Jak jste zvládaly období po šestinedělí?

nevím zda potěším, sice nekojím a ani sem nekojila, ale cesty s miminem nesnáším... a když už tak radši jedu ke kámošce nebo k našim na celej den, aby mi to nezhatilo režim.... většinou pokud někam chci, tak si seženu hlídání... ale ted skoro v sedmi měsícíh už trochu trénujeme, aspon jsme začali jezdit nakupovat... bohužel musím všude autem, takže dítě do auta, pak z auta, pak zase do auta a domů - tohle nesnáším 😎 nejsem transportní matka 😀

@beatax nestresuj se, když cítíš, že to nedáš, nedělej to. Časem bude všechno lepší, až ti půjde kojit i jinak než vleže, taky bude líp. Ale na to je dost času. Děti změnu prostředí taky nesou špatně. Nenech se zmanipulovat a nechat tlačit, jen proto, že to jiný měli jinak. Důležitý jste vy a vám to vyhovuje tak. Kojení je nejlepší a kvůli návštěvám bych se ho nevzdávala. Užívej miminka a ostatní věci a řeči vypusť...

Ještě je brzo, dej tomu čas, vše se podá.

Mela jsem to uplne stejne. Taky jsem malyho nenechala brecet ani na chvilicku, vsechno bylo prizpusobeno jemu, resila jsem i to, jak si dojit na zachod 😀 Byla jsem i hrozne unavena, tak jsem pri kazde prilezitosti, kdy usnul, spala taky. My nikoho v blizkem okoli nemame, takze jsem toto neresila, ale zkratka, kdyz se na to necitis, akorat te to stresuje, tak jim to rekni a jeste pockej, az se vic zabehnete. Nema smysl se do niceho nutit. Tvoje pohoda s miminkem je nejdulezitejsi. Kazdy to ma jinak. Ja treba po druhem porodu byla zase naopak celkem v pohode a mimco je pohodar, takze to by se to dalo, ale s prvnim vazne ne. Byla jsem rada, ze jsme spolu sami doma a vsechno si udelame podle sebe a ve svem.
A to kojeni si zabehate a celkove si to vsechno vychytas a bude to v pohode. Ale do niceho se nenut a uzivej klidu s miminkem 😉

ahoj, zvládala jsem to celkem dobře, protože dcerka byla brečící až k večeru, přes den byla hodná. Poprvé jsem jela do města hned po šestinedělí a kojila jsem ve městě jen jednou (zalezla jsem si do parku) a to mi dalo tedy pěkně zabrat, také jsem totiž kojila jen vleže. Mam malý prsa a bylo to pro mě pohodlnější. Kojení jsem jinak neřešila, protože dcerka vydžela i 4 hodiny bez jídla a to mi stačilo na nákup a cestu zpět. Návštěvy přijely hned 4 den po porodu, to mi předali nějaký dárky a odjeli, pak jsem měla klid 🙂)

Holky ja se taky bala a stale bojim zmen rezimu, ale tim jak preci jen jedeme k prarodicum nebo jsme ted s nasi byli na horach na 3 dny tak vidim, ze to taky nejak jde a pomaha mi to se citit pak uvolnenejsi, mimi to zvlada lepe nez ja. Nemam ale problem kojit jinde, stejnak vetsinou planuju aby to vyslo na doma, kdyz se ale nepovede tak co. Beru to jako vyzvy ty navstevy a vylety

po přečtení úvodního příspěvku jsem se rozhlédla po bytě, jestli mě někdo nešpehoval 😀 měla jsem to samé, až na to, že malá usínala jedině houpáním a to na 20 - 30 minut 3x denně, kojení po 2 hodinách ve dne v noci a po půl hodině v kočárku řev jak blázen 😒 poprvé jsem s ní vyjela mimo naše městečko k doktoru na kyčle v 6-ti týdnech a to busem...naplánovala jsem si k tomu návštěvu kamarádky, abych malou mohla pohodlně nakojit u ní (ještě nebylo počásko na kojení na lavičce 🙂 ) bože, jak já se klepala, aby nezačala v buse brečet...ale zvládla to a já taky...jinak moc necestujeme, přítel se bojí, páč máme rozvrkočený auto, na nákup si dojedu v poho s kočárkem...takže jsme do teď (3 měsíce) absolvovaly jednu návštěvu a jinak chodí návštěvy k nám 😉

