vydrž aspoň šestinedělí, než si to maličko sedne, a kdybys pořád měla takové plactive nalady, zkus to řešit už s odborníkem. Jo a je naprosto normální, že z hodného poslusneho triletaka se stane malý dablik, ono je to I logické, prostě je to pro ty prtouse obří změna. Můj syn zase dceru úplně ignoroval, snad měsíc🙂
Jsi v šestinedělí, to se srovná. Já jsem v posledním šestinedělí furt jen bulela, podívala jsem se na mimino a búúúú. V noci jsem řvala, že jsem starším dětem zkazila život a podobně. Držte se, je to těžké, ale bude líp 🌷
To se srovná. Nejsi jediná máma více dětí a ta změna prostě přináší i tyhle stavy. Nemůžeš sedět na dvou židlích úplně stejně jako na jedné. Ale je blbost si vyčítat, že už nemůžeš dávat veškerou pozornost a lásku jednomu dítěti. Máš dvě, a ještě manžela. člověk se musí naučit mít se rád, netrýznit se nejistotami a coby kdyby a nechtít být dokonalý. Mám děti tři, ruce dvě, hlavu jednu. K tomu samozřejmě je potřeba fungovat i s manželem. Emočně je toho hodně. Ale takový je život.
Tvé pocity chápu, asi něco podobného zažila každá máma, které se narodí druhé dítě.
Ale zkus si uvědomit, že ten první prcek tě měl jen pro sebe celé 3 roky. To druhé tě jen pro sebe nebude mít nikdy.
To je jako kdybys psala o nás...syn měl 2 roky a 3 měsíce, když se narodila dcera. Teď bude mít dcera rok a nebudu ti lhát, byl to šíleně náročný rok, psychicky a možná i fyzicky. Po šestinedělí se to trochu srovnalo, ale rovná se to skoro celý ten rok. Nebo ne rovná, každý měsíc je jiný, dcera dělá jiné pokroky, u syna probíhá první období uvědomění si sama sebe a taky od září začal chodit do školky. U nás se ten vztah hodně změnil, asi bohužel k horšímu, protože už na něho nemám 100% času, ale zato se prohloubil s manželem. Občas toho lituju, i když je miluju oba, často nezvládám - psychicky 😞 Třeba to bude s věkem lepší. Tobě držím moc palce ❤️
My jsme vsichni v jednom pokoji, v jedne posteli, i to jde. Zkuste to, pokud mas pocit, ze by to pomohlo.
A je nutny, aby to starsi spalo jinde? Mame doma uplne to samy, ja chodim spat s triletym a mimino je v obyvaku s tatinkem a ten mi ho priveze (mame kolibku na koleckach) az on jde spat. Starsiho to nebudi, jen jsem mu vysvetlila, ze kdyby ano, tak muze jit spat vedle za tatinkem.
Máme 3 děti a svého času jsme spali všichni v jedné manželské posteli. Šlo to. Taky nerozumím spaní jinde. Jednou jsme rodina, spíme spolu a je to. Když se narodila druhá dcera, první měla možnost volby, svoje postel nebo s námi. Nikdy jsem ji neodstrčila spát jinam. To samé po porodu třeťátka. Mohly spát holky u nás, nebo u sebe. Já zas pokaždé ořvala školku. Kam šly všechmy děti nejdřív ve 4 letech a na vlastní žádost. To tak v životě mámy je, že jsou situace, které musejí logicky nastat, a stejně tě emočně dostanou. A hlavně ten čas s dětmi fakt šíleně letí, užívej si to s oběma, dokud to jde, dokud jsou maličký a stojej o to.
Děkuju moc za názory 🌞. Spaní v jedné posteli byla první a jasná možnost. Měla jsem představu jak dám opět postýlku k postelí kde bude mimčo a mezi náma starší, tak jak je zvyklý. Jenže.... Mimino se budí v noci na kojení skoro každou hodinu. Jsem jak robot a neumím si představit, že takhle furt lezu sem tam z postele... plus je to chlap jak hora, takže hodně 💩😂😂. ... Časem až si to více sedne věřím že se vrátíme do ložnice ale zatím by se nevyspal nikdo. Prcek chodí do školky.. Snažila jsem se kojit v leže ale vypije jedno prso a druhé mu už nedám.... Protože ho nedokážu tak. A stavit aby se kojila z obou z jedné pozice aniž bych ho musela přehazovat..😶😶😶
Měla jsem to úplně stejně a dokonce už několik dní před porodem... hormony jsou mrchy. To zvládnete. Všichni čtyři. Mít sourozence je naprosto super a to, že se kvuli němu musíme trochu omezit, se vlastně nakonec vyplatí i ve zvládání vlastních emocí v budoucnu... Ale krom toho se to vyplatí i z pohledu toho, že máš prostě parťáka na hraní a lumpárny 😉 .
O staršího nepřicházíš, je to jen velká změna jak pro něj, tak emočně i pro tebe. Zase to bude v pořádku neboj 🙂 Ale moc nerozumím tomu jak je teď moderní spát s mimčem v jiném pokoji. Podle mě to může vytvářet dojem opuštění...