Jak to zvládáte?

Tak to už jsem změnila priority .Úklid mě už nerozhodi , když není hned bude druhý den .Nejsem tady na světě jen abych vařila,přála a uklizela.Clovek musí mít čas i na sebe

Mrkni se na jakoukoliv obec zasaženou povodněmi a zkus si představit, co prožívají oni. Taky jistě plno z nich má děti. Možná pochopíš, že smítka prachu jsou fakt to poslední, čím je potřeba se znepokojovat. 🤔 Dá se třeba navařit večer. Větší práce holt jeden hlídá dítě - druhý pracuje (a nemusí to nutně vždy být chlap, aby tobe z dítěte nehráblo). Co nejvíc chodit ven, střídat prostředí. Najít si drobnosti, kterými se zabavíš i s dítětem (protože přiznejme si, s dětmi nejde plnohodnotně dělat skoro nic) - prodávat věci na bazaru, něco málo přečíst, hledat třeba věci k té rekonstrukci, cvičit...

Můj manžel mi jednou řekl: ,, Nebuď otrokem své vlastní domácnosti jako moje máma.”. Od té doby si raději užívám děti, chodíme ven, nějaké chlupy od psa na podlaze nebo v šuplíku s hračkami mě nechávají klidnou, já to uklidím, nemám ráda nepořádek, ale všeho s mírou. 🙂 Život není o tom mít doma perfektně naklizeno.

No a hlavně podstatná věc - nesnažit se zastat práci 5 lidí zaráz. Ty a tvé okolí musíte brát v potaz, že dítě zabere většinu tvé kapacity, ať chceš nebo ne. Takže drobné práce - nákup, malý úklid, se dají do jisté míry zvládnout, ale nejde to do nekonečna a nejde počítat s tím, že s dítětem na krku zaráz uklidíš, uvaris, vypereš, přebereš věci po rekonstrukci a ještě vymaluješ a když ne, tak se z toho zhroutíš. Rekonstrukce je náročná vždy, i bez dítěte. A péče o dítě prostě zabere plno úsilí, takové ty řeči o tom, jak s dětmi jde všechno a je to nejkrásnější období, to se strašně hezky píše, ale s realitou to nemá nic společného, takže nejlepší je se s tím smířit a nekomplikovat si to.

Jednoduché, přestaň být puntičkář a občas nějaký ten bordel přehlédni 😄. Hned se ti bude lépe dýchat.

Chapu tvou frustraci, ale opravdu s deckem nejde udelat plnohodnotne jakoukoliv praci. Nechci te strasit, ale bude hur. Ted ma zatim pul roku. Za par tydnu (mozna i dnu) zacne premistovat sebe a vsechny mozne predmety, bude vyhazovat veci ze skrinek, viset ti na noze, vylivat vodu z kyblu, hazet s jidlem apod. chutovky...
Ma frustrace z bordelu jeste nadavno dosahovala levelu 1000 (mam tri decka, z toho nejmladsima dva roky). V ramci zachovani dusevniho zdravi jsem se omezila na tyto cinnosti:
- vyprano
- nadobi v mycce
- nakoupene jidlo
- navareno
Uklizeno doma neni. Nestiham. Stridame se s manzelem, ze delame jednou za cas vetsi uklid, kdy ten druhy sebere vsechny tri decka a vypadne pryc, ale ten poradek vydrzi tak maximalne den 😅
Utesuju se tim, ze maly dostane tak za rok za dva rozum a bude mene bordelit. Uz ted je to lepsi nez treba pred rokem!
Takze rada zni: vykasli se na dokonalost. Dokonalost neexistuje a je to naprosto zbytecne vezeni ve tve hlave 😉

