Jak uklidňujete malé (8 měsíců) vzteklounky?

U nás většinou zabírá zázračné prso, ale když ne, je to průšvih a jsem v koncích. Když byl miminko, lehla jsem si na záda, položila jsem si ho břichem na své břicho a pevně objala. Tím jsem mu jednak dala najevo svoji blízkost, jednak jsem mu ulevovala od případných prdíků. Teď si ho beru do náruče a opět pevně obejmu. Když ani to nezabírá, zkusím pustit televizi, dát mu do ruky mobil nebo ho zkrátka něčím zaujmout. Občas taky napodobuju jeho řev, to ho většinou alespoň na moment vyvede z míry a zmlkne.

@lrg no právě, je ještě malá takže nevšímat si jí je zatím brzo, ale počítám s tím do budoucna. To už vím, že je lepší je nechat aby neměli diváky 🙂 A většinou když je hysterická a je čas spaní, tak musím prostě chtě nechtě uklidňovat, jinak si nevezme dudlík a neusne.

@mysicka_lb jo napodobovat křik už taky manžel zkoušel a je fakt, že jí to taky občas rozptýlí a vyvede z míry. Někdě jsem to i četla, že se to může dělat, ale taky bych to viděla spíš u těch starších, které se fakt už válejí vzteky po zemi atd. Prý se tomu říká, že se jim nastaví zrcadlo a vůbec jsem jim to samozřejmě nelíbí, když se takhle vztekají. Ale nevim jak si budu lehat na zem a řvát třeba v obchodě 😀 Ale to se nás třeba týkat nebude, ještě je šance, že jí to přejde.

U nás to nepřešlo... Dceři je 3,5 let a pořád je "vzteklounek", ale postupně získává rozum a tak s tím můžeme "pracovat". Ale asi to už je povaha, když se vztekají od miminka. Nám řekla už pediatrička v porodnici, źe doufá, že máme velkou rodinu, abychom ji zvládli, že to bude náročné... 🙂
Pokud si ještě pamatuji, tak když byla miminko, tak zabíralo upoutat její pozornost zajímavou hračkou (se zvuky, světly..., např. kolotoč, jezdící pejsek apod.) nebo jsme se chodily dívat po bytě, třeba jak pere pračka. Když měla záchvat vzteku, poradila nám pediatrička prsknout ji do obličeje kapky vody nebo ji rychle vzít do tmavé místnosti nebo naopak zhasnout (něco co ji překvapí a ztichne a potom utěšovat...). Později celkem fungovala metoda pevného objetí a teď už je holčička, tak třeba domluva nebo zákaz oblíbených hraček. Hlavně doporučuji řídit se svými city a rozumem... Miminka jsou na výchovu malé, na to bude čas a metody nevyhovět miminku, aby nebylo rozmazlené taky u nás nebylo. Dcera uměla brećet, až modrala a začala se dusit a lapat po dechu... Teď jí je 3,5 a je kolikrát vychovanější než některé děti na hřišti a nebylo zapotřebí ji nechat vybrečet... Naopak mi přijde, že oceňuje, že jsme ji v tom nenechali samotnou...

Jé, děkuji za vyčerpávající rady. Mám na to stejný názor. Přesně to zatím u nás zabírá, rozptýlit jí z toho "amoku" a pak se s ní dá už dál pracovat. Vůbec si neumím představit jí nechat vztekat se, podle mě ani ona si to určitě nijak neužívá a potřebuje prostě trochu pomoc se uklidnit. Jen mě pak mrzí, když mi třeba hysterčí v autě, já jí zpívám, dělám srandovní zvuky, pouštím písničky, ale ani tak nic nezabere. No a v autě když řídím jí zkrátka musím nechat a snažit se v klidu dojet na místo. S tou vodou to taky asi časem zkusím, ale až bude zase trochu starší. Rozhodně se řídím svým citem a věřím, že je šťasná pokaždé, když jí v tom nenechám a podaří se mi jí zklidnit a můžeme si zase hezky hrát, smát se a užívat si společné chvíle. Ikdyž občas se přiznám, že je to náročné a musím i já sama se chvilku zklidnit, abych nebyla na ní naštvaná. Vím, že ona to ještě nechápe, ale někdy pro ní plánuji výlet nebo nějaký program, lítám jako fretka abych to vše stihla a mohly jsme rychle vyrazit z bytu a ona to bojkotuje 😀 Vzteká se u přebalování, oblíkání, hysterčí na celý panelák v autosedačce než se obuji....no mazec. To mám někdy chuť se u auta otočit a jít zase domu. Takže doufám, že až bude zase starší, už bude chápat že bude nějaká zábava, ale musí holt chvilku vydržet. A že už jí právě i nalákám na to, že někam jdeme za zábavou. No uvidíme. 🙂

