Jak zvládáte péči o miminko a věci kolem?
Ahoj holky, chci se zeptat jak zvládáte péči o miminko a ostatní věci. Mně přijde že jsem absolutně neschopná. Nesnáším když mi malá brečí takže když třeba uklízím, jim, nebo dělám něco jiného, a ona začne plakát, tak hned letím ji útěšovat a všeho ostatního nechám. A takhle to dělám často a nejsem schopna dělat nic moc jiného než jí buď chovat nebo upoutávat její pozornost aby neplakala atd. a věnuju jí skoro všechen čas. Nebýt mý mamky, tak si ani pořádně neuvařim nebo se neosprchuju. Stěží si stihnu vyčistit zuby, vyžehlit oblečky na malou nebo hned po přebalení vyhodit plenu........ Jsem opravdu tak neschopná?!?!? Malý budou brzy dva měsíce a měli bysme brzy na oslavu, ale vůbec se mi nechce, protože se budu muset pořádně obléknout, učesat,atd a to pro mě znamená čas který nevěnuji malé a to mě nějak divně stresuje........
Nejsi neschopna. Kazde miminko je jine, nektere vyzaduje pece a pozornosti vic a nektere min. Mas jeste uplne male miminko a je uplne prirozene, ze je pro tebe ted naprostou prioritou, stejne jako to, ze te depta jeji plac, to je proste prirozeny pud🙂 Delej to tak, jak to citis a jak mas pocit, ze je to nejlepsi a nedbej na reci okoli. Jedine na cem zalezi, jste ty a tvoje dite (a tvuj muz). Navic je to opravdu kratke obdobi, ani nemrknes a uz na tobe zdaleka nebude tak zavisla, v mnoha vecech se zabavi sama a ty budes mit cas i na jine veci.
Zazila jsem to dvakrat, dve uplakane neodlozitelne deti a taky jsem proste byla porad pro ne. A neboj, nezustalo jim to, jsou stejne samostatni jako jejich vrstevnici🙂
Mám skoro tosamé s tím rozdílem, že se ještě starám o dvouleťáka... Maličký ještě do toho prodělává každý večer koliky, v 18 ho koupu a od té doby si do půl desáté nesednu. Vykoupat maličkýho, nakojit, dát večeři strašímu, vykoupat, ještě nestačím ani vytáhnout staršího z vany a už maličkýmu začína kolika, takže skoro 3 hodiny ho nosím na ruce, masíruju a nahřívám bříško, uložit staršího do postele. Maličkýmu byli také teď nedávno 2 měsíce, usíná meti půl desátou a desátou. A já pak na honem, opláchnu nádobí, poklidím, dojdu se osprchovat a padám skoro na hubu. Takže buď v klidu, srovná se to, neboj.
Ahoj. Chtela bych te uklidnit, ze je to normalni. Mam to tak taky a to do ted (mala ma uz 8 mesicu). Nebo to normalni neni a sileny jsme obe, ale na kom to bude, aby to posoudil a rozsoudil? Moje naty byla dost hodne, klidne a spave miminko, ale byla jsem z toho silene vystresla, abych se ji radne venovala, takze jsem nic nestihala uz proti, natoz kdyz brecela. Obecne ten plac nebo i vztekani se dost spatne nesu do ted, takze delam vse pro to, aby to nenastalo nebo ustalo. Bud jsem si nejak nezvykla, jak byla porad klidna, nebo proste jsem uzkostna a nezvyknu si nikdy. A priroda to ma dobre vymyslene, aby nam to nedalo a starost a pece o dite byla nase priorita. Ja to mam tak, ze nejake zakladni veci (pracka, nadobi, apod.) se snazim udelat, kdyz se zabavi sama. Vyjimecne neco udelam, kdyz spi, to vetsinou jim nebo se snazim si trochu dachnout. Do tech vetsich veci se s ni vubec nepoustim, jak pises, taky jsem na nervy, ze to s ni nepujde dotahnout do konce. Takze vareni, peceni a vetsi uklid jen kdyz hlida manzel (jine hlidani nemame). Kdyz to nejde, tak to hold neni, ono se to nezblazni. Neco tedy pofackuju i vecer, ale to je minimum. Myslim, ze si to muzeme trochu uzit, ze neco nemusime, se dvema (tremi, ctyrmi, atd.) to uz asi dost dobre nejde). Jinak ale to, ze te szresuje nekam se chystat, doporucuju to vyzkouset a uvidis, jestli prevazi to, ze nekam vypadnes, narusis stereotyp nebo to je jeste brzo a budes jen ve stresu, ze to nemas vse pod kontrolou. A na zaver, nejsi neschopna, jsi matka a to proste cloveku dost prerovna priority!
