Jak probíhají vaše procházky s dětmi?🤦🏽‍♀️

U nás syn (20m) jezdí na motorce, kočár neberu, mám v batohu lopatky, bábovky, míček. Jdeme tam, kam Sebík chce, jestli nemusíme nikam nutně. On zná veškeré pískoviště kolem, tak sám naviguje, jestli chce do písku. Občas hazime a kopeme míček. Teď trhá květiny, listy nebo hází kamínky do potůčku. Rádi krmime kachny.

Takhle staré dítě už chce objevovat svět samo. Bude chodit sám, ale nejde mít nějaký vzdálený cíl cesty, protože bude 1 místo prozkoumávat klidně půl hodiny a chce k tomu asistenta, kterému to bude ukazovat. Takže obrnit se trpělivostí. Nechat ho sbírat šišky, kameny, klacíky, naučit ho, že vajgly sbírat nebudem... Dá se vzít motorka nebo jiné odrážedlo, ale připrav se na to, že ji občas budeš muset poponést ty. Je to normální, prostě se ve vývoji posunul dál, nebude už svět pozorovat z kočáru.

My chodíme taky bez kočáru, teda teď jsem v 9. měsíci, tak kočár na delší vzdálenost beru, kdybych potřebovala rychle zpět, ale většinu času jde vedle mě nebo jede na odrážedle. Máme kousek od bytu les, lesní hřiště a tam syn vydrží celé dopoledne, dětská hřiště nejsou místa, která bych milovala, ale malého to baví, potká tam jiné děti půjčí si bábovki, dostane lopatkou.. . A samozřejmě z jízdy v kočáru by se tolik neunavil a naše dítě spí v noci jako dospělý 8-9 hodin i když ho prohánim.

Pro mě jsou procházky i s 2,5 letou horor. Mladsi vezu v kocaru, ale kdyz jdu sama nedojdeme nikam dal nez do obchodu, ktery mame pod kopcem a zas zpet a i to nam zabere cele dopoledne 😂 odrazedlo ji bavi chvilicku, pak se chce nosit nebo nejlepe stat na jednom miste i 10 minut, chodit po obrubniku. Jeee hele tamhle byl strom, tak se zas vracime 😂 nejlepsi je jit ve dvou, to pak skoci na konika, ja jedu s kocarem a je moznost se nekam dostat. Vecer kdyz je unavena tak ji strcim do kocaru a mladsi do nositka a to v tom kocaru musi mit jidlo a ryyychoe nez ho doji, jinak zas stojime pul hodiny na miste 😂 asi proste normalni. Sousedka ma holcicku,
Ktera jen utika a ujde ji i 10km lesem a proste vezme caru a leti 😂🤭 ale myslim si, ze je to normalni a takovy “blby” obdobi. 😂

U nás (dcera 2 roky) - chodíme bez kočárku, buď pěšky nebo s odrazedlem (je potřeba ho občas nosit), chodíme po okolí na hřiště, na nejbližší náměstí, kde je zmrzlina a koutek pro děti, do zahrady k zámku, když je moc vedro nebo zima, tak do knihovny nebo do herny... Teď jsem těhotná a bývá mi ne moc dobře, tak už jsem ji vzala i v tom kočárku třeba, vzaly jsme si svačinku a pochodila jsem s ní, byla v klidu překvapivě 😁 případně s ní chodí hodně ven i manžel nebo jdeme spolu, já sedím ve stínu na lavičce a oni spolu řádí na hřišti... Spí jen doma v posteli, v kočárku už dloooooooouho nespí, to už si ani nepamatuju 😅

Jinak teda dcera je divočina, občas jsem z ní pěkně hotová, za ruku neee, ona šamaaa 😅, případně když ji zakážu běhat do cesty, tak se zasekne a sedne si kdekoliv a sedí, jednou jsem ji tahala z přechodu, auta stala, čekala... 🤣 já zpocená až někde... Bývá to veselé no