@ally8 pomoc potřebují každopádně. Brečící miminka jsou aktivnější/vzrušivější miminka (pokud nebrečí z jiného důvodu). Dcera brečela a brečela celé dny. Většinou proto, že ji nebavilo jen ležet. Chtěla "něco" dělat. Takže se uklidnila, když jsme ji vzali do náruče a obcházeli s ní byt. Taky ji bavily kroužky pro miminka - Robátka, později Hrátky s batolátky, Znakování nemluvňat... Pořád chtěla nové a nové podněty... V kočárku se jí nelíbilo, dokud neseděla. Pak ho na pár měsíců vzala na milost... V autě brečela od narození. Po 20 minutách jízdy stupňovala ŕev, až se pozvracela... Tak jsme jezdili jen 10 minut k doktorce. Delší jízdy autem nepřicházely v úvahu... ☹ poprvé jela autem cca 2,5 hod. v 11 měsících na dovolenou do Krkonoš. Počkali jsme, až začala zívat na odpolední spánek a rychle vyrazili... Posledních 20 minut jízdy probrečela, ale přežili jsme. Jízdu autem nesnáší doteď. Vždy vyjíždíme před spaním a pak jedeme bez zastávky, dokud spí... Maximální dojezd máme zatím cca 300 km. Lépe snáší dovolenou letadlem. To má ráda (tam může chodit... 🙂)
Vše se zlepšovalo, když se poprvé otočila, začala se plazit, sedět, stoupat si, chodit, když začala znakovat, mluvit... Každý pokrok ubral trochu řevu a vztekání. Období vzdoru měla od 2. roku, ale po zemi se v obchodě nikdy neválela... Ona je na veřejnosti hodnější jak doma. 🙂 naštěstí...
Těch pár kapek do tváŕe nebo změnu světla nám pediatrička poradila i u miminka. Nic jim to neudělá a přestanou brečet... Jinak se jim vyvíjí nervová soustava pořád do 3 let, takže nemá cenu je "vychovávat", řvát jako některé maminky apod. Oni za to v podstatě nemohou... Když dceru chytil amok, počkala jsem, až vypustí ten vztek, pak jsem šla k ní, objala ji pevně a říkala jsem ji, že vím, že to má těžké a že maminka je s ní a hladila ji a dávala pusinky, až se uklidnila. Pak jsem si ji vzala na klín a v klidu ji vysvětlila, že se to nedělá a proč... Ve chvíli vzteku je zbytečné jim něco vysvětlovat... V podstatě to tak děláme pořád. Teď už vyžaduje, abych ji přišla obejmout a uklidní se. Pak si to vysvětlíme, i to proč následuje trest... A taky jí říkám, že když má vztek, tak ať si bouchne do polštáře... Hodně mi pomohli knížky Např. Děti jsou hosté, kteří hledají cestu, Malý tyran, Nejšťastnější batole v okolí apod. Některé rady psychologů mi přišly směšné, ale fungovaly...
Tak hodně štěstí a hlavně pevné nervy! 🙂

