Jak zabránit hysterickým scénám při přebalování?
Ahoj holky, syn bude mít na konci dubna 2 roky. Je už od narození hodně tvrdohlavý a v některých chvílích je s ním těžké pořízení..Snažím se ho respektovat, hodně mluvíme, vysvětlujeme - a to tehdy, když je v klidu a dobře naladěný - ale někdy mi přijde, že to nemá bohužel žádný efekt. Prosazuje svou a ve chvílích, kdy mu nejde vyhovět, chytá hysterické záchvaty.. V současné době toto probíhá, když jej chci přebalit - hlavně když je pokakaný. Nočník většinu času odmítá, takže jinak než přebalováním to řešit nejde. Když se k tomu ještě přidá to, že se nechce oblékat, je z toho hrozná scéna 😒 Snažím se mu o tom dopředu říct a vysvětlit, proč je to nutné, ale většinou to ignoruje a jenom vrtí hlavou, že ne..Pak se stane, že už nevím, jak dál, a vše probíhá násilím, kdy už má trpělivost přeteče, začnu na něj křičet a plesknu ho..Ale ani tím se nic nevyřeší...Jinak je to s ním fajn, je živý, pohyblivý, začíná krásně zpívat, rád si se mnou říká básničky atd., ale toto mě moc mrzí.. S oblékáním někdy pomůže ho namotivovat tím, kam se půjde nebo ho obléct až u vstupních dveří (i když to taky nezabírá vždycky, a přesto že je venku moc rád, oblékat se odmítá), ale přebalit ho...Díky za vaše rady a zkušenosti!
A nezacalo mu proste vadit, ze sa pokaka? Nas maly niekedy nesmierne hysterci, ked sa zobudi a nestihne na nocnik, ale ucurne si este do plienky, ktoru bohuzial este pocas spanku potrebuje.
Skusala si ho nechat doma behat uplne bez plienky? Alebo mu kupit nejake fakt pekne slipy/trenky, do ktorych je skoda kakat/curat? V tomto veku je uz rozumny. Alebo nepacilo by sa mu chodit na zachod ako dospelaci?...
Pokial je voci nocniku a zachodu "rezistentny", nechce to skusat, odmieta ho apod., tak skuste prebalovat spolu napr. plysaka.
Co sa tyka obliekania, to je kapitola na dve strany pisania sama o sebe (vieme svoje 🙂)). U nas pomaha(lo): ked sa nechcel obliect, tak som povedala, ze teda ja idem von sama, nachystala som sa, obula som sa a ked videl,ze to myslim vazne, sam si oblecenie doniesol. V druhom pripade som ho nechala neobleceneho a povedala som, nech ideme na balkon a nech vyskusa, aka je vonku zima. Kamaratke zabralo aj to, ked dala synovi boticky a proste isli von len tak - ona oblecena, on len v bodycku ci tricku, alebo este v pyzame, ked sa nechcel ani z pyzama vyzliekat. Tiez to zabralo okamzite.
@terezzz_zl Díky za radu! Bohužel on když něco nechce, tak je to opravdu těžké 😒 A to už od narození..Po tom prvním roce je to ještě silnější, má vlastní hlavu a chce vše po svém. Určitě je to i tím obdobím cca dvou let - někdy mně přijde, že na všechno už předem reaguje NE NE a ani si vlastně neuvědomí, na co se ho ptám..Např. jsem mu dneska podala štrůdl a řekla: Dáš si štrůdl? A on hned NE NE a najednou se zarazil a kousl do něj.. 😉 Určitě to bude ještě zkoušet po dobrém, třeba to honění po pokoji...K tomu prdění na bříško bohužel nikdy nedojde, protože se vůbec nechce nechat položit na záda...V lepší dny se nechá přebalit ve stoje (což když je pokakaný, moc dobře nejde 😒 ) Asi je to tím celkovým vzdorem...Večer např. nejdřív dělal drahoty se svlékáním, oblékáním pyžama a přebalováním, a když jsem ho nechala, za chvilku šel, vzal to pyžamo přiesl mi to a následně si lehl na zem (abych mu dala plínku a oblékla ho) 🙂 Jako by si o všem chtěl rozhodnout sám.. Venku to není tak zlé, když jdeme po chodníku kolem silnice, drží se mě za ruku nebo jde vedle mě nebo je na kočárku. A když jdeme po stezce se psem, tak může běhat víc a to mi nevadí, když nejde přímo u mě..
Já právě taky křičet nechci, vidím stejně, že to nemá žádný efekt a navíc mám pak pokažený celý den - musím na to pořád myslet. Proto hledám cesty, jak tomu předejít..
Přeju, ať se s miminkem rychle sžijete! Aspoň že teď můžete být i víc venku, malý se vyběhá a unaví 😉
@nae To, že se pokakává, ho nechává bohužel klidným..Vůbec mu to nevadí ani počuraná plínka..Do nočníku se vyčurá, jen když chce - většinou večer po koupání. Ale když vidím, že kaká do plíny a ptám se ho a ukazuju nočník, ještě mě odhání 😉 Plánujeme teď na jaro/léto nechat ho běhat bez plínky, hlavně po venku, tak snad se zadaří a budeme po prázdninách bez plínky..Jo, a na záchod zatímtaky nechce. Vidí tam manžele, takže ví, jak na to, ale asi k tomu ještě nedozrál..