@beatax seš úplně normální mamina 🙂 a hlavně se nenech do ničeho cpát a nutit a dělej si vše podle sebe, jak ty to cítíš a vnímáš. Koj si jak potřebuješ (neboj, on se prcek za chvíli naučí kojit i v jiných polohách) a podřiď návštěvy a procházky sobě. Mně se návštěvy cpali už do porodnice, měla jsem nadstandart, a pak hned jak jsme přijeli, trvalo než jsem si vytvořila nějaký rytmus a než se vše zaběhlo. Hodně mi pomáhala a pomáhá mamka, bydlíme u ní v baráku. Zato tcháni se k nám na návštěvu vnutili hned třetí den po příchodu z porodnice, včetně prababičky a manželova bratra, který žije s nimi, a zůstali cca 4 - 5 hodin. Já jsem padala únavou, kojit jsem chodila do ložnice, za tu dobu, co tam byli asi 4x a oni se vůbec neměli k odchodu. A k tomu jsem byla po porodu tak potrhaná a šitá, že jsem nemohla sedět, takže jsem před nimi různě pololežela a stála, ale ani v nejmenším jim to "nevadilo" 😠 . Takhle přijeli ještě asi třikrát a pak už chtěli, abychom jezdili k nim, cca 40km. Jenže oni jsou děsně hluční a jak jsme přijeli, spustili na malýho hlasitě "kdo nám to přijel" a "ty už jsi tady" a "pojď ke mně" a málem se prali o to, kdo si ho první bude chovat. Malej z toho měl ze začátku takový záchvaty breku, že jsem ho pak nemohla hodinu utišit ☹

jen v kojení to určitě není , je asi jedno jestli je dítě na UM nebo kojíš, já u prvního nebyla schopná moc ničeho, kolikrát jsem byla v pyžamu celý dny, ven chodila fakt jen sem tam, jinak spala malá převážně na balkoně, ven jsme začali chodit více až kolem 2 měsíců. Byla jsem unavená a to teda dcera spala dobře, ale i tak stačilo mi za noc být vzhůru třeba 3x a byla jsem unavená celý den. Je to pro tělo něco jiného , jiný režim a srovná se to časem. U druhého dítěte jsem chodila ven hned jak jsme došli z porodnice, klidně na 2 hodiny v kuse , aby se vyvenčila i starší, a musela jsem fungovat od rána. Do toho i v noci se třeba něco zdálo starší, takže vstávali někdy na střídačku. A musím říct, že co jsou dva , tak už mi to tak ani nepřijde a nechápu co jsem dělala celý dny v pyžamu a unavená. Minulý rok začla dcera chodit do školky, takže ráno odvézt do školky, oblíkat oba dva, pokud zrovna nehlídá babička, pak s malým do mateřského centra, po , st. ve čtvrtek dopol cvičení. Po odpol a čt odpol má zas kroužku starší. Do toho samozřejmě stíhat vařit a prát. atd. Opravdu se to srovná a čím bude mimi starší , stihnete plno věcí uvidíš. Jinak co se týká výletů , jsem sice ráda, když někam jedeme , ale těžce to nesu z důvodu změny režimu ten den, děcka jsou fakt zvyklý chodit večer v půl 8 spát a mladší chodí spát po o mezi 12 a půl 1, takže jakmile někam jedeme, je to naprd, protože usne samozřejmě v autě třeba jinak než má a s tím se nemůžu srovnat doted ,a to už má 2 roky, kolem 3 let se to u starší zlomilo uplně to už nespala po o , takže se všechno plánovalo líp a i když usnula ,tak večer problém nebyl. Pokud se na návštěvy necítíš , tak je nezvi a počkej až na to budeš mít náladu

píšeš dobře, že není 6týdnů a střih - postupně se do poddá, z nutnosti, někde zůstaneš a budeš se muset porvat s kojením v sedě a ne doma /málá jedla co 1,5h, takže než se vypravíš, někam dojdeš, už zas chtěla jíst/. Rajzování po nácštěvách není nic bezva, naruší se kolikrát spaní, režim, mimino pláče - řid se podle sebe a prcka, vse půjde časem snadněji, uvidíš.