@lucieandrlova super, ty knížky určitě přečtu. Jak jsi psala, že když se vztekala, tak si jí objala a říkala, že víš že to má těžké....to mě uplně dojalo. Uvidíme časem jak se to bude vyvíjet a taky určitě přijdeme na něco, co bude u nás zabírat. Já jsem velice klidná povaha, tak snad se mi podaří vždycky nějak malou uklidnit. A určitě je to s věkem lepší. V kočáku mi po probuzení hysterčila celou cestu než jsme dojely domu. Kolikrát jsem jí nesla v náručí a táhla kočár. Už jsem pak před probuzením jezdila jen před barákem 😀 A teď jak sedí už se jí v kočárku docela líbí, ale zase musí vidět pořád něco nového a zajímavého. Čekám, že jak začne chodit, už jí do káčárku zase nedostanu, to bylo asi u vás stejné. Doma se jí snažím vždy dát hračky na jiné místo, aby měla pocit, že objevila něco nového. A naštěstí když si potřebuji dovařit nebo douklízet a už nevím jak jí zabavit, tak zavážu do šátku a uklízíme spolu. Kouká, pozoruje a je v klidu. Já si myslím, že na veřejnosti to asi taky dělat nebude. Má hodně povahu po manželovi a ten říká, že si to pamatuje, jak se vztekal, ale že před cizíma se styděl 😀 Děkuji a přeji, ať je malá klidnější a klidnější

Náš malý bude mít za týden 8 měsíců,ale nic takového u něho neznám.On byl naopak už od narození hrozně hodně miminko.Ani na prdíky netrpěl.Jediné,co ho trápí jsou zoubky.Ty opravdu prožívá hodně i s teplotkama a to je pak uřvaný, upištěný.Ale jak se zub prořízně,tak už je zase miláček nejhodnější 😅

@lucieandrlova
Tak to u nás teda nějaký objímájí nefunguje.Dcera bud mít 3 roky a jak chytne záchvat vzteku,tak nepomůže lautr nic.Po zemi se teda ještě neválí,ale i tak to stojí za to.A to jí začal vzdor už v 18 měsících 😨 .Doufám,že syn bude pravý opak 😀

Jinak nejšťastnější batole máme taky doma (i miminko) a teda moc to u nás nefunguje ty rady.Pro to miminko ano,ale ty batolecí moc ne.Jen mě to pomohlo pochopit,že se malá vyvíjí a nemůže za to,že se vzteká,že ještě neumí pracovat s emocemi..

Já mám taky malýho vzteklounka, už od miminka...naučila jsem se ho moc nerozčilovat, najít kompromis, který bude vyhovovat nám oběma, takže pleny jsem mu doma sebrala v 8m, protože přebalování bylo o nervy nás obou, v zimě jezdil jen v mikině ve fusaku, vic oblečení by nesnesl, ale naučila jsem ho, že musí mít ruce ve fusaku, teď, v 11m, to dovedl do dokonalosti, když něco vyhodí z kočáru, tak honem rychle ruku zase schová 🙂 Jakmile vidím, že se začíná vztekat, reaguju hned, protože jakmile se dostane do amoku, tak je strašně těžký ho uklidnit...jinak u nás už pěkně funguje "distract and redirect". Já bych za sebe doporučila knížku The Discipline Book od Sears (napsali Kontaktní rodičovství) - vážně zatím nejlepší knížka, kterou jsem o batoletech četla (Nejšťastnější batole se mi čte hrozně špatně, mám pocit, že mě autor nepovažuje za dostatečně inteligentní).

@ally8 Těch knížek je víc od těch autorů. Mě to uklidnilo, že v tom nejsem sama... 🙂 jo jo, s věkem se to zlepšuje či spíše mění. Období vzdoru měla už ve 2 letech..., ale nikdy mi nepřišlo, že by to dělala schválně, třeba aby mě naštvala... Prostě to na ni přišlo... U té metody objímání je důležité počkat až nastane takový ten zlom... První se vztekala a bránila a já jsem ji pevně drźela a po chvilce nastal zlom, povolila odpor a rozbrečela se... A v té chvíli jsou ty děti rády, źe je máma drží v náručí a neřve na ně... Teď vyvíjí větší odpor, tak mi i uteče do koupelny do kouta a tam se vzteká a po chvíli slyším, jak se vzteklý pláč mění v bezmocný, tak jdu za ní a ona už sama natahuje ruce a vzlyká... Taky pomáhá hladit po zádech, to ji uklidňuje a maminka mi poradila položit ruku dítěti na temeno, že se taky zklidní (je učitelka, tak to má z psychologie). Ale to dělám, jen když zlobí, abych ji usměrnila.
Taky si myslím, že je hodně zakódováno v genech.. My jsme oba s manželem klidní, tak jsme nechápali, źe máme vzteklounka, jenže jsme zjistili, že dcera je celý děda... (Babička říká, že jsou jak naklonovaní... 🙂)
Takže za to vztekání vlastně ani nemohou, tak jim musíme pomoct... A ano, děda si taky ostudu venku nedělá, řve jen doma... 🙂 takže mám skoro jistotu, že estrády na veřejnosti moc nebudou... 🙂
Kočárek - to bylo podobně - nejdřív jsme mohli vyhrávat v soutěži o nejvíc křičící kočárek, pak si sedla a bavilo ji sledovat okolí, pak chtěla být v nosítkách a tlačit ho před sebou..., pak chtěla běhat, ale když se unavila, tak si šla bez řečí sednout. Od 1 roku už sloužil jen při delších vycházkách, aby se v něm vyspala... Od 2 let nahradila kočárek odrážedlem a potom kolem a koloběžkou. Jo a v 1 roce dostala kočárek pro panenky a vozila ho před sebou - do parku, do obchodu... Prodavačky se mohly potrhat smíchy... A ona byla spokojená...
Tak ať se to zlepšuje!!

