Jak řešíte spaní u více dětí?
Chci se zeptat jak spíte v noci když máte dvě nebo více dětí? My máme dva kluky, 2,5r a 8m a s manželem máme každý jednoho a spíme jinde aby se nerušili protože v noci vstávají na střídačku. Má to někdo taky tak, nebo spíte všichni pohromadě? Líbilo by se mi zase spát normálně společně, ale nějak si to neumím moc představit... případně v kolika letech jste slučovali pokud jste byli taky oddělení?
Tohle má každý jinak, a mělo by to být tak, jak to komu vyhovuje. My se po narození mladšího s manželem také rozdělili, a jsme tak do dneška (děti 3 a 7 let). Mladšího ještě kojím a hlavně ještě nemáme pořádně dořešené pokojíčky, takže je tam více důvodů. Nijak na to netlačíme, až bude čas, tak půjdou kluci spolu (nebo každý zvlášť).
Neexistuje univerzální rada či odpověď. Každý dospělý je jiný, každé dítě je jiné.
Mam děti 4 roky a necelé 3 roky a nehrozí, že by spaly spolu. Starší má handicap a mimo jiné i spánkovou poruchu, takže má zhruba každou druhou noc bdělé okno 2-3h. Povídá si, směje se, vstává....to by mladší vzbudil. Nebo zase vstává mezi hodně brzo. Mladší spí slušně, ale občas se v noci probudí s pláčem (noční můra). A před usnutim a po probuzení hned povídá, směje se...takže suma sumárum v noci by budil starší mladší a večer a ráno zase naopak.
Je to velká komplikace i skrz dovolené a tak, ale nenadělám nic.
Pokud vám děti spí dobře,. klidně můžou spát dohromady. Ale to musíte vědět vy. Stejně jako někteří dospělí spí lépe, když mají dítě u sebe v postele. Pro mě je tohle za trest, já takhle skoro neusnu.
My spíme všichni dohromady, takže nás je v ložnici 5. Děti se nám navzájem nebudí.
Taky spime vsichni spolu, deti se navzajem nerusily.
My spime s muzem, děti mají svůj pokoj, nejmladší byla do roka u nás, pak šla ke starším do pokoje. Když se některé dítě vzbudí, tak proste v noci přijde k nám.
Spravte si to tak aby vam to vsetkym vyhovovalo. Mne by sa napriklad nepacilo, ze by sme s muzom nespali spolu v posteli. Niekomu to nevadi. U nas starsia spala uz vo svojom pokojicku ked sa narodila mladsia. Mladsia bola najprv s nami v spalni a od cca 2 rokov chcela ist za starsou dcerou. A uz skoro 2 roky spia spolu.
Každé dítě spí ve svém pokoji. Až bude mladší trochu větší, tak budou spát ve společném pokojíčku. Všichni jsou spokojený. Starší si ráno může chvilku hrát, než vstane mladší a my můžeme alespon něco naspat..a nidko nikoho neruší.
U nás starší spí s tatinkem a mladší se mnou, 1-2x týdne s nima spím v posteli sama já (nejdřív je společně uspim ve velké posteli, potom si mladší prenesu do vedlejší postele, aby ji starší nepokopal.. a když jdu spát, tak zase vezmu mladší sebou). A jinak v noci se děti navzájem nebudí, ty se vyspi v pohodě. Jen já jsem ráno unavenější a bolí mě záda, jak se na mě oba mačkají, kojím víc pokročilá.. 😃 asi bych tak nemohla spát každý den, ale zase jsem ráda, že si to alespoň občas užijeme 😊
Starší odmítal spát sám. Když se narodil mladší, spali jsme skoro rok všichni spolu v ložnici, ale po asi třičtvrtě roce jsem se odstěhovala s mladším do pokoje a starší zůsstal s tátou v ložnici, protože když jsme spali všichni spolu, leželi oba na mě a nevyspala jsem se. ... Nicméně jsme tak už tři roky a uznávám, ež mi manžel začíná chybět.
U nás máme 3 děti a všichni postupně v noci přijdou se pomazlit. Někdy jen dvě, někdy všichni 3. Takže nás spí všech 5 v manželské posteli. Když těm starším vadí, že se mladší budí, tak se zase přestěhují zpět do svého. Věk 6 let, 4 roky a 2 roky.
První 3 měsíce jsem spala s mladším synem a manžel se starší dcerou. Poté, co synovi diagnostikovali ABKM a předepsali vhodné UM a přestal mít v noci bolení, přestěhovali jsme se do ložnice za ostatními a vydrželo nám to několik let než se děti přestěhovaly do svého pokoje.
Spali jsme společně od začátku. Starší si na mladšího brzo zvykl a ani jeho noční rvani ho neprobudilo. Udělali jsme postel ode zdi ke zdi, aby jsme měli všichni dost místa.
Od narodenia deti len vo svojej izbe a navzájom sa nerušia.
My spali se staršími a teď i se 3mi.mladšími (7, 2,5 a 4 měsíce) prostě od začátku dohromady a v pohodě, ale když není (většinou) nejmladší k utišení (to jsme vždy zažívali spíš u dětí až kolem 1.-2. roku, když rostou stoličky, noční děsy a tak.., u miminka, dám prso a je to tutovka, nikoho mimo mě nevzbudí), tak někdo z nás dospěláků odešel s křiklounem jinam, dokud se neuklidní, pak hned zase zpět k ostatním 😉
My vždy spali všichni v naší posteli. Dcery jsou od sebe 2 roky, nebudily se navzájem. Dodnes to tak máme. Sice holky usinaji u sebe v postýlkách, ale kolem půlnoci se přesouvají k nám.
