Jak uvést do praxe rady z "Každé dítě může dobře spát"?

Odpověď na otázku z nadpisu zní nijak. 😕 Tahle kniha by se spíš měla jmenovat "Každé dítě může usnout poté, co ho rodiče nechají vybrečet a vyčerpáním usnout".
Buzení na kojení každé dvě hodiny není v tomto věku vůbec neobvyklé a není to ani žádná hrůza, hodně kojených dětí se budí ještě častěji. Každé přirozeně dozraje k celonočnímu spánku, až na to bude připravené, i bez těchto drastických metod.

chtěla jsem to zkusit, ale nevydržela jsem ( max. 10 minut) a to tam byl s ní manžel.
každé vyplakání má nějaký následek ( dítě se na tebe řpestane spoléhat a v budoucnu - v pubertě se snáze chytne nějaké party v tobě mít partáka nebude)
ted na FB koluje video starších žen, co by udělaly jinak a víš co - ??? chovaly více svoje děti.... ještě to půl roku vydrž... prosím, dítě na Tebe spoléhá...

Pokud o postupech z uvedené knížky sama pochybuješ, nikdy nebudou fungovat. Pokud to psychicky nezvládáš, těžko to dokáže tvoje dítě.
Mně se knížka líbila a po pár večerech (opravdu stačí jeden prodloužený víkend) odladlo "uspávání" a přešlo v "ukládání". Ale to je každýho věc. Když si někdo myslí, že tímto způsobem naučit dítě samo usínat ho doživotně psychicky poškodí a nedělá to, udělá mu dřív nebo později něco jiného. Každý si z dětství odnese nějaké trauma. 😀

jak to nejlépe popsat. Taky jsem si tuto knížku koupila a přečetla jedním dechem. Byla jsem nadšená - konečně se vyspím. No, nakonec jsem udělala malý kompromis - nechávala jsem "vyplakat", chodila za ní v určitých intervalech a když jsem viděla, že už je opravdu unavená, zůstala jsem u ní a počkala jsem, až opravdu usnula. Buď jsem jí držela za ruku, hladila ji, říkala pohádky... Takže jsem byla s ní, ale jen chvilku. Nechtěla jsem uspávat dvě hodiny a chtěla jsem, aby spala ve své postýlce, která je hned vedle mé postele, takže u mě to účel splnilo...

Co se asi musí odehrávat v hlavičce ani ne ročního děťátka, které hodinu a půl volá mámu, nechápe, proč nejde a nakonec vyčerpáním a ze zoufalství usne pověšený na postýlce... Prosím, už nikdy nenechávej své maličké v této nejistotě a neignoruj jeho pláč. Děťátko na Tebe spoléhá, jsi jeho jistota, stále Tě moc potřebuje... Ublížit se touto metodou dá více než dost...
Jak už bylo napsáno výše, podívej se na www.prosimspinkej.cz

Tak tohle jsem si neměla číst, tak něco krutého k dítěti,,aby se matinka mohla vyspat...fuj..je mi lito takových děti, mateřská intuice a láska, říká ti to něco? Nikdy bych takhle nenechala své dítě psychicly trpět!

Koukni na knížku "klidné spaní a usínání" nebo tak nějak se jmenuje, měla jsem jí doma, mělo by to být menší zlo jak tahle vyřvávací metoda, co jsem četla v různých skupinách, ale já jí nakonec nečetla, ono stačí jedno - neber uspávání a vstávání k děťátku jako zlo, zkus na to koukat z jiného úhlu, užívej si to, ono tě potřebuje, i když je mu "už" 9měsíců, proto pláče (a teda představa 1,5h řvoucího dítěte mě dost bolí :( ), ono ti v budoucnu tvou péči, tvůj věnovaný čas vrátí.
Jinak teda k tomu vyřvávání - ano, ono stačí pár dnů, kdy si dítě plíce může vyřvat a rodiče jeho potřeby úmyslně ignorují, přece se mu nebudou podřizovat, tyranovi malýmu, že. Ono si totiž uvědomí, že prostě jeho potřeby uspokojený nebudou a rezignuje. Nebude si to pamatovat, nebude ti říkat "jooo matko, já si pamatuju, jak jsi mě nechala takovou dobu řvát, když jsem se bál, chtěl jsem tě cítit a vědět, že jsem v bezpečí", ale může se to podepsat jinak, bude hledat oporu jinde, než u tebe, třeba u nějaké té party, jak už bylo zmíněno. Ale nakonec, je to tvé dítě, dělej jak uznáš za vhodné, nám ho může být jen líto :(