Taky bych strašně ráda nestíhala a byla vyčerpaná z péče o miminko a o domeček. Ale mám "štěstí," protože zrovna tohle jsou věci, o kterých jenom marně sním.
Ne, tak jako samozřejmě nechci nic zlehčovat, věřím, že to je náročný, jen tohle bylo první, co mě napadlo. Ale zkus to brát z toho pohledu, že máš rodinu a budujete si krásný domov, je fajn, že na to máte prostředky, energii a chuť. Někdo opravdu tohle mít nemůže.
Jinak k tématu: já bych se třeba na úklid jako takový během rekonstrukce vykašlala. Prostě bych to komplet uklidila, až to bude hotový. Poprosila bych třeba babičku o hlídání, abych na to měla čas a dala to na jeden zátah do kupy, a neuklízela "průběžně" během rekonstrukce (maximálně jenom lehce, aby se to třeba nenanosilo po celém baráku).

@prejeta_zaba asi tak. Zdravím z Opavy.

Taky jsem měla s prvním dítětem takové pudy. Bydleli jsme v novostavbě, všechno nové, pěkné a já lítala pořád s hadrem a leštila nerezovou ledničku, digestoř, povrchy, prach. Výsledek byl to, že jsem pak s druhou skončila v 21. týdnu v 11 večer na pohotovosti s tím, že se mi asi rozjíždí porod. Vlastně jsem celkově byla v hrozné nepohodě. Unavená, vyšťavená, připadala jsem si nedoceněná, jakmile chlap utrousil jakoukoliv poznámku nebo narážku, hned jsem si to brala osobně, že já 🐮 celý den lítám a on si toho nikdo neváží. Od té doby jsem hodně přehodnotila priority. Raději si zacvičím nebo vezmu děti ven, zajdu si ke koním, odpočinu si, než se hroutit z toho, že moje lednička je zmatlaná a doma je bordel. Moje priority jsou udržet děti a zvířata na živu v podmínkách bez strádání a udržet si zdravý rozum a udržovat provozní bordel, myšleno tím není sice uklizeno, ale nežijeme v hnusu. A svět je teď hezčí. 😉 Když má někdo poznámku, (třeba muž) odpálkuju ho tím, že si to může udělat sám 😃 a návštěvám na rovinu řeknu, že mám muže stále v práci a já vážně nejsem super žena, abych zvládala obstarat děti, zvířata, okrasnou i zeleninovou zahradu a ještě udržovat stále naklizeno. Myslím, že to každý chápe. 🙃 Ale někdy mě to samozřejmě trochu mrzí, že by byly předpoklady k tomu, abychom to měli doma a venku tak krásné, ale bohužel, třeba až budou děti větší...

Mame maly deti dve, uz od dubna rekonstruujeme dvoje vchodovy dvere, balkonovy okno, podlahy v CELYM dome, bourani zdi mezi dvema mistnostma, vsechny interierovy dvere …. Ja si to nahodou uzivam 😀 Mam rada ten pocit, ze mizi stary cizi veci a nahrazuji je nove hezke veci 🙂 A to jsem taky dost pedant na uklid, mame ted prach vsude, vyrvany futra, misto podlah beton … ale vim, ze jednou bude hotovo a uklizeno 🙂 Hele vykasli se na nejaky vareni pokud nestihas, a bezte misto toho ven.

Polož si otázku: jak se tvůj život zlepší, když nebudeš mít prach za skříněma?
Asi nijak že...

Asi tak....

Já vím, že každej máme nějakou úchylku, ale tuhla chorobná touha po sterilně naklizene domácnosti je jedna z nejhorších a vlastně i nejzbytecnejsich věci.

Mam taky pulrocniho borce a dalsi dve deti navrch. Konecne jsem objevila zpusob, jak to vsechno zvladat, ale je dost nemilosrdny - neodpocivat. Malej strasne spatne spi, nenaspim denne vic jak tri hodiny a kdyz si chci pres den zdrimnout s nim, tak uz zbytek dne nic nestiham. Ale kdyz to vydrzim a jedu cely den jak tryskomys, ve 22h muzu rict, uz mam hotovo😀

@irmamala to je cesta do pekel 🙈 Podle me se to neda dlouhodobe vydrzet... bacha na to...