Spali jsme všichni společně, děti se navzájem nikdy nebudily.
Starší kousek přes 3 roky, mladší kousek přes 1, od narození spíme pohromadě a já si zase neumím představit, ze by to bylo jinak, milujeme to. Zvykli si na sebe a nebudí se navzájem právě diky tomu, ze jsou od začátku spolu.
Spíme společně. Ale bude to hodně individuální. U starší se třeba zjistilo ADHD a asi 3/4 roku jsme spali odděleně (já s dcerou v pokojíčku, partner v ložnici). Její noční teror nás vyloženě přiváděl k šílenství. Pak si to trochu sedlo, já se vrátila do ložnice. Starší i chvíli spávala sama v pokojíčku, ovšem po narození mladší, se sekla a přestěhovala se do ložnice definitivně. Mladší je naštěstí spáč a tak od jejího narození spíme všichni společně. Mladší má postýlku přiraženou k posteli a vyndané šprucle, takže si taky tak různě cestuje podle potřeby. Spíme tak rádi, užíváme si to, dokud jsou malý a stojí o nás. Z ložnice půjdou obě naráz. Na jaře jim zbudujeme jeden spací a druhý herní pokoj. Obě jsou dost kontaktní a samy by spát nechtěly.
Starší bych pomalu učila na spaní v pokojíčku bez rodiče. Klidně tam ze začátku může mít chůvičku. A mladší zatím v ložnici.
@boarh on byl sám v pokojicku s chuvickou od 5 měsíců do 2,5 let, nikdo kolem nej nesměl být jak měl lehký spaní, a teď najednou se sekl ze musí spát s maminkou 🙈
Tak zkusit tam s ním být, než usne. Nevim jak často se budí. Mně se občas někdo vzbudí, jdu k nim,jsem s nimi než usnou a pak jdu zase do ložnice.
Já mám děti 5 let a 8m a spíme jak kdy. Zvykám postupně děti na spaní spolu. Malý spí v přenosné postýlce, tak mu ji přenášíme 🙂 Někdy spí v pokojíčku, někdy v ložnici se mnou, někdy dokonce i v ložnici s manželem, kdy manžel mě chodí budit na kojení a on sám pokračuje na WC.
Je to podle toho jak je kdo zrovna unavený a taky jestli se starší rychle převlekla a zalehla. Když večer prudi nebo říká že spát nebude, tak dobře, ale maminka taky nebude a Tom tam teda u ní bude, ale ten se chodí najíst než jde spát a nějaké tulení - no přečte/poví pohádku a přitom se dcera tulit teda jako může jestli chce, ale to té naší tulení holce nestačí - navíc to není máma 😁
Takže když starší zalehne včas a nic jiného tomu nebrání, spíme já a děti v pokojíčku. Když zalehne pozdě, ale hrozba nespani s maminkou ji popožene, dojdu se ještě potulit. A když ne, smůla, bubáky zažene otčím stejně dobře jako máma, ale je to prostě "jenom Tom". A když už chceme být opravdu drsní (jako důsledek toho co si nadrobila) tak u ní nespí nikdo. Ale to je fakt výjimečně, protože ona se v noci bojí. A škemrá, ať tam u ní spí "aspoň Tom, prosiiim" 😁
Je zajímavé, že u manželových rodičů chce spát i když je v pokoji sama a to od doby, co jí manžel řekl, že pes sice vypadá plyšově, ale stejně dokáže zahnat všechny, kdo by někomu z rodiny chtěli ublížit. Do té doby tam s ní musel spát taky a stejně se trochu bála, od té doby stačí pes někde v bytě 😊
Jo a náš ideál je děti spolu a my v ložnici. Tedy manželův ideál je on v jakékoli mistnosti buď sám nebo holt s manželkou (a před usnutim čas s manželkou), můj ideál je buď s manželem, nebo s dítětem, nebo sama, ale hlavně ať po mě nikdo nic nechce (pokud nechci já) a jen se třeba kdyžtak přitulí (takže něco jako manžel, ale po něm ať v noci nechce nikdo nejlíp ani to prituleni 😂😅). No a dcera hodně kontaktní, syn tak středně (tatinkovy geny asi hrají roli 🙂 )
Takže to možná nakonec dopadne tak, že budou spavat chlapi spolu a ženské spolu 😁
U nás už spí děti víceméně 8 let...resp.vzdy to nejmladší spinka u mě, ostatní jak chtějí (třeba nejstarší už to naopak vadí, když nema svůj prostor a někdo spí blízko). Manžel někdy s námi v ložnici, když se potřebuje vyspat a netisnit se někde u strany, tak jde jinam. Upřímně řečeno, vůbec si neumím představit, že nejmladší dcerka půjde třeba za dva roky do pokojíčku a u nás už nikdo nebude, miluju ten pocit, když se prituli, chytne tou rucickou moji...asi si budu pak muset pořídit psa nebo kočku 😂
To je jednoduché - od chvíle, kdy se narodila mladší dcera, spala se starší dcerou v pokojíčku, my s mužem normálně v ložnici. I starší dcera šla hned po příchodu z porodnice do pokojíčku.