a četla jsi tu knížku opravdu?
dítě by určitě nemělo plakat 1,5 hodiny!

já jsem postupovala opravdu podle té knížky a tam je toho hodně - od úpravy denního režimu po jasný signál, že je večer (např. koupel ve stejnou dobu) a pak taky intervaly, ve kterých se má chodit apod....
dělala jsem jako @nynyha.... 😉
hlavní důvod byl ten,že syn měl silnou žloutenku a spal pořád... když to přešlo tak zase nespal vůbec, po asi měsíci byl vyčerpaný už a já taky, neuměl vůbec přes den usnout, nepomáhalo nic, ani třeba šátek..... podle téhle knížky jsme uspávání zvládli asi za dva týdny, po kouskách... samozřejmě ne s nějakým hrozným pláčem...
pak byl vyspalý a klidný, spokojený..... a já už nebyla na omdlení z únavy... ono ne každý má babičku na vození kočárku a ne každý zvládne třeba rok dva se v noci nevyspat... já jsem měla únav. syndrom, takže ač s těžkým srdcem, tak jsem musela takříkajíc namalovat čáru, za kterou to už nejde, protože jsem to fyzicky nezvládala a nebylo komu dítě předat....
ono to vyspání matky není drobnost.... je to hlavní pečující osoba a musí koukat se o sebe starat, aby to zvládla ne jen třeba rok dva 😉 ale i dalších x let po tom..

takže já to doporučit můžu, ale opravdu s citem, po krocích - jak to tam je napsané....
trauma si pak myslím z toho není když se takhle postupuje.....
syn je velmi tulivý 😵 a usíná a spí výborně...

Nerozumím, jak můžete nechat miminko 1,5 hodiny plakat a trapit se? V 9 měsících je na Vás zcela závislé, neumí říct, co ho trápí, a to, že pláče, má jistě důvod, byť by to byla prostá potřeba blízkosti maminky. Syn se nám v noci také v tomto věku budil. Rostly zoubky, kojila jsem, tišila jsem. A i když jsem byla hodně unavená, nikdy by mě nenapadlo nechat dítě vyřvat!

Jsi fakt blazen...nechapu jak jsi mohla nechat tak malé miminko vyrvavat tak dlouho...řval řval protože se bál...usnul v klece vysílením...co z toho? Že se nestydis...a co jsi jako obrecela? Kdyby ti ho bylo opravdu líto tak ho rvat nenechas...čeho jsi tím docílila? Jak ubohé... Mám děti 4 a ke každému jsem v stávala klidně i po hodine

Knížku Každé dítě může dobře spát jsem četla, jsou v ní dobré rady (např. ohledně režimu, fází spánku, tam jsem se dočetla, co jsou noční děsy a tak mě nepřekvapilo, když se u starší objevily), ale i špatné, ohledně vyřvávání. Oni sice tvrdí, že to vlastně vyřvávání není, že přece za dítětem chodíš, ale pokud dítě řve, až vysílením usne, tak to vyřvávání prostě je. Já to u starší taky jednou zkusila, nechala jsem ji chvíli řvát, ale pak jsem za ní přišla, usnula se mnou, ale ještě ze spaní vzlykala. Tehdy jsem si řekla, že takhle teda ne.
Pokud ti jde o odnaučení nočního buzení, tak u nás pomohlo, že jsem se odstěhovala z ložnice, když se v noci holky vzbudily, tak je utěšil m a ony pak usly a za 2 - 3 noci spaly celou noc. tohle jsme udělaly asi v 10 měsících a šlo to naprosto hladce, bez nějakého řvaní.

