Ahoj,
hledam maminky, kterym ditko neusnulo od narozeni jinak nez v naruci. Zajima me, kdy se to dite odnaucilo a jakym zpusobem jste tedy uspavaly. Nezajima me metoda nechat vyrvat apod. ani ta znama metoda, nema cenu to sem psat. Male je 6 mesicu, ma 8 kg skoro a moje ruce a zada uz trpi. Uspavam na gymnastickem mici, zpivam ukolebavku. Pak ji musim jeste tak minimalne pulhodky drzet, jinak se pri polozeni vzbudi. Nekdy se vzbudi i tak a jedu na novo. Na prochazce usne krasne v manduce, ale funguje jen chodit venku, doma ne. V kocaru moc byt nechce, usne v nem vyjimecne. Obcas usne u prsa (kojim v leze) a to skacu stestim. 😀 Zkousela jsem vsechno mozny (pritulit se u sebe v posteli, plenu od mlicka, dat na brisko nebo na bok a hladit zada, sedet u postylky a hladit, zpivat, pohadka atd.) a skoncilo to pretazenim a placem. Dudlik nechce od narozeni. V naruci jsem uspavala, protoze mela velke koliky a jinak neusnula a plakala. Bydlime v 1 kk nez postavime dum, tudiz neni mozny odchazet z mistnosti a nechat ji chvili. Prosim at prispivaji jen ti, co meli ten samy problem nebo o nekom takovem vi a znaji jeho reseni. Dekuji 🙂
@milmic Děkuji za komentář. Tak nějak jsem i myslela, že se asi nedá nic dělat než čekat, až na to bude připravená. 🙂 Já jsem taky proti vyřvání, nezkoušela jsem to a ani nehodlám to zkoušet, její pláč mě trápí ať už pláče kvůli bříšku nebo zoubkům, nemohla bych jí něco takovýho dělat záměrně.
Mě to zas tak nevadí, kdyby to netrvalo tak dlouho. Kamarádka taky uspává v náruči, ale pět minut, může položit a jít... Já vážím 56 kg a už tu její váhu nějak přestávám zvládat. Ale nezbývá než vydržet, jen doufám, že ne do roku a půl. 😀
Také syna 2 a půl měsíce 5kg uspavam v náručí a to s nim musím ještě chodit po bitě.
Dříve mi to nevadilo,ale s přibývající váhou miminka mi slabnou ruce😁
Ale jakmile ho položím řve jak na lesy. .
Takže se přidávám k vám a také jsem zvědava kdo co poradi zda vůbec nato nějaka rada je.
Tak holky ať to zvladnem✌✌✌
Ja s malym vezim na gauci,mam ho jakoby v naruci,nejdrive jemne houpu a jen lezim, z kraje broukam a pak uz jen koukam na zpravy vecer 🙂 ma 5.mes a tak za 20 min odnasim do postylky, to uz spi i ten vetsi 🙂 celkem myslim pohodlnejsi, nosit.
syna uspávám doteď většinou v pojízdném košíku, bez něho bych už byla bez rukou a bez zad a syn by se uřval....ale vy máte malý byt, tak se vám tam asi nevleze....
@roseinka Ono je to o zvyku no. Já vážím ted teda 51 (ještě to po porodu nekleslo), ale jinak tak 46, no ale postupně jsem si přivykla na ty různé váhy. Běžně nosím dvě děti naráz, na rukou nebo v nějakém nosidlu. Nebo jedno dítě v šátku a druhý zvedám na rukách.
Je to taková nonstop posilovna, jelikož zátěž se přímo úměrně zvětšuje.
Věřím, že si to sedne. 🙂
No jako bych ten příspěvek psala já, malý má teda 4 měsíce a sám usnul jednou na dece, U kojení snad dvakrát, jinak uspávám na míči zavinutého, kočárek rád nemá- usne v něm jen vyjímečně a to musím přes hrboly, manduka nebo šátek jen opět na míči či při chůzi, koupili jsme teď hačku, ale zatím taky žádné velké úspěchy...malý má sedm kilo a já už záda i krk v prčicích. Zatím si taky říkám, že to hold budu muset vydržet. Tak přeju ať se ty naše děti brzy naučí spinkat lépe 😉
Máme úplně stejný problém. Syn váží už 8,5kg,já jsem drobek a záda už pomalu necítím.Uspávám jen chováním a přitom kojím. Teď jsem koupila dudlík Chicco celokaučukový a musím říct,že jak malej nikdy dudlík nechtěl,tak tento vzal na milost a ududlá se s ním,ale zase při chování. Jelikož se naše zlato ještě 10x v noci budí a chce moji přítomnost v podobě prsa v puse,tak mi tento dudlík pomůže a nemusím tak často konit a malej se v noci ududlá ke spánku sám v postýlce.
Osobně si myslím,že je to otázka času a každý mimčo potřebuje jinou dobu než začno usínat samo.S dcerou jsem to řešila tak,že usnula při flašce mlíka v postýlce,tak usínala dobře do 2 let.Takže můžeš ještě zkusit položit do postýlku a dát flašku na noc. Mně malej flašku s mlíkem nechce pít,takže u nás je to pasé.
