Jak zvládnout dvě děti? Jak si najít čas pro mladšího?

Já mám teda děti od sebe o rok víc než ty, ale v podstatě žádné problémy u nás nejsou. Je teda fakt, že obě děti vedu od mala k samostatnosti, takže pravý opak jako u vás. Dětičky jsou naučené, že se musí zabavit samy, nikdo jim "šaška" dělat nebude. Tím teda nemám na mysli, že bych si s nimi nehrála a nevěnovala jim čas, to ne. Pokud jde o to, aby nebyl ani jeden odstrčený nebo zanedbávaný, mám na to jednoduchý recept..pokud něco děláme, tak všichni společně. 😅 Holka má svůj vlastní čas ve školce, v tu dobu jsem doma jen s klukem a ona mě má pro sebe, když on spí. Nijak to nelámu přes koleno. Pokud má jeden nebo druhý potřebu abych se mu věnovala, tak přijde a dá to znát.

já je mám o 2a 1/4 a nechala jsem tomu volný průběh.. když se Tom narodil, Terezka si automaticky sbalila peřinky v pokojíčku a nastěhovala se mezi mě a tatínka (kde do té doby nikdy nespala) a my jí nechali.... trochu se zhoršila v počůrávání v noci, ale byla mazlená jak jen to šlo a snažila jsem se jí aktivně zapojit do péče o brášku... nosila plenky, mazala, koupala s semnou... do 2měsíců se naprosto uklidnila a dokonce si sbalila peřinky, že chce mít na spaní klid a vrátila se sama do pokojíčku 🙂 první rok je v pohodě, dokud je mladší v postýlce, jakmile pak začne chodit a dorážet na starší, teprve ten kolotoč začne 🙂 ale je to dar a neměnila bych 🙂

Ja mam deti jeste o rok s mensim rozdilem nez ty, takze je mam samozrejme oba porad jeste doma - zpocatku dcerka na brasku zarlila, ale ne nejak moc, behem 2-3 tydnu bylo po zarlivosti. Pak mela fazi ignorace, ted uz si spolu hraji, ale to sem az zas tak nepatri.

Pece o miminko samozrejme zabere dost casu, zvlast pokud ho boli brisko apod. Takze zpocatku jsem venovala kazdou moznou chvilku starsi dcerce a nechavala domacnost stat. Nechtela jsem prave, aby se citila odstrcene. Synek spal dobre v kocarku, takze jsem byli hodne venku, kde on spinkal a ja se mohla venovat dcerce. Postupne jsem se je snazila zapojoval do hry oba - spolecne jsme ukazovali miminku hracky apod. Pokud jsem si hrala se starsi doma, tak byl maly vzdy u toho na lehatku nebo na dece - dcerce jsem treba cetla a miminku u toho ukazovala ci podavala hracky.

Neboj, zacatky jsou divoke, ale behem 3 mesicu uz si najdete vsichni svuj novy rytmus 😉

Ahojky, zkopíruji svůj příspěvek, který jsem psala do jedné diskuse před pár měsíci

u nás bohužel do roka mladší dcery nemůže být o praktických zkušenostech řeč. Nebyl to moc dobrý rok....., spíš smutný, plný řevu, emocí.... . Mladší dcera byla dost uřvánek, jakoby snad cítila, že jen takhle na sebe upozorní. No upozorňovaly na sebe obě dcery dostatečně a většinou obě na jednou. Jasně, byly i hezké chvíle, ale těch bylo pár.... . Přišla jsem o krásný druhý až třetí rok dcery, zrovna doba, kdy dělá dítě tolik pokroků a já jakobych u toho ani nebyla a přitom byla.... . A miminka jsem se též neužila, proklouzla mi mezi prsty a dnes to je roční rošťanda. TAkže začátek nic moc. Ale teď po roce můžu říct, že si holek začínám trochu užívat, někdy si spolu pohrají, někdy poperou - starší nedala mladší nic zadarmo.

Ale s největší pravděpodobností to tak nemuselo být, KDYBY jsme na vše nebyli s manžou sami, teda víc je toho na matce. Byla jsem s holkama skoro pořád sama, samozř. že manžel pomáhá jak může, ale jeho přítomnost doma je taková, jako ve většině rodin. Hodně by pomohlo, kdyby třeba bábi vzala kočárek ven a já mohla být jen se starší dcerou...a to, aby někdo vzal obě a já si na pár minut dáchla nemohlo být ani řeč. Byla a jsem hrozně vyčerpaná. Párkrát se mě podařilo sehnat brigádu na vození mladší a to bylo moc fajn, že jsem se mohla věnovat jen starší, ona to hodně potřebovala. Dle mě je dvouleté dítě příliš malé na to, aby pochopilo, že nyní ho nemůžu obejmout, teď musí počkat.....protože kojím miminko, protože miminko musím vysléknout první,jinak se v kočáře uřve (když jsme třeba přišly z venku)..... .