Knížku jsem četla, některé rady si vzala k srdci, jiné už z principu bojkotovala (vyplákání, i když k němu chodíš. Absurdní mi přišla rada, že můžeš být s dítětem v nejhorším v místnosti aby tě vidělo...a plakalo dál).
Dodržujeme večerní rituál, ale nezávisle na čase. Záleží, kdy se vzbudí ráno a kolik toho naspí přes den, podle toho jde spát večer. Postýlku jsme zrušili, spí s námi. Má 14 měsíců a stále uspávám. A ráda. Dopoledne nošením v nosítku (5 minut mi za klidné usnutí stojí), po obědě usne na procházce v kočárku, večer kojím a když neusne, tak mu broukám ukolébávku a usne o chvíli později. V noci se budí kolem desáté, jedné a paté. Ale bez pláče, bez stresu, bez (oboustranného) vyčerpání.

Nečetla jsem a docela mě udivuje, že by tam bylo nechat takhle dlouho řvát...
Ono to krásné miminkovské období strašně rychle uteče. Užívej si miminka, mazli se s ním, dodržujte před spaním stejné rituály ( to se mi tedy osvědčilo u obou dcer a teď i u syna ) a ať usíná v klidu, v pohodě, s vědomím, že ho máte rádi.
On ten pláč má vždy nějaký důvod. Teď máme 8 týdnů starého chlapečka, když pláče, tak má k tomu důvod. Podle stylu pláče už většinou poznám, co potřebuje. Jinak pláče, když má hlad, jinak, když potřebuje před usnutím zvednout, protože si pořádně neříhnul, jinak, když má mokrou plínku, jinak, když jen nemůže zabrat... A podle toho také postupuju, když jen nemůže zabrat, tak už ho nezvedám a jen pohladím po hlavě a odejdu...

Knížku jsem nečetla, ale to co popisuješ mi jako správná cesta nepřipadá. Nechci být zlá, každý někdy udělá chybu, ale pro mě osobně nechat 9 měsíční dítě hodinu a půl brečet v postýlce dokud vyčerpáním neusne pověšené na ohrádce hraničí s týráním.

To že má dítě usínat samo aby maminka měla "svůj klid" nám jen podsouvá moderní společnost, vývojově je to nesmysl. Ber to naopak - dítě je malé jen jednou, ta doba kdy miluje a zcela potřebuje maminku je krátká a nikdy se nevrátí. Opravdu se o ni chceš připravit?

Ty krááááso :o(

Mám doma nespavce, ale TOHLE?? Jak se asi musel chudnka cejtit? Sám, plakal, mamnka nepřišla... Byl zoufalej, frustrovanej, bál se že si ho opustila a už nikdy nepřijdeš :o(

Včera mi moje mladší usla o půlnoci... Meztím jsem s ní ležela půl hodiny v její postýlce a ona semnou v mojí asi hodinu... Jsou jí dva a půl roku, je už velká a občas s (v jejím věku) už vymýšlí, ale NKDY NIKDY NIKDY bych jí takto neublížila...

Pořídila sis dítě!!! Je na tobě závislé, jsi jeho středobod vesmíru!!! Vážně chceš takto zrazovat jeho důvěru? Opravdu?? Jestli jo, měla sis pořídit křečka - toho taky odložíš a máš "svůj klídek"... s dětm to takto nefunguje...

Jen on to v dospělosti vrátí... Až budeš plakat a brečet a budeš chtít jejich pozornost, taky tě nechají být a otočí se zády, aby se nestaral o starou babku a měli svůj klídeček - přesně tak jak to děláš ty...

Fuj to jsem se vytočila...

