Jak naučit dítě usínat samo?

@qitecek přesně.

@molea za mě si myslím,že se to naučí časem sama....teď té potřebuje, je malá...co vše je důležitější než chvilka než usne v klidu vedle svoji mámy? Úklid? Žehlení? Vždyť to je potřeba neustále, pořad....ale to že té jako mámu potřebuje, to je pouze dočasně. Přijde doba, že budeš mít čas vše uklidit, vyzehlit a ještě rada by SIS lehla k dítěti,ale ono už bude chtít svůj klid i soukromí.....

Já si myslím že není zralá na to aby usínala sama. Moje první dcera semnou usínala a spala do 5 let. Pak sama usoudila že je natolik zralá aby mohla spát sama.

@molea jestli potřebuješ něco udělat, tak ať uspává tatínek. U nás to tak funguje. Já jí dovedu do postýlky a dám pusu a pak uspává tatínek (občas usnou oba 🙂 . Teď už párkrát usnula i sama, ale jsou jí skoro 2 roky. U nás by metoda vybrečení nešla praktikovat, má od 16 měsíců svoji postel a umí z ní utéct. 🙂 Tak do roka usínala sama, naopak lépe než s námi, ale po roce potřebovala mít někoho u sebe. Teď doufám, že se to naučí zase sama, protože občas je to uspávání opravdu na dlouho.

U nás děti usínají daleko líp s rodičem, který si s nima lehne do postele, nejlíp do rodičovské.
A pak skvěle funguje, že když potřebuješ/chceš něco udělat, cítí Tvou nervozitu a usnout jim nejde, zatímco když je Ti to jedno a klidně usneš taky - že seš unavená nebo holt "když se nepovede, aby brzo usla a/nebo usnu s ní, tak se aspoň vyspím" - vytuhnou za 10 minut.
Dostupnost rodiče a jeho přítomnost vede u dítěte ke klidu a jistotě, takže se osamostatní daleko dřív anebo prostě klidně usne, když má jistotu rodiče, zatímco když nemá, rodič je dostupný těžko, tak se potřeba zvýší, nejistota zvýší a dítě se na roiče víc "lepí" a odpoutávat se bude dýl a hůř.
V tomto věku je potřeba být s někým - rodičem, starším sourozencem, přirozená a správná.

Moje dcera jako malá usínala u kojení. Později jsem ležela vedle ní, držela za ruku, dokud neusnula. Byla ve své postylce tesně u naší manželské postele, bočnici postýlky jsme meli sundanou. Byla na mě hodně fixovaná. Když jí byly 2 roky, možná 2,5, tak jsme jí udělali krásný pokojíček. Od te doby usíná tam, ale chvíli to trvalo.... Neuznávám metodu "vybrečení ", nefungovala a zbytečně nás obě stresovala. Každý večer jsem seděla vedle její postele, četla pohádku, držela ji při tom za ruku, počkala u ní dokud neusnula. Později jsme odbouraly držení za ruku, držela plyšáka. Četla jsem, dokud neusnula. Později jsem délku čtení zkracovala a postupně se odsouvala z pokoje. Malá si mě zpočátku kontrolovala, jestli jsem na doslech. Pomalu si zvykla, bylo to bez stresu, po několika týdnech naprosto bezproblému usínala a usíná sama po pohádce ve svém pokoji ve své posteli 🙂