Jak na lakomého tříleťáka?

Pořídit mu sourozence😀 je zvyklý mít vše pro sebe

Je malý, tomu dozraje.

nechejte ho, ma na to pravo 🙂 v tomhle veku je to normalni, veci jsou jeho boji se o ne. kdyztak zkuste zacit na "vymenovani" ty pujcis - jestli chces - a chlapecek, holcicka zase pujci tobe tuhle hracku.

Naučila bych směňovat. Nejdřív musí pochopit, že mu tu věc nikdo nesebere, že se mu zase vrátí a stejně tak, že pokud on sám chce něco půjčit od někoho jiného, měl by na oplátku půjčit taky. Takže bych zavedla výměnný obchod v klidu domova a až zjistí, že je to vlastně výhodné, začne půjčovat něco taky. Dokud to ale nepochopí (pro ně půjčit si znamená sebrat, oni žijou přítomností), nemá smysl je do ničeho nutit. Je to přirozený vývoj, takže si tím prošlo každé dítě. Nekteré dřív a některé později. A mezi námi, pokud je ta věc skutečně jeho, tak má přece právo ji nepůjčit.

Já myslím, že to vyřeší ten sourozenec - nám už taky nedávno manželovi rodiče řekli, že ještě že už jsem těhotná, že Jiřík nic nechce ostatním půjčovat. Vy máte toho sourozence už skoro na dohled, tak myslím, že za pár měsíců, až začne prcek lézt a bude mít své hračky, že se to postupně bude Max učit.

Dobrý den,my to máme u holky,když něchce něco pújčit,tak jej to vemem i já a vrátim až vtedy když už je klidná a chce pújčit

je to opravdu o věku, u nás k tomu oba dospěli po tom třetím roce když jim to v těch kebulích secvaklo🙂 ale půjčujou teda cizím dětem, mezi sebou by se pozabíjeli takže tam to má spíš opačný efekt🙂 jinak jsem je nikdy nenutila něco půjčovat, ale taky spíš formou výměny, je teda fakt,že většinou neměly problém půjčit něco s čím si zrovna nehrály a na druhou stranu nevidím důvod proč by měly někomu půčit hračku kterou zrovna mají v ruce, je to jejich volba takže v tomhle případě jsem je nikdy k ničemu netlačila

Myslím, že je to normální ... Vy přece taky nepůjčujete "cizím" váš telefon, počítač, auto, ... jen proto, že vám to někdo přikáže 😉
Já jsem u nás doma velmi záhy zavedla tento systém"
- u vlastních věcí si rozhodují sami, jestli je půjčí nebo ne (připomenu jim, že mají právo rozhodovat o svých věcech, ale měli by mít také na paměti, že ani jim nemusí být něco půjčeno= toto právo mají i ostatní), také mohou nabídnout něco jiného, odmítnutí musí ten druhý respektovat,
- s tím souvisí pojem "výměna" - učíme je, že je bezvadné si navzájem něco si půjčit - oba si pohrají s hračkou, co se jim líbí, a pak si ji zase v klidu vrátí,
- společné věci jsou jednoduché - buď je hračka volná nebo obsazená ... tam si pak může jeden z nich akorát tak počkat 😅 Nebo zkusit něco jiného 🙂

Začali jsme s tímto už v cca roce prvorozeného, když se narodila malá, tak jsem mluvila za ni, a časem si na to oba (i přes občasné ruční vyříkávání) zvykli 🙂 Praktikují to i mezi kamarády a ve školce, takže bych řekla, že to funguje 🙂

U nás byl stejný problém s nejstarším. Když pak měl sourozence, bylo pro něj snazší se dělit, konečně pochopil, že když něco půjčí, zas se mu to vrátí. Brzy mluvil a pořád se o tom ujišťoval - takže to ty děti asi takto opravdu chápou. U prostředního už v pohodě, dnes jsme byli na písku, cokoli si půjčil, cokoli půjčil on. Bylo to fajn. U nejstaršího jsem se na písku a při návštěvách vždycky docela zapotila 😀

Já dětem vždy řeknu, že je hezké, kdyby hračku půjčili a nechali i ostatní děti, aby si pohrály, ale pokud cítí, že je to jejich a půjčit to nechtějí, tak je k tomu nenutím. Jsou to prostě jejich hračky,které dostali a je přirozené, že si je chtějí chránit po sebe.
V rámci rodiny-sourozenců si věci půjčují, v tom problém není. To oba vědí, že mají věci společně.
Ale když nechtějí půjčit na hřišti, tak nevyvolávám scény tím, že bych jim to rvala z ruky a dávala jiným dětem.
Nemusíme za děti ve všem rozhodovat 🙂 Nechme je, ať taky vyjádří svůj názor 🙂