Chápu, mě chození s kočárem pořád ty samé trasy taky nebavilo, proto jsem se nemohla dočkat, až začne syn chodit 😉 Má teda jenom 18m, chodit začal tak šest týdnů zpátky, takže na jeden zátah toho moc neujde. Kočár tudíž bereme, ale jen na přesun z bodu A do bodu B. Většinou chodíme dopoledne tak na hodinku, odpoledne na dýl. Dojedeme na hřiště, máme jich kolem několik, tam si buď běhá nebo blbneme spolu, někdy jsou tam i další děti, tak je o zábavu postaráno. Někdy ujedeme pár set metrů na polní cestu, tam ho vypustím a jen dávám pozor, aby mi nezdrhnul do kukuřice nebo ho teď v sezóně nezajel traktor. Odrážedlo zatím moc úspěch nemá, ale trénujeme, to bude zase veselejší 😊 Na delší procházky beru takovou skládací piknikovou plachtu, svačinu, pití. Když je syn unavený, na chvíli sedneme, hledáme v trávě brouky, apod. V kočárku nikdy moc nespal (ale on přes den moc nespal ani jako miminko 🙈). Jinak syn má taky dny, kdy ho nic moc nebaví, kňourá... To opravdu pomáhá být v pohybu 😉

U nas se tedy, hned co zacaly deti chodit, zrusil kocar na prochazky, max trikolka ci odrazedlo. Spanek po o (pokud jeste byl) probihal doma. No a venku se slo podle deti... Nu co se dalo delat, cesta 5 min trvala hodinu a bylo jim fuk, ze tu trasu jdeme kazdy den.
Ale mam je 1,5 od sebe, takze zkoumaji spolu, vyhraji si a ja jim delam krovi, servis a bezpecaka... Hele, ted je jim 6 a 4,5 a uz je to... ne, porad nuda, klidne to priznam 😅 Ale snazim se to brat s nadhledem a humorem, uzit si to i kdyz se po stopadesate koukame na ty stejne slepice a cekame, jestli se nektera vykadi 😆 nebo v lese musime vylezt na kazdy parez... Na hristi musim houpat vsechny deti, co tam pribehnou 😆 Jednou mi reknou, ze jdou sami a ja budu se slzou na tu "nudu" vzpominat.

Ve 2 letech a asi 2 měs. jsem kočár zrušila. Už mě nebavilo jet do města s dítětem v kočáru a ze města táhnout kočár a hlídat pobíhající dítě. Jediné, na co byl ten kočár dobrej, byl nějaký menší nákup. Takže jsme jen chodili a dcera se i o to víc unavila a pěkně po o odpadla. I večer.

Me prochazky nebavi vseobecne, rada s detma jedu nekam na nove misto. S malyma detma je super zahrada, hriste, piskoviste, bazen, brouzdaliste, nez je nutit byt v kocaru nebo naopak je popohanet k chuzi ☺️ Ty prochazky je uz proste moc neberou.

Info k kočáru ;) my nechodime na 20 minutové procházky, syn chodí už od 8. měsíců, furt.. ale když jsou delší trasy tak si občas chce hačnout, takže ho beru vždycky, protože pak si rád odpocine

Já bych řekla, že je to naprosto normální období....
Ani mě nebavilo chodit na procházky 3m od domu, páč všechno bylo důležitější než někam dojít...

Tak dvouletému dítěti ani 20 minut nestačí, my chodíme alespoň dvě hodinky 🙂 Prostě už máš větší dítě, chce podněty a zkoumat 🙂

Mám dvouletaka a kočár neberu. Chodíme každý den několikrát, bereme odrazedlo, nebo jdem jen tak. Ujde klidně 4km, samozřejmě se zastavujeme a koukáme a stavíme se na zmrzlinu a někde si sedneme po cestě na lavičku atd. Ale prostě 4km ujde úplně v pohodě. Kočárek už je pro mě opruz, beru jen, když jedeme třeba na celý den k vodě, že pod něj narvu věci a lépe se mi to dopraví tam, kde budeme. Jinak naprosto ztratil význam.

