Jak skloubit spánek dvou dětí?
Ahoj maminky, zakládám tuto diskuzi neb si nevím rady jak situaci vyřešit... A to je spánek dětí.
Mám dvě malé děti. Starší je školkové. V noci uspáváme u ní v pokojíku, v její postýlce. V noci se budí a tak si jí bereme k sobě do postele, kde je až do rána.
Druhé dítko zítra slaví rok. Spí u nás v ložnici. Kde mám k posteli přiřazenou postýlku bez bočnice, kde mimčo mohlo kdykoliv ke mě a na prso, neb kojím. Jenže přemýšlím o ukončení nočního kojení a váham co dál. Mimčo se na prso budí snad 20x za hodinu a mě už to vysiluje. Občas se rozjede tak, že v noci s ním odcházím do místnosti, kde bude mít jednou pokojíček. Mám tam sólo postel. Kam si s ním lehnu a většinou tam jsme až do rána. To je jen občas.
Jenže dnes v noci už krize. Kojení v noci mě štve, bradavky od neustálého zužlaní bolí a já si řekla dost. Přestanu v noci kojit. Jenže bude brečet. Je mi to jasný. A já teda váham co teď?
Vzhledem k tomu, že máme dva dětské pokoje a děti nejsou daleko od sebe (rozdíl necelé 3r), byl původní plán takový že z jednoho pokoje se udělá spaní pro oba a z druhého herna, kde bodů mít hračky. A že až budou chtít třeba od sebe, rozdělí se to. Takhle jsme to měla se sestrou já co si pamatuju. Jenže ani jedna z nás nebyla kojena a na postýlku jsme byly zvyklé od narození. Takže úplně jiná situace. No a co teď...
Jak skloubit ty dvě děti tak nějak aby to aspoň fungovalo. Stáří pojede tak jak je zvyklé. U sebe a podle potřeby pujde k tatínkovi do ložnice. Já.... Zvažuju, že přesunu postýlku z ložnice do pokojíku a budu tam s malým dokud se neodstaví, nezvykne si....
Společné spaní u nás bohužel nedělá dobrotu. Nikdo z nás se nevyspí a je čas to začít řešit.
Neměla jste některá podobný problém? Jak jste řešily??
Na druhou stranu hraje roli i ta emoční stránka problém. Neb si říkám jestli to beze mě zvládne 😂😂😂 přece jen teď spal furt u mě.. jenže bohužel já nespala ani nepamatuju 🙄
Dceru jsem musela odstavit v roce, protože jsem šla na operaci. Jednu noc to bylo špatný, druhou jen večer trochu zaplakala a třetí noc už si lehla a spala. Takže to chce trochu vytrvat a půjde to.
S tím spaním se to pak samo vyřeší. My pořád chodili a taky řešili kde kdo bude spát a nakonec jsme to mu nechali volný průběh. Pravdou je, že mě společné spaní nevadí, naopak ho mám ráda, tak nechávám děti aby se samy rozhodly, jestli chtějí k nám nebo do svých postelí.
My jsme starší nechali normálně v pokojiku a mladší i po odstavu s námi ještě určitě do dvou a pul let spála v ložnici v postylce, též prirazenou k posteli bez bočnice, starší to taky tak měla a u třetího to plánuji stejně, ale tam ten odstav asi bude horší než u těch dvou
U nás děti i po odstavu byly v postýlce u postele a pak jak už chtěly být v pokojiku se staršími (vždy nějak před druhým rokem) tak šly do pokojicku. Když se vzbudila nejstarší tak někdy šla k nám do postele taky ale casteji k ni šel si lehnout do pokojicku muž (měl na zemi matraci) to se ale nestavalo naštěstí každou noc.
Máme tak úplně normálně. Děti 5 a skoro 3. Máme jednu větší postel, kde je obě naráz uspávám, pomazlím. Pak tu druhou přenesu do druhé oneco menší postele. Určitě jsou rády za společný pokojíček, nebojí se, když tam jsou spolu. Někdy je uspávání horší a ruší se navzájem, někdy je to pohoda. Do pokojíčku šla mladší přesně ve 2 letech. Starší taky ve 2 letech. Do ložnice chodí v noci podle potřeby. Někdy přijdou v průběhu noci obě, někdy žádná. Možná to moc řešíš. Prostě to vyzkoušej a uvidíš. Já jsem se snažila děti směřovat spát do pokojíčku, ale když chtěly být s námi, nenutila jsem je odcházet.
Nemáme to tak extrémní, ale manžel spí se starším v pokojíčku a já s mladším v ložnici. Až se odstaví, budou děti v pokoji spolu (aspoň takový je plán 🙂).
@cherie24 ano řeším 🫣 protože z únavy už šilhám. Na druhou stranu mě to prostě mrzí. Hledám prostě jen ujištění že nebudu ta špatná matka co se zbavila dítěte jen proto že v noci je nonstop na prsu a já kvůli tomu nemůžu spát 😞. Jinak bych to neřešila.
Tak vzhledem k tomu, že jsou maminky, které dávají miminka hned od narození do pokojíčku, tak je trošku nesmysl, aby ses považovala za špatnou mámu, protože se chceš vyspat. 😉 Prostě to zkuste. Já jsem ze začátku měla postýlku v ložnici, ale ne přirazenou k posteli. A v noci jsem různě přebíhala. Uspala jsem mladší v ložnici, pak starší v pokojíčku. Usínala jsem v ložnici a když se vzbudila starší, šla jsem spát k ní, když se vzbudila mladší, zas jsem šla do ložnice. Bylo to ale pořád lepší, než se nevyspat vůbec ani jeden a být oba okopaní z obou stran od dětí. 🙂 Někdy chtěly spát s námi, tak spaly. Někdy v ložnici usnuly a pak jsme je přenášely do pokojíčku. Každý den byl jinak podle potřeb dětí i nás. Není třeba z toho dělat vědu. 🙂 I rodiče musejí spát. Spaní s dětmi jsme si užili, měli jsme to moc rádi, když nás s úsměvem ráno budily a mohly jsme si je přitulit, ale od určité doby jsme je taky vykopli, když už se roztahovali až moc a bylo to na náš úkor. 😀
No, hele, my od příchodu z porodnice frkly mimino do své postýlky v pokojíčku - společného pro obě děti...rozdíl mezi dětmi 2,5 roku...uspávání bylo tak, že nejdříve ta mladší, a pak ta starší...měli jsme kliku, že starší dcera byla hrozně hodná a sestru vůbec nebudila, a měla tak tvrdý spánek, že ji nebudil noční řev mimina...Starší dcera spala od 5M celou noc, mladší se budila dlouho, většinou 2x za noc, ale od 6M byla na UM, takže k ní vstával i manžel třeba. Pro mě bylo důležitý, aby děti nespaly v ložnici.
Se bojím, že když budete s malým sama v pokojíku, tak se nedostaví a nezvykne si... 😉 Spíš bych se tam na víkend přesunula sama a nechala dítě na spaní tatínkovi (vy ponocujete rok, on to dvě noci vydrží) a pak si s ním ještě třeba vyměnila strany postele.
Už si přesně nepamatiju jak to bylo…ale syn se do 9 měsíců budil 3x za noc na kojení. Kolem roku jsem ho přestěhovala s postýlkou do pokojiku za sestrou a spal v podstatě celou noc. Večer jsem ho na křesle nakojila a dala spát do postýlky. Ve 14 měsících se sám od kojení odstavil.
Je mi jasné, že u každého to není tak jednoduché, ale u nás to bylo všechno nenásilné a v pohodě.