U nás večerní usíání probíhá tak, že malý dostane do postýlky lahvičku s kašičkou, praktikujeme to už asi 4 měsíce... Jak si ji dopije, tak usne... občas nevypije vše hned a dopije si to v noci. Dříve jsme to dělali tak, že jsme u postýlky seděli a malému lahvičku drželi, když to ještě neuměl sám. Žádné nošení či houpání nepraktikujeme. Z počátku ano, ale pak jsme si ověřili, že ho tím akorát rozptylujeme a rozčilujeme, protože mu to brání usnout. Kvůli tomu jsme i od necelého půl roku bez dudlíku, za což jsem štatná 🙂 malý vždy usnul a pak mu dudlík vypadl z pusinky a začal plakat... tak jsme ho ze dne na den zabavili a bylo po problému 😉
Náš malý chtěl uspávat v náručí do roka. Nakonec jsem to řešila postupně. Vždycky jsem ho chvíli pochovala a pak ho dala do postýlky a držela ho za ručičku. To se po pár týdnech chytilo. Pak už mu stačilo držení za ručičku a dneska už usíná v klidu sám při čtení pohádky 🙂
Křeslo poang :oD Nohy nahoru, houpat v křesle a u toho jse klidně byla na PC nebo koukala na teevizi 🙂 dítě na hrudníku a za nějaký čas předat do postýlky... přesll to pak samo ze dne na den.
Syn má v neděli rok...a způsobů uspávání jsme vytřídali více, ale sám neusne. První asi tři měsíce usínal u kojení či v kočárku. Pak někdy u kojení, někdy na balóně v náruči a stále i na procházkách v kočárku. V půl roce přišel zlom - nesnesl kočárek, balón, náruč.....občas usnul u kojení, jinak vydržel brečet i dvě hodiny (ne sám v postýlce, byl v náruči, ale prostě přetažen a uplakaný). Začali jsme tedy uspávat v nosítku - 3 x denně i večer. Od deseti měsíců má zase období, že přes den usne v nosítku, večer a případně v noci u kojení. A po skoro čtvrt roce občas usne i v kočárku.
Takže pořád se to mění, ale samostatné usínání né a né přijít😀
@pavlikovarenata nejsem v tom sama! 😀 je to mazec, viď...
@anetka1701 to tomu tak říkáš nebo to existuje? 😀 zkusím 😀
@roseinka Poang - je to houpací křeslo z IKEA 🙂 dá se koupit i z druhé ruky :oD Fakt doporučuju, já se v něm s holkama něco nahoupala :oD A je dost pohodlný, takže mi to vůbec nevadilo :oD
@anetka1701 áha, škoda že nemáme kam dát křeslo, ale mám pár "ikea" kamarádů, třeba ho někdo má, tak bych to mohla zkusit a pak případně řešit, kam ho dát 🙂
Ahoj můžu se prosím zeptat. Moje švagrová má roční holčičku, která když není u ní v náruči, tak je hrozný řev. Nemůže vůbec k nikomu pomalu ani k tatínkovi. Je to normální a jde to nějak řešit? Musí ji mít na rukách skoro celý den. Aji maminka sama má problém s tím, ji někomu dát. A když ji někdo chce pochovat tak přijde vždy automatická věta, raději ne, ona by řvala. Může to dítě vnímat a pak mít strach? Jako mně osobně by vůbec nevadilo, kdyby mi na rukách plakala, jednou by se utišila a zvykla by si. Nemáte prosím nějakou radu, jak to švagrové říct?
@katinkastud upřímně, je to věc švagrové....a z poslední věty, co jsi naspala - stejný přístup měla švagrová a tchýně k synovi. No a, že pláče, hlavně že ho chovají - ale proč ho mají chovat, když u nich brečí? Dělalo to akorát zlo v rodině. Takže jsme jim taky začali říkat po příchodu, ať mu dají chvilku, než se rozkouká - a nedaly, naléhaly, braly ho a on brečel. U nikoho jiného nemáme s tímto problém, každý mu dá těch pár minut čas a pak se mazlí s vysmátým dítětem a syn je docela půjčovací i vůči cizím lidem...
A ještě zamyšlení - jak víš, že by se u tebe malá uklidnila?
Jeden příklad - švagrová malého vzala na procházku v kočárku. Řekla jsem ji, že kdyby nechtěl usnout a plakal, ať to nezkouší a jede hned zpět a ať nejezdí daleko....odkývala mi to a šla. Vrátila se po půl hodině (tak jsme si myslela, že teda usnul). Syn rudý, zpocený, histericky brečel a nemohl popadnout dech. Uklidnil se do minuty, co jsem si ho vzala. A švagrová mi řekla, že brečí asi dvacet minut a že si MYSLELA že se zklidní.....výsledek? Syn přetažený, my s manželem na ni naštvaní (od té doby ho nevozila, protože jí prostě nevěřím). My jsme rodiče, vím, jak dítě funguje (v tomto případě že špatně v kočárku usíná) a kdokoliv jiný by to měl respektovat. Navíc každý má jiný přístup k výchově. My syna nenecháváme vybrečet, ona má tři děti a všechny nechávala brečet a usnout vyčerpáním.