@lastovenka ahojky, jsi úplně normální!!!! Máme to tak většina 😉 cely den v zápřahu a nic nestíhat 😆 když si vzpomenu jak se vyjela na svého muže, proč mi doprčic nemůže spárovat a uklidnit hromadu mých fuseklí, když já na to vůbec nemám s miminkem čas 😆 měl tehdy nějak 14 dní.. když byl nějaký čas tak zas nebyla energie. Syn má teď 2,5 roku a stále ti nějak organizačně nezvládám, je to u nás pořád jak po výbuchu. Malou omluvou mi budiž, že máme mini byt a když dítko odpoledne spí tak jsem jak myška, ať ho nevzbudím. Až to na tebe bude doma padat, tak dej prcka do kočárku a vyraž ven. Na zmrzlinu, kafe, hlavně získat odstup a nadhled.
No...akorát že já prostě musím zajistit další nezbytné věci - asi neřeknu dalšímu dítěti nebo manželovi sorry, miminko má přednost, takže prakticky všechno dělám s ním na rukách/v nosítku (pro mě dost omezený pohyb)/ když naaahodou usne, takže to jde na úkor mě, vařím, uklízím, vyřizuju, pracuju na úkor spánku, samo se to jaksi neudělá. Řvaní miminka někde v postýlce prostě nesnesu. Nedokážu si představit, jak to dělaly ženský dřív, kdy měly 10 dětí, pole, praní na valše atd. A jistojistě ty děti řvaly stejně... 🤔
Já to začala zvládat až tak cca v roce a půl. Do té doby byl také věčně uplakaný, pořád se chtěl chovat, nosit... něco se dalo zvládnout s ním v nosítku, něco málo když spal. Naučilo mě to v úklidu a vaření rychlosti a efektivitě, takhle rychlá jsem nikdy předtím nebyla 😀. V roce a čtvrt, když začal chodit, tak se celkem zklidnil, při vaření pomáhá, při úklidu také, teď jsou mu dva a čtvrt a je to už fajn. Vydrž, bude lépe 🙂.
Holky takže taky nesnášíte když miminko pláče? Já bytostně. Nemůžu ho tam někde v postýlce nechat plakat. Rve mi to srdce. V životě jsem tenhle nebo podobný pocit neměla.hrozně mě to stresuje.............jsem pořád jak na trní....a nemůžu prostě dělat nic jinýho než chovat......
Mám 4 děti a zvládnout se musí všechno. Udělala jsem si na některé situace různé zlepšováky. Například když se jdu osprchovat šoupnu miminko do vajíčka a zaparkuju ho před sprchový kout. Kouká na mě voda ho uklidňuje a já se osprchuju. Do toho lítá teda ještě dvouletá dcera a pořad něco potřebuje takže abych měla klid pustím jí úplně klidně na tabletu pohádky.
Nejseš divná jseš normální. A máme to tak všechny. Mateřství je náročný proces a první týdny, měsíce a roky nejvíc. Nejsme roboti tak se hoď do klidu a věnuj se miminku. Udělej doma jen to nejzákladnější a nestresuj se.
