Hystericky pláče před spaním, co ještě zkusit?
Zdravím maminky, jdu si k vám pro dobrou radu. Syn 23m před spaním po obědě i večer spustí šílený hysterák. Začalo u něj období vzdoru, pořád slyšíme jen „ne ne“, ale naštěstí se s ním dá docela dobře domluvit, takže to není přes den, když je vzhůru, nic hrozného.
Večer nebo po obědě říká hají, ví, že bude spinkat s plyšákama, že tam s ním bude máma nebo táta dokud neusne, ale jakmile lehne, tak je řev. Vymýšlí si, že chce spinkat na zemi na matraci, na matraci pak brečí, že chce do postele. Kope, řve, volá máma táta, i když jsme u něj. Křičí „hopi hopi“ (že chce vstávat), ale když ho dáme ven, tak zase křičí, že chce hají. Pokoušeli jsme se odbourat polední spánek, posunout večerní spaní na dřív i na později, být s ním, nebýt s ním, povídat mu klidným hlasem, ležet s ním, sedět u něj, držíme ho za ruku, má ty svoje spací plyšáky, modlíme se Andělíčka, pokoj je vyvětraný, zkoušeli jsme tmu i světýlko ale prostě nic nezabírá. Po obědě i večer máme rituály odjakživa, nikdy s tím nebyl problém. On se i do postýlky těší, směje se, volá hají, mává mi, když ho táta ukládá, chvíli je třeba i v klidu, ale vždycky po nějaké době (pokud to není hned) spustí.
Poraďte prosím co ještě zkusit. V únoru rodím a už nemám sílu ho tahat a když mě občas kopne do břicha, jak se mele, tak mám fakt strach, že mi něco nechtěně udělá. Manžel se snaží uspávat každý večer, ale vždycky musím po nějaké době přijít já a uspat ho já, nechá si líp domluvit ode mě.
Občas se taky stalo, že řval a najednou otočil hlavu, chytl plyšáka pod krkem a v momentě usnul, to jsem nechápala.. dneska po obědě například zas. Řev jak kdybychom ho mučili a najednou klid a spal.
jak dlouho to trvá, třeba je to jen přechodné období, jsi těhotná a to si myslím že je jeden z důvodů, děti jsou vnímavé, cítí že se něco chystá, že už nebude ten jediný, je to na něj nápor, v posledních měsících těhotenství jsem byla dost unavená a už jsem se dceři nevěnovala tak jako před tím, trochu jsem to řešila pohádkama na DVD, není něco podobného u vás? nenechávejte ho samotného vyplakat, tím to jen zhoršíte, vyplakání nic neřeší, děti se nenaučí spát sami, děti to vzdají, a odsunute ho úplně, přidejte činosti během dne, výlety apod.
@lizzi Teda, jako by to bylo u nás. Odmítá jít do postýlky, pokaždé jsem jej musela uspávat v náručí, což se mi už tak rok a půl nestalo. Dokonce mě volal i 3x za noc. Syn 22 měsíců začal toto dělat nyní po mém potratu, když jsme se vrátili od babičky (proto jsem to také přikládala, že vycítil můj smutek, nebo také změně prostředí, ale přesnou příčinu neznám). Nezměnilo se teď u vás doma něco? Opravdu možná cítí ohrožení z příchodu miminka. U nás se k problému s uspáváním přidalo, že nechce sedět v jídelní židličce ani na normální židli u jídla. Zatím zabírá trochu uplácení. Jestli chceš sýr (ten miluje), tak musíš hačat v židličce. Podíváme se na pohádku, chceš? Ano? Tak po pohádce, ale budeš hajat v postýlce. Pořád mu to zdůrazňuju a dokud mi na to nekývne na souhlas, tak prostě nic nedostane. Dokonce fakt jedno odpoledne nesnědl nic, protože po posazení do židle začal pokaždé hysterák. Když jsem nasadila metodu něco za něco, tak jde sice vidět, že se mu fakt nechce, jako by se i v té postýlce a židličce něčeho bál, ale já ho držím za ručičku, utěšuju a za chvilku to přejde. Nechci to zakřiknout, ale zdá se, že se nám to malinko povedlo zvládnout. Celý proces trval asi týden. Dnes už spal odpolední i večerní spánek sám bez hysteráku. Jen pár fňuknutí a bylo. Nevím, jestli je to výchovné, asi spíš ne, ale ten jeho křik mě děsil. Byl úplně nepříčetný a pořád jen plakal a volal: Maminko do náruče, maminko do náruče. Dřív přitom lépe uspával táta, ale nyní ho naprosto odmítal. No snad už bude líp. Totéž přeji i vám. P.S. Vyplakání u nás v tomto případě opravdu nepomohlo. Byl naprosto zoufalý a já za dveřma taky.
