Jak vyřešit spaní s tříletým dítkem a novorozencem?

Mladší dcera šla hned do pokojíčku ke starší dceři...pro mladší jsem si chodila na kojení, starší když chtěla, tak přišla. Ani jedno dítě nemělo postýlku v ložnici, hned šly obě do pokojíku.

Tak buď na vaši postel pořídit zábranu a spát v pořadí starší - manžel - novorozenec - ty, nebo pořídit jednolůžko a přirazit k vaší manželské posteli a bude to postel starší (tak to máme my).
Mě když se narodilo miminko vždy jsem se na vše dívala prve ze strany staršího, jen ať se necítí kvůli miminka odstrčený.

Já být vámi, tak to nijak neplánuju, nechám tomu volný průběh a zjistíte až po porodu, jak vám to bude vyhovovat. Je možné, že s příchodem miminka bude starší odmítat tatínka a chtít jenom maminku.
Já starší dceru v době porodu kojila, spala se mnou celou noc v posteli. Po porodu jsme zkoušeli stejný systém jako vy, první noc to vyšlo, ale ty další mě volala a volala (měla tehdy 2,5). Asi po týdnu jsem je měla v posteli oba, jsou tam doteď, synovi je rok. Ty první měsíce byly hodně náročné, syna jsem chodila kojit a přebalovat do obýváku, jenže dcera se taky budila na mlíko, takže jsem prakticky nespala po 3 měsících jsem ji odstavila na noc. Syn ji někdy budí, ale ona hned pak usne.

S prvnim jsem spala v pokojicku a manzel v loznici, aby se vyspal. Kdyz jsem cekala druhe, dostalo starsi dite novou vetsi postel do loznice, chvili jsme tam spali vsichni a pak jsem zase ja sla do pokojicku s miminkem a starsi zustalo s tatinkem v loznici. Doporucuju to nastavit nove uz za tehotenstvi, nebyl pak zadny problem s tim ze by miminko nekoho “vysouplo”

To,co popisujes jako variantu,kterou nechces,pripada ti nejhorsi,tak u nas tato varianta fungovala 😀 Synovi bylo 2,5 let,kdyz se narodila dcera. Byl zvykly na svuj pokojicek,ale pravidelne se budil kolem 12h a chodil spat k nam do postele. Nic jsem na tom nemenila. I po narozeni dcery k nam takto chodil. Rodila jsem taky cisarem,ale narozdil od toho prvniho jsem byla vic v pohode. Vstavani mi treba vubec nevadilo,nebolelo...Dcerku jsem mela vedle sebe v postylce,syn spal uprostred mezi mnou a muzem. Dcera syna budila tak prvni 3 dny,kdy kdyz videl,ze se koji,tak chtel taky jist. Nevychovne dostal ovocnou kapsicku a hned spal. A pak uz ho nebudila. Ona mi tedy malo plakala,kdyz pipla,tak jsem si jen sedla na postel a kojila jsem ji v sede. Prebalovak jsem mela vedle v obyvaku. Ten mame hned u loznice,takze jsem u prebalovani nikoho nerusila a nekdy nakojila na gauci a dceru odnesla zase do postylky. No a jednoho dne prestal syn chodit. Cca za pul roku. A v roce sla dcera k nemu do pokoje. Udelej,jak to citis. Ja nechtela nikoho odstrkovat. Ani manzela vyhanet. Nastesti jeho deti v noci nikdy nebudily,spi jak spalek. Takze do prace byl vzdy vyspany. A pokud se rozhodnes pro zmenu,pro oddelene spani,takbych to zacala uz pred porodem.

Spíme všichni spolu v posteli. Spíme tak od narození starší, mladší se k nám jen přidal 😀

máme v ložnici 2 postýlky, v jedné spí syn, v druhé spávala tak do půl roku i dcera. Kojit a přebalovat jsem chodila do obýváku. Pak ale začal dcera spát čím dál hůř a tak jsem s ní v pokojíčku na matraci a manžel se synem zůstali v ložnici. Až se to zase změní, vrátíme se🙂 Taky bych si to představovala jinak, ale byli jsme nevyspaní všichni, to taky nejde...