A dnes si holky spolu úžasně vyhrají, starší chodí už do školky, tak nemá takovou ponorku na mě i na sestřičku, fakt super, jsem ráda za tento věkový odstup. Jsou někdy hodně náročné dny, ale s tím co bylo, se to nedá srovnávat.

Držím pěsti, ať to je u vás co nejlepší...a pokud můžeš, hodně využij pomoc od rodiny, třeba na to povození kočárku nebo co potřebuješ....., já tu možnost neměla a málem mě to položilo....., naštěstí nepoložilo 🙂 .

já mám děti od sebe taky 2 roky 5 měs a proběhlo to naprosto normálně,asi je to o tom jaké starší dítě je,ale Sam byl na malou vždy strašně hodný,pohlídal mi ji v domácím kočárku,nechal mně ji v klidu nakojit,horší je to teď když už malá chodí chce si sním hrát beru mu "jeho" věci,dokud ležela v postýlce bylo na syna času více teď už je to zase jiné a řekla bych že náročnější protože dcera nevyžaduje jen krmit a pít ale vyžaduje abych si sní hrála a věnovala se jí a to samé chce i syn a a spousta věcí nejde dělat dohromady s oběma,ale je to krásné,teď už to bude jen lepší a lepší,a věř že i ty si najdeš svůj režim,máš druhátko krátce a režim se zabíhá zvyknout si musí i starší dítko,určitě to budeš mít za pár týdnů zmáklé 😵 😉

po přečtení příspěvku od @dagina nebudu nic moc psát. jako bych viděla sebe. starší bylo 15m. když jsem otěhotněla a od té chvíle mi utíkají pokroky dětí mezi prsty 🙄 celé těhotenství mi bylo zle....starší nějak moc rychle vyrostla 😀 .....u mladší najednou zjistím, že už umí to a to 😕 🙂 je pravda, že jsou i světlé chvilky, kdy jsem hrozně šťastná, že je mám 😵 😵 😵 doufám, že jednou, až bude mladší rok a víc, řeknu si, že je super mít takhle malý věkový rozdíl.........

Ja bohuzel musim napsat to same co @dagina, je to peklo! Samozrejme kluky miluju vic nez cokoli na svete, ale opravdu, je to peklo. Cely tento rok sem v neuveritelnym stresu, nikdy sem si neumela ani predstavit co bych byla schopna vse vydrzet... presne jak Dagina pise, bohuzel jsem prosvihla to nadherny obdobi starsiho syna, od 2 do 3 let 😢 Mladsi syn ma zdravotni problemy a obnasi to neustalou peci o nej, nedam ho z ruky cely den, celou noc s nim nekdo spi v naruci (ja nebo manzel), nonstop se skrabe.... starsi syn sel bohuzel uplne stranou a melo to na nej velky dopad bohuzel ☹ kluci jsou od sebe o 2 roky a 2mesice.

A to vse je hlavne proto, ze nemame nikoho kdo by nam pomohl, ani jednou mi nikdo nepohlidal, ani na chvilku. Nejsem na tom zdravotne dobre, litam furt po doktorech, vsude s detma... je to moc narocne, myslim ze sem za ten posledni rok zestarla tak aspon o deset 🙂

Kdybych byla zdravotne v poradku ja i mladsi syn, myslim, ze by to slo zvladat krasne, jen kdybychom byli vsichni zdravi!!! ...... ale verim ze bude lip 🙂 Mladsi bude mit za chvili rok a ja verim, doufam, ze nas cekaji ruzovejsi zitrky!! Musi!! 😵

My máme dost náročné to starší dítko (vyžaduje dost pozornosti, stále nám nemluví, resp. mluví, ale jen pár slov a ještě svojí řečí, takže je docela náročné se s ním dorozumět... a když se nám to nepodaří, tak je samozřejmě potíž s jeho chováním, protože je frustrovaný, že mu nerozumíme... špatně a málo spí, špatně usíná, spát nejde dřív jak ve 22:00 - a to je pokrok, ještě nedávno to bylo 23:00 atp.), do školky nám jej jako tříleťáka nevzali (měli jsme 120 dětí na 20 míst), takže jsem ho měla doma, když se mladší syn narodil. A zvládli jsme to. Bylo to občas hodně náročné, když mi plakaly obě děti současně a ani jedno nehodlalo přestat, občas jsem se rozplakala i já...