@ee.liska Vždyť zakladatelka píše, že NEchodí na 20min., takže určitě chodí ven na delší dobu 😉 A dítě je uťapaný a chce si sednout do kočáru.

@emillyhk děkuji, číst umím 😉 Reaguji na to, že ji vůbec napadlo, že by někdo s dvouleťákem chodil na 20 minut 😄 A jak píše většina, dítě v tomto věku už několik km prostě ujde. Prostě dítěti je třeba se trochu přizpůsobit 🙂

@ee.liska Tak to mi nedošlo, že to myslíš takhle 🙈 Promiň 😊

@emillyhk však se nic neděje 🙂

Mě syn v kočáru nespí od 10.měsíce, co přesedlal do sporťáku. Teď má 2 roky a spí po obědě doma a to s klidem pravidelně 3h 😁 Je to lenoch, na výlety berem kočár, jinak chodí pěkně po svých. Býváme venku dopoledne i odpoledne, i kdyby jen na zahradě, jde se. Krmíme kačky, hážem kamínky do vody, procházky, hřiště, obchody, kavárny, náměstí, honíme holuby 😁

takze te bavili prochazky jen se spicim miminem a ted kdyz mas uz vetsi dite, tak jako jste doma, protoze tam mas vetsi klid? no tak to gratuluji, mas evidentne idealni pristup !

Mám dvě děti, dceru 1. rok a syna 2 roky. Nemám dvojkocar, takže malá je v kočárku a malej jde po svých. U hlavní silnice mu dávám kšíry, protože nikdy nevím, kdy se mi vytrhne a začne utíkat. Většinou chodíme někam na louku, k potoku, nebo na písek, vezmu mu bagr a bublifuk, to ho chvíli baví a pak si začíná řešit to svoje. Víš, mě přijde, že dvouleté děti už prostě nejsou na dlouhé procházky jak miminka, chtějí objevovat, chtějí šťourat do hlíny, písku, je to věčný zastavování, protože tam našel pěknej kamínek nebo tam kaluž, proto je za mě fajn mít velký prostor, sednout si na deku, dát mu na hromádku kamínky, klacíky, a nechat ho. Malej bývá taky utapanej, ale bohužel, vezmu ho chvíli na ruky, ale jinak musí jít po svých.

@lida9 Samozřejmě, ze ven chodíme ale ne tak jako dřív, protože mě to nebaví 🤦🏽‍♀️ Jsem na něj sama tudíž ho mam někdy fakt už dost, když jdeme totiž ven tak janci.. a z toho jsem na nervy, sbírá vše na zemi i odpadky a vůbec neposloucha, letí k silnici, chytnu ho za ruku, ze nesmí sahat třeba na něco a on se začne vztekat a rvat.. doma se cítím lépe, protože jsme doma a když řve nikdo nic nemůže, ale venku na mě koukají jak na tyrana.. pak chce do kočáru, během minuty chce ven.. a pak zase dovnitř 🤦🏽‍♀️ Když neberu kočárek, musí být na ruce, když není řve, protože se mu chce chodit jen někdy, z toho proste jsem vyrizena.. pak chce vervomoci vozit kočárek nechám ho, ale proste někdy jede do boku, tak mu jen chci pomoct aby nenarazil a začne rvat, no proste proto mě to nebaví.. když spal, tak jsem se ráda procházela, takhle mam akorát nervy

Syn dva roky za pár dní. Chodíme dopoledne a odpoledne, pokaždý na dvě hodiny minimálně. Dopoledne už bez kočárku, to ujde tři kilometry cca, odpoledne ještě pořád s. Ale jinak objevuje, zkoumá, někdy jdeme na nádraží na vláčky, nebo na hřiště, nebo jen tak, nebo k rybníku... Baví mě to objevování.
Co se týče aut, je naučený odmala, jen slyší, že jede, a sám jde ke straně k plotu. Je teda fakt, že poslouchá a neknoura... To naopak když je mu dlouhá chvíle doma, takže pro mě je hrozný, když musíme být doma (na tv nekouká, takže vymýšlím aktivity a někdy už nevím co 😃)
Spinka už tak od půl roku jen v postýlce.