já u všech třech po šestinedělí fungovala normálně, respektive poprvé jsem nejvíc šetřila sebe i malou, ale např.cestovat jsme začali hned po šestinedělí, rodiny máme 100 km a to jsme absolvovali skoro každý víkend, když to vidím zpětně nejjednodušší je to právě s malým plně kojeným miminkem, v případě potřeby se dá kdekoliv zastavit a nakojit, člověk sebou nemusí tahat plno jídla a náhradního oblečení, podruhé a potřetí už jsem běžně fungovala po návratu domů, nic jiného mi ani nezbylo. Nejhorší na cestování a plánovaní je to pro mě asi teď akutálně, ti dva nejstarší se cestou v autě mlátěj, ideálně řvou všichni najednou, každou chvíli potřebuje někdo čurat a jen sbalit pro všechny je pěkná pakárna. S tím prvním to byla prostě pohoda, ale je fakt,že jsem neřešila kojení, nakojila jsem prostě kdekoliv, Nelču v případě řevu dala do manducy a bylo to🙂

@beatax U nás se teda už během šestinedělí dveře netrhly, takže já jsem byla naopak ráda, když jsme po těch šesti nedělích taky konečně šli my na návštěvu k někomu jinému a nechali se hostit🙂 Zezačátku jsem taky kojila jen vleže a hodně často, cca po hodině a půl, ale záhy jsem to vychytala, naučila jsem se kojit i v sedě, tak už to pak bylo v pohodě. Zezačátku mi ale stejně v podstatě každý nabídl, ať si jdu třeba nakojit do ložnice a klidně se natáhnu, tak jsem toho využívala🙂 Je fakt, že jsem teda chodila jen k blízkým kamarádkám nebo blízkým příbuzným. Cestování mě ale stresovalo, protože malý nesnášel autosedačku, tak jsem kolikrát radši jela s kočárkem a mhd, když začal nesnášet i kočárek, tak s manducou. Taky jsem ho nenechávala brečet, zezačátku to sem tam někdo komentoval, že si na sebe pletu bič a takové ty kecy, co znají asi všechny tady, ale časem to přešlo a nikdo se nad tím už nepozastavoval. Myslím, že taky časem přijdeš na chuť i tomu, dostat se z vlastního bytu, chce to ještě asi trochu vychytat to kojení v sedě, pak je to o dost jednodušší. Když se ti ale nikam nechce, tak se nenech nutit. Tohle období tak rychle utíká, je potřeba si ho užít🙂

@smallinka wow tak to smekam, my jli dni na UM a MM a myslela sem ze mi hrabne, v noci kor... bylo to sileny, navic jeste ve dvojim vydani, ses sikula 🙂

@alboo ja asi tez nebudu transportni matka, nici me to oblekani, baleni vseho a pak zas vybalovani 😀

holky diky moc za vase zkusenosti, vzdycky se necham strhnout nazory ostatnich .. proste budem jeste nejaky cas ja a mimi sobecci .. vyletu k pribuznym bude jeste dost v budoucnu, jak pisete ono asi it o kojeni se casem vychyta,... drive jsme jezdili k tchanovcum kazdou sobotu a ted jim to asi chybi... coz chapu i na vnoucatko se strasne tesili .. tak to asi resej... a pres druhe lidi se k nam dostava jak deti tech znamych s vnoucaty jezdili brzicko.. a z daleka :/ navic maji velke psy, tak se mi tam s mimi moc nechce... :(

jinac verim tomu, ze az bude druhe mimi, tak asi nebudu behat ke kazdemu bekani, a vsechno bude asi s vetsim nadhledem a nad spoustu veci se povznesu :D nj. jsem zatim maminka co se uci zvladat chaos a novy rad nerad a zatim to moc nejde 🙂 🙂

@beatax
Dej tomu cas. Klidne rekni, ze se na navstevy necitis, ale at prijdou za tebou, kdyz chteji maleho videt. Vse si delej svym tempem.

U obou mi trvlao vychytani kojeni venku. nnei to tim v sede, je tam mco vjemu a ciz prostredi. Vzdy si maleho nejdriv dam na sebe a necham ho kouakt kolem, rikam mu, co kde je a kde jsem, az pak nabizim prso. A i tak se moc nenapije a je to s revem, ale pak se vzdy nejak chyti a je to lepsi, nicmene doma to pak dohani. A u vasich i tchanovcu bych klidne kojila v psoteli, zalezla si do pridelene loznice a kojila tak.