@werunqa Ono každé dítě je fakt jiné... dcera se teď taky víc brání a vzteká se a kope a nechce držet a uteće mi i do koupelny, ale potom nastane takový ten zlom a ona se rozpláče bezmocí a natáhne ruce,abych ji objala... Možná jak už je naučená od miminka, že ji to pomáhá...
Já jsem jako malá hodně trucovala a naši mě vždy nechali v koutě, ať si tam trucuji a mně bylo líto, že mě nikdo nechápe... Takže se snažím dceři pomoct, obejmout ji, pohladit a až se uklidní, tak si vysvětlit, co ji naštvalo a jak to vyřešíme.
Pŕeji hodně klidných dnů a ať z toho malá brzy vyroste!

U miminka bych zkusila odvést pozornost, tady by to ještě mohlo dobře fungovat. Otevřít neokoukanou skříňku, kouknout z okna, jestli nejede kolem auto nebo nejde pejsek...
Dcera jednou měla záchvat opravdu hrozný, ač ji dobře znám, už jsem začala uvažovat, jestli nepojedeme na pohotovost, že ji něco opravdu musí bolet, ani sáhnout na sebe nenechala. Jen pro jistotu jsem zkusila zapnout televizi (u nás se pouští výjimečně) a najednou jsem měla tiché spokojené dítě ☹

@werunqa tak to si moc užívej 🙂 Sestra má taky holčičku klidáska, spíš flegmouška 😀 Ale ono i s těma vzteklounkama to není furt tak hrozné. Když se člověk fakt naučí s nima více spolupracovat, tak to jde. Zrovna jsem si půjčila knížzku Zdravé a šťastné dítě od Bermanové a uplně to hltám. Je to až neuvěřitelné, jak opravdu záleží, jak se rodiče naučí s dítětem trochu vyjít v klidu. Snad to taky u nás bude zabírat. Udělám vše proto, abych nemusela být hysterická matka 😀

@werunqa Ano, to už jsem taky pochopila, že neumí pracovat s emociemi a minimálně mě to vice uklidnilo a už nejsem na ní pořád naštvaná 🙂

@xdany prosím, ty knížky jsou v čestině ? Půjčila bych si je v knihovně ?

@xdany a to "distract and redirect " je prosím co ?

@lucieandrlova Ty, zvláštní jak si to fakt člověk pamatuje, když se vztekal a rodičho ho třeba nechali a bylo ti to líto ☹ Já se nikdy nevztekala, tak nevím moc co prožívá, ale určitě tu budu pro ní pořád a nechám práce a všeho ve chvíli, kdy bude potřebovat. Teď se trochu víc zlobí, protože lezo po kolínkách a neumí si z toho sednout a jsou karamboly. Tak jí vždycky zvednou, zatancujeme si, zazpíváme a zase se uklidní a leze dál. 🙂

@elafonisi 🙂 Jo, u nás místo tv občas pusím na youtube písničky. Miluje kočičky, tak jak vidí obrázek kočky, uplně šílí radostí 😀 ANežka mívá i v noci takové ty děsy. Zrovna dnes v noci. Spinká, najednou začne strašně kričet. Má zavřené oči, kope nohama, odstrkuje mě a vůbec nereaguje na nic. Chodím s ní po bytě, mluvím na ní. Tak za 5 minut začíná otvírat oči a zpřítomní se. Kouká zmateně, položím jí do postýlky a spí. Taky to prý mívají více emotivní děti. Ale nemá to tak často. Tak jednou za 14 dní.