Z tohoto přístupu jsi na nejlepší cestě na psychiatrii.
Polož si otazky: co se stane, když neuklidim? Co se stane, když nechám ten prach ležet?
Předpokládám, že jeden nebo oba z rodičů měli podobné nároky. Jak se oni mají, jak teď žijí, líbí se Ti to?

@exbordelar ono se to dá vydržet docela dlouho, ale tělo si to všechno pamatuje a pak se "odmění". :(
Já sama spím od narození dcery, takže skoro 4 roky, strašně špatně. Napřed první rok nespala ona a pak přestal spát starší (má spánkovou poruchu mj) a denně spím v průměru 5h a to ani omylem naráz, budím se xkrat za noc s hrůzou, že je zase vzhůru. :( dneska jsme třeba od 4:40....a i když je noc lepší, stejně spím špatně.....ale teda rozhodně přes den odpočívám a venuju se i svým koníčkům (běh). Fakt bych se zbláznila jinak a složila se někde brzo.

Moc to hrotis, zvládám napohodu ještě si vymýšlím ptákoviny okolo co vše chci udělat. V klidu si vypiju i kafe a když chci jdu spát.

Ja si to vzdycky promyslim co je potreba udelat, napisu si to na papirek ( protoze kdyz mam pak cas tak si na tobzas nevzpomenu) a odskrtavam. Rada uklizim, ale cima dal nim. Prach neresim, to bych nedelala nic jineho.

Když jsem měla jen jedno dítko, tak jsem byla řadový magor, že jsem 2krat denně vytírala a furt uklizeno. Když byly malé 2 roky, tak jsem si řekla a dost. Takže teď to mám tak, vysávání každý den a 2 krát týdne setřu a držím se hesla, děti jsou malé jen jednou. Chápu po rekonstrukci, to člověk maká dokud nemá hotovo, ale pak zas se vrátit do režimu, deti jsou malé jednou. A také zapojit chlapa. Pokud se něco buduje, tak musí přiložit ruku k dílu. A taky mám nastavené co nestihnu do 20.00 tak to počká na ráno.

Ja uz jsem to omezila na vytirani a utirani prachu komplet vsude 1x za tyden a uplne normalne v pohode zijeme 😁 samozrejme, kdyz je nekde spina, rozlity, atd., tak to udelam hned, jinak to nehrotim.
Mne teda hrozne vadilo, kdyz byla dcera mala, jak vsechno vyndavala, vytahovala, rozlivala, samozrejme obcas nehoda pri curani, jidlo rozpatlany, atd. To me fakt drazdilo a to se uklizelo furt.. nekdy jsem uz i ty vytahany hracky nechala valet se po zemi a sla se treba divat na tv..
Protoze ona by je tam rano dotahla zase 🥺😆

vysává robot. Na podlahu mám čerstvě myčku podlah. Neudělá to tak jako já ručně, ale z ručního vytírání už jsem šílela.

Denně se dělá nádobí, linka, sporák. Jakože to setřu. Občas setřu jen hadříkem umyvadlo.

Potom hlubší úklidy dělám tak 3x do roka podle Útulného domova s Helenou Procházkovou - vlastně jsou to jednotlivé kroky a jelikož hluboký úklid je opravdu časově náročný, zabere mi to i 3 nebo 4 týdny to projet celé po částech po práci. Po zbytek roku to neřeším.

K pořádku miluju průběžné třídění věcí, ale taky to není, že bych se tomu věnovala každý měsíc. Třeba podle Marie Kondo (knížka)

Já žádný systém nemám, každý den si řeknu, co bych ráda stihla z toho, co nejvíc hoří (jen to, co lze reálně zvládnout). Když to stihnu mám dobrý pocit, když ne, nehroutim se a přesunu na zítra. Ale já tedy mam určitě standardy jinde než ty 😅. Proč si ale zbytečně způsobovat neustálý stres a tlak? To bych se brzo zbláznila, kdybych chtěla mít všechno dokoalé..