Jak zvládáte strach o dítě?
Myslela jsem, že jako (na dnešní dobu) mladá maminka (25) budu pohodářka a nebudu úzkostilvá jako většina mých starších kamarádek, ale od chvíle co to moje malé štěstíčko na mě kouklo jsem úplně v "zajetí" strachu. Hrozně se bojím, že ji nedokážu ochránit, že ji někdo ublíží, bojím se o manžela a o sebe, aby se nám něco nestalo a maličká nezůstala bez nás. Už jsem si zakázala televizní zprávy a noviny, protože po půl hodině sledování mám pocit, že svět je strašně zlé a kruté místo, určitě to znáte. Ale i tak se tomu nedá utéct a mně se zdá, že se ději tak strašně ošklivé a zlé věci, že když na to pomyslím, dělá se mi špatně. Nemám strach ani tak z nemocí nebo úrazů, mám strach z lidí. Pořád přemýšlím, kudy půjdu s kočárem, aby tam bylo dost zalidněno, pozoruju lidi kolem sebe, jestli se nechovají "podezřele"........ Nejhorší na tom je to vědomí, že i když budu sebeopatrnější, nikdy nemůžu vědět co se stane, jestli se nějaký maniak neodpálí na ulici, nebo nebude odstřelovat chodce z balkonu........ Už si připadám jako blázen. Snažím se přijmout myšlenku, že co se má stát se stane a proto si musím každý den užívat, ale i přes tenhle brainwashing mě to sžírá. Nevím jak s tím bojovat, malé je měsíc, snad mě to přejde časem. Má to někdo podobně?
no s úzkostlivostí to nemá co dělat - myslím... a taky myslím, že to přejde, že jsou to jen hormony a spraví se to. 🙂 a jestli ne, tak bys měla navštívit psychologa, ptž to jsou známky stihomamu..
no nepřejde to nikdy, to ti garantuju..teď jsou to možná rozvířené hormony, ale může z toho vylézt i pěkná panická porucha..chvíli počkej, když se to nebude lepšit, tedy se s tím nenaučíš žít a fungovat, tak vyhledej pomoc..
Já si tyhle věci prostě nepřipouštím. Jaký je svět jsem věděla, ještě než jsem se stala matkou. Nemá cenu nad tím přemýšlet a nechat se tím deptat. Prostě všechny děláme pro ty své drobky to nejlepší co můžeme a co nás napadne a zbytek je třeba osud, bůh, náhoda...nevím. Všechno ovlivnit a ohlídat nemůžeme, i kdybychom se rozkrájely. Souhlasím s holkama...pokud se ti to po pár měsících nezlepší, tak určitě vyhledej pomoc. Když ti řekne, že je to normální, tak ok, aspoň budeš mít jistotu a když ne, tak ti pomůže s tím něco dělat. Podle mě se v takovém stavu v jakém jsi teď dlouhodobě nedá plnohodnotně žít a miminku bys tím taky neprospěla.
Já bych neřekla, že strach o dítě souvisí s věkem. Spíš je to dáno povahou matky. Někdy mě napadnou podobné myšlenky jako tebe, ale nenechám se jimi ovládat a nebo řídit život. Na zprávy už se skoro nedíváme - hlavně proto, že jsou v té době děti vzhůru a já nechci, aby se na ně dívaly ony. Nepíšeš, kolik je tvému dítěti a jak dlouho tě tyto myšlenky provází. Jestli je to delší dobu, asi bys to měla řešit s psychologem... Měla by sis život užívat a těšit se, co nového ti přinese, a ne se toho naopak bát 😒
@logi mě také napadají podobné věci, ale spíš tak, když je beze mne...ve školce s tatínkem, hlídací paní....Občas přemýšlím, co bude až jí bude 10, 15, 18☹. Myslím,že s poporodníma hormonama to moc nesouvisí🙂. Prostě povaha🙂. Ale musí se na to nemyslet a věřit, že všechno bude fajn🙂🙂
@logi Aha, teď vidím, že jsi psala, že malé je teprve měsíc, omlouvám se, to jsem prve přehlídla. Tak to je ještě malinká, to by se mělo časem zklidnit. Já jsem byla po porodu dost vyplašená, hlavně že nepoznám, že dítěti něco je, že je nemocné nebo se mu něco stane a já nebudu vědět, jak mu pomoci, ale pak jsme se sžili a já už tak neplaším 😉 Dej tomu ještě čas, pár měsíců a když se to ani pak nespraví, tak si o tom zkus popovídat s odborníkem.
@logi ahoj,musím souhlasit např.s Andreou,pokud i za pár měsíců budeš mít tyto stavy,tak by jsi se asi měla poradit s psychologem.Takto nemůžeš fungovat.Jasně,každý jsme jiný,ale věř,že dětičky připraví ještě spoustu chvil,kdy se o ně budeš bát a stát u okna,kdy se vrátí.Nemluvě o nemocech,kdy si přejeme mít teplotu místo nich.Přeji hodně sil 🙂 .
@logi tak uplne ti rozumiem mna tento strach prenasleduje od narodenia malej, ja sa ju zas bojím pustit na vylet autobusom, desím sa každej jazdy autom, proste ludia sa chovaju bezcitne, šialené množstvo narušných ludí beha po svete, žijeme v zlej dobe..a myslím,že lepšie to už nebude, jediné čo má drží nad vodou pred týmto strachom je viera v Boha 🙂