@lucieandrlova
No to naše malá je taky zvyklá na chování a objímání od miminka,byla s náma i v posteli.S mojim je teda pořád,sama večer usínat nechce.Takže to není tak,že by vyrůstala sama bez lásky a bez objímání.

@ally8 Jo, tak to nevím, jestli je The Discipline Book v češtině, asi ne, bydlím v zahr., takže objednávám z amazonu, neb ten posílá skoro kamkoli 🙂

Distract and redirect - např. minulý týden jsme byli u kamarádky, měla na konferenčním stolku dřevěný podtácek, kt. se T. děsně líbil a začal mi ho posílat. Kamarádka to dovolila, ale po chvíli jsme si všimly, že se na stole objevují škrábance, takže tradiční řešení by bylo mu to vzít, dítě by začalo řvát a pak ho rozptýlit něčím jiným, ale my na to šly chytře, kamarádka mu našla dvě brožurky, co už nepotřebovala a prostě mu je ukázala "koukej, Teodore, co to tu mám", dítě ztratilo o podtácek zájem, podtácek uklizen, dítě si už na něj nevzpomnělo (to samozřejmě bude fungovat s lepšící se pamětí čím dál míň). Nebo dneska si hrál s takovou rytmickou hračkou s rolničkama, byl už unavený a chystal se mě s ní majznout, obyčejně zakřičet "au, au, to bolí" nefunguje, dítě se začne řehtat (jako to jsou chvíle, kdy ho mám chuť praštit zpátky), jak tam stál, chytla jsem ho za ruce (pro bezpečnost), podebrala ho chodidlama a začala ho houpat na nohou - děsná legrace, za chvíli si už na nějaký mlácení ani nevzpomněl a šli jsme vařit oběd. Nebo když byl menší, tak mě před spaním tahal za vlasy, vždycky když se blížil, tak jsem mu říkala, pohlaď maminku a vedla mu ruku, aby mě pohladil, po týdnu mě sám začal hladit místo tahání..

@werunqa To jsem nemyslela, že by byla bez objímání... 🙂 Spíš jsem mluvila o metodě pevného objetí, kdy se musí dítě pevně držet, když se vzteká, dokud se "nezlomí"... To jsem myslela, že aplikují u dcery od miminka, tak je možná zvyklá... (A třeba manžel to nedělá, nemá na to nervy... 🙂)
A jak jsem psala, každé dítě je úplně jiné, tak na někoho to třeba nezabere..

@ally8 jo jo, já si to právě pamatuji, tak ji chci pomoct... Manžel nadává, že bude rozmazlená, ať ji nechám trucovat... Tak první uklidním jednoho, pak druhého a pak jim to zase postupně vysvětluji... 🙂)
To uklidňování je fajn, jen jsem někde četla, že by se to dítě mělo nechat i vyvztekat, aby nezadržovalo emoce... Ale kdo to má vydržet, že?
Dcera jak je starší a zapojuje i mozek, tak jsem unavenější a unavenější a občas reagují i nepsychologicky, ale snažím se... 🙂

@lucieandrlova přidám zkušenost mojí mamky, jelikož svoje děti zatím nemám. Mě od určitého věku (ale 8 měsíců to asi ještě nebylo) při nějakých záchvatech mamka strčila pod studenou sprchu a bylo. Nebo mě zavřela v pokoji a když jsem zjistila, že mě nikdo nedopřává pozornost, jsem přestala. Nebo si lehla na zem a začala mě napodobovat - tj. kopat nohama, řvát a tak. Takže to dítě pozná, že se chová špatně. Rozhodně bych je neutěšovala žádným předmětem, protože to dítě to pak má spojené a ví, že když bude řvát, dostane "za odměnu" např. sušenku, nebo jinou věc. To je zase příklad mých dvou neteří - jen aby přestaly křičet, tak se jim nacpe tuna věcí od sušenek, přes hračky...Takže ony moc dobře vědí, že křikem si vydobydou pozornost rodičů a ti okolo nich pak budou skákat...Ale tady je asi každá rada drahá, na každé dítě funguje něco jiného a hlavně asi bude záležet na příčině těch záchvatů

@im4fun Já když jsem tu řekla, že v čr někteří strkají děti pod studenou sprchu, tak vyděšený pohledy, že to je určitý způsob mučení...jako vážně, představ si, že se kvůli něčemu vztekáš, třeba manžel něco neuděl jak ty sis představovala a on tě strčí pod sprchu...
To, jak to mají neteře je samozřejmě špatně, ale to, jak to dělala tvoje mamka taky není moc respektující.