Řešila jsem a stále řeším něco podobného.
Synek vždycky usínal krásně a najednou bum - něco se změnilo a nenechal mě odejít z ložnice. Párkrát jsem ho nechala v postýlce a trvale jsem k němu chodila a konejšila ho. Ale akorát to všechno zhoršovalo. On se pokaždý už potom bál, že ho dám do postýlky a nechám ho tam samotného plakat. Tak jsem ho začala uspávat v náručí. Nějakou dobu jsem ho takto uspávala a potom zase byl ochotný usnout v postýlce a dokonce i sám. Nejdřív v náručí, potom vedle mě na posteli, za pár dnů jsem ho dala do postýlky a držela za ruku, za pár dnů jsem mu řekla, že si jdu vyčistit zuby a pak hned přijdu....
A vím, co se změnilo, nebo si to myslím. Měla jsem strašně těhotenské nevolnosti a dva měsíce se o něj staral bud manžel nebo děda nebo kamarádka. i když jsem byla doma, nebyla jsem schopná se o něj starat, jenom ho pochovat, nemohla jsem vstát z postele. Do té doby a ještě v té době - naprosto úžasné dítě. Ale jakmile jsem se postavila na nohy a začala znovu žít, tak od té doby je hrozný mamánek, dokonce ho znovu navazuju do šátku a nechce usínat sám.
Toto je jenom moje zkušenost, univerzální radu nemám. Ale chci tím říct - vycházím vstříc potřebám dětí. Když ted něco potřebují jinak, než jak bylo doposud, vyhovuju jim. Ono se to časem zase upraví. Například naše 4letá dcera se k nám vrátila do ložnice spinkat, i když už dlouho spala nadšeně ve svém pokojíčku.
Zkus vyhovět maličkému, vyjít vstříc tomu, co se Ti snaží říct, i když mu třebas úplně nerozumíš. Plakat bych ho nenechávala, tím se všechno akorát pohorší a dítko se potom může bát, že ho zase opustíš.
Přeju moc, ať je brzy lépe. 🙂
Možná cítí že je něco jinak a že bude něco i pro něj jinak. Je očividně hodně citlivý a empatický. My měli něco podobného před porodem druhého. Děti neumí mluvit o pocitech ale umí je perfektně dát najevo. Myslím že by mohlo pomoci mu třeba knížkou říct a ukázat mu co se děje. Má sice už dva roky ale ta situace ve které je je náročná i pro starší.
Přeju ať se brzy vše uklidní a příjemné těhulkování 🙂
A taky hezký konec roku
@lizzi Jéje, to je jak přes kopírák náš případ před cca měsícem a půl 🙂 Malá taky vždy v pohodě, pak začalo období vzdoru, navíc já otěhotněla (čekám v dubnu), začala jsem jezdit 3x týdně do práce a malá začala trávit ještě více času u babičky a u dědy...V tom samém období se začala i trochu bát tmy, večer před spaním si taky různě vymýšlela, nechávali jsme rozsvíceno, hodně často spala s námi, jenže ona sebou mele tak, že se nevyspí nikdo z nás, navíc jsem musela ležet pouze čelem (a těhotným břichem a bolavými prsy) k ní, nesměla jsem se otočit, občas k tomu začala vyžadovat mlíčko v noci (v noci nepije od asi 3 měsíců 😀). No nejdřív jsme to tolerovali a skákali tak, jak si pískala, protože jsme si pořád říkali, že se asi bojí té tmy, nebo má trauma z toho, že je se mnou méně často apod. Asi po 3 týdnech jsem řekla dost, už jsem si byla poměrně jistá, že tmu úplně nemiluje, ale zásadní problém to není (třeba když jsme byly venku potmě a ona se klidně courala a chodila i dál ode mě), noční pití mlíka způsobilo akorát to, že začala hůř jíst přes den a my s manželem jsme byli nevyspalí a vynervovaní...Použila jsem tu metodu 1-3-5-7 (už jsme jí zkoušeli asi 2x dříve), první noc usnula po 20min., v noci po hodině řvaní, druhou noc usnula po 2 min. a v noci stačilo říct jí "ššš" a třetí noc bez potíží 🙂
Tohle je dost ošemetné téma...nechci tím říct, že všechny děti co nespí se mají ihned nechávat "vyřvat", je důležité jednak ujistit se, že se opravdu nic neděje, že jim opravdu nelezou zuby nebo že opravdu nemají nějaké trauma z něčeho a až pak postupovat dál, třeba i na tuhle metodu. A ještě zdůrazním, že bych možná postupovala jinak i u dítěte, které dobře nespalo nikdy, což tedy není váš případ a hodně důležitá věc je nastavení rodičů, především matky. Někdo je ochotný kvůli dítěti nespat roky, já v tuhle chvíli už ne - protože si mě malá namlsala, spí celou noc už asi od 3m tak teď nejsem připravená nespat celé noci 😀 A jsem přesvědčená, že moje psychická pohoda je hodně důležitá v našem vztahu. Někdo se radši obětuje - pokud to není na úkor vztahu k dítěti (v noci nespím -> jsem na dítě ošklivá přes den, křičím, biju), tak ok, tak to je lepší asi prostě počkat, jestli to přejde samo...třeba do puberty 😀
Hodně štěstí 😉
@thesun zkoušeli jsme nechat ho, ale já na to nemám nervy a srdce nechat ho tam plakat. Přes den ho nechám zuřit nebo trucovat, ale jak padne noc, tak i na mě trochu padá úzkost.. Naši mě takhle nechávali a já si to pamatuju, takže takhle ne, ale díky za příspěvek.
