Jak vystrnadit děti z postele a naučit je usínat samotné?
Ahoj maminky. Mám dvě dcery - 3 roky a 10 měsíců. Manžel je přes týden v práci, domů jezdí pouze na víkendy. Máme 2+1, tudíž s námi spí holky v jedné místnosti. Když jsme měli jen jednu dceru, nebyl problém s usínáním v postýlce, nejdřív usínala hezky sama, později, cca od 1,5 roku, když už rozuměla vypravování, vyžadovala povídání před spaním dokud neusnula. Ale pořád byla ve své posteli. Problém nastal, když se nám narodila druhá dcerka. Byla na zimu, a protože bydlíme ve starším domě, kde je v noci zima, brávala jsem si ji občas na noc k sobě pod deku, aby jí bylo teplo a zároveň jsem si tím ulehčila kojení... První dcera od mého návratu z porodnice opět spí v naší manželské posteli a manžel, když přijede na víkend, tak spí v té její... ☹ Ani jedna nechce do své, mladší tam vůbec neusne (přes den spí v kočárku a večer usíná u prsu) a starší nechce do své postele, že jí tam bude smutno, že se bude bát atd. a vyžaduje, abych ležela vedle ní než usne. Tak se mi často stává, že usnu s nimi, takže večery mínus... televizi už jsem neviděla několik měsíců, manžela taky pomalu ne, o nevyžehleném prádle ani nemluvím... Vím, pěkně jsem si to zavařila, na jednu stranu je moc hezké mít je vedle sebe, ale už je na čase s tím něco udělat, protože nám to tak přestává vyhovovat. Velká mi v noci budí malou, jak se vrtí, malá zase skončila s dudlíkem a v noci si chce několikrát "podudlat". V posteli spí jinak klidně, ale jakmile ji přendám do postýlky, za chvilku to zjistí a je zle. Jak jsem s nimi sama, jsou na mě dost fixované, starší ještě teď začala trošku žárlit na malou, napodobuje ji a poutá na sebe pozornost. Můžete mi někdo poradit, co s tím a čím začít? Všude jsou články, jak uspat dítě, ale jak uspat dvě děti... Jednu nechám brečet a vzbudí mi druhou...
Přesnou radu Ti nedám. Ale aby se žádná necítila odstrčená, určitě bych je ze své postele vystrnadila obě naráz. Kolem 10 měs. jsem taky dávala mladšího do dětského pokojíčku. S tím, že budou zpočátku protestovat, bych počítala. Ale doufala bych, že si za týden, za dva zvyknou. Jednou to stejně musí nastat. Duševně bych se připravila na pár večerů řevu, protestů a volání kvůli prkotinám, ale neustoupila. Jak jednou povolíš, tak to bude zas ještě horší. Jinak i u nás kluci od začátku v postýlkách večer napřed divočí, žvatlají, někdy i 2h než usnou... ale necháváme je tak. Když jednou přijdeme, tak příště pak naschvál dělají ještě větší kravál, abychom za nimi přišli. A hlavně, večer máme klid, jsou v postýlkách a když usnou později, aspoň ráno déle spí. Oni jsou skřivani, klidně vstávají ve 4h... takhle nás nechají kolikrát až do 6 😉
Jsem na tom podobně, manžel taky jezdí jen na víkendy, kolikrát jsem si už říkala, jak by bylo hezké vzít si ty malé broučky od postele, ale nikdy jsem to neudělala, protože bych se bála, že v pokojíčku nakonec skončí manžel. Radím to co @veruska007, prostě je obě dát do vlastních postelí a připravit se na pár těžkých večerů, ale neustoupit. U nás pomohlo ze začátku říct staršímu, že si má s mladším povídat. Teď si kolikrát "povídají" i hodinu než usnou, ale to neřeším. V osm mám klid, stane se jen málokdy, že bych za nimi musela.
A buzení se neboj, já si taky říkala, jak se budou navzájem budit a nic. Neříkám, že se nikdy nevzbudí, ale dost často jeden nebo druhý řve a toho druhého to nechává naprosto klidním a spí si jako nemluvňátko. 😉
A moje zkušenost nejen se spaním, vždycky, když se chystám na nějakou revoluci, čekám katastrofu a nakonec jsem mile překvapená, jak to ti moji kluci v pohodě zvládli, takže s chutí do toho a půl je hotovo 😀
a co zkusit přisunout dcery postel těsně vedle tvé?