O oblékání už jsem taky pročetla pár rad 😉 Do teď to bylo v podstatě bez problému, až teď někdy vyvádí..Ale taky pomáhá, když se začnu oblékat auž otevírám dveře. Někdy jsem i jakoby odešla a počkala za dveřmi, aby viděl, že to myslím vážně..Někdy bereme bundu s sebou a oblečeme až dole..Je to jak kdy, ale spíš teď asi víc vzdoruje..S teplejším počasím se to naštěstí trochu zmírní, a než začne podzim, bude zase o trochu starší a snad i některé problémy pominou..
@markyska Ahojky, tak já tě pobavím, protože jsem na tom úplně ale úplně stejně, všechno co píšeš jako bys psala o mém synovi, na konci dubna mu budou 2 roky a jsme podle vás jako přes kopírák, s přebalováním, s tím rozčilováním a vztekáním, s tím už mnou nenáviděným slovem "ne ne ne" na všechno aniž by se přesvědčil, o co jde. Ale to jen ve chvílích, kdy má vztek, který přichází bez zjevné příčiny. Jinak má samozřejmě chvíle, kdy je sluníčko nejmilejší a strašně hodnej, ale těch vzdorovitých chvil stále přibývá a posledních 5 dní je toho teda dost. Dneska už jsem mu musela dát 3x pořádně na zadek, až mě to pak mrzelo, protože mě bolela ruka, dívala jsem se a i když jsem ho plácala přes plínu, měl na stehýnkách obtisky mých prstů a to jsem se teda sama před sebou styděla. Šlo o to, že máme doma schody a on ví, že na ně nesmí sám. A dnes měl zase mánii jako každý den práskat se všemi dveřmi a pak běžel ke schodům a i když jsem na něj rázně zařvala, že tam nesmí sám, klidně šlápl na první schod. Takže dostal na zadek a takhle se to opakovalo třikrát. Jinak vztek u přebalování někdy jde vyřešit tak, že si vezme s sebou hračku, s kterou si zrovna hraje a to je ochoten přijít, ale jen když má zrovna dobrou náladu 🙂
@markyska u nás to tak taky bylo - šílený scény, pořád utíkal z přebalováku, nejlépe s pokakaným zadkem 😀 , takže sem u toho byla vždycky spocená...a najednou ze dne na den zase v pohodě...trvalo to asi měsíc, ale fakt jak to přišlo, tak to zase odešlo...teď už si jde i sám lehnout...ale občas zabíralo, že si mohl vzít nějakou hračku do ruky, co ho na chvíli zaujala, nebo sem mu říkala nějakou "vtipnou" básničku, kterou sem ho pak nechala doplňovat - nejčastějc Když sem šel z hub (ukazovala sem u toho, "chodila" mu po břiše prstama, s malou obměnou, kdy jí na konci vytrhl chlup ze zadku, ne z drdolu, a pak sem ho na tom konci taky do zadku štípla, to se mohl vždycky smíchy zbláznit 😀 ), to ho taky celkem zabavilo, ale někdy prostě nezabralo nic...
@markyska hahahaha! Tys byla u nas doma, ne?! Mas zatim jen jedno? Ja uz jsem se dvema totalne durch nez prebalime a obleceme. U nas taky nasili pak krik a plesknuti! Ale kazdy den je to stejne?! To to nikdy nepochopi???! 😀 a jak zacne vrestet uz vic, prida se i ten druhej a ja chytam nerva!
@sikulik
@naty
@dana3262
Holky, díky! Ne že bych vám to přála, ale jsem ráda, že v tom nejsem sama! 😀 Však to znáte 😉 No, nechci to zakřiknout, ale poslední asi dva dny nevycházím z úžasu! Snad si to tady prcek přečetl nebo si řekl, že už to stačilo, ale když jsem mu jenom zkusmo řekla, že je potřeba mu vyměnit plínku nebo oblíct a jít ven, udělal pár kroků a plácl sebou na záda na koberec a dobrovolně, bez jakýchkoli projevů nelibosti si nechal všechno líbit! Nevěřila jsem... 🙂 Nebo si dokonce vzal punčocháče a dával mi je, abych mu je oblékla! Tak jsem ho móc chválila a snad mu to ještě aspoň chvíli vydrží!!!
Ahoj, mám taky dvouletého klučinu, který nemá rád přebalování - pro něho ztráta času - a zrovna teď moc neposlouchá, je v období prvního vzdoru, takže zkouší. Snažím se to řešit tak, že pokud mu řeknu, ať jde do koupelny a on nic, tak ho začnu jako z legrace honit a srandovním hlasem říkám: do koupelny, do koupelny. Začneme se honit a po pár kolečcích se smíchem zaběhne do koupelny a sám vleze na pultík. Prostě to zkouším tak nenásilně, spíš hrou. Pokud je na přebalováku a nechce se nechat přebalit, tak mu zkouším dát nějakou hračku nebo mu zpívám, nebo mu prdím pusou na bříšku....někdy se s ním pomazlím, pusinkuju ho, třeme si nosíky a tak. K té tvrdohlavosti....moje heslo je pomalu, ale jistě. Pokud neposlouchá, třeba jde jinam než máme namířeno, tak na něho párkrát zavolám, pak přijdu blíž a zavolám a pokud nereaguje, tak ho vezmu za ruku a odvedu ho a říkám mu, že pokud ho zavolám, musí přijít. Na prdel se dostane výjimečně. Ale je naučený, že pokud zařvu stop! tak to znamená, že je u silnice a má okamžitě zastavit. Funguje to, párkrát jsem mu ukázala projíždějící auta a řekla mu, že by to bylo velké au. Tož tak moje rady. Mám teď druhé miminko - 2 měsíce - tak je to nářez. Ale vždycky když jsem vypěnila a křičela jsem nebo tak, tak mě to hrozně mrzelo a od té doby jsem daleko trpělivější.