Ale zvládli jsme to. Postupně jsem se snažila toho staršího hodně věcí naučit... aby mi třeba chodil vyhodit plínečku po přebalení miminka do koše... aby se svlékal sám... aby si obul botičky... hodně jsem s ním mluvila o všem, co jsem s miminkem dělala, o všem, co miminko neumí a musí se naučit, zatímco on už je veliký kluk a umí to. Často jsem si (a to dělám dodnes) s nimi lehla na postel nebo na zem, podávala jsem hračky miminku, lechtala ho na bříšku... a přitom si třeba s tím starším prohlížela obrázkové knížky, polechtala ho na bříšku taky 🙂 a tak... a že se staršímu nemůžu tolik věnovat (když jsem třeba každé 2,5 hodiny 30 minut kojila) jsem se mu snažila vynahrazovat, když miminko usnulo. Vařili jsme spolu, třídili prádlo na praní... prostě jsem toho staršího zapojila do všech aktivit, které jsem udělat tak jako tak musela... Jo a taky v jeho osamostatňování dost pomohlo být na něj přísná. Sice díky tomu miluje víc tatínka, ale aspoň to s ním a s miminkem během dne zvládám sama přežít. Máme pevný režim a odmlouvání nepřipouštím. Co mamka řekne, to platí. Třeba zpočátku nám dost pomohlo, když jsme si šli hrát s tím starším, že jsem mu nastavila kuchyňskou minutku např. na 15 minut... a že jak zapípá, bude si pak hrát sám, mamka se bude zase na chvilku věnovat miminku. A to jsem prostě dodržela, vysvětlovala, že takhle jsme se domluvili a hotovo. To bylo pro syna přijatelné, pochopil to, že jeho čas končí... Jinak by mi prostor pro miminko asi nezbyl...

Není to snadné, ale přijde mi, že dobrá cesta je najít hodně aktivit, které se dají spojit... aby tu ve stejný čas člověk byl pro oba prcky současně.

Já si myslím,že 14.denní miminko toho ještě hodně naspí,takže okolo něj nemusíš ještě tolik běhat a čas,který Ti zbyde můžeš věnovat staršímu dítku.A časem tomu staršímu dojde,že už se nemůžeš starat jen o něj a pak už Ti to nepřijde jako velký problém.Do těch 3.měsíců toho mladšího,jsem s oběma trávila hodně času venku a proti dnešku to byla fakt pohoda.Mladší dřímal v kočárku a mohla jsem si vyhrát s tím(o 3 roky)starším.Pak přišla zima,tak jsme se manželem začali střídat v odpoledním kočárkování a ten druhý vždycky zůstal se starším doma. 😉
Teď se ten starší zabaví na hřišti s kamarády a já se můžu věnovat tomu mladšímu. 😉
Můžu Tě ale uklidnit tím,že Tvá nejistota pramení s rozbouřených poporodních hormónů,protože já v šestinedělí řešila úplně to samé 😀 : https://www.modrykonik.cz/diskuse/tema/jak-rozd...
Pak už vše začneš zvládat s klidnou hlavou a víš,co Ti pomůže?
Když si vzpomeneš na maminky,které mají 3,4 nebo 5 dětí. 😀

podle mě mimino potřebuje jíst, měnit plínky a být v náručí. Pokud máš pocit, že "máš málo rukou", co šátek nebo ergonomické nosítko? malé bude spokojené, že je u tebe, a ty budeš mít prostor pro starší dítko. U nás třeba vůbec nebyl problém s přijetím mimina. Ale nejstarší měl velikej problém pochopit, že nesmí brášku bít, když mu něco bere nebo bourá, že je ještě malej a nerozumí tomu. Jinak můžu říct, že první rok s klukama byl pekelnej - menší jenom brečel, pořád jsem kojila, věčně musel ten starší čekat, kolikrát jsem i zapomněla, že něco chtěl... no hrůza. A když se to konečně zlepšilo, byla jsem za těhotná 😅 😀 Poradila bych to, co už tu padlo - zapoj syna do péče o sourozence (naši kluci důležitě nosili a odnášeli plíny, nočník, ubrousky atp.) a začněte ho vést k tomu, aby byl samostatnější. Případně bych zkusila pohádky v televizi - za mě je půldenní sledování krtka menší zlo, než rozbordelenej byt, dvě boule, odřený koleno a matka na pokraji zbláznění se.