Musím se zakladatelky zastat, ono není pro každého metoda uspávání houpáním a kojením ideální. Jediná věc, proč jsem váhala, zda si děti vůbec pořídit byl spánek, protože při nevyspání se mi dějou hrozné věci. A pak jsem našla knížku Každé dítě se naučí spát a opravdu ji použiju, pokud to jinak nepůjde. Vysvětlím proč. Mám chronické onemocnění a některé věci dělat nemůžu (třeba nošení těžkých věcí - čili uspávání nošením a houpáním u mě opravdu odpadá, budu ráda, když dítě přenesu z bodu A do bodu B). Kojit smím jen 10 týdnů, pak to mám od dr. zakázané. Takže uspávání kojením taky odpadá. A navíc jako třešínka na dortu při pouhých 2-3 dnech nevyspání se mi nemoc zhorší až tak, že musím do nemocnice (přestávám dýchat). A tak jsem byla prostě trochu extrémním způsobem donucena, že tato metoda je u nás prostě nutná, pokud bude prcek nespavec. Ráda bych, aby si maminky, co zakladatelku napadají trochu sáhly na svědomí, že prostě ne každá zvládá vstávat k dítěti co 2 hodiny, může mít problémy zdravotní nebo psychické nebo je na dítě sama a ne každý zvládne jet non stop beze spánku, když mu dítě nikdo nepohlídá. Ano, možná si odnese následky, ale je to lepší, než máma v nemocnici.
Tak jsme s manželem přemýšeleli, jak to udělat, abych to zvládla a došli jsme k několika kompromisům (doufám, že opravdu zaberou)
1. Dítě nebude spát v naší ložnici, bude ve svém pokoji, kde bude 1 postel pro dospělého, který bude mít "službu"
2. V noci si s manželem budem přehazovat "šichtu". Já půjdu spát v 8 stejně jako dítě, uspávat bude manžel a ten ho bude mít na starosti do půlnoci. Já budu mít na starosti od půlnoci do rána. Tak se vyspím aspoň ty 4 hodiny vkuse.
3. Na noc bude UM (stejně můžu kojit jen 10 týdnů, takže si bude muset postupně zvykat)
4. Střídání uspávacích metod, pokud možno takové, u kterých se dítě nemusí vytahovat. A nepoužívat stále stejné, ať si neudělá návyk.
5. Pokud to pomáhat nebude, budeme muset přistoupit i k metodě z knížky.

Doufám, že až jednou budeš ve stáří taky takhle naříkat, tak ti to vrátí..

musíte sa rozhodnúť, hlavne začínate neskoro.. u nás sa usínalo proste vždy tak, že sa položilo dieta do postielky, papa, kolotoč napr. pusa a samo v izbičke, od malička, fakt. S usínáním sme nikdy nemali problém (až so spánkom u dcery, ale zaspáva dodnes sama).
Nemyslím si, že je to od věci skúsiť aj takto jako píšete. Jasné že zaspí vyčerpaním po kriku a v kľaku, keď doteraz spalo na prsníku, v posteli, v náručí, nepozná nič iné.. ale to len pár dní a potom si zvykne. Otázne je, či to takto chcete, jako to bude vnímať neviem. Proste máme svoje hranice. Ja osobne by som to nedala tiež, nedala by som uspávať dve tri hodiny, lebo by mi na to reagoval aj starší syn, lebo by som nevládala, lebo.. proste každý sme iný. Ono z toho uspávania bude potom u staršieho - nechcem spinkať, napr. o tretej ráno, aj to dáte holky čo ju tu odsudzujete? Lebo ja som to už nedala. Dcéra mala takéto nápady asi dva dni za sebou, potom ešte raz skosila ob týzden a tiež sa vyplakala, pretože som proste únavou padla "na hubu". Vydržala revať asi pol hodinu a už to proste neskúša. Neviem, ako to vníma, nebolo mi to jedno a viem, že jej išlo o to aby som tam bola s nou nič viac.. ale nedala som to a takto sme si to nastavili. Mám aj iné veci, svoje zdravie, prácu, domácnosť, manžela, staršieho syna, kt. ma potrebujú funkčnú, tak jako píše vyššie no_title ... tak pomaly s tým hodnotením / súdením, každý to máme inak 😉
Zakladateľka - musíte hlavne vedieť čo chcete, mimi aj za pár dverami cíti, že ste z toho zmatená a nesúhlasíte s tým, emocie prenášate naňho, ste prepojení, takže ak do toho pojdete musíte byť s tým stotožnená a v klude 😉