Take se to zlepsi ted s teplejsim pocasim, nebudes nabalovat.

Premyslelas o satku? V nem se da take kojit, takze to muzes natrenovat doma a na navsteve pak kojit v satku. Satek ted adoporucuji tak jako tak, noseni je krasne a miminka to miluji.

A to ze v 8t ditete nechces litat po navstevach z tebe nemoznou matku nedela. Ja s druhym jezdim tak od tech 7-8t, ale to kvuli aktivitam starsi dcery, jinak bychom byli vic doma a pobliz domu.A prirpav se na to, ze prave po dni mimo mzue byt tezky vecer, mimca vecer zpracovavaji zazitky, takze pak to muzou vybrecet.

@beatax A jeste jedna rada, nenech si od starsich pribuznych nic nabulikovat, oni si blbe pamatuji, takze takove to 'to vy jste v tom a tom veku .. ' ber s rezervou, to same, co ostatni delali/delaji. Kamaradce proad tvrdili, jak byl manzel do roka bez plen a pak koukala na fotky a tam do dovu let skoro pokazde plina.

@janinek jeste se zeptam, mela jsi nejakou cestovni postylku, ci si na navsteve foukla prcka do dospelacke postele a k nemu chuvicku? 🙂 maleho se mi nechce nechavat ve vajicku do autosedacky...

@beatax Měla jsem to podobné jako ty a to ještě několik měsíců po porodu. Nevadilo mi, když se přišly návštěvy na malou podívat k nám, ale absolutně jsem odmítala s ní někam jezdit. Dokonce i k našim jsme poprvé jeli na návštěvu snad po dvou měsících (cca 15 km). Oni chodili k nám a vůbec jim to nevadilo, spíš naopak. Byla jsem ze všeho strašně vystreslá, neuměla jsem s mimčem zacházet a bála se, že jí něco udělám a k tomu všemu strašná únava. Vždycky, když jsme někam jeli a já ji viděla jak je skrčená v té sedačce a jak to s ní hází, tak jsem z toho šílela. Navíc kojení jinde než doma na posteli pro mě bylo taky značně složité. Prostě pro mě vůbec nemělo smysl někam jezdit, protože bych si to stejně neužila a akorát z toho všeho byla pak večer hotová. Navíc jsem měla pocit, že malé by to stejně nic nepřineslo a že pro miminko je nejlepší, když je v klidu doma a má svůj zajetý režim. Teď je malé osm měsíců a už nemám problém s ní někam jet, ale i tak jsme naše společenské kontakty dost omezili. Bereme to prostě tak, že teď je nejduležitější mimčo, my a aby jsme všichni byli spokojení. Takže na ostatní bych se vůbec neohlížela a klidně jim řekla, že ti to není příjemné a jsi z toho ve stresu a že pokud chtějí malého vidět aŤ přijdou oni. Já jsem si taky připadala, jak neschopná matka, protože jsem měla pocit, že ostatní to zvládají lépe, ale pak jsem si řekla, že na to kašlu, každý má holt vlohy na něco jinýho 😉

@beatax my zijeme v cizine, takze bud jsme na navsteve jen pres den, to jsem mela s sebou kocarek, nekdy jen s vajickem, nejdy s korbou. Takze to jsem uspala v kocarku pak na balkone, zahrade. Pokud v te sedacce neni kaZdybden cely den, tak bych se nebala, ze jeden den v ni bude vic. Ted s malym na denni mavstevy jezdime jen autem, tak kdyz jsem s detmi sama, beru kocar s vejcem a satek. A stridam. Bdeleho ho necham na dece. U kazdeho se nejaka najde, jen dam treba plinu pod hlavu, at ho deka nekouse.

Na delsi v CR vzdy postylku cestovni nebo v noci spala mezi nami na manzelske, kdyz nesla prendat do ni.

Chuvicku jsem brala tam, kde bych na ni nevidela ci neslysela, ale vetsinou byla za oknem a my u okna, tak jsme pak videli pohyb nebo v lete i slyseli, ze jsme byli venku s ni.