@katinkastud To jen pohled z druhé strany, jak se na to třeba může dívat maminka roční holčičky. Třeba ani jí samotnou netěší, že maličká pláče u jiných lidí a ráda by si od ní někdy odpočinula. Ale málokterá maminka má ráda, když její dítko pláče, i za tu cenu, že ho má u sebe pořád, aby neplakalo...málokterá maminka dá dítko od sebe pryč a pak se kouká, jak pláče, když by plakat nemuselo.
Můžeš s ní nahodit na to téma řeč - jestli ví proč pláče u cizích, nebo že tě mrzí, že si ji moc nepohcováš.
Případně, je čas, kdy si maličká hraje sama? Využít situace a sednout si na zem, začít si hrát s ní...a třeba získá důvěru a pomazlí se (podotýkám sednout si a hrát si, moje tchýně dělá to, když se malý rozkouká a začne si hrát, že si pro něj přijde, chňapne ho a už ho chová - a v tu ránu brečí, rpotože si chtěl rpostě hrát a ne se nosit. )
Nebo se můžeš své pocity říci tatínkovi holčičky (bratrovi?)...
Ale je dobré pamatovat na heslo "nemusíš s tím souhlasit, ale měla bys to respektovat", protože rodiče dítete jsou na prvním místě.
Apoň tak to cítím já, no...
@mat_ova Ale já s ní jsem třeba celý den. Určitě to není tak, že bych ji hned po příchodu chtěla tahat, to vůbec. A určitě ano je to její věc, ale celou rodinu to mrzí a hlavně babičky :( A to že brečí jsem tak nemyslela .. ona brečí úplně u všech krom maminky, protože je tak naucena a jak jinak ji to odnaučit, aby byla v pohodě.. švagrová si hlavně porad stěžuje, jak nic nestiha, že musí malou nosit, ale neudelá nic pro to, aby to tak nebylo..
@roseinka Dcerku jsem uspávala v náručí do roka a půl, sedla jsem si s ní do křesla a tak nějak jsem ji uspala. Když jsem chtěla, aby začala spát v postýlce, jelikož jsem byla těhotná, tak jsem jí dala do postýlky, lehla jsem si vedle ní (postýlku jsem měla prímo u postele), dala jsem jí knížku, vyprávěla jsem jí, držela ji za ruku a tak. Nikdy jsem ji nenechala teda vyplakat. Po čase si na tento způsob zvykla, pozvolna si zvykla na to, že byla večer v postýlce sama a třebas hodinu prohlížela knížky. Ale nebylo to ze dne na den, trvalo to několik týdnů - bez pláče.
Synek měl období, kdy vyžadoval uspávání jenom v šátku (náruč teda nesnášel na uspání), tak jsem mu vyhověla, pár měsíců jsem ho uspávala v šátku, on si naplnil nějakou svoji ptořebu a samo to odeznělo. Pak zase chtěl položit do postýlky a nechat ho být v klidu a tak usíná dodneška.
Já si myslím, že 6měsíční miminko je pořád ještě dost malé, aby to pochopilo jinak. Ostatně je na to zvyklé od narození. Třebas moje Bludička (podobně stará jako Tvoje) je zvyklá usínat bud v šátku nebo v hacce. A proto, když ji chci uspat v posteli, tak jí musím vytvořit takovou kolíbku, jako má v hacce, jinak pláče a necítí se dobře. Chce mít něco okolo hlavičky jakoby.
Každá rada drahá, já bych řekla vydržet, je to ještě malej prcek a má na to naprosto nárok z mého pohledu. Jiný by Ti třebas řekl - nechat vyřvat. Toho já příznivcem nejsem a sama jsem si na svých dětech vyzkoušela, že to nadělá víc škody, než užitku. Kdysi mi došla trpělivost se synkem, nechtěl za ni spát, já jsem byla strašně vyčerpáná, těhotná, blijící.... nechala jsem ho v ložnici, plakal, jýá jsem tam chodila, ale prostě jsem to neustála. Několik měsíců se potom bál jít do ložnice, že ho tam zase nechám samotnýho. 😔 Blbá zkušenost, je mi to moc líto, ale aspoň jsem si ověřila, že to není ta správná cesta a že ty děti jsou potom frustrované z toho.
Nevím, já to moc neřeším, uspávám děti, tak jak potřebují aktuálně a mění se to. Chvíli v náručí, chvíli chtějí položit do postýlky,.... zdá se mi, že v 6m je ještě maličké na nějaké postupné přenaučování, asi Ti vždycky bude plakat u toho. Alespoň taková je moje dosavadní zkušenost. 🙂