Jak zvládáte mateřství?

@klokanka31 muj problem se netyka jen materstvi. Podle psycholozky je to mnohem hlubší. Male sebevědomí… proto potrebuji ujistovat, ze delam vse dobre. Ja totiz nevim, jestli delam vse dobre. Muj problem je v Googleni a pátrání po diskuzich, pak prijdu na to, ze delam vse spatne… rikam si, ze to nebudu delat, ale hloda to ve me a ja se proste musim podivat

Kolik je synovi? Zní to trošku jednak jako poporodní úzkost, takže dobře, že je tam odborná pomoc, a jednak něco, co by mohlo přejít s tím, až bude syn trochu starší.
První měsíce syna jsem si všechno brala osobně, o všem pochybovala a všeho se bála, po jeho roce už mi bylo naprosto jedno, co si kdo myslí, získala jsem sebejistotu a vnitřní klid, zejména, když jsem viděla, jak skvělý a zdravý syn je. Teď už mám druhé dítě, a všechno už je naprosto na pohodu, nepochybuji o ničem, názory ostatních mě nezajímají, jsem v klidu a pohodě, a tak mám doma dvě klidné a pohodové děti. Řekla bych, že s prvním dítětem jsem zesílila, stala se ze mě taková ta matka lvice, ale chce to prostě trochu času 😊 Bude to dobré. Děláte to skvěle.

PS: S prvním synem jsem googlila furt, s druhým vůbec.

@veroniqess nedavno mu byl rok… je to lepsi, ale proste to tam porad je… rikam si, jestli je normlani takovy strach…

Ja si prave rikam, ze syn je zdravy, chytry, pohodar…. Nevim, co me to bere. Proste vidim, ze je v pohode, ale porad neco dokazu hledat

Taky jsem měla nízký sebevědomí - blbá výchova. Mě z toho pomohlo právě mateřství...

Materstvi je brutalne narocne. A nejvic v tom, ze dela z holky zenu. Ve smyslu toho, ze si holka zacina stanovovat sve hranice a prijima zodpovednost za sve jednani a toho maleho clovicka. Ne kazda holka se ale zenou v tomto slova smyslu stane, to je na kazde z nas. Upust od touhy byt dokonala, to nelze. Ale lze byt sama sebou, zit zivot, ktery tobe vyhovuje a delat veci, které tobe davaji smys. Pokud ma nekdo potrebu vnucovat jinemu svoji predstavu o zivote, pak on sam zivot vubec nepochopil.

Mám skoro 8 lete dvojčata kluky, ted 8 mesicni holcicku. Obcas je to strasne náročné, ale jinak.jsem sšťastná. Hlavne za to, ze jsou zdravi.
Myslim tim, ze nemaji zadnou vadu a postižení.
V okoli vidam hodne deti s postizenim a nedokazu si přestavit jak narocne to musi pro rodice byt.
Moje deti jsou sice živější, ale jsou velmi chytre, ukecane, no proste moje uzasne..
S radostí koukam jak rostou, jak se meni pred ocima, jak jsou krasne (kazda maminka vidi sve nej na svych detech) a uzivam si s nimi kazdy den co to jde.
Samozřejmě ne každý den je růžový. Kdyz chytnou zachvaty astma, prijde chripka atd bezne nemoci..ale prejde to a zase je to dobre.
Ty jsi matka takze si sama urcujes jak vychovavat sve dite. Kazda byla matkou poprve..takze nejde o dokonalost byt ve vsem nej pred okolim, ale byt nej pro sve dite..
Protoze kdyz te dite obejme rucickama a rekne jak moc te ma rado, to je na svete to nejkrásnější 👌💕

Mám to stejně. Pořád mi přijde, že nedělám dost. Chci být trpělivá, milující a přitom důsledná. A strašně se snažím, abych nebyla jako můj táta. Dřív jsem se z toho celkem hroutila, teď je to trošku lepší. Nikdo není dokonalý a pro svoje děti budu vždycky ta nejlepší máma. Teda doufám.

Chápu tě, úplně se v tom vidím, chci pro dítě to nejlepší, hledám na netu co a jak udělat, aby prostě mojemu dítěti nic nechybělo, nebo naopak co mu může být když pláče apod. A taky se odchyluju od názorů mé rodiny
, Jediný mě chápe asi táta, ale podle ostatních je mé dítě rozmazlené apod kecy, ale já vím, že já dělám vše tak, aby mé dítě bylo šťastné, spokojené, nebo se o to aspoň 100% pokouším. A jak píše paní v prvním komentáři. Ty jsi matka, ty Znáš své dítě nejlíp a ty víš co potřebuje. Já si vždycky vyslechnu rady tipy kecy ostatních a když už si z toho něco vezmu, tak si to uzpůsobim pro své dítě, protože každý drobeček je originál a nebude každý jako přes kopírák. Podle mě, jak píšeš že i psycholog říká, že je to hlubší problém, tak má pravdu, nejspíš tvé dětství nebylo příliš dobré, byla si nedoceněná a tak si málo věříš i teď. Omlouvám se jestli se mýlím, neznám tě, ale vím že to u spousty případů tak je. Uvědom si jedno, ty jsi máma svého dítěte, ty si zvládla 9mesicu nosit pod srdcem dítě, ty si ho porodila, ty jsi s ním 24/7 a ty ho znáš nejlíp a děláš vše, co potřebuje ke spokojenosti podle jeho potřeb. Já jsem v tomhle nekompromisní i vůči své rodině, pokud se jim něco na me výchově nelíbí a mají kecy. Takže nádech výdech, úsměv a řekni si jsem skvělá máma. Podívej se, co jsi všechno dokázala, je zdravý, je pohodař, není zanedbaný, vyhublý, nemocný opožděny ani nic takovýho.❤️❤️❤️❤️❤️

Mám to někdy podobně. Jsem perfekcionista a někdy o sobě dost pochybuju. Chtěla bych dělat všechno dobře a lépe. Do toho starší dcera je dost náročná už od miminka. Je vzteklá, tvrdohlavá, nedočkavá, což samozřejmě láká okolí k dávání nevyžádaných výchovných rád. Velmi často si říkám, jestli jí vychovávám správně, jestli třeba za její chování nemůžu já. Co přišla druhá, je to asi lepší, protože vidím, že i když dělám všechno stejně, jsou každá úplně jiná. A taky nemám čas nad tím vším tolik přemýšlet, protože nevím, kam dřív skočit. 😀

Vůbec o sobě nepochybuj,vše co pro malého děláš, děláš správně a s láskou a tak to má být. Já jsem s dcerou dělala to samé, co ty,pochybovala o sobě, hledala návod jak na to být dokonalou mámou a byla to cesta do pekel, teda lépe řečeno do psychiatrické léčebny s těžkou depresí.
Ty jsi milující máma a už jen proto jsi pro malého dokonalá🤍. Naslouchej svému instinktu a srdci a nesouhlas své rodiny neřeš.Je to tvoje dítě a pokud chceš, aby měl jinou výchovu, než jsi měla ty,je to naprosto v pořádku🍀.
Hodně štěstí, lásky a klidu v duši.🤍 A ještě jedno moudro na závěr SPOKOJENÁ MÁMA=SPOKOJENÉ DÍTĚ A NAOPAK.