@terezas4 taky jsem měla dost silné nevolnosti a on se jakoby víc osamostatnil. Je možné, že od té doby mě takhle večer podvědomně víc potřebuje, když to přes den moc nejde..
@daisyjane taky jsme upláceli a docela to fungovalo. Třeba včera, nedali jsme ho spát po obědě, aby se unavil, ale stejně večer řev. Tak jsme se ho zeptali asi po půl hodině řevu, jestli chce chvíli koukat na TV, on že jo, tak chvíli koukal a pak usnul během desíti minut úplně v klidu..
@milmic snažím se vyjít mu vstříc co to jde, ale jsem po celém dni tak unavená, že na to kolikrát večer fakt nemám sílu. V noci se už nevyspím, chodím co dvě hodiny na záchod, bolí mě šíleně kyčle, tak aspoň to večerní uspávání dělal manžel, když přišel z práce a teď už ani to.. ale asi budu muset zatnout zuby a věřit, že to prostě přejde..
@millyh je pravda, že on byl vždycky takový citlivější než ostatní děti, ale ne uplakánek, ale spíš vycítil pocity a dokázal komunikovat jako starší děti.. máme knížku o miminku v bříšku jak se narodí, čteme si často, o miminku se bavíme každý den, on ho bere jako součást rodiny, ale je mi jasný, že si to ještě asi neumí úplně přebrat, je to pro něj spíš něco abstraktního.. kdoví, co se mu honí v té jeho hlavince..
@sarkar on začal spát celou noc někdy kolem roku a půl.. já na to prostě nemám ho nechat brečet, já si myslím, že ty děti prostě nebrečí jen tak. I když bych mu někdy nejradši opravdu naplácala na prdel, tak na to nemám, abych ho nechala plakat.. to radši fakt tam budu sedět hodinu s ním a čekat, až se uklidní..
všem díky moc za příspěvky a rady a do nového roku přeji jen štěstí a klid 🙂
@lizzi Tak jak jste pokročili? U nás už je lépe. Asi začlo období vzdoru, takže občas boj, ale židlička i spaní se zlepšilo. Trošku natahuje, když ho ukládáme, ale během vteřinky už je to zas v pořádku, pije si mlíčko a dává dobrou noc nám i plyšákům. Přeji, ať u vás doma také lépe a do nového roku mnoho zdraví, lásky a porozumnění...
@daisyjane u nás je to také snad lepší, včera necelých 20 minut, předtím koukal na déčko, jak jdou ovečky přes potůček a to mu stačilo na uklidnění 🙂 dneska se to zatím obešlo bez televize, manžel je tam zatím jen chvilku, ale bez řevu, tak doufám, že bude klid.
Také do nového roku vše dobré, děkuji!
Zdravím všechny a do nového roku přeji jen vše dobré!
Vypadá to, že se u nás vrací vše do původních kolejí. Celého uspávacího procesu se opět chopil manžel a synáček nyní večer usíná během čtvrt hodiny. Díkybohu za to 🙂
ahoj, je dost velký abys ho v tom prostě nechala. Myslím si, že brzy pochopí. Nastavila bych rituál že pohádka, pohladit, pusinku a dobrou noc a nechodit. Bude to o nervy, ale když to vydržíš tak se ti to vyplatí. Pokud nechceš takhle razantně tak postupně prodlužuj dobu kdy tam bude řádit sám. Nebo občas nahlídni, pokud se bojíš, že by se něco přihodilo. Děti jsou strašně chytré a cítí každou naši slabost a tu potom takhle umí využít. Přeji ti hodně sil, dcerka mi taky špatně spala, byl to boj, a nespavec zůstala. Po O mi přestala spát asi ve 14ti měsících :-/ a večer scény... znám to dobře.. ☹