Radu mam jedinou.....rict si ze muze byt i hur 😀 o tom vime sve my matky dvou a vicero deti narozenych brzy po sobe. Ale chapu te. Jako prvorodicka jsem na tom byla stejne, ted v podstate padam na hubu psychicky i fyzicky taky, ale vnimam to uz jinak......a jak to mam treba ja? Jentak pro odlehceni.....inu. Starsi dcera 23 mesicu, mladsi 4 tydny. Hlidani zadne, jen jednou za cca 14 dni pohlida tchyne. Muz porad v praci, v 7 zmizi, v 20 h. se objevi doma. Kdyz nerve jedna, rve druha, nebo rvou obe, protoze se navzajem rusi. A nechci te rozhodit, ale kdyz zacne histercit a vyvadet takova dvouletacka, je proti tomu miminkovsky plac odou na relax. (obrazne receno) do toho mame stisnene podminky, jsme vsichni v jedne mistnosti (kvuli dlouhe a snad vecne samorekonstrukci v domku) takze ze neni uniku vysvetlovat netreba. Kdyz starsi spi pres piledne ja houpu rvouci na jedne ruce a potichu vyndavam kastroly z micky, kdyz se vzbudi, rve ze ma hlad, musim uvarit, a nasledne na to mladsi rve, ze chce spat, ale ta starsi ji desi zase svym revem. Kdyz je vypravuji ven, musim oblect prvne mladsi, soupnout do postylky, oblect starsi, ta mi ale zacne zdrhat ven z domu, takze kocar musim nechat kocarem, letet za ni a nechat rvat mladsi, starsi se vzteka ze nechce domu a tak rve taky. Kdyz uspavam, mlafsi rve ze ji trapi prdy, starsi rve, ze chce cist knizku a nechce spat, do toho se z postylky po necem natahne, treba po kavovaru a do postylky vysype zrnkovou kavu. Tak letim sbirat kafe, starsi musi z postylky, mladsi rve ze jsem ji polozila a starsi chytne hysterak, kdyz zapnu vysavac. Pak prubezne s muzem litame uklidnovat druhou a tak nejak do 22 h. kdy usne starsi, mladsi mi pak nechce spat, tak houpeme do 23 h. Pak obe zaspi. A my jsme s muzem na odstrel. Pak nam pauzu do 1h. Na kojeni, kdy mlafsi breci, ze chce pit a starsi zacne brecet, ze ji mladsi budi. Pak se opakuje situace ve 4h. A v 6h. Uz zas vstava starsi, ze chce jist. A protoze je schopna z postylky vylezt, prirazit si zidli k lince a sezrat a vypit co vidi, klidne i zbytky, tak hoveni v posteli nehrozi.....v 8h. se vzbudi mladsi a pak zas nastava kolotoc kdy snidam za behu. Nevim co je v klidu caj, kafe, nevim co je v klidu se najist a vlastne ani v klidu se umyt.... Takze tak 😀 rodic tvrdy chleba ma
Je to úplně normální! Já to tak měla s první taky 😁 Teď mám tři a ještě u toho pracuju - dá se všechno, je to jen o zvyku a prioritách... Jo a plakat jsem nikdy nenechala.... Ani jednu... NIKDY 😍
@lastovenka mam to stejne 😁
Malemu bude 6 tydnu a do toho starsi 2lety... Zuby si cistim za pochodu kolem vetsinou "uz" kolem poledne, ranni kafe dopijim vecer, na uklid dlabu, poklidim az je to nutne 😂
U toho starsiho jsem taky vzdy hned vsechno pustila z rukou a bezela za nim, ted co mame druheho, tak uz je to horsi a kluci se tak dobre sehrali, ze se vetsinou budi ve stejnou dobu, takze nevim, jestli mam prvne dat malickemu mlicko, aby se neuplakal do mdlob nebo jit napred pro starsiho, aby nelezl v pokojicku i po zdi... Obedy to stejne... Jako nekdy holt nezde nic jineho, nez nechat maleho chvili plakat, pecejen mame jedny ruce i nohy a biologické potreby obcas nepockaji 😁
Nas malicky vetsinou ikdyz je napapany ak v postylce place, protože tam proste nechce byt sam, takze ja si poridila obycejne houpaci lehatko a vsude ho taham sebou...je s nami, kdyz si se starsim hrajeme na zemi, mam ho na stole, kdyz starsi obedva, beru si ho do kuchyne nebo kdyz jdu veset pradlo... Maly ma spolecnost, tim padem je spokojeny a ja mohu neco udelat 😉
Ale jak bude starsi, vystaci si mnohem vic sam se sebou a zase to bude jine 😊
Zuby jsem si většinou čistila až v poledne. 🙂 Malá byla v prvním roce neodložitelná. Větší práci jsem dělala o víkendu, kdy byl muž doma. Jiné práce jsem prostě dělala v pěti minutových intervalech, kdy dcera náhodou spala a ne u mě v náručí. Takže spousta zůstala rozdělaná a dodělávala jsem to po týdnu. 🙂
Některé děti krásně spinkají, některé ne. Dítě potřebuje maminku teď nejvíc a hlavně maminku, která je v pohodě. Takže když byla možnost, jedla jsem a spala jsem.