@xdany nevím, já z toho žádné trauma nemám ani jsem nikdy neměla a s mamkou máme super vztah. Taky mi to nedělala pořád, jen tak dvakrát, protože pak už jsem to nikdy nezopakovala...Jinak je docela mimo srovnávat vztah partnerů se vztahem dítě - rodič a jednání malého dítěte s jednáním dospělého člověka.

@im4fun No jo, já myslím, že to je úplně přesné... Se mnou se taky "nemazlili" - nechat trucovat, pár pohlavků apod. Výsledek je, že jsem nakonec poslechla a naučila se bát při zvýšení hlasu... A k rodičům mám vztah autorita x dítě... Dokud jsem neměla děti, tak mi model rodičů přišel normální... Teď vím, že chci, aby mě dcera brala jako kamarádku - partnera. Aby v budoucnu pořád za mnou chodila a bavila se jako s partnerem ne jako s autoritou, protože musí...
Takže souhlasím s @xdany. Pokud chci, aby mě dítě respektovalo, tak s ním musím jednat jako s partnerem.

Taky je potřeba si uvědomit, že každé dítě miluje svoji mámu, ať mu dělá cokoliv a je to malinký človíček, který je směs genů a nemůže za to a on se nás neprosil, aby tu mohl být s námi. To my jsme ho chtěli, tak proč ho teď budu dávat pod sprchu, křičet nebo mlátit?? Navíc je vztek a vztek a kdo nemá doma povahově vzteklounka, nepochopí... (Já jsem dostala pořádný výprask 2 x a už jsem poslouchala, brácha mohl dostávat každý den a nic nepomohlo...)
Kromě toho psychologové radí, že metoda pod sprchu je stejně neúčinná a dítě se musí hned převléct, takže nakonec máma starostlivě utírá a zahřívá a napomenutí se míjí účinkem... Těch pár kapek do oblićeje stačí.
To u těch neteří je druhý extrém. Dávat jim něco, aby zmlkly k ničemu nepovede.
A máme tu hned ukázku ze života... Před spaním si teď dcera umanula, že chce nafouknout nový míč. Řekla jsem ji, že ne, že až se vyspí, protože by si hrála a nespala... Ona byla unavená, tak řvala a opakovala jak kolovrátek "já chci nafouknout balón"... Věděla jsem, že to nedělá schválně, že už je unavená. Moji rodiče by na ni nejspíš zakřičeli, ať přestane nebo ať jde do jiného pokoje, aby ji nemuseli poslouchat. Možná by ji i dali pod tu sprchu nebo by chytla pohlavek, že zlobí... Někdo jiný by ji možná ten balón nafoukl, aby měl klid. Já jsem ji řvoucí v náruči odnesla do postýlky, lehla si vedle ní, držela ji za ruku a řekla, že balón se teď nafukovat nebude, protože teď se bude spát, že jsme obě unavené. A dělala na ni potichu pš pš pš pšpšpš..., což ji uklidňuje a usnula... Věřím, že až se vzbudí, bude usměvavá a sama přijde a poprosí, abych ji balón nafoukla...
@ally8 A poslední co zmíním je, že dle psychologů se buduje vztah s dítětem do 3 let, pak už je pozdě. Proto je důležité do 3 let vydržet s nervama a maximálně se dítěti věnovat. 🙂

@lucieandrlova
Jo tak to u nás nebylo nikdy potřeba právě.malá byla od narození hodno miminko,všichni nám ji záviděli.A jak nastal vzdor,tak pravý opak 😀 .Ale tak jednou se z toho snad dostane 😅

@werunqa Tak to bude za chvíli dobré... To je jen období vzdoru. Z toho vyroste 🙂
Tak ať ji to brzy přejde! 🙂