Nechcete vyzkoušet raději něco jiného, co není o trápení ani dítěte ani vás? Mrkněte na www.abymimispalo.cz na rady a tipy, a nechejte se inspirovat, jak miminko uspinkat.

Nepročítala jsem to tu celé, ale už jen to jak tu píší mamínky o uspávání dítěte??? Co to jako je - pak se nemůžete divit, že díte vyvádí a nechce spát/usínat samo. Jak si ho naučíte, takového ho máte.
Ani se nedivím tazatelce, že je prostě unavená z uspávání a kojení po 2 hodinách a chce to nějak řešit.

Jsem stará škola, takže jsem koupala každý den ve stejný čas, nakojila a uložila dítě tohoto věku bdící do postýlky, což byl jasný signál ke spánku. A bylo to bez scén. Pohladila, rozloučila se a odešla. A děti samy usnuly.Taky jsem nepraktikovala nikdy, že děti spaly s námi v posteli. Já mám svou postel a ony svou a ráno si k nám s radostí zalezly na 10 min. než se vstávalo. Stejně tak, když jsem v noci kojila - kojila jsem v křesle, mimčo se najedlo a dala jsem ho zpět do jeho postýlky. Nikdy jsem u žádného z dětí neměla problémy s ukládáním ke spaní a všechny mi cca od půl roku spaly celou noc. Nepřipadá mi úplně v pořádku, že ještě dvouleté dítě uspávám, vyžaduje aby u něj byl rodič a vyžadovalo kojení/jídlo v noci. To je vymrčování.... no a a teď mě sežerte 😀

Uf... nenapíšu ti nic jiného, než většina ostatních přede mnou. To, co jsi udělala, podle mne už JE týrání dítěte. V některých knížkách jsou prostě kraviny a je na každém rozumném člověku, aby používal vlastní hlavu a informace si obyčejným selským rozumem přebral.
Takže moje rada - to, že jsi to TY obrečela, nestačí. Ještě si pořádně nafackuj a chovej se zase jako maminka, co miluje svoje dítě a chce PRO NĚJ pravdu to nejlepší. (PRO NĚJ píšu velkými písmeny, protože podle toho, co jsi napsala to vypadá, že jsi chtěla spíš PRO SEBE to nejlepší). U takhle malého miminka je ještě naprosto normální, že usíná při kojení a v noci se budí. Taky uspávám kojením, pak dám do postýlky, co je vedle naší postele. Tam spí asi dvě hodinky, pak zakňourá, vezmu si ho k sobě a nakojím a pak už v klidu spí vedle mě v posteli až do rána. Občas se vzbudí a cucne si, ale jsme oba v klidu a vyspíme se. Mému synkovi je 5 měsíců a už to není takové křehoučké miminko, takže se nebojím spát s ním v posteli, že bych mu ublížila. Ty máš 9měsíční dítě, jak píšeš, to musí být už úplně o něčem jiném. Já jsem svého chlapečka NIKDY nenechala plakat samotného ani chvilku. A je to veselé a sebevědomé dítě, nemá problém nechat se pochovat od návštěvy, hrát si sám v místnosti (když musím třeba odběhnout vypnout pračku atd.), usmívá se i na doktory při kontrolách a vyšetřeních. A podle mě je to proto, že nedostal nikdy ani nejmenší záminku pochybovat o tom, že bych tu pro něj nebyla, když mě potřebuje.