Podle mě to děláš dobře, když dítě pláče, zaslouží si pozornost své matky. Jasně, můžeš se v klidu odskočit, ale nemusíš se stresovat tím, že není vytřená podlaha. Jen včas vypnout sporák, to by mohlo být nemilé. 🙂
Časem se člověk naučí tak nějak... si to organizovat.
Já fungovala první 3 měsice jen díky šátku. Syn byl neodložitelny. Nedokázal spát sám ani v postýlce ani v kočárku. Tak že jsem ho měla prakticky 24 na sobě v šátku a mohla si doma dělat co bylo potřeba. Normálně jsem s ním vytírala, vařila apod. Máme hospodářství a hromadu zvířat, tak že jsem si nemohla dovolit jen skákat kolem dítěte. Takhle byl malý spokojený, bza celý den mi brečel minimálně a když bylo potřeba tak jsem ho i v šátku nakojila. Postupně začal být víc samostatnější a teď mě nechá v 20 měsících i chvíli pracovat s koňmi a zábaví se sám.
Buď v klidu, časem se to zlepší. Začátky jsou peklo 😉
@lastovenka je to normalni, ze te ten plac stresuje, ono je to tak zarizeny, aby to matku stresovalo a na to konto to dite proste plakat nenechala. Je to detska biologicka zbran, vlastne jedina zbran, kterou takhle maly miminko ma. Ja třeba za sebe muzu rict, ze když mi kluci v takhle nizkym veku plakali, ze mi uplne vypinal mozek, hladina kortizolu vždycky v astronomických cislech. Doted novorozenecky plac snasim strasne spatne, je to uplne normalni a prirozena reakce organismu. To poznáš casem, ze třeba vztekly plac-rev dvouletaka uz te tak stresovat nebude, to uz, narozdil od toho novorozeneckého place, nevyvolava ty hormonalni reakce. Takze fakt v klidu, mas maly miminko, klidne ho chovej nonstop, pokud tak budete obe spokojene 🙂 Ten bordel a chaos kolem neprejde, ale miminko bude male jenom jednou -- a užívej si, ze mas zatím jenom jedno, takze si ten luxus muzes dovolit, se dvěma nebo vice detma uz je to uplne jina liga.
u něčeho se to zaběhá a líp zorganizuje....pár nápadů:
- nosítko - zvládneš se učesat atd., aniž by musela holčička brečet. s vařením je to trochu horší, mně vadí, že si pořádně nevidim pod ruce a je to takový oemzující, ale dá se taky.
- až bude holčička starší, cca ještě tak měsíc, a mohla by vydržet pod hrazdou, nebo celkově si "hrát". něco sledovat, snažit se do něčeho pinkat rukama atd. jsou to cenný minuty, kdy zvládneš něco udělat a ona bude zabavená na zemi třeba.