@evule1982 tak presne jsi vystihla me pocity 🙂 lepe to asi napsat ani neslo.. pohoda miminka je pro me hlavni... jak pises, mimi z tech navstev nic nema... pro me to znamena stres a vetsi unavu ... takze se zatim pekne setrime 🙂

@janinek mrknu na cestovni postylky... 🙂 to je dobry napad... noo a satek to bude asi pri druhym prckovi ... to bude teprv zahul 😀 diky za tip..

Klíííídek 🙂 Já mám teď 4,5 měsíčního chlapečka a až tak poslední měsíc si začínám připadat znovu jako funkční člověk 😀 je to také moje první miminko a měla jsem uplně stejné strachy a nervy jako Ty. Nebyla jsem schopná doma nic udělat, z každé návštěvy jsem měla nervy, co když bude plakat, co ta návštěva tady bude čučet do zdi, až ho budu krmit a uspávat... Zkrátka potřebovala jsem svůj klid!
Jediné, co Ti poradím je, zapomeń na to, že bylo nějaké šestinedělí a už skončilo, ale dělej vše tak, jak to cítíš. Nezáleží na tom, jestli potřebuješ svůj klid po porodu 6 nebo 8 týdnů, nebo třeba půl roku... Chce to čas a všechno si sedne a zaběhnou se Ti takové ty koleje. Hlavně netlač na pilu, nemá to cenu. Příbuzní to musí pochopit přeci! 🙂

Ahoj, já jsem na tom byla podobně. Kojili jsme jen vleže, takže pouze doma. Za celý rok kojení (dýl nám nevydrželo) jsem nekojila ani jednou mimo domov. Takže jsme jezdili s kočárkem na malé procházky. Návštěvy minimálně, párkrát jsem byla s kámškou v kavárně, ale zase - celkově jen 2,5 hodiny, abychom stihli domů na kojení. Někdo zvládá lítat s miminem v manduce celý den po kavárnách a kamarádkách a kojit kdekoli, někdo ne. Nám to prostě takhle vyhovovalo, i když jsem si to představovala jinak. Až bude mimčo větší a budete mít příkrmy, bude to jiné. To jsme pak nakojili ráno doma, přes den na výlet, s kočárkem šči manducou, na běd příkrm, ovocná svačinka, a kojení zase večer doma. Časem si uděláte systém. A neodbytné známé doporučuju slušně ale rázně odmítnout. Nemá cenu se přemáhat, prostě si to udělejte, jak Vám to vyhovuje. 😉

@charlie_di
@zvirka
Holky a jak jste to dělaly, když u vás byla návštěva a vy jste potřebovaly v soukromí nakojit? Určitě nebudu patřit k těm, co tasí prsa kdekoli, už teď jsem přesvědčená o tom, že nesnesu, aby při tom na nás někdo zíral. Ale mám strach, že třeba kamarádky to nepochopí a budou za mnou chodit do ložnice (některé z nich už děti mají a kojily by klidně na Václaváku v pravé poledne, ale já to mám prostě jinak).

@guinea Já jsem se prostě omluvila, že potřebujem nakojit a že kojíme v leže a odešla do ložnice i s malým. Co se třeba vymluvit, že malý potřebuje klid na pití?

@guinea Rekni to na rovinu, pochopi to.

@janinek Moje kamarádky, co děti mají, jsou všechny v tomhle ohledu "exhibicionistky", tak mám dopředu obavy, jak to vezmou. No, nechci malovat čerty na zeď, nějak to dopadne 🙂

@guinea Já sice nekojím (kojila jsem 10 dní a pak jsem díky svojí supr psychice přišla uplně o mlíko) ☹ ale čert to vem, díky bohu za lahvičku, mě se ulevilo a malej byl spokojenej... Nicméně to nemění nic na tom, že na krmení jsem vždy potřebovala absolutní klid, takže i po šestinedělí, kdykoliv tu byla / je návštěva, tak se omluvím a odebírám se s malym do ložnice, normálně prostě řeknu, že ho potřebuju v klidu nakrmit, ať za mnou nechodí, protože malej je takovej, že jak má kolem sebe víc lidí, tak se v klidu nenají, kroutí hlavou, kde co lítá atd, takže přes tohle u nás nepřejel vlak 😀 To prostě návštěva musí respektovat.