My jsme nejdřív spali všichni 4 v ložnici - miminko v postýlce a malá mezi mnou a manželem. Ovšem ona prej chrápe a muž se i přes špunty nevyspí, tak jsem obě děti i s postýlkou přestěhovala do pokojíčku. Spím tam s nima a malý spí tak ze 30% v postýlce a zbytek v posteli.

U nás to tak nějak vyplynulo, že starší syn spal s manželem a já s miminkem. Zdálo se to jako fajn řešení, jen u nás to dlouhodobě znamenalo, že syn se cítil odstrčený ode mě, v hlavičce si to uspořádal tak, že "miminko má maminku a on má tatínka" a začal mě odmítat, protože to pro něj byl způsob, jak se vypořádat s tím, že já trávím čas s miminkem. Tenkrát byly synovi necelé tři roky, teď je mi skoro sedm a nás vzájemný vztah se obnoboval pomalu. Já si to nikdy nebrala osobně, rozumově jsem chápala a co jde a snažila se k synovi zase přiblížit.
Zpětně bych po narození mladší dělala některé věci jinak, moc dopředu nepřemýšlela a víc to nechala na konkrétní situaci, jak se to vyvine. A víc bych si držela syna u sebe i s miminkem.

Mimino mi nikdy nevzbudilo zadne dalsi dite. V noci jsem ho prebalila na posteli a spali jsme dal.

My spali tak, že starší spala u zábrany. Normálně někde z Mall jsem jí objednala a vozíme jí i na dovolené. Vedle ní jsem spala já, mezi mnou a partnerem miminko a pak on. Když jsem potřebovala přehodit miminko na druhé prso, přesunula jsem starší mezi mě a partnera a miminko k zabráně. A fakt minimálně tyhle noční obstrukce někoho vzbudily. Jediná vzhůru jsem byla většinou já. 😆 Hlavně nedávej děti vedle sebe. Starší mi mladší takhle zalehla, když jsem si šla jen vyčistit zuby. Spala celou vahou jí přes hrudník, malá dýchla jen mělce, krve by se ve mě nedořezal. 🥴 Teď co jsou starší už nemám strach ze zalehnutí, ale jak se obě točí a převalují, tak si tak různě mlátí a kopou do hlav apd. 😆 Jinak máme v ložnici i postýlku, ta dělá vlastně druhou zábranu u nohou (u obou dětí se mi stalo to, že vycestovaly mezi námi a vypadly u nohou na dlažbu). Takže máme zábranu, postýlku a na třetí straně dělá zábranu panter. 🙂 Po uspání mladší přesouvám spát do postýlky, spí tam první část noci, pak už se často budí, tak je u nás. Starší si vybírá, někdy spí v pokojíčku a v noci přejde k nám, někdy chce rovnou spát u nás, jindy spí celou noc v pokojíčku, je to zcela na ní.

Taky s námi spal starší, než se narodila dcera, i kdyz uu mel svuj pokoj. Ale udělali jsme to stejně, jako když se narodil starší. V dalším pokoji se udělal pokoj pro mě a pro dceru. Původně jsme měli postýlku v ložnici, ale nedalo se to, manžel je s každým otočením vzhůru. Tak jsme se odstěhovali a oni zůstali spolu v ložnici. Dokud byla mladší mimino, tak šlo pěkně uspávat staršího v ložnici a u toho kojit. Ale jak byla starší a začali se provokovat, tak to už vůbec nešlo. Tak dostával albi knížku do postele a čekal, než jsem uspala v druhém pokoji a pak přišla za ním. Občas usnul než jsem přišla a bylo mi ho moc líto, zvlášť když stále volal, ať už jdu k němu. Ale je do teď vždy 2 dny c týdnu,k dy chodí manžel večer do posilovny, jinak chodí spolu.

Když se narodilo miminko, šla jsem s ním spát do pokojíčku a manžel zůstal se skoro 3letým synem v ložnici. Syn to vzal dobře, já o něco hůř. Jak píšeš stýskalo se mi po spaní s ním. Kdybychom měli možnost dát 3 postele vedle sebe, tak bych to udělala hned jakmile začalo mimčo lépe spát.