- kromě toho, že si bude určitě hrát brzo sama, můžeš ji zkusit zabavit tak, aby to uměla vnímat už i teď. narážim na montessori nápady. kupř. mobil, nebo jakýkoliv černobílý nebo hodně kontrastní obrázky dát tak, aby na ně viděla.
- zkus najít i jiný způsoby chování, aby to nebylo tak zničující - he he, a svazující, kupř. houpat na nohách na velkým polštáři, nebo sednout si na gymbal, dát si na nohy polštář a položit na něj svou náruč s dítětem - to mi přijde dost dobrý. nedá se u toho nic dělat, ale aspoň z toho nebolej záda a ruce
- zkus pořídit hojdavak, ten má spousta dětí rádo.
ono prostě záleží na tom prckoj, jaký je. u mě to bylo celkem vystřílivění, neuměla jsem si to skoro vůbec užívat, protože dítě bylo prostě dost náročný. a co mě ještě víc sralo, že to třeba některý lidi z okolí bagatelizovali, nebo mi ani nevěřili a měli mě za remcu...to bych jim dala tečku.
no a jinak za sebe můžu doporučit, fakt se snaž to vidět s nadhledem. vim, že se to řekne, spíš se to musí prožít, ale pak ti bude líto, že sis to neuměla užívat. i když chápu... každej dělá nejlíp, jak může. ale já bych si trošku naliskala. protože je to vlastně čím dál horší:D :/ hlavně teda další potomek tomu dává úplně ale úplně jinej rozměr. mě dycky napadá, že je fakt škoda, že při tom kojení nemůžeš ani trošku chlastat, nebo drogovat...:D
V pohodě, 5deti
Ahoj,mam to podobne.Maly mel ted 2 mesice a myslim,ze je uzasne hodny,ale!Ma mirbe slejlou hlavicku na prave strane,kterou i preferuje,takze i kdyz neplace,tak veskery cas travim tim,ze se ho snazim motivivat na levou stranu,aby se mu svaly rovnomerne vyvyjely a hlavu mel rovnomernou.Takze si taky ani neuvarim,nastesti mi mamka navarila a zamrazila spoustu jidla,takze to jeho lezeni nanapravo behem ohrivani jidla zkousnu.Vecer koupu po 19.hodine,ale je to s revem a do usnuti uz ho nedam z ruky.A ujsne jak kdy,ale vetsinou kolem pul desate,desate.Domacnost je katasttofa,nadobi se vrsi,prach seda uz mesic a podla hu jsem nevytrela,anj nepamatuju.Ale ditko predevsim 🙂
@lastovenka tak to jste na tom stejně jako já. Já to tak dělám už několik let a tak nějak permanentně nestíhám. Ale beru to tak, že dokud jsou děti malé, tak mě a moji pozornost potřebují nejvíce. Když mám víc práce a musím nachystat třeba na oslavu, nebo něco navíc. Většinou to dělám večer, až děti spí. Mám hodně kamarádek, maminek a jsme na tom všechny stejně, pořád nestíháme. Někdy mě to štve, ale pak kouknu na děti a říkám si, že práce mi neuteče, ale to jak rostou a jak se vyvíjí, to chci sledovat a nechci prošvihnout. To by mě zpětně mrzelo. I moje mamka, když vidí, jak se dětem věnuji, tak sama tvrdí, že ona se nám takhle nikdy nevěnovala, ale že asi měla si nás víc užívat.
Závisí, proč pláče - pokud se vzteká, protože ho dám na bříško a nejde mu lézt dopředu, tak to ho klidně i chvíli nechám nebo na něj mluvím a občas pohladím. Ale pokud brečí, protože mu je špatně, tak to ho tak fakt nenechávám.
@fojtica Já teda denně nekoupu ani náhodou, prý to není ani zdravé. A super, moje mamka mi pořád tvrdí, jak s námi malými myla podlahu denně. No, já zrovna dneska koukala, že to chce opravdu umýt. Dneska jsem zvládla jít do kostela, spát, ohřát zbytky jídla od včerejška a jít na procházku (no, pravda, pak ještě pár drobností jako vyprat pračku prádla a trošku uklidit kuchyň). Drobek má 3,6 měsíce, ale je nedonošený, korigovaně má přesně ty 2 měsíce.