ahoj, já tedy zírám taky... ale ne na zakladatelku, ale na tu "smršť". Přece se v úvodu nepíše, že by tam to mimčo nechala hodinu a půl samotné. Jistě k němu chodila tak, jak se v této knize radí. Já tuto knihu četla a no, úplně s tím nesouhlasím, ale jednou se dítě opravdu musí naučit usínat samo. Já jsem malou nosila rok a čtvrt, v noci se budila co 2,5 hodiny. Pak jsem se rozhodla, že ji naučím usínat v postýlce. Lehla jsem si k ní, když ležela byla jsem u ní, když začala dělat blbiny, tak jsem odešla a chvíli byla pryč. Ovšem neřídila jsem se žádným předepsaným harmonogramem. Prostě jsem si řekla, teď to vydržím třeba 2 minuty, 5 minut apod. Ale když jsem slyšela, že ten pláč opravdu nabírá, tak jsem za ní prostě šla. Trvalo to pár dní, asi 4, pak pochopila, že když bude ležet, tak tam s ní budu. Usnula většinou do dvaceti minut. Bohužel, i po tom, co se naučila usínát v postýlce, tak se stejně budila, co 2,5 hodiny na kojení. Vydržela jsem to ještě čtvrt roku. Pak jsem utla kojení. To byl taky boj. Vůbec jsem s ní nemohla být v ložnici. Postup byl podobný jako předtím. Řekla jsem, že mlíčko není a že se bude spinkat a šla pryč. První den vřeštěla 40 minut. Samozřejmě jsem se tam vracela. Ale tak nějak podle instinktu. Čtvrtý den si už ani nevzpomněla. Ovšem musím kostatovat, že celou noc, až na vyjímky, nespí do teď. Ale budí se většinou jen jednou. Napije se vody a spí dál. Takže za mě, já bych s tím samostatným uspáváním ještě, pokud to aspoň trochu jde, počkala. Začala bych, až budeš vědět, že trochu chápe slova, jako "hají" a "máma bude", aby mimi vědělo, co se po něm chce.

Asi ve 3 měsících malý od 7-9 večer jen plakal a plakal, nemohl spinkat ani si už hrát, byl prostě unavený a nedokázal usnout. Rituály před spaním samozřejmě probíhaly každý den stejně, ale nepomáhalo to. Pomohlo jen ho nosit a houpat, ale dělat tohle každý večer 2 hodiny vkuse, jsem vydržela asi 3 týdny a pak už jsem byla totálně vyčerpaná. Takže prostě okoupat, nakojit, zazpívat ukolébavku, pusu a dobrou. První večer jsem za ním chodila asi co minutu, vždycky jsem ho pohladila, dala pusu, usnul opravdu až kolem deváté. Druhý den usnul asi do půl hodiny, ještě jsem za ním chodila a třetí den už usnul úplně sám.

Pak si na to kojení tak zvyknul, že většinou u něj usínal, asi v 10 měsících jsem to chtěla změnit. Tak jsem malého nakojila před koupáním, abych ho neošidila o dávku mlíčka a hlavně o kontakt s mámou a po koupání šup do postýlky a začala jsem mu pravidelně číst pohádky. Samozřejmě asi úplně nedokázal pochopit obsah, ale i po tom koupání jsem s ním trávila čas a nastavila nový rituál. Ještě jsem mu pak zazpívala ukolébavku a usínání bylo naprosto bez problémů.

Kojení v noci jsme odbourali až po prvním roce, odstěhovala jsem se z ložnice, jinak to prostě nešlo. Někdy se malý budil i co 20 min, jen si chvilku podudlal a usnul. To už jsem pak prostě nedávala a byla totálně vyčerpaná, takže na řadu přišel manžel....

