Jak stříháte dětem nehty na nohou?
Ahoj, zajímalo by mě, jak zvládáte stříhání nehtů na nohou u svých dětí? Dcerka má 14 měsíců a pokaždé je to strašný boj. V létě to ještě šlo, ostříhala jsem ve spánku v kočárku, ale teď v zimě tato možnost padá. Nicméně ručičky stříhám v kočárku dál :D Snažím se jí vysvětlovat, domluvit se s ní, ukázat na sobě, ale nic nepomáhá. Jak se přiblížím nůžkama k nožičce, tak se cuká. Pokud ji drží manžel, tak z toho má záchvat, a to já takhle nechci, abychom jí stříhali nehty násilím. Jak to děláte vy? Máte nějakou fintu? Díky
Když byli děti malé - vždy ve spánku. Jak byly starší. Bavilo je když je tatínek stříhá. Teď už se nechají snadno (3 a 7 let) 😀
@janey007 Může zabrat dát do ruky nůžky s kulatou špičkou. Bude si připadat důležitě, zkoušet to, ale neublíží si. Mamce to fungovalo na nás, my budeme muset pořídit, protože náš dvouleťák teď stříhání komplet bojkotuje, a právě kdyby měl možnost si to ostříhat sám, není problém 😀.
Dcera se celkem nechala, se synem bojuju a jde to silou. Občas je tak unavený, že se ani tolik nebrání 😅
Moje vnučka vyvádí ještě dneska a o je jí 11 let. Tvrdí, že jí to bolí. 🙂 Přemlouvám jí ve vaně.
Jedině ve spánku 🙂
Uplacim piskotama 😊 za jednu koncetinu jeden piskot a ostatni si drzi v ruce a soustredi se na to, aby je hned nesnedla 😅 jinak je dobre nehty strihat po koupani,jsou mekke a jde to snadno,nic neboli
Holky, dnes se nám podařilo po dost dlouhé době ostříhat všech 20 nehtů! Náš dvouleťák už nějakou velmi pěkně mluví, takže jsem zvolila taktiku - navrhni řešení. Nejdříve jsem si před ním ostříhala svoje nehty na rukou. Dělal, že ho to nezajímá (ale seděl mi u toho na klíně). Pak jsem mu řekla, že by bylo fajn ty jeho dlouhé nehty také ostříhat a ať navrhne řešení, jak to uděláme. Nahodila jsem mu nápady, ať si k sobě vezme nějakou hračku, že u toho může ležet/sedět, že si prostě může v obýváku nachystat prostředí tak, aby mu to vyhovovalo, že u toho můžeme poslouchat písničku atd.
Syn vytvořil nehtový trůn z peřiny, na který se posadil, pak vyzkoušel mraky různých variant a nakonec přišla pošťačka, která nás slovně i materiálně podpořila. Předala nám dva balíčky a dohodli jsme se, že po ostříhání nehtů na rukou otevřeme společně jeden, a když se to povede i na nohou, že otevřeme i druhý. Dělal, že nemá zájem, ale obrátil, když jsem si vzala nůžky a začala otevírat sama. Seděli jsme nakonec u písničky, kterou si sám vybral a určoval pořadí nehtů, které mám stříhat.
Jako - od prvního nahození tématu do posledního ostříhaného nehtu proběhla asi věčnost, ale vše v klidu, mezitím jsem si udělala drobnosti, uvařila oběd, on si pohrál a nakonec jsme to krásně zvládli. Před poledním spaním jsem mu povídala pohádku o stříhání nehtů a o tom, jak mají prstíky radost.
Navíc jsem zjistila, že mu asi není příjemné, jak mu u stříhání držím nohu, takže se ho na to příště zeptám, jak ho mám chytit. Je docela lechtivý.
U nás to vypadá na řešení formou dohody. Bylo to bez nervů na obou stranách a myslím, že časem to bude úplně v pohodě.
@babanci - vážně, i v 11 letech? Tak to se teda máme na co těšit 🙂
U nás to teda zatím vypadá na stříhání ve spánku...
@olga_ - Tak to je bomba! Přesně tohle je styl výchovy, který je mi blízký a o který se snažím. Nicméně s jednoleťákem je to ještě docela těžké, nemluví, sice věřím, že mi rozumí, ale k takového dohodě máme ještě dost daleko. Ale používám stejný přístup např. na přebalování - vyber si, jakou hračku potřebuješ, abychom se mohli v klidu přebalit... a tak. Ani nevíte, jak ráda slyším, že to má smysl 🙂
Tak u nás ve spánku, 19m. Jak malého uspim v posteli, dám si pod nožičky plenku látkovou a ostříhame a pak vytrepu 😂 přesunu ho do postýlky a nazdar zdrhám 😂😂😂
Ja na malou (8m) vzdycky mluvím a ukazuji jak striham a v pohodě. I když hodne ji zajímají nůžky 🙂 no a na nohou to samé akorát když ji vezmu za nozku tak zabali prstiky 🙂 ale opravdu se mi osvědčilo na ni mluvit mluvit mluvit a pak se nebojí
@janey007 My jsme asi od 8 měsíců znakovali, v roce už jsem se s ním dorozuměla poměrně dobře, ale k takovéto dohodě bychom se tehdy ještě také nedopracovali. Buď na to měl, nebo neměl náladu a podle toho jsme se zařídili. Rozhodně se takový přístup vyplácí. S manželem se také snažím dohodnout a najít společné řešení, tak proč jinak s dítětem, že... Mě právě fascinoval manžel už hned po narození syna, když se ho při přebalování ptal: "Vyhovuje ti to tak? Netlačí tě to?" Já jsem to tehdy měla tendenci brát stylem "lup, lup, lup, hotovo", více mechanicky, pak má člověk tendenci sklouzávat ke stereotypům, mocenskému postavení vůči dítěti a tak.
Naslouchat, vnímat, dohodnout se a být trpělivý je veledůležité (ale je fakt, že občas ty nervy rupnou...).
Vlastně si teď říkám, že jsem to u těch nehtů neudělala takto dřív. Podcenila jsem to. Pro mě pětiminutová rutina. Pro syna ale "velká akce", "velký zásah" do jeho těla. Prostě jsem se v tuto chvíli srovnala s tím, že občas věnujeme dopoledne tématu nehty. A vím, že to za chvíli i pro něho bude ta pětiminutovka. 😉
Několik let radši ve spánku. V bdělém stavu bych jí nejspíš ustříhla několik celých prstů ne-li celou končetinu 😀 Necukala jen kvůli stříhání, ale je to celkově příliš živý dítě.