Mela jsem to tak u prvniho. A u 3.ditete jsem nechapala, co jsem nemohla stihat🙂 Je to normalni. Maji to tak skoro vsichni.
Jako nedokážu si představit že mám třeba tři děti!
U prvního dítěte jsem si říkala, že jsem neschopná, že jsem doma a nezvládám věci co jsem dříve dělala když jsem byla v práci u druhého jsem si řekla, že si chci užívat děti dokud jsou malé a trochu jsem s nároky na sebe polevila a u třetího prcka jsem úplně vypla raduju se z každé volné chvilky kterou mám pro sebe , užívám si dětí, protože mi za chvíli vyrostou a utečou. Nemusíš mít doma naklizeno a trochu slev ze svých nároků na sebe jsi maminka na mateřské dovolené a bohužel ta dovolená je někdy očistec určitě nejsi neschopná, že zrovna teď něco nejde jak by mělo jít ono to půjde jindy užívej si drobečka ty děti vážně strašně rychle rostou. A že si nedokážeš představit, že máš tři děti? To jsem si říkala taky a teď s třema jsem v sedmém nebi ovšem někdy i pekle😅
Měla jsem to stejně, díky, že v tom nejsem sama. Zlepší se to 💪
Je to úplně normální. Jinak, já mám jen dvě děti, ale velmi podobnou zkušenost jako @verace81 - s prvním jsem "blbla", chtěla mít všechno dokonalé a byla v depresi z toho, že nic nestíhám - s druhým, i když by to vlastně mělo být náročnější, na spoustu věcí kašlu a tak je to vlastně daleko větší pohoda. Ano, je tu bordel, vaříme jedno jídlo na tři dny dopředu - když se k tomu nedostaneme, objednáme pizzu - polovinu prádla nežehlím, občas je to tu jak po výbuchu...no tak to tu tak nechám a jdu s dětmi ven... nebo když můžu - spím. Jinak, cca do synových 3 měsíců se dalo dělat dost věcí s nosítkem, teď už o to ale moc nestojí - chce prozkoumávat svět 🙂.
První půlrok jsem se prakticky nepřevlíkala z pyžama a občas jsem si vzpomněla, že bych si měla vyčistit zuby. Teď jsou mu dva a je to mnohem lepší. Ale v srpnu čekáme další a tentokrát jsem rozhodnutá nebýt za hrdinku, takže mám paní na úklid a o všedních dnech dovážku jídla z místního podniku, aby bylo doma alespoň něco vařeného.
Každé miminko je jiné, některé furt pláče, vyžaduje pozornost....
Syn byl, strašně hodné miminko, skoro neplakal a furt spinkal. Byl to velký pohodář.
Takže já měla vše hotové a kolikrát jsem se nudila a říkala si ať se už probudí😄
Je mi, ale jasný, že jsme měli štěstí, že to není pravidlem😊
Teď čekáme druhé syna a doufáme, že bude stejný, jako ten první, ale určitě bude opak😄
@lastovenka když vzpomínám na ty začátky kdy se syn narodil ..ta neschopnost kojení ,věcný pláč probdele noci s prdiky ...dneska je mu 3 a pul a máme zase jiný starosti jako častá nemoc po nástupu do školky ..nechce se mu mluvit hůř rozumí ...vždycky už tu budou nějaké starosti strasti ale i radosti ... jsi máma a děláš vše co můžeš ..a věř že vždycky zvoliš to nejlepší
To je úplně v pořádku a děláte to správně, hlavní je miminko, kor když je to takový drobeček a naplnění jeho potřeb. Prošla jsem si tím samým a ze začátku to bylo opravdu peklo, ani uvařit jsem si nezvládla, na domácnost jsem házela bobek, nebylo jak a kdy, nebyla síla...