Já bych to viděla asi tak, určitě je důležité s mimčem strávit čas před spaním činností, která vám bude vyhovovat: povídání o tom, co dnes miminko zažilo, povídání nebo čtení pohádky, zpívání písničky.. určitě by tato činnost měla trvat alespoň 5 min, aby se miminko zklidnilo a připravilo se na to, že má spát.. nám se osvědčilo, aby při této činnosti byl malý už v postýlce, pak dát pusu, dobrou noc a odejít.. pokud samozřejmě mimčo pláče, chvlilinku počkat, neutíkat hned... pokud pláče pořád, zkontrolovat zda je vše vpořádku (plínka, blinkání, bříško...), a znovu opakovat, že je vše vpořádku, že může pěkně spinkat, pak pusu, dobrou noc.....a tak pořád dokola... miminko pochopí, že je čas spinkat, ale současně ví, že je tam někde máma, která přijde, když potřebuje... náš malý většinou plakal, že nemohl najít spinkacího medvídka 🙂 Po nacvičení večer bych takto postupovala i před spaním přes den, uspávat v kočárku minimálně.

Malý už měl dva roky, spí sám v pokojíčku, před spaním po obědě i večer mu čtu pohádku a zazpívám krátkou písničku. Usíná sám naprosto bez problémů. V noci se samozřejmě někdy probudí, někdy chce jen pohladit, jindy jde k nám do postele, protože se něčeho bojí. Jde o to být tu pro dítě, když potřebuje, ale současně ho učit samostatnosti a hlavně se nenechat využívat, ony děti často zkouší, co my mámy vydržíme 🙂

Většina z vás přehání, zakladatelka jasně píše, že dnes zkoušela poprvé a jelikož se jí to takto nelíbilo, ptá se na rady zkušenějších. @moni_89 Podle mne jsi začala dobře, že se snažíš naučit dítě, aby usínalo samo, ale možná bych ještě počkala, a pak zkoušela znovu, ale jinou metodou. U nás funguje tak, že já uložím, když odcházím, syn začne řvát, takže nastoupí manžel, z kterého má větší respekt, znovu uloží a od této chvíle krásně leží a usne. A nic si nedělej z předchozích komentářů, dělají z komára velblouda, jeden probrečený večer synkovi určitě neublížil 😉

moni, ale v te knizce je napsano, ze po 40 minutach se ma prestat, ne? ja ji cetla, kdyz bylo male asi deset mesicu a mely jsme uplny problem se spanim. nejvic rvala prave onech 40minut, kdyby pokracovala, koncim, ale to zrovna uz usla. do tri , ctyr dnu hezky usinala temer okamzite.
po case jsme se ale stehovali, v novem jsem tento ritual prerusila a ted uspavam trosku jinak, i kdyz ta nekompromisnost mi zustala. vecer si precteme knizku, dam ji do postylky, zazpivam dve ukolebavky, z poloviny chce drzet moji tlapku a pak spi.

Nemůžu se nepřidat k diskuzi.Knížku jsem si pořídila na doporučení známé,a opravdu nelituji,syna jsem podle ní naučila usínat za cca 4dny,manžel pracuje v zahraničí a je doma jen o víkendu,babičky daleko,a tak jsem to zkusila,je pravda,že jsem ho před tím uspávala v zavinovačte houpánim,ale pořád se ta doba prodlužovala až třeba na 2,5hod,a jelikož byl syn v té době už kus 8kg,začalo to být fyzicky neúnosné,a hlavně jsem ho přenesla do postýlky a v tu ránu byl vzhůru a jeli jsme nanovo.Neříkám,že jsem ho nechala vyřvat,ale velice rychle pochopil,že je máma nablízku a nic se neděje,od té doby usíná sám a bez problémů🙂a to je mu teď 14měsíců.Návod v knížce jsem si upravila podle sebe,ale v něčem mají pravdu.Mám v okolí hodně známých,kteří nedali dětem pevný režim,a večer dělají psí kusy,aby prcek usnul(vozí v autě atd.)