No, předem myslím, že jste udělali chybu v tom nadměrném věnování, ale to jsi sama uznala. Já mám děcka o 18 měsíců od sebe a čím blíž byl termín porodu druhého tím víc jsem se snažila první dítko trošku osamostatnit aby si uměl hrát sám doma i na písku. Neříkám, že jsem se mu nevěnovala, ale když začal: Mami komín. Tak jsem ho popostrčila aby ho zkusil postavit sám a pak ho náležitě pochválila.
Vždyť teď je to ještě zlatý. Miminko ti hodně spí a ty můžeš převážnou část "volna" věnovat staršímu. V době kdy je starší v jeslích mu můžeš věnovat 100% péči. A pak jak už říkali holky, vě spoustě věcí ti může pomáhat a dělat "velkýho" bráchu.
Pak jak ti začne mladší lozit a míň spát, tak je to trošku horší, ale pořád platí, že staršího můžeš do čehokoliv zapojit. Může stavět mladšímu komín a mladší ho bourat. Podat knížku, říct co v ní je za obrázky.
A pak jak už si s polu vyhrajou, tak je to zlatý.
Převážnou část dne se věnuji oboum dohromady. Na odpolední spaní se mi střídají, takže se alespoň věnuji jednomu a pak druhýmu. Naštěstí ani jeden není závislý na mé 100% péči. Takže i když jsou oba vzhůru a zrovna se věnuji víc jednomu jak druhýmu, tak z toho nevznikají žádný konflikty. Ono je to třeba zas druhý den naopak.
Samozřejmě, že se nebudeš nikdy věnovat tak moc druhýmu jako tomu prvnímu. To bohužel nejde. Nejlepší je se tím asi tak nezalamovat a snažit se dělat věci jak zrovna jdou dle svýho nejlepšího umu 😉 Taky je fajn dát někdy staršího (nebo mladšího) na hlídání k prarodičům kde má pozornost jenom pro sebe a ty zase prozměnu můžeš dělat aktivity s tím co ti zůstane doma který jindy nejdou 😉

já mám mezi holkami 17měsíců. Zvládnout se to dalo. Sice s odřenýma ušima, velmi kompromisy, ale šlo to 😀 😀 .

Starší dceru jsem nekojila - nešlo to. Takže byla na sunaru. Když jsem přišla domů z porodnice s mladši dcerou, tak měla úplné hysteráky, že mi mladší dcera ubližuje, když jí kojím. Takže po týdnu, co jsem byla doma jsem kojení vzdala. Nešlo to. Nemohla jsem starší dceru zavřít na balkón, aby se po mě nesápala, když kojím mladší a přitom měla hyterický řev. A 17měsíčnímu dítěti to opravdu nešlo vysvětlit, že mi kojením neubližuje.

Potom, co jsem přešla na UM se vše zlepšilo - pomáhala mi držet flaštičku, odnášela prázdné flaštičky ... Mladší dcera moc nespala - chtěla být pořád s námi. Tak se na nás koukala, pak se zapojovala do her.

Vše jsme museli doma "zdvojit". Každá chtěla to, co měla ta druhá.

Bylo mi líto, že se mladší nemůžu věnovat tak jaké té starší a že se nevěnuji starší jako do porodu 😖 Ale zvládly jsme to a holky bez sebe nedají ani ránu.

Ahoj, já mám rozdíl skoro jako Ty: 2 roky a 4 měs. a kousek, dva kluky, hodně živé a nespavé, s nulovým hlídáním.

Od začátku se snažím sladit dětem biorytmy (uf, po 9 měsících se povedlo 😉 ). A tak se jim věnuji oběma zároveň.

Náš den:
5h: vstane mladší, nakojím. Když je nakojený, jdeme pro brášku, ten vstává taky v 5h, ale ještě si hraje v pokojíčku. Starší se vyčůrá, mladší kolem leze. Staršího dám do židličky, snídá. Mladší leze, já snídám.

7:30: společně se starším krmíme malého. Společně ho přebalujeme, společně se oblékáme, jdeme ven.

cca 8 - 11h jsme venku, kluci jsou hodně divocí, doma je to mazec. Když je hodně škaredě, hrajeme si doma. Zapojuju do hry oba: malého mám u sebe a posíláme si auta, míče, hážeme molitanové kostky, starší staví komín, mladší ho bourá, starší jezdí s vláčkem, mladší ho honí po čtyřech, tancujeme společně na lidovky, kluci se drží za ruce a skáčou, mám je oba na klíně a čtu, učím "je" básničky - starší opakuje, mladší brouká... a tak. Taky hrajeme na obchod, starší má obchod, postavíme ho z lega, s mladším chodíme nakupovat.

