Jak na batolecí křik? Povolit nebo vydržet?

@25ka naprosto Ti rozumim. Nekdy si rikam,ze lidi kolem si jiste mysli to nejhorsi. Nechci se ani ptat jak dlouho muze toto obdobi trvat?

syn taky spustí ječák, když není hned po jeho. nemělo smysl ani domlouvat a vysvětlovat ani křičet a vyhrožovat. zvolila jsem ignoraci. když spustí, tak ho pošlu k sobě do pokojíku. on odejde, vrazí hlavu do polštáře, tam si max. 5x pořádně zařve (většinou jen 2x, asi potřebuje ten vztek a nepochopení prostě uvolnit verbálně 😅) a pak se zase s úsměvem vrátí, že už nepláče a je hodný. podle toho proč to bylo buď navážeme jinde, aby byl klid a nebo si to v klidu probereme a vysvětlíme. v tom histeráku prostě nemá smysl cokoliv řešit, protože dítě stejně nevnímá 😉
naučil se to velmi rychle a dneska ani nemusím říkat a kolikrát se jde do pokoje uklidnit sám od sebe 😅 horší je to občas venku. tam ho není takto kam poslat. tam reaguju podle toho, kde jsme a co chce. někdy ignoruju a jindy mu ustoupím.

@blahova_andrea a co v šaline alebo v buse nestalo sa vam to niekedy ako ste reagovali? mi sme proste dostali upozornenie ak neprestane mame si vystupit

@25ka tak zrovna tam se mi to nikdy nestalo 😅 tam není důvod. syn děsně rád cestuje, takže nadšeně sedí, kouká z okýnka, nebo stojí a drží se tyče a prostě jen mluví a mluví a většinou spíš baví všechny okolo 😀 on se vztekne spíš v tom obchodě, že třeba jede rychle a vráží lidem na nohy a já mu vozík vezmu. nebo doma, když mu nedovolím, aby mi s něčím pomáhal, protože spěchám apod. u nás ale fakt zabírá ignorovat, on se vyvztekne a přijde už v dobrém sám zpátky a já mu pak vysvětlím co a proč a buď se věnujeme něčemu jinému nebo tomu dáme druhou šanci 😉

@blahova_andrea doma jo nekdy zaignoruju ale horší to je medzi ludmi samozrejma nie vzdy ale ked uz ho ta cesta nebavi ze je dlha alebo ze sa nemoze hrat s hrackami na hristi protoze nam jede autobus to uz je snama horsi ☹

@25ka je fakt, že když jedeme šalinou půl hodiny, tak je to pro něj taky delší a už chce pořád vystupovat. ale tak já mu vykládám, co vidíme z okýnka a počítáme zastávky než přijde ta naše a tak...prostě se ho snažím zabavit. odchod z hřiště chápu, že musí být náročný. já se snažím míšu většinou na všechno připravovat předem, abych ty nerváky co nejvíc omezila. když ví, co ho čeká, tak je to lepší. takže už když se někam chystáme, tak mu povídám o tom proč a kam a co tam budeme dělat, co musíme zvládnout a co se čeká od něj a až přijde to nebo to, tak že to znamená, že už musíme my to nebo něco...takto jsme třeba včera naprosto úžasně zvládli zubní prohlídku 😉 no samo, že jsem mu vzala malou čokoládku za odměnu a venku si ji hned zbaštil 😀 ale běžně teda za všechno odměna není, to zas ne 😅 včera jsem ho třeba domů nalákala na to, že kočička má prázdnou misku a on jí musí jít nakrmit. tak najednou nadšeně spěchal, že bude sypat granulky a doma se ani neměl čas zouvat a už byl v komoře pro krmení 😀 u nás fakt funguje mluvit mluvit a mluvit a pořád dokola a pořád vysvětlovat...ale předem...dokud je klid...ono to v té hlavince někde je. potom i když se vztekne, tak se mu to pak rychleji přepne na to, že je to vlastně ok a není důvod vyšilovat.

☹Znám to i z dopravních prostředku,je to náročné a nezabírá ani mls,který mám vždy jako první pomoc po ruce. Nevím zda-li malá nechce poslouchat,když ji něco vysvětluji,nebo je na vysvětlování ješte malá. Každopádně mě napadají myšlenky, že jako matka nezvládám výchovu ☹