Milá moni_89, nemam s tim zkusenosti, ale dokážu si představit tvoji situaci. Doufám. Pokud bych se pro tuto metodu rozhodla, musela bych se snažit dál a nevzdávat to po jednom večeru obzvláště proto, že podle některých autorek tady tyras sve dítě. Jsem tu na modrém konikovi nová a jsem ohromená úrovní příspěvků. Slova jako nechápu, nerozumim byly běžná. Ještě horší mi přišlo, že tě někdo označil jako tyrana nebo, že si máš dokonce nafackovat. Teď mám skoro strach se tu na něco zeptat. Podle mého pokud teď nebudeš s tou metodou pokračovat, tak Tvé dítě si poplakalo bez důvodu. Pokud je ti většinou otázka 4 dnu, jsi už skoro v pulce. Držím palce.

Tak já od narození uspavam svoje miminko tak, ze ho před spaním nakojim, pak ho uložím do své postýlky, přičemž se vzbudí a začne pobrekavat a mávat rucickama, tak vedle něj sedím zhasnu, hladim ho po hlavičce a pomalu septam ze je cas spinkat a ze maminka je tady. Když zabere tak přestanu hladit. Krásně to funguje, on usne s pocitem bezpečí a časem z tohoto rituálu vynechám kojeni a nahradim knížkou pro malinky děti. Hodně rozlišujeme den a noc, když v noci svitime tak tlumene, při nočním kojeni na malyho nemluvím a hned jak dopije vracím do postýlky. Přes den spinká v obýváku když už usne, a máme pustenou televizi, mluvíme na něj.

Ano! Ustup, Satane!!! 3x fuj!!! Matka týrá dítě!!! Knížku obřadně spálit!!! Holky, prosímvás, co šílíte??? Kdo tu knížku aspoň otevřel, tak moc dobře ví, že nikde se tam nepíše o tom, že by se mimino mělo nechat vyřvat do bezvědomí? To je fakt srdceryvné, jak tu orodujete a prosíte, ať už to nikdy maminka nedělá...Já naši malou učila od narození usínat samu v postýlce a fungovalo to....jenže pak časem začala usínat u prsa, najednou už nespala celou noc jako do té doby, začala se budit, tak já si řekla "snadnější bude, když bude spát s náma v posteli" a v ten okamžik šlo všechno do kytek - z miminka, které usínalo samo v postýlce a spinkalo celou noc (to jsem ještě plně kojila) najednou byl noční uplakánek, který se budil po hodině, později po půl hodině, aby si 3x potáhl z prsa a spal dál. Já už jsem byla na pokraji sil (mám navíc epilepsii a nařízený alespoň 4 hodiny spánku v kuse v rámci spánkového režimu - hahaha) - no prostě bylo to za minutu dvanáct, co se mi do ruky dostala tato knížka. Do dvou dnů malá opět usínala sama v postýlce a rozhodně to neprobíhalo tak, že bych ji nechala vyřvávat, jak všechny všemoudré a vševědné matky taky píšou. A za 2 týdny už spala opět celou noc - chvilku jsem s tím nedat mléko bojovala sama, pak jsem to vzdala, odstěhovala se na noc z ložnice - manželovi se vzbudila za celou noc jednou jedinkrát, vzal si ji do náruče, uklidnil, utišil, dal dudlík a spala až do rána. Takže já na tu knížku nedám dopustit, protože mě prakticky zachránila zdraví - dostat záchvat po 5 letech jen proto, že malá si chce podundat prso, to promiňte ale mám jinak stanovené priority. Takže díky za ni - všem, kdo to chtějí zkusit - upravte si návod na vaše mimčo, každé je jiné, na každého funguje něco jiného, ale držte se ho - pravidla jsou od toho, aby se dodržovala a ne od toho, aby se porušovala - a do 2 týdnů se budete ráno budit spokojení, vyspaní, odpočatí a budete mít svět zase barevný a veselý.