Jak vychovávat dítě?
Psala jsem před chvílí do diskuze, že se nebudu umět postarat o dítě. Nedokážu ho, až bude větší, ani vychovávat. Přijde mi, že dnešní malé děti strašně zlobí, jsou drzé na rodiče, větší potom jsou vysloveně problémové. Nevím, jak bych si poradila, kdyby mi hodně zlobilo. Jsem zastánkyně fyzických trestů, samozřejmě v mezích normálu (taky jsem byla jako malá často bita a žádnou újmu na fyzickém ani psychickém zdraví nepociťuji) , když občas vidím a slyším, co si děti dovolí, tak si říkám, já v jejich věku tohle dělat, tak hned jednu chytnu. A s rodičema to ani nehne. Nedovedu si představit vůbec, že bych je tímto stylem vychovávala. Jak to praktikujete vy? Dáte svým dětem na zadek, když hodně zlobí nebo byste na ně nevztáhli ruku, ani kdyby vám sprostě nadávaly a třeba do vás i kopaly? (téhle scény jsem byla jednou svědkem).
Každý má o výchově jinou představu a ta se mění i během rodičovství, takže je zbytečné to takto řešit a moooc nad tím přemýšlet. Já jsem zastáncem velkého mazlení a podporování dětí, ale občas prostě padne i ta rána. U nás se tedy zatím osvědčilo zakřičení a zamračení a prcek je hned nešťastnej a jde se tulit. Ale někdy si prostě dělá co chce. Všechno závisí na spoustě věcí a nikdy nic a nikdo není dokonalý. Rozhodně ale nejsem zastáncem příliš liberální výchovy, kdy si opravdu dítě může dělat co chce a rodiče to mlčky trpí s tím, že dítě je přeci taky osobnost. Ano to je. Nehodlám mu vnucovat jídlo, ze kterého se mu navaluje, nehodlám mu vnucovat na tričku postavičku, kterou nemá rád, nehodlám mu nutit modrou, když se mu bude líbit zelená apod...ale rozhodně mu budu nutit slušné a empatické chování k okolí. A je jedno jestli jsou to rodiče, děti na hřišti nebo kytičky v trávě.
@blahova_andrea moc hezky napsane, souhlasim 😉
@camelinka Díky. Občas mívám s vyjadřováním problémy a kolikrát po sobě pak čtu blbost, která vyzní úplně jinak než jsem chtěla 😀
@blahova_andrea to znam 😀 😀 😀 😀
Taky se obávám, že se tu maminky postaví proti sobě......Ale za mě tedy - Každé dítě je úplně jiné, na každé platí něco jiného a tomu i odpovídá přístup k dítěti a výchova. To co ti poradí jedna maminka vůbec nemusí platit na tvé dítko a naopak. Co se týče trestů,taky jsem někdy se segrou dostala na zadek a nemyslím si, že bych byla nějak poznamenaná. Ono někdy je podle mě lepší a účinnější jednu plácnout než 100x vysvětlovat- hlavně když jde o něco zásadního, závažného...... Ale hlavně vychovávat děti s láskou, trpělivostí, ale také určitou přísností a důsledností...... a možná je fajn nedělat si z dítěte jen paťáka a kamaráda , prostě aby byl zachován vztah RODIČ X DÍTĚ toť můj pohled 😉 🙂
mám druhé dítě, takže radou je co nejvíc začlenit do běžného chodu rodiny..když máš ty práci, tak ať ti i to mrně pomáhá /vařečka,nádobí, hrabání v v lince´-tahání prádla´, bílé obzvláště dobře vymetá podlahu/..pak uklízíš 2x tolik, to je jasný..
@lamiaaa jasně, že vztáhli, ale u nás to naštěstí není moc potřeba, starší syn velice dobře pozná, když to ve mě začne vařit a ubere plyn sám od sebe. Je hodně živej, ale přitom hodnej, nikdy by ani mě, ani bráchovi, ani nikomu jinému vědomě neublížil. Kdybych měla nějakýho hodně velkýho rošťáka, tak bych se asi šla poradit k nějakému psychologovi...ale určitě bych si nenechala děti skákat po hlavě! No, ty řeči s tou osobností, to fakt miluju 😀
@lamiaaa víš co já jsem nad tím taky hodně přemýšlela a to že je syn zdravé "miminko" jsme si vyloženě vymodlili....všichni kolem nás mi neustále radí dělej to a ono a nedělej to a ono...já se řídím srdcem, každý den zkouší mé nervy a posunuje hranice co ještě snesu, ale když je toho moc taky ho plácnu přes zadek nebo zakřičím, každý den x krát syna objímám, říkám jak moc ho miluju a mazlíme se....prostě tak jak je potřeba a jak to cítíme...snažíme se najít tu rovnováhu...
Mám obavy, že tahle diskuse rozpoutá velké vášně.
Samozřejmě, že není v pořádku, když dítě rodiče bije, nebo do nich kope, stejně tak ale není dobré, když rodiče dítko neustále bijí za sebemenší prohřešek.
Taky se mohlo stát, že jsi byla svědkem nějaké scény u dítka, které má nějaké zdravotní problémy (od ADHD po autismus), to pak okolí odsuzuje výchovu, aniž by znalo příčinu a podrobnosti.
Nelze obecně radit, já mám tři děti, všechny s jedním a tím stejným tatínkem, tudíž stejný genový základ, všechny vychovávány ve stejném prostředím, za stejných podmínek a stejným způsobem, přesto jsou každá úplně jiná, prostě geny se mixly z obou rodičů z různých kolen v rodině + stačí nějaký problém u porodu, i banální, který se projeví za pár let, to neodhadneš, nepředejdeš....
A navíc si můžeš před dětmi stokrát říkat, tohle nedovolím, to v životě moje dítě dělat nebude a pak stačí jeden den blbec, kdy se od rána nedaří, děti neustále zlobí, 2-3x pokáráš, potrestáš, spěcháš, nestíháš, tak pak i rezignuješ na nějakou přísnost a jsi ráda, že nějak dojdeš, byť se řvoucím a vzpouzejícím se dítkem, domů a zrovna v tu chvíli tě potká někdo svobodný, zatím bez dětí a udělá si zkreslený obrázek. 😉
Neřešila bych věci, co akutně nespěchají, nech to koňovi a věř si, určitě to zvládneš, až na to přijde doba, tak jako jsi dosud zvládla jiné věci, o kterých by jsi to předtím neřekla (sportovní výkon, výsledek, zkoušky, přijetí na školu, do práce, atd. atd....)