11: společně se starším krmíme miminko
11:30 obědvám já a starší chlapeček, malý na nás kouká v autosedačce

12h starší jde spát
13h mladšího nakojím a jde spát
Odpo děti vstanou, se starším nakrmíme malého, starší se nakrmí sám, oblečeme se, jdeme ven. Vracíme se v 18h, večeříme, kluci si spolu chvilku hrají (cca 30 - 45 min.), večerníček, zoubky, v 19h jde spát starší, v 19.30 mladší.

"věnování se" s dětmi neřeším, protože mám pocit, že se jim oběma věnuji celý den, a co pozornosti jim nedám (taky jím, oblékám se, maluju se, jdu na záchod, vařím - většinou teda večer), tu si dají mezi sebou sami.

@dagina už dlouho jsem nečetla žádný podobný příspěvek jako tvůj,jsem na tom uplně stejně.Nemůžu říct že bych si mateřskou užíval,spíš přežívám...
Terezka mě začala v září chodit do školky a celkem dobrý,ale po 2 měsících strášný,řev přestala tam jíst a pít a začala strašně žárlit a zvlášť od té doby co její bráška ji začíná brát hračky a chodit.
Dopadlo to tak,že je zatím ze školky doma a je to podstatmě lepší,.....a světe div se občas už si i s bráchou hrají.Ale i já teď už dobře vím že 2 roky a 3 měsíce rozdíl mezi dětma je fakt žalostně málo když nemáte jedinou babičku která je ochotna chvíli pohlídat děti.
Ale to je jen můj názor a kdo plánovaně šel do druhého mimča a mám rozdíl mezi děckama třeba rok,tak klobouk dolu,...
I když u nás jsou kritický teď asi jen poslední 2 měsíce,ale teď už věřím že bude líp 🙂

Mam 3 deti ty prvni dve jsou přesne po 3letech, a musim teda řict že holka na brašku vubec nežarlila, nechavala jsem je aby byli pořad spolu v kontaktu nechala sem maleho na gauči a ona vedle nej sedela a hladila ho, venku sem ji dala kočarek aby ho strkala, a měla radost když jsem ho přebalovala tak mi pomahala, ted mam prcka a ten je po 18letech je to skok ale už mam i velke decka co mi zase poamahaji a ja si to uživam, je fakt že každe dítko je jine

@veruska007 ahoj, vim, ze toto je starsi prispevek, ale snazim se najit ruzne rady, jak zvladnout dve malinke deti. Synovi je 2,5 a dceri 3 mesice. Syn je take divoch a jeste nemluvi (ma dva jazyky). Chtela jsem ti jenom napsat, jak moc me povzbudil tvuj prispevek, a pomohl tvuj rozpis cinnosti🙂)! Diky, kopiruji si to do poznamek, a kdyz nebudu vedet znovu prectu. Pokud bych se jeste mohla zeptat - jak jsi je koupala a uspavala? Take, kdyz je mala pretazena a nemuze zabrat, potrebuji se ji venovat a v klidu ji uspat, ale nemuzu maleho nechat samotneho dole v obyvaku... No snad taky najdeme rytmus, doted s nami byl doma tatka, ale uz jde do prace a to ho od 7 do 20h ho nevidime.

Ahoj, chtěla jsem se zeptat na zkušenosti s více dětmi, jak to zvládáte, mám synka a až se narodí druhé mimi v květnu tak mezi nimi bude rozdíl 20měsíců. Hlavně se chci zeptat na spaní dětí, z důvodů malého prostoru v bytě musím mít postýlky v řadě za sebou a mám obavy aby syn pak třeba neházel něco na miminko nebo mu nějak neublížil. A taky jak zvládáte koupání. Díky

Ahoj, chtěla jsem se zeptat na zkušenosti s více dětmi, jak to zvládáte, mám synka a až se narodí druhé mimi v květnu tak mezi nimi bude rozdíl 20měsíců. Hlavně se chci zeptat na spaní dětí, z důvodů malého prostoru v bytě musím mít postýlky v řadě za sebou a mám obavy aby syn pak třeba neházel něco na miminko nebo mu nějak neublížil. A taky jak zvládáte koupání. Díky