V tomto věku jsem s dětma chodila ven i dvakrát denně,protože doma dělaly akorát brajgl. Došly jsme na nějaké konkrétní místo kde si dítě hrálo,hřiště,park,koupaliště,na nějaké dlouhé procházky to nebylo,protože to malé děti většinou moc nebaví. Naštěstí mám v blízkosti několik hřišť,takže jsme to dost střídaly a bylo kam jít. Sebou jsem vždycky táhla,hračky,bábovky,odrážedlo. Samozřejmě je to jiné než procházky s kočárkem a spícím dítětem,ale nic netrvá věčně😃

chápu, že to je náročné, ale omezením chození ven se to nevyřeší. O to déle bude toto náročné období trvat. Ideální pro mne bylo vyjít ven, někam kde nejsou lidi, a tam si prostě dítě může dělat skoro co chce. Ano musíš ho furt hlídat, ať nesbírá bordel (když ho i nejí tak to zas taková tragédie není - dcera mi jedla vajgly😂) Také jsem milovala osamělé dlouhé procházky s kočárem, ale ty skončily přesně v období, kdy mi dcera v kočáru přestala spát (1,5r). Zkoušela jsem to asi týden a pak se prostě chodilo bez kočáru. Na takový to do kočáru chci! nechci! a furt dokola jsem fakt neměla nervy. A tak jsme chodily bud na hriste (několik dle výběru dítěte, kam se zrovna rozeběhlo). Nebo nakoupit 1,5km přes les - výprava na několik hodin - minimálně 3😂

Kočár jsem nebrala vůbec pokud nejdem někam daleko… po dlouhé době jsme vzali teď do ZOO..vyměnili jsme za odrazedlo..: už to není ta pohoda klid ta vycházka, ze zapnu hodinky a ficim v tempu… teď chytam tempo Max ze dobiham nerizenou střelu na odrazedle😂pomáhá v řízení motivace za nějakým cílem 😂hřiště, labutě, teta😂pak se to dá celkem i užit ta cestě … na město uz kolikrát jedu autem - to by tam a zpět nedala … a pochodime tam…ven s ni nikdo další defakto nechodí… proste jak se mění dite, mění se vše ostatní.. a užívám si jiné věci než procházky … a upřímně me ta změna baví víc … 🤩asi úplně miminkovský typ nejsem

Já tě chápu, taky vzpomínám na ty mnohakilometrové procházky, které byly fakt super, teď nemožné u nás teda komplikovanější v tom, že máme druhé miminko. Jdeme ven dle počasí pokud možno dopoledne i odpoledne, dopoledne jen na zahradu odpoledne tak 500m tam a zpátky víc s nima nezvládnu, jezdí na odrážedle, furt mi ujíždí, chechá se jaká to není sranda, vůbec se nedívá před sebe ale na mě jak jede, na zavolání nezastaví, už několikrát spadl nebo skončil v příkopě ale je nepoučitelný, já ho dobíhám s kočárkem... pěšky sám neujde vůbec nic. Bydlíme na vesnicí ale provoz je tu slušný, takže jsme hodně na zahradě, ani na hřiště s ním nemám šanci dojít - od nás je 1.5km daleko...

Objevit co ho baví, tím ho motivovat. My snad od 1,5 roku do skoro 3 let chodily co druhý den kontrolovat stavbu městského okruhu. Je to tak 500-1000 m od nás. Než obešel a zkontrolovali vše, zabralo to 2 hodiny. Domů jsem ho dostala jen když jsem zmínila jídlo. Za bagry šel bez řečí, jinak to byl taky boj.

No vidíš, autorko, v reálu na tebe lidi blbě čumí, když ven jdete a tady na tebe blbě čumí, že ven moc nechodíte - tedy optikou zdejších horákyň. Z čehož ti plyne ponaučení, že se stejně nezavděčíš všem a tak lépe hledět, jak se zavděčit sobě